zběhle iritující

Nerozhodný

17. února 2017 v 21:34 | pan Nedostižný
Je pátek večer a já jsem v práci. Zatímco Tymis odjíždí na jih Čech pařit na transku, já jsem dlouho v kanclu a píšu těm, kteří by se mnou mohli jít pařit. Praha dnes slaví, nejen narozky mé šéfky, ale všude jsou nějaké party. Hold semestr skončil a ten další ještě nezačal.

Stále přemýšlím nad pracovním erasmem. Všichni jsou pro to, abych odjel, že bych toho litovat a nikdo mi to už v budoucnu nezaplatí. Já ale stále váhám, cítím nejspíš strach. Opět cejtíms voji pohodlnost a sobeckost. Hledání rovnávahy. Odkládám a hledám nejjednošušší cesty. Nechce se mi pařit samotnému, ale do cizí země bych pařit jel.

Už to není jako tenrkát. Byl jsem více součástí své generace. Byl jsem více v kontaktu s lidmi, více v centru. Teď jsem se trochu vystranil a jen občas přijdu v pátek v noci opilý na parketu, udělám show a pak na týden zalezu do komory.

Stále mi píše Blíženec a dnes, v den party zoufalosti jsem napsal i Frankovi. Slečna Diesela se mi v práci fláká a já tak nabírám další asistentku.

Techno hudba mi vždy dodává pocit, že jsem na jiné planetě. Je to takový zvláštní nadlidský pocit, který vám dává sílu a nadhled. Najednou jako kdyby všechno bylo sexy, ale nedosažitelné, nedostižné. Jako kdybyste byli nadržení, tancovali blízko, ale nikdy se nedotkli a ani se na sebe nedívali.

Sem opitý.

Sobotní ráno, podivná nemoc a natáčení

19. listopadu 2016 v 15:02 | pan Nedostižný
Venku pršelo když jsem se mezi nimi probudil. Celý sváteční čtvrtek jsem si dělal na svém projektu a když jsem i v pátek seděl celý den u PC, musel jsem se odreagovat. Zrzek neměl čas, Ká. také ne a najednou napsal Blíženec, že bychom mohli s jeho bývalým hrát hru.

Hra mě moc bavila, ale vína bylo málo a zbytečně jsme se k hrátkám dstali zbytečně pozdě. Nikdo nic neříkal, nikdo nic neplánoval, ale mě to bylo jasné. Nakonec jsem vyhrál nejen ve hře, ale i v posteli. Bavilo mě to, bylo to vzrušující a zajímavé. Normálně bych do trojky nešel, ale oni jsou tak flegmatičtí, že bylo jednoduché to neřešit a jenom to žít.

Zatímco se oba váleli, já se pomalu oblékal, abych byl za hodinu a půl v galerii na natáčení s Českou televizí. Snídání v metru, rychlá káva a nejrychejší oběd ala zalej si nudle orkou vodou. Jen tak tak jsem se běhěm natáčení donutil napsat další seminárku a udělat si z toho promo na Instáči.
  • Byl jsem na konferenci.
  • Mám záhadnou nemoc ze stresu.
  • Příští středu budu přednášet o digitálním marketingu.
  • Včera jsem měl trojku.
  • Byl jsem na operaci ucha a týden nejedl laktózu.
  • Můj nápad na založení agentury se všem líbí.
  • Potřebuji z Blížence vytáhnout data.

Cpu se dopředu. Chytrost a vychytralost není totéž.

Upřímnost ze zvrhlé strany

31. srpna 2016 v 9:14 | pan Nedostižný
Nespal jsem doma pět dní. Nejdříve jsem si jel odpočinout na zahradu, kam za mnou přijel pan Kája, abychom si v šeru večer večer hráli a on odjel. Poté jsem se v neděli připravoval na večer, kdy přijel pan Designér a bylo to víc než skvělé.

Po dlouhé době si říkám, že je tu konečně někdo, kdo mi nejen sedl, ale hlavně se s ním cítim strašně dobře, mám ho moc rád a je tam spousta chemie. Noc na zahradě byla příjemná, romantická, vášnivá a zábavná. Druhý den byl také moc fajn. Byli jsme na večeři a pak jsem spal u něj. Když jsme se včera večer loučili, poprvé jsme si začli povídat o vztazích a tak. Přesto, že to beru s nadhledem a je mi jasné, že když bude pracovně ještě další půl rok mimo ČR nemá cenu to nějak hrotit, naopak je ideální překážka, která otestuje "sílu našich magnetů". Já jsem v hlasitém přemýšlení dostal k tomu, že mi je s ním velmi dobře. On se ale také rozpovídal. Najednu mi bylo jasné, že když v nejvíc gay capital in Europe, tak tomu pokušení neodolá, ale trojky se spolubydlícím? Má kamenná pohodová reakce je sice na Oscara, ale pořád vlatsně nevím s jakým cílem to říkal. Vyložil karty na stůl a měl jsem trochu pocit, jak kdyby to mělo vyznít "bacha jsem živel a bitch". Na jednu stranu, když se podíváme do mého diáře, spočítáme všechny ty randíčka a špetku kamarádského vykulení, i já jsem živel. Možná právě proto mě to nezaskočilo asi tak moc, jak by mělo.

V každém případě je pan Designér pryč a mě zítra začíná září. Zahajuji pěkně administrativně hezky na poštu a poté na úřad. Po práci se musím vidět s Blížencem, dlužím mu peníze.

Léto uteklo strašně rychle. Nestíhám a nedokážu být v klidu sám doma a říkat si, jsem spokojený a jdu si za svým... chci být venku a žít!

Nadějné jaro s úsměvem

2. dubna 2016 v 23:53 | pan Nedostižný
Eurovíkend na východě s Danilem možná přinesl relax od práce, počítače a onlinu, ale vzrušení a nadšení z poznávání nového se nedostavilo, naopak. Smutné město, které bylo za druhé světové srovnáno se zemí na mě dýchlo šedivou atmosféru. Na pozadí toho jsem si uvědomoval, že si s Danielem nerozumíme a jsem rád, že nejsme spolu, na kamarádství s ním už nemám pomyšlení.

Místo toho jsem svůj první dubnový den v Praze začal pěkně "nabombeně" seminářem o nejnovějších technikách v digitální reklamě. Krásné počasí, udělal jsem si skvělopu snídani, měl dobrou náladu a pak šel ven s Dýnem. Bylo to super, strašně hezky jsme si povídali, měl ze mě radost, já z něho, byl upřímný (řekl vše o tom, jak ho opilého doprovázel Blíženec domů) a taky jsme si dali dost dobrý kafe v original coffee. "Hej tys mě nabil takovou dobrou energiíí...", řekl když sme se loučili. Bylo to fajn, i on mě nabil skvělou energií. Stejně tak jako B. z tancování, která se mnou ráno byla na semináři a připomněla mi skromnost, veselost a pokoru.

Chci se obklopovat lidmi, kteří mě dělají šťastným. Chci dělat projekty, které mě naplňují. Chci ostatní chválit, podporovat je a motivovat. Chci mít děti. Chci.

Jenže čím více úsměvů na tváři chceme, tím více krutější a rozhdonější v každodenním životě musíme být.

Dnes jsem byl spokojený.

Záblesk zlaté éry

7. října 2015 v 23:26 | pan Nedostižný
Včerejší den jsem měl schůzi se zakladatelkou jedné neziskovky. Další ironie osudu. Zatímco v jedné neziskovce řídím propagaci soutěže, jednám spartnery a snažíme se z firem dostat co nejvíc peněz, v druhé práci na straně klienta hledám ty neziskovky, které by nám něco mohly dát. Bylo skvělé sedět na té straně stolu, kde jsou peníze. Bylo to moc příjemné a když vše půjde podle plánu, budu mít vlastní soutěž, konečně bude něco mé. Moje asistentka, můj grafik, moji mediální partněři a mé vyhlášení. Usmívám se a jsem nadšený.

Nadšení ale čerpá tolik drahou energii a na školu toho moc nezbývá. Přicházím za tmy, kolem večeře a vždy potřebuji na chvilku vypnout. Za zvuků Express radia si dělám večeři a sleduju seriál z 60. let. Poté už jsem v relaxačním modu a s přibývajícíma hodinama se mi už nic nechce. Chodím spát v deset, vstávám v sedm.

Večeře s Blížencem byla skvělá. Moc mě to s ním bavilo. Ten kontrast mezi náma byl skvělý. On rozjíždí projekt, myslí jako obchoďák a je oblečenej jak z klipu pro teenagery. Já se svým opovrhujícím vztahem k agenturám a české mediální scéně hájím selský rozum a přístup k přehnaně nabubřelým marketingovým technikám. Jeho mikina se šíleným názevm se neuvěřitelně bije s mou bílou košilí. Jeho kšilt dozadu je v ostrém protikladu s mou velkou kšticí. Má světle zelené oči, já modrošedé. Neuvěřitelně se bavím tím, jak si nás dává teplý číšník do rámečku, zatímco si užívám lososa a on bojuje s buregerem.

Jakobych byl zase zpátky. Ze schůzky s neziskovkou v ImpuctHubu letím na večeři s benefiťákem, který chce konzultovat svůj start-up. Po roce jsem vytáhl hnědý kabát, skinny jeans, neviditelné vansky a právnickou tašku. Jeden byl zase nedostižný.

Má "nespokojenost" je stranou, ona musí být. Stejně jako pochyby o studiu. Není čas na pochybnosti, život běží, věží strašně rychle.

Oslava léta, sex a štěstí

31. srpna 2015 v 15:38 | pan Nedostižný
Musím napsat. Stalo se toho hodně. Jsem ale po posledních 4 dnech unavenej.

V e čtvrtek jsem zažil jednu z nejvášnivějších nocí s novým objevem, panem Blížencem. Je flegmatický, typ OVB, není krásný, ale přitahuje mě. Asi jsme se domluvili na friends with benefits. Píšeme si, hodně mi lichotí, stojím opodál, s rezervou a užívám si to.

Boj za spokojenost a pěknou pleť stále neskončil a přitom mám dnes deadline. Je to lepší, ale 100% to není. Nezbývá mi nic jiného že tvrdý ignor a nucené štěstí. Dovolená s neznámými zní jako špatný vtip. Nicméně je to strategický krok a výplod mého rozumu.

Už mám rozvrh, je to jasné. ZS/2015 bude nedostižný. V pracovní dny nemám vůbec čas. Bez přátel, zábavy a dlouhých rán. Jsem na sebe zvědavý, ale těším se.

Páteční den byl jako z filmu. Probouzím se vedle něj. Žádná snídaně, žádné dlouhé řeči. Stojím v předsíni a zezadu ho sleduju, jak jde do kuchyně. Pěkný zadek, sexy nohy. Vycházím ven, rozcuchané vlasy, vláčné tělo, vilová čtvrť. O hodinu později prezentuju marketingové plány, o hodinu později s K. nakládám auto, o hodinu později nakupuji za 2 000, o hodinu později s nimi pařím na zahradě. Koupačka s Tymisem, upřímné řeči, rezignace na přátelství.

Boj za upřímnost se mění. Ve stínu práce v reklamce a Blížence si říkám, že má otevřenost a upřímnost je nejspíš možná ta největší slabost. Mlčení a soukromí vypadají jako to nejcennější. Dívám se kolem na tajemné, na ty, co toho moc nesdílí a právě jich si často vážím nejvíc. Divám se do diáře a vidím se v tom. Nikoli z vlastního rozhodnutí, spíš ze snahy o přežití. Volba nikoli východisko.

Už už skoro spokojený!

18. srpna 2015 v 13:12 | pan Nedostižný
Hledám u sebe nějakou vhodnou fotografii do článku do práce a narazím na Benjamina Bioleho, francouzského zpěváka, který mi tolik připomíná Francouze. Je až komické, jak vyváženě a pod taktovkou karmy můj život vypadá. Ve chvíli, kdy V. v zahraničí a po smskách vznikalo něco, co mě každý den těšilo, jsem zažil týdenní románek s tím nejfrancouzovitějším klukem na světě. Ve škole to ale bylo náročné, práce mě štvala a babi byla dost nemocná. Vše má svou daň, vše.

Včerejší konzultace s panem doktorem byla moc příjemná. Velmi elegantně pomluvil polovinu známých lékařů, ale když jsem vyslovil jméno mé doktorky, vykulil oči a zasmál se. Její manžel totiž založil kliniku, kam jdu dnes na malý zákrok. Připadám si jako čtyřicítka ze sexu ve městu, co jde na plastiku. Ve skutečnosti dělám poslední krůček ke spokojenosti. A zrovna, když už se začínám těšit na přicházející spokojenost, přišlo nechutné počasí, plný diář a …………. povýšení v Designbloku. "Tak paráda, já se pokusim sehnat nějaký peníze, budem psát ty granty, tak pro tebe třeba něco uloupnu, abys toho měl víc …," řekla druhá nejvyšší manažerka. Je to strašně super, vždycky jsem tohle chtěl. Paradoxně to přišlo až po tom, co jsem po tom tolik toužil. Když jsem tehdy nastupoval, nedostával jsem nic. Teď jsem dobře placený externista a rádi by, abych toho dělal víc. Kdyby nezačla škola, měl bych dohromady z obou prací větší plat jak rodiče.

Jsem spokojený, pan Herec chce sex, Čert na sex čeká, Beran, Štír a jejich kamarád mě v pátek berou na tour de Prague a Ká. mi už teď pomáhá se školou. Už jen být hodný na rodiče a rozdávat všude radost.

Štěstí v mlze

22. června 2015 v 8:50 | pan Nedostižný
Spokojenost v zataženém červnu. Vitamíny krásy, co mě uspávají. Neustále venku, s někým, spokojeně, ale bez vzrušení. Bez gayů, homosexuálů a hezkých tělíček. Bez apetitu. Všichni jsou pryč, stěhují, nebo se ještě učí. Přestal jsem šetřit a povolil uzdu své peněžence, ale je to k ničemu.

Po sexem a vínem zaplněném 2013, po zážitcích a vztazích v roce 2014 a po velkých pracovních zkušenostech v 1/2 2015 přichází červen, který zasazuje ostrou ránu. Už od půlka května mě chytla jakási křeč ze zkouškového, která ve spojitosti s křečí pracovní vyvolala celkem dost velkou úzkost. Ten spáchaný finanční zločin mě potom doslova odstavil a já jsem zůstal sám se svou křehkostí, doma, v županu s hnusným kyselým kafem. Změnilo mi to hodnoty a ikdyž jsem z toho nakonec vybruslil, dělal velká rozhodnutí a snažil se dělat to, "co je pro mě nejlepší", jsem stále uvnitř svého krunýře.

Přestal jsem pít kafe a snažím se jíst, co nejméně mouky. Každé ráno trochu svičím a bojuju s vlastní krásou. Jsem ale neuvěřitelně utlumený. Poznamenaná křehkost tu stále je.

Po to všem, co jsem získal titul, rozhodl se o studiu, odmítl vysněný plný úvazek a vysoudil si zpět své peníze přišlo 14 dní zvláštního volna. Těšil sem se na něj, ale to co se mnou děje není žádný stav štěstí. Jsem neuvěřitelně unavený, zapláclý, věčně přejedený a přitom nic nejím, jakoby nevyspalý, ale přitom spím. Celý víkend jsem se tahal s Álou, spal u ní a byli sme na United. Pak výlet s Designblokem. Mírné úsměvy, žádné vzrušení. Z mých úst vycházela dokola opakovaná dogmata o tom, přoč jsem dal výpověď, jak mam teď strašně volna a jak si strašně užívám prázky že ...

Neustále jsem pil, výletoval, slunil se, byl v útlumu a najednou do toho přišla výpověď. Bylo to nepříjemné, což je jasné, výpovědí jsem dal tolik, že bych o tom mohl napsat knihu, ale všechno, co jsem chtěl říct, mi najednou vypadlo z hlavy. Seděla tam předemnou, usmívala, slušelo jí to a ptala se "Tak co?". Vůbec sem tam nechtěl bejt, připadal jsem si jak malej fakan, kterej nechce psát test, na kterej se stejně neučil. No, trochu jsem pátral, padlo pár minut ticha a taky věta "... vypadáš smutně", ta mě dostala. Bohužel neodcházím s pocitem, že za sebou nechávám čistý stůl a dotažené projekty. Utíkám a to dost rychle. Sere mě, že jsem to všechno nedotáhl, ale já nemohl, měl jsem hlavu jinde, myšlenkama jsem v září a na hraní si Emily z Ďábel nosí pradu mě už nebaví. Za hodinu to podepisuju u jejího účetního.

Důležitost proložená sexem aneb jak být důležitým manažerem a puberťákem zároveň

18. dubna 2015 v 22:51 | pan Nedostižný
Šéfová čekala až mi škončí filmový festival. Další event, běham s mobilem u ucha, patří mi prosluněná Praha. Hádám se s techniky, miluju své redaktory a stojím na podiu. V hledišti jsou i drazí přátelé. Dostávám pochvalu od vedení a zjišťuju, že dostaneme prémie. Přichází Dýn, pijeme, smějeme se a baví se s M. Další ironický moment. Najednou zdrháme a pijeme hnusný víno s holanďankama. Moc jim nerozumim, ale ohromně se bavím. Behěm okamžiku jsme v baru s Bisexuálkou a její novou "kámoškou". Pijeme, tancujeme. Ani nevím jak odcházíme. "Jsem nadrženej," říká. "Nekoupíme si domů pizzu?" dodává Dýn. Najednou je mi jesné, že u něj spím. U kamaráda, zároveň mého prvního s kterým jsem zažil tři měsíce friends with benefits ve znamení bohémského užívání si. Přijdeme k němu, slíkáme se jakoby do pyžama a jíme pizzu. Najednou ale ležíme v posteli a on pouští ten samý seriál, při kterém jsme si to poprvé rozdali - a to byl jeho vůbec první sex s klukem. Tulí se a já tu pizzu strašně rychle. Nevnímám seriál a fakt, že jsem před pár hodinami zvedal šampaňské a 250 lidem v centru Prahy přál další rok skvělých filmů! To jsem já, čím důležitější akce, čím stresovější atmosféra, tím větší uvolnění, zábava a hédonismus musí přijít. Je rok 2015 a já jdu ještě víc do extrémů. Jsou tři hodiny po velké akci, ležím u Dýna v posteli, na pozedí jde Ten seriál a v opilosti se poddávám jeho snaze užívat si každý okamžik. Po roce a půl spím se svým nejlepším kamarádem. Je to krátké, velmi plynulé a moc si toho díky opilosti nepamatuju. Ale to ráno bych mohl nakreslit ....

Probouzím a moc dobře vím co se stalo. Jsem v té samé posteli, to samé povlečení, ty samé závěsy a on. Spal jsem tu před dvěma týdny, ale to bylo v pohodě, to jsem byl vážně jen kamarád, včerejší noc nikoli. Chci ještě spát, třeba si pak společně zajdeme na snídani. Čekám až se probere. Když mě vidí, zamračí se a udělá neuvěřitelně zvláštní gesto. Jako kdybych sledoval Animal Planet. Rukou mě jemně bouchne do nosu a otáčí zpět, spí dál. Jsem konsternován. Má neuvěřitelnou kocovinu, na snídani nechce. Moc nemluvíme, ale tentorkát mi to nevadí, naopak mě to baví. Chápu, že mám odejít. Jsem okamžitě oblečen. Objetí, odcházím. Cestou se stavuju v býválé práci, v restauraci a dávám si kávu s sebou, mávám známé. Káva je hnusná, ale potřebuju se probrat. Jdu pomalu, piju rychle. Praha je najednou zatažená. Bolí mě hlava z vína. Přicházím domů a píše mi, že na to chce zapomenout a nechce to řešit. Hrdě mu píšu "Nevím, o čem mluvíš ;-)".

O dva dny později mi Beran říká, že měl jít na kávu s klukem, který si do trojky se svým přítelem vzal Štíra. Neuvěřitelně žárlím a nestíhám to skrývat. Mám po noci s Dýnem právo?

Můj život je Nedostižný. Vážně už jen chybí tučné konto, vážná nemoc a neštěstí.

Vír velkoměsta, jarní nadrženost a firemní úspěchy

15. dubna 2015 v 21:10 | pan Nedostižný
Dnešek jsem si uži vír velkoměsta. Praha je vážně plná feťáků, mám skvělou šéfovou. Je za pět minut dvanáct filmového festivalu. "Viděl jsem tě v traileru," řekl pan Váha. S úsměvem na tváři rozpoznávám bývalou brigádnici z restaurace, kterou jsem před lety vedl. V druhé chvíli si to štráduju po největších pražských bulvárech a poslouchám staré songy od Madonny. Dodělávám konferenci, jedu na schůzku. Vraťme se ještě dál. Je 11:40 a pan Beran mi píše, že přijíždí. O pár minut mě hypnotizuje v předsíni. Chvilku dělá nedobitnou herečku a pak si děláme "příjemno". Mazlíme se, líbáme se a já zapomenu na čas. Rychle se balíme a jedeme metrem na mou schůzku. Celou dobu se culím, směju se a jsem šťastný. Děláme xichty, hejtíme celý metro.

Slunce svítí a všichni jsou v práci. Chci jít na Náplavku, ale nikdo nemůže a můj diář říká, že mám moc práce. Dávám si unavenou vanu a zdravou večeři. Usínám, jdu spát.

Přichází jaro, hodně práce za hodně nadšení

4. března 2015 v 10:24 | pan Nedostižný
Přichází jaro. Jasnou oblohu vidím jen při přebíhání ze schůzky na Národní do Dlouhé. Danielovi volám během jízdy v tramvaji nebo výtahu. Musím si dělat velké svačiny, jsem celé dny pryč a sotva stíhám číze na cestě z Václaváku na Karlák.

Další smrt v rodině už prostě nezvládnu a tak při schůzi v hispterské kavárně odcházím, omlouvám se na záchodě brečím přes půl hodiny. Probírám auto ze zimního spánku a zase řídím. Lexie se začala bavit s lidmi se sportu, který jsem kdysi dělal, vtipné. Můj bývalý šéf kupuje další obrovitou pobočku v Praze, je vtipné jak mí píšou "Pomoc, koupil nás, jaké to bude?". Neházím špínu, přeju mu to. Můj přeškrtaný diář vypadá jako blázinec a já si ve spěchu slibů a úkolů nestíhám uvědomovat, že bych si to měl užívat. Za chvíli tu je eurovíkend, který přichází v dost nevhodnou dobu. Musím se zas učit, spíš sudovat a tak jsem zase navštívil knihovnu. Sním o čtení chytré knihy a pití dobré kávy, o kamarádství s panem Módním a panem L. Chci se Danielem smát, dělat blbosti a nabalovat se i po pěti měsících.
Chci žít a jdu na to!

Filmový festival nabírá grády a přesto, že já tu práci dělám dobře, jme tak velcí, že kontrola je nemožná. Nemám to v rukách a ztrácím zájem.

Přesto, že je v agentuře málo práce a hodně pochvaly na mou osobu, jsem zaneprázdněn. Poslední předměty ve škole jsou náročné.

Nejtěžší úkoly jsou paradoxně v Designbloku, kde se mnou najednou počítají, zařizují vizitky a press karty. Mě to al najednou začíná obtěžovat, tak nějak, možná. Jaká to ironie, že mě práce snů začne obtěžovat. Ve skutečnosti to tak není, jen zrovna dělám na úkolu, na který jsem ještě nevyzrál.



Vztah s Danielem je po krásných časech láskyplné jistoty vlažný. Přišlo mi, že tam chybí jiskra. Opět narážím na jeho nedospělost a tvrdohlavou hrdost, na kterou nemám náladu. Na straně jedné mu konečně věřím a klidně bych s ním bydlel, na stranu druhou tu jsou myšlenky na to být single, zase.

Hodně projektů, hodně věcí, hodně kamarádů? Pojď mi!

Semestr za dveřmi

18. února 2015 v 17:59 | pan Nedostižný
Zatažený únor. Práce v agentuře je nepravidelná. Dnes jsem se celý den procházel Prahou s Venkovankou, zatímco ona vyřizovala pochůzky, já pracoval ze svého telefonu. Volal do Reflexu, zařizoval projánem a vyjednával sponzoring s Jagermaistrem. Vztah s Danielem je skvělý, akorát že žárlím i na to, když si chatuje s kamarádama. Jsem nadržený, kolem čtvrtý unavený a koupil jsem si chai tea v pytlíku. Tymis pracuje na Náměstí republiky, filmový festival se začíná rozjíždět a příští týden mi začíná semestr (12 kreditů). Mám hudební krizi, potřebuju si uklidit a pořád čekám na svaly, které se i přes denní cvičení neobjevují. V šetřivé dospělácké náladě moc nepařím a když tak teple, stereotypně v gay klubu, kde mě to pak nakonec nebaví. Těším se na pátek, ikdyž je v luxusní restauraci možná poslední. Půjčil jsem Orwella v angličtine, mám radost, ale pochybuju, že to přečtu.

Shlížím dolů, na svůj život. Spokojeně až bez úsměvu.

Bavte se.

Kral je mrtev, at zije kral.

6. února 2015 v 17:16 | pan Nedostižný
Zatímco všechno, co Ká. řekla, bylo špatně, já si užíval vyrovnanosti čerstvé maminky a čerpal energii. První volná neděle, kdy jsem se ráno válel do desíti a pak šel na procházku, užíval jsem si to. Mám za sebou první týden nové práce v agentuře. Přesto, že jsem dostal méně úkolů, zvládnul jsem to tak akorát. Moje nová drsná šéfová mi odepisuje vždy až večer a chlubí se tím, že spí strašně málo, v poslední emailu bylo, že je ráda, že jsem nastoupil. Zvládl jsem první týden, snad zvládnu i první měsíc a doufám i v mnohem víc.

Daniel se vrátil ze zahraničí, K. se hroutí rodina, jsou největší mrazy a já pracuju z domova. Připadám si jak ve svém království a po přelomu roku, kdy jsem po pohledu do zrcadla zjistil, že jsem povrchní sobec, přichází skromnost. Doma jsme po dvou pohřbech a rakovině rezignovali na pláč a radujeme se z maličkostí, vždyť co máme taky dělat. Jsem překávovaný, převanovaný a přecompjůtrovaný. Po každém obědě si dám 20 minut spánku a kávu. Chodím v županu a při pohledu z dálky si připadám jak rozmazlený fakan z bohatší rodiny. Tak to ale přece vůbec není. Aspoň to má výsledky, mám práci snů, snažím se pomáhat všem okolo a taky mám stýpko.

Přišel jsem tam a řekl, že odcházím. Není nic zajímavějšího než diplomatická vyjednávání ve vztazích pracovních. Spadl ze mě obrovský balvan a já cítím, jak jsem od té doby vyrovnanější. Čekal, že když dostanu práci snů, budu šťastný jako blázen, udělám humbuk na sociálních sítích jako vždy a budu si kráčet světem jako král. Nic takového se neděje. Jsem dospělejší? Neuvědomuju si to? Prý, když to přichází takto pomalu, tak je to lepší. Přicházení bude delší, hlubší a významnější. K absolutní spokojenosti mi zbývá snad už jenom vrátit zpět přiměřený jídelníček, což při práci z domova jde těžko, ale příští týden bych se měl taky objevit v kanclu.

Mějte se krásně a skládejte básně :)

Zbytečně svobodný

22. ledna 2015 v 23:54 | pan Nedostižný
Za poslední dva roky se ze mě stal úplně jiný člověk a s každým dalším školním srazem si tím jsem čím dál tím víc jistější. Být sám sebou byl od začátku zvláštním požadavkem. Nevěděl jsem, kdo jsem. Svůj život jsem vnímal jako plátno, na které si budu malovat, co chci. A tak jsem vzal štětec a začal!

Díval jsem se doprava a doleva, maloval všechno, co viděl. Zjistil jsem, jak to chodí ve všech kruzích, které mě kdy přitahovali. Celkem rychlým tempem jsem vystřídal několik prací, několik vztahů a několik kamarádů jen proto, abych si rozšířil obzory a "věděl, jak to kde chodí". Výsledkem je, že opovrhuji věcmi, které jsem vždycky miloval. Hodnotu už nemá nic, co mě nikam neposouvá. Sobeckost ke mně přirostla tak moc, že ji sotva dokážu pojmenovat popsat a vyčlenit z mého já. Připadám si jako společenský žralok, který se jen mrštně přesouvá do vod, kde je nejvíc ryb. Je super, že vím, co je výhodné, co je opravdové, co doslova "trenduje", ale čím víc ty věci znám, tím trapněji na mě působí. Najednou se měřím měřítkem sociálního statusu, životopis, úspěch, diplomy a certifikáty. Kéž bych byl úspěšný mladý muž, kterému všichni nadávají do šprtů. Jsem přece mladej a musím si užívat. A tak se během několika let z mého diáře se stal dokonalý mix povinností a zábavy. Kalba, zkoušky, párty, meeting, rande, schůze, nadřízený, kamarád, škola, brigáda, úřad, restaurace atd. Stal jsem se neuvěřitelným konzumentem života. Vždycky se nadchnu, dám to toho všechno, rychle sbírám slávu s úspěchu a po chvilce, po chvilce mě to přestane bavit. A stejně jako rozmazlenej fakan, kterej chce další hračku, se i já podobně posouvám ve vztazích milostných i pracovních. Ten rozdíl, kterej tam je já nevidím, jen sedím na koni, kterého neustále popoháním, aby jel rychleji a rychleji. Když se dívám kolem a vidím, jak se lidé nemění, jsou stejní, jsou stabilní, říkám si, jak jim to může stačit? Mě nestačí nic a když mám plnej košík hřibů, vysypu ho a jdu sbírat babky.

Milujeme se a svět mi leží u nohou

7. prosince 2014 v 14:03 | pan Nedostižný
Včera měl Tymis narozeniny, o kterých mi řekl samozřejmě pozdě, ale stihl jsem si prohodit směnu a byl rozhodnutý pařit. Nakonec mi ráno řekli, že je jich tam hodně a já jsem po půl roce volnou sobotu. Nakoupil jsem a zabalil všechny vánoční rádky a přesto, že je teprve čerstvě po Mikuláši, tak mam pocit, že je zátra Štědrý den.

Ještě před tím, než sme se měli s Danielem přidat k Tymisovým kamarádům jsem se chtěl sejít s Dýnem, u kterého jsme nakonec byli s Tymisem až do půlnoci. Bylo to moc fajn. Najednou jsem si všiml, jak se Dýn strašně změnil k lepšímu, jak najednou přijal ty mé zásady. Málem jsem zapoměl na ty věci, kvůli kterým jsem s ním kdysi byl, stejný vkus, oblékání, hudba, humor, to všechno jsem si včera připoměl a bylo báječný. Navíc společná fotka nás tří oběhla internet.

Po půlnoci jsme šli do klubu, kde byl Daniel se svými přáteli. Bylo super, choval se přesně tak, jak by můj přítel měl. Krom toho, že tam byl nejhezčí se mi strašně líbilo to, jak po mě tak nenápadně pokukoval. Zatímco jsem si odbíhal s Dýnem na panáky a s Tymisem na cígo, jsem měl ke komu vracet. Skvělé songy, plný klub a plno "mých" lidí vytvořilo dokonalou atmosféru, kterou jsem snad naposledy zažil právě před rokem nebo na silvestra.

Ve čtyři ráno jsme jeli k Danielovi domů, kde jsem zažil nejkrásnější mazlení. Mé jemné, pomalé, plné pusy ho vyburcovaly k tomu, že mi několikrát řekl, že mě miluje.

Jedu domů po pražském okruhu a myslím si na projekty, které mě čekají. A´t už je to návštěva velkých firem, povýšení v Designbloku nebo odsouvání brigády v luxusní restauraci na druhou kolej. Rozházený bioritmus, kocovina a pach cigaret ze mě trochu dělají dostiženého člověka a do tý práce se i fakt nechce, ale myšlenka na večerní koupel je k nezaplacení.

Fall in love

4. října 2014 v 13:29 | pan Nedostižný
Zklamání s pana Štíra a následné rozcházení byla opět otázka ega. Na co vlastně mám? Jaká je moje cena? Koho vedle sebe chci? Než jsem ale stačil vzpamatovat, soustředit se na začínající semestr, obnovit školní přátelství a chodit na výstavy, byl jsem na dvou milostných schůzkách po sobě a odcházel domů jako zmatená běhna. Pan DJ mě vůbec nezaujal a Daniel mě neuvěřitelně překvapil. Na první dojem to byl o dva roky mladší kluk, který se umí jen bavit a s mát. Jenže ve srovnání se Štírem je právě Daniel osobnost, která ví, co chce, je pozorný, moc se mu líbím a v posteli je neuvěřitelně vášnivý.

Daniel je asi nejhezčí kluk, kterého jsem kdy měl a to, jak to začíná se mi moc líbí. Vyložil jsem karty, řekl o svém zklamání se Štíra a on se nelekl, naopak. Přesto, že jsme povahově trochu jinde, on je svůj a má rád, když jsou věci po jeho. Mě to ale vůbec nevadí a rád poskytnu prostor, se kterým bych si sám neuměl poradit. Naše role jsou vyrovnané a je to první kluk, kterého bych bez váhání vzal mezi ostatní.

Dnes jsem u něj spal a před příchodem k němu jsem prohlásil, že je na sex příliš brzo. V posteli mě natolik rozpálil, že jsem to byl já, kdo litoval nastavených pravidel. Svíčka, snídaně, pyžamo, koupel. Líbali jsme se od 23:00 do šesti do rána a byl jsem rád, že jsem stíhal dýchat. Takhle vášnivé jsem to dlouho neměl a jsem příjemně zničený. "Normálně jsem tak rozpálenej, že mam hroznou chuť ti říct, že tě miluju ..."

Mí přátelé čekají na chatu, zatímco já jim posílám jeho krásné fotky a píšu, jak moc jsme zamilovaní. Jiřina a K. jen přitakávají, zatímco Ká. tvrdě kritizuje a připomíná minulá zklamání. Přichází podzim, tlumím rýmu, zvládám školu a v následujících sedmi dnech bych se měl také věnovat povýšení v luxusní restauraci. Na kritizování práce v designbloku nemám sílu, je to pořád to samé, ale dělají práci i za mě.

Orgasmus uprostřed diáře

16. září 2014 v 9:55 | pan Nedostižný
Ano, po tom orgasmu jsem cítil pocit vítězství. Byl jsem v té pěkné koupelně a utíral si jeho a moje sperma, které přistálo na mém břichu. Díval jsem se do zrcadla a sám sobě se líbili, konečně. Mám na víc? Euforie doznívala a mě v tu hlavě koloval celý den. Jak jsem ráno konzultoval bakalářku s nadřízenou a klidně se s ní hádal o tom, jak má vypadat má obhajoba. Mám jí rád, ale taky má svý mouchy. Jak jsem pak dostal drsnou zpětnou vazbu od ředitelky Designbloku, pak si s ní pochutnal na skvělém obědě. Nakonec jsme to zaskončili v nejluxusnější restauraci v Praze na meetingu s luxusní restaurací. Moc věcí na jeden den? Já nekončím! V deset se odtrhávám a jedu za panem Vysokým (Štírem). Zamilovanost by se dala krájet. Neutišitelné pochyby o tom, že je to lenoch, kterému se hlavně líbím se nedají umlčet, stejně tak, jako myšlenky na to, že to není úplně pan vysněný, že stejně někdy odejde a i tenhle románek zas skončí něčím, co mi bude v mptrojce hrát ještě dlouho.

Odbíhám

13. května 2014 v 10:55 | pan Nedostižný
Vzpomínám si na nějaké to léto 2009 nebo 2010, kdy jsem ještě chodil na střední, hrál Sims2, psolouchal Madonnu a při pohledu z okna viděl naše krásné, rozkvetlé sídliště. Včera jsem se tam taky díval, a přes to, že mam v hlavě všechny práce, vztahy a zkušenosti, se do té honby za dokonalostí opět vracím. Přichází zkouškové, ale já mám v hlavě to, zda začít chodit s ní nebo s ním. Mám několik úkolů a jediné co dělám je, že mám pořád nějaké nápady, ale nic z toho nerealizuju, pořád o něčeho k něčemu odbíháma nic nedotáhnu do konce. jsem roztěkaný, unavený, zmatený. Abych si navodil pocit jistoty, tak se snažím pořád něco plánovat, ale je toho tak hodně, že nevím kde začít a tak zase odbíhám.

Zpomaluju

1. května 2014 v 17:00 | pan Nedostižný
S příchodem jara na mě strašně dejchnul můj sentiment. Ten, co mě vrací do prožitejch chvílí a já nerozumim filozofickejm přednáškám, protože se uvnitř hrabu v minulosti. Zelené stromy, plánování private party a jízda autem mi strašně připomněli minulej rok. Už jsem psal, že nejde o Dýna, ale ten program. Práce v reklamce, ježdění na Anděl a pak za ním na Mírák. Chybí mi to poflakování v ruce a jsem rád, že nejsem sám - on psal, volal a za hoďku se máme sejít. Ano, minulé léto chybí i Dýnovi a jsem rád, že zase po sto letech uvidím.

Před hodinou jsem definitivně dopsal svůj poslední článek do eskortního magazínu a jsem rád, že ze mě spadl aspoň jeden úvazek. Krom školy, brigády v luxusní restauraci mi vyšel Designblok, ale hned ze začátku mi dali na starosti novou kampaň. Jsem hrozně rád, že mi to vyšlo, mé ego je jakštakš spokojené. Od té doby, co jsem ostříhal do filmu, si přijdu strašně antisexuální. Holky říkaj, že jsem mužnější a Tymis, že jsem méně přiteplenej, jenže když teď mám kvůli operaci zubu nateklou hubu, je vážně čas na paření a nabalování. Alespoň, že na sociálních sítích jsem za hvězdu. Můj plánový galavečer vyšel celkem fajn. Potkal jsem zajímavou dívku, budeme jí říkat Židovka, pozvala mě do Karlových Varů. Diář je narvaný školních věčírků a úkolů do školy. Já funguju jak na setrvačník a nestíhám si užívat života. S lidmi ze školy jsem najednou velmi uvolněný, ikdyž o mě prakticky nic neví.

Na pozadí píšu panu Hercovi, který se moc neangažuje. Naproti tomu se líbím polovičnímu Španělovi, který je moc fajn, ale nedokážu si to moc představit. Počkám, až se vše uklidní a půjdu s Hercem ven.

Mám, co dělat, abych uřídil vlak, který jsem rozjel. Zkouškové, Designblok a brigáda nejsou zadarmo a já u toho musim stihnout bejt šťastněj a skvělej kamarád.

Když mi něco připomene Vila, ozve se mé homofobní prskavé já. Zjišťuju, jak neznám žádné filmy a lidi mě berou na lehkou váhu, jako roztomilého, ostříhaného chudáčka. O to víc si uvědomuju, že jsem jen student, všechno pořád zkouším a pořád všechno můžu srát, naštěstí.

Začínám dýchat jaro

23. dubna 2014 v 20:15 | pan Nedostižný
Jaro přišlo v celé své kráse. Sluneční záře, zapadající slunce v osm večer a duha mi silně připomínají minulý rok, kdy jsem touhle dobou začal mít freinds with benefits s Dýnem. On mi jako takový nechybí, to spíš ty aktivity, popíjení venku, jeho byt, rozbíjení flašek v centru, to milé poflakování se, které jsem před tím neuměl. Rok se s rokem sešel a všechno je jiné.

Koncem týdne mi končí práce v eskortním magazínu. Spadne ze mě obrosvká tíha a zodpovědnost za obsah. Chci se ale rozloučit stylově a tak píšu o Madonně a zapojím se do kampaně. Kvůli zubům jsem dovolal jedno natáčení a mi zbývá jen jeden natáčecí den, jsem zvědavý kam povede vztah s panem Hercem, který toho má se mnou tolik společného. Pomyslné workoholické období finišuje, končí natáčení, galavečer je za dveřmi a za 14 dní končí i semestr. Můj vztah k luxusní restauraci podpořila i Ká. která se vídá s lidmi, co tam pracují. Do konce týdne mi mají dát vědět s Designbloku, který mi změní život.

Když se dnes v mém tichém, uklizeném pokoji, kde byli slyšet jen ptáci z otevřených oken, ozvalo hlasité pípnutí SMS od pana herce, řekl jsem jízlivě: ,,Ale, ale, že by se nám někdo probudil?". Pak se ten zvuk ozval znovu, psal Tymis, že se opozdí. Jak jinak, nebyl jsem překvapený, ale přeci mě to už nemůže vytočit. Seděli jsme na kopci uprostřed sídliště mezi pampeliškama, bylo to fajn, jenže jeho historky o rozpadlé rodině, kde se bojuje s depresemi, agresí a dokonce se sexuálním zneužívání uzemnily všechny moje "problémy". Má vážně špatné obodbí a já moc nevím, jak mu pomoct. Jsem mu oporou a snad jsem mu dne dodal trochu energie, podpory a uvolnění.

Surová realita osudu mých přátel na mě působí spíš statickým dojmem. Přijde mi, že se na mě dívají ze spoda, jako na toho naivu, který se pohybuje v naprosto jiném světě médií, kde fungují pro ně neznámá pravidla. Na druhou stranu navoněné světy homosexuálů jako má Vil nebo Ben na mě působí neskutečně povrchně, prázdně a ulhaně. Jediný, kdo mi stojí za snahu je pan Herec, jsem zvědavý jak se vybarví.

Podoba léta pomalu vystupuje z mlhavého oparu, do 14 dnů vědět.
Mějte se famfárově!

Reklama, Redakce

7. března 2014 v 9:00 | pan Nedostižný
Pracovně školní marathon mi nenechá volnou chvíli. Nevenčím psa, nedívám se na televizi a s kamarády se vídám tím stylem, že na ně mám hodinu mezi přednáškou o marketingu a schůzkou redaktorů v časopise. Každý den mi vychází články a je to neustálý boj, který mě baví. Ve škole získávám za minulý semestr zvláštní stipendium za nadprůměrné výsledky a mimoškolní práci na propagaci. Vil se z mé hlavy vytěsňuje tak nějak samovolně. Její smrt se mi periodicky opakuje jako náhlý pocit prázdnoty, jako kdybych to pořád nechápal. Konečně jím pravidelně a cítím se lépe, přesto mě přepadávají únavy. Ve školní fiktivní firmě jsem teď vedoucí oddělení a je to dost záhul, nejen proto se odhlašuju s povinného předmětu, který učí hvězda z oboru.

Na stole mi leží knížky, které čekají až je přečtu. V diáři mi visí úkoly čekající na odškrnutí, vedle postele je halda fotek o ní, které je potřeba roztřídit. Nestíhám, místo toho vyrážím do centra kolem sedmé a vracím se v jedenáct v noci. Včerejší první redakční sešlost byla úžasná. Přesně jako ve filmu Ďábel nosí prada, kde Miranda říká: ,,Na Únor a zadní strana...". Šéfredaktor je sympaťák a líbí se mi jeho nápady. Jsem si vědom toho, že tento časopis může opravdu velkou budoucnost a rád bych se stal třeba asistentem. V luxusní restauraci mi dávají málo směn a ještě mi nepřišla výplata.

Navoněný, upravený, upracovaný. Zaměřen na lidi ze školy, velké kamarády a trpící miloučké rodiče. Neustále plánující a topící se v nejsité budoucnosti. Takový teď jsem ...

MANIFEST 14: Smrt tě posune

21. února 2014 v 23:59 | pan Nedostižný
Je mi doprdele jedno, jestli dva čuráčci maj i adresu tohohle blogu. Je mi jedno, proč jsme u ní v bytě nenašli dárky z Vánoc a proč můj jediný rodinný idol zemřel. Je mi jedno, že nedokážu pomoct mámě, že se mi Vil dva týdny neozval, že nevim, co budu dělat o prázdninách a jak to dopadne s mým postem redaktora, o kterém nemsím nic říct.

Svět buzerantů mě začíná neskutečně štvát. Vidím tři velké skupiny. Mladí nevyhonění hezounci, co neví jak se chovat, jsou povrchní a nikdo o jejich orientaci neví. Pak tu jsou starší neúspěšní gayové, kteří se z nějakého důvodu nenaučili být úspěšní a zapíjet fakt, že nikdy nebudou mít rodinu, jsou většinou tlustí a mají špatnou práci. Pak tu jsou ti jako je Vil. Jsou krásní, bohatí, mají tituly, kontakty, auta a přemíru zážitků, které heterosexuálové s holkou po boku nikdy mít nebudou, z principu. Kde jsou ti Nedostižní? Začínám chuť na holky, taky ,,z principu".

A nejvíc ze všeho seru sám sebe. Přestává mě bavit sledovat to, jak pořád neví co chce. Pořád si nastavuje plány, ale s každým cílem začne váhat. A když už přejde nejistotu, je tu ten jeho profil. Dřív to bylo snadnější. Byl jsem vážně sračka, byl jsem ošklivej, stydlivej, nezkušenej, měl jsem z jiných respekt, nic jsem ještě nezažil a spoustu věcí neznal. Hlavně jsem neměl zkušensoti s lidmi a la pan F. nebo Ben, Dýn a třeba i ta práce v Reklamce mi dost dala. Jenže teď je po všem a já zjišťuju, že mě od toho vysněného profilu vlastně dělí pořád to samé. Akorát mi to už nepřijde dost sexy na to, abych se snažil ze sebou něco udělat. Všechno najednou potřebuje čas, když já jsem tak netrpělivej. Pořád nemám vysněnou práci, nejsem na vysněné škole, nemám vysněný vztah a nebydlím ve vysněném pokoji. Ano, chovám se tak a už i tak prý vypadám, super, ale co třeba tak cejtit?! Snažím se v sobě najít nějaká moudra, když já už všechny objevil. Že nejdůležitější je rodina, přátelé a zdraví. Že bych si měl všímat jemných nuancí na chování ostatních, protože ta mi řeknou mnohem víc. Že bych se měl na každé své rozhodnutí kriticky podívat a ne konta v úžasu atd. Já to všechno vím, ale stejně mi to přijde k ničemu.

Otázkou není co dělat, ale proč to dělat. ,,Užívání si života" dostalo strašně nudnou konotaci. A ve chvíli, kdy se začnu srovnávat zjišťuju, jak skvělý život žiju. Tolik peněz, co utratím za týden v restauracích a kavárných, nevydělá K. za půl roku. Tolik kamarádů, se kterými se za týden setkám, nepotká Diesel za rok. Kdyby třeba Kudlanka bydlela s rodiči v Praze jako já, ušetřila by tolik, že by si mohla koupit auto! To, co stihnu za den, by Ká. dělala týden. Nastavil jsem si naprosto odlišné životní tempo a není divu, že zde není nikdo, kdo by mi mohl pomoci. Je jasné, že jsem zmatený ze svých ,,rolí" v jednu chvíli jsem dokonalý číšník v luxusní restauraci, pak jsem sexy hot young boy, co svádí cizince, pak jsem ta naděje rodiny, která studuje vysokou a ve finále prezentuju řediteli svůj návrh na změnu školního řádu!

Vypinám sociílní sítě a krom opravdových přátel, kam F., Dýn a Elle nepatří, na všechny kašlu. Na románek s Vilem pro tuto chvíli nemyslím a ladně zapomínám. Ona umřela a tenhle přelom v mém životě bude znamenat strašně moc, akorát nevim co přesně se změní.

Chci jet do Walesu za Chrisem, do Paříže za Francouzem a Mnichova za Cizincem + další Private Party. Každý druhý týden kalba/sex = mám dva měsíce co dělat ;)

Budu nosit černou, brýle a učit se v kavárnách a knihovnách. Zhubnu, opálím se a vybělím si zuby. Jo a btw, budu šťastný, protože nademnou drží ochranou ruku (brečím).

Poslouchejte se a dělejte jen to, co chcete!

Trop d'Office

27. srpna 2013 v 17:58 | pan Nedostižný
Je to až moc jiné. Práce v reklamce začíná být stejně stresující, jako práce, kterou jsem začátkem roku opustil. Kvůli smlouvě to tu bude muset ještě pár týdnů vydržet, ale nebude to jednoduché.
Jaká to ironie, že práce, pro kterou by tolik lidí vraždilo mi leze krkem. Najednou je moc pracovních obědů, zasedaček, obleků, drahých aut, schůzí, náborů a celkově toho buisness lajfu už mam plný zuby. Jenže s každým dnem je to jen hustší a hustší.

Do druhé práce se těším a stýská se mi. Nejspíš tam bude pracovat i Tymis, bylo by to super, ale něco ve mě se trochu bojí. Dnes jsem s ním byl venku a bylo to zajímavý a příjemný. Najednou jsem si řikal, že co se týče hrdosti, dávno jsem ho dohnal. Naopak mi celou dobu bylo do očí to, že je mladší, ale zároveň musí řešit dospělácké záležitosti. Opravdu mi v hlavě zůstala věta, že na paření teď neni čas, teď se musí věnovat vlastnímu životu. Ať zkusí tohle říct Dýnovi ! ( :D ). Stejně tak prohlásil to, co prohlásila Ann před dvěma týdny - totiž to, že času je málo na to, abychom se vídali s hlupci. Na to jsem si začal v hlavě váhat, zda se dál vídat s Moldavankou. Spíš ne . . .

Chci relaxovat, jet mimo Prahu. Nemám chuť ani na kluky, ani na holky. Nemám chuť jít pařit. Jsem zaseklý v kanclu - doslova!

Pracovní marathon

22. srpna 2013 v 8:37 | pan Nedostižný
Včera večer jsem jel domů a říkal jsem si, jak je to všechno úžasné. Včerejšek byl opravdu ten úspěšnější den. V reklamce mě to štve, jsem definitivně rozhodnut, že tam skončím, ale bude to rána a budu to muset hodně zahrát. Letní jazykový kurz mě nabíjí pozitivní energií a hlavně - takovou to stylovostí. Nemusím s Dýnem poslouchat stejnou hudbu a kalit v klubu, když mluvím francouzsky jsem nejstylovější. Jistěže nejde o styl, nejsem tak porvchní, jde o ten pocit, že umíte něco zajímavého - tím francouzština rozhodně je. V druhé práci (musím tomu už vymyslet přezdívku) jsem měl něco jako hodnocení a je super, že mě chtějí povýšit. Jenže já ne. Otevřeně jsem kritizoval ostatní zaměstnance, zatímco si o roky zkušenější nadřízení psali mé poznámky - no prosim, líbilo se mi to. Odcházel jsem jako král.
Předevčírem jsem odpracoval za den 13 a půl hodiny, spím málo a najednou se mi objevilo akné - zajímavé. Když jsem chlastal po nocích a měl sex, má pleť byla jak dětská prdelka. Docela jsem slušně najel na ten pracovní maratón, ale právě o to víc myslím na to, až se s někým uvidím, pojedu mimo Prahu. Chybí mi slečna Americká a Tymis, taky Vin Diesel. Dylan v práci pořád kalí, někam chodí. Ty jeho miloušské keci mám pořád v hlavě, ale jsou vlastně k ničemu. Je tak zásadový a dokonalý, že si kolikrát říkám, že se bavím s Bree ze Zoufalek, akorát má penis a svaly.

Buďtě hrdí na to, co máte. Váhat je rozumné, váhat dlouho je důkaz slabošství. Buďte upřímní ve chvíli, kdy to má smysl. Buďte nedostižní, ale hlavně spokojení!

Feel like a shit

23. července 2013 v 13:13 | pan Nedostižný
Věděl jsem, že jse du usvědčit v tom, že jak Dýn, tak pan F. nestojí za to, abych je řešil. Akorát mě nenapadlo, že mě budou tahat s sebou až do šesti do rána, aby u něj Dýn stejně spal!
Klesnul u mě neuvěřitelně hluboko. Pan F. lže a hlavně, pořád sem ho odstrkoval na pozici kámoš na párty, ale po včerejšku, po té nejnudnější noci, si říkám, že to ani na to nemá. Fakt ho nechci už vidět. Dojemné bylo když i jeho nejlepší kamarádka Kudlanka řekla, že jí sere, že jako kámoška musí hodně trpět.
Budu se snažit, užívat si prázdnin aspoň s těmi kamarády, se kterými nespím. Ale je to pořád hrozná schizofrenie, párty, práce, párty práce, a tak. navíc, když ty práce jsou dvě. Pořád nějaké schůze a tak - jenže to je léto!
Až začne škola, tak fakt nvm co budu dělat ... Najednou je kolem mě velká spousta nestudjících lidí ..

Homopyramida

22. července 2013 v 18:29 | pan Nedostižný
Sejít s panem F. bylo jako hrát hodinové divadlo. Mleli sme takový sračky, až jsem měl několikrát sto chutí mu říct: ,,Halo pane!"
Nic by mi neřekl, na sex s Dýnem si jakože nepamatuje, nic neřeší. Ale pořád mě chce a myslim, že k Dýnovi nic necítí a ikdyby jo, tak Dýn ho tak akorát pošle do háje. Nicméně mě prokouknul, prý mi jde jen o to, aby oni mezi sebou nic neměli, protože bych na Dýna žárlil. :D To určitě. Musím říct, že kdybych zítra neměl ráno v práci volno, dnes bych se na oba vykašlal. Když mi Dýn psal, že mam přijít i s ním, a ať dotáhnem flašku, že jí celou dá ... Ou seš tak hustej kámo! Bože, to je kretén ...

Z milostné homotrojky vyšel F. jako největší cíťa a Dýn jako chudáček a štěně. Dnes chci, aby všechno platili a aby udělali něco, co mi bude říkat, že je dobře, že jsem opustil, protože to určitě udělám, škoda, že je naplánovaná ta chata .... nejradši bych Dýna vyměnil, ale už jsme zase u toho, kým? Panem F.? :D

Zprávy: 14. 7. 2013

14. července 2013 v 20:18 | pan Nedostižný
  • Po čtyrech měsícíh odhalil pan Nedostižný svůj utajovaný pracovní poměr v reklamce a oznámil to vedoucí v druhé práci, učinil tak z ekonomických důvodů, konrkétně úlevy na daních.
  • Tymis se rozhodl sejít se se svou první láskou a říct jí, že je to děvka. Kdy se tak stane se dosud neví.
  • K. použila fotografii pořízenou panem Nedostižným jako svojí profilovou fotku. Ke stejnému kroku se rozhodla i Bloncka nebo Dýn.
  • Pan Nedostižný se po víkendu plném trápení se milostným trojúhelníkem rozhodl napsat panu F. Ten středeční akci nepovažuje za důležitou a noční osahávání Dýna svádí na alkohol. Jak Dýn, tak pan F. se panu Nedostižnému otevřeně přiznali, že si spolu píší a dělají jakoby nic. Pan Nedostižný se nakonec po rozmluvě s Tymisem rozhodl své city ignororovat. Uvědomil si, že má navíc a oba kluky bere jen na zábavu a sex. Welcome in the bitches world.
  • Pan Nedostižný se už čtyři dny neviděl s Dýnem. Ideály se vracejí k Bree, protože je potřeba nic necítit. Jeho rozvláčněná nálada se střídá se střídmým hlídáním váhy, emocí a slov.

Už se nehodnotím, nebaví mě to

3. června 2013 v 13:28 | pan Nedostižný
Víkend s Dýnem byl moc fajn. Jsem hrdý, že jsem uřídil tolik kilometrů. byl jsem jak moje teta. Jet po práci do obchodního centra, nakoupit jídlo a pití a pak se jen odevzdat úžasné atmosféře.
V americké práci mě to strašně nebaví. Lidé mi tam přijdou strašně umělí a neupřímní. O to víc si vážím reklamky. Díky záplavám nebudu muset prezentovat můj školní projekt, možná mi to i vadí. Do reklamky teď asi budu chodit víc. Ve škole si jen napíšu pár testů a semestr mam za sebou.
Na všechny své blízké kámoše kašlu. Elle a K. jsou zoufalé a já nedělám nic jiného, že je odmítám. Chci vídět slečnu Uměleckou, A., Ann. pana Sarkastického, Vina Diesela atd. Jenže já nemám čas. Můj život je najednou jen o něm a o práci. Cítím se dospělý v tom stereotypu, když se celý týden těšíte na víkend a na svou polovičku.
Ale už se nehodnotím, už mě to nebaví ..
Dělám to, co mě baví, co mě naplňuje a co mi tvoří úsměv na tváři, už nechci diplomy, peníze, stipendia a fotky na facebooku ...

Dokonalý svět děvky

31. května 2013 v 23:12 | pan Nedostižný
Chci to rychle naflákat, protože jsem unavenej, ale napsat to musím, můj život je se zase posunul mílovými korky vpřed, nebo dozadu?

Polovztah s Dýnem je úžasný. No, dobře, on je úžasný, ale vztah to není, něříkáme tomu tak. Nikdo o něm z mé strany neví a mě mrzí, že jeho kámoši to řeší, ikdyž se hrdě brání a obhajuje mě. Na začátku týdne přijela jeho bejvalka a on mě nechtěl vidět, chápu to. Ale i tak jsem chtěl večer něco pdoniknout. Využil jsem toho, že pan F. se dostal do té klasické situace přilejzání. Naštval mé city, odmítl jsem ho a teď hezky přilejzá. Vhtěl jsem malý revange, tak jsem se s ním vyspal. Byl nezkušený, unavený a příliš hubený, což pro mě byl šok. Vždycky jsem si myslel, že mě to bude přitahovat, ale jeho žebra, dlouhé údy a černé vlasy se v té tmě mého pokoje dmuly jako hororvé rekvizity. Když ne příliš slavnostně prohlásil, že je unavený a už nemůže, uvědomil jsem si, že Dýn je oproti němu hvězda. Ráno jsem si připadal jak největší děvka, mé ego ale bylo nadšené.

V práci není nadřízená a tak mám vše na starosti, konečně mám na starosti své vlastní školící programy. Baví mě to. Dneska jsem se viděl s mladou Moldavankou z bývalé práce a protože je bisexuálka stal jedinou osobou, která ví o tom, co se se mnou od února děje. Bylo to příjemné do té doby, než mi řekla, co se ve staré práci říkalo o mě a Bejvalce. O tom, jak jsem jí neojel a jen vyprstil. Nechápu, že to někomu řekla a že se z tohohle někdo rozhodl, že jsem gay. Když mi to řekla, bylo mi to jedno, koho zajímá co si ti chudáci bez střechy nad hlavou myslí o mé nedostižnosti.

To, co mě opravdu děsí je fakt, že tři roky starou událost, o které věděl jeden člověk teď řeší 60 lidí a vyvozuje z toho nucené závěry. Co budu dělat, až na mě někdo za tři roky vytáhne Tymise, pana F. nebo Dýna ?!

Friends with benefits live

15. května 2013 v 18:49 | pan Nedostižný
Najednou ej všechno jiné. Už to nejsou večerní směně v centru, hospody s MM a VD. Bez kafí, bez řešení toho, že Tymis nebo pan F. nenapsal. Najednou je venku krásně, pana F. vystřídala šílená, milá a zábavná Bloncka. Tymise vytřídal Dýn, který o mě stojí, sice jsme jen friends with benefits a já ho asi nemiluju, díky bohu. Tento nový vztah je teď to čím žiju, malé neúspěchy ve škole mě nejen že nevykolejí, já už je ani nevnímám. Vídáme se obden a je to super, konečně jsem si našel zpřízněnou duši.
Paradoxem je, jak každému říkám, že nestíhám. V jedné práci jsem dokonce řekl, že tam teď kvůli škole chodit nebudu, doma už nevědí, jak vypadám. V mých očích je úžasný, chci ho vidět, jsem rád když napíše, ale pak sedíme venku, říká že teď holku nechce a že si užívá. Ano, užívá si se mnou a já s ním.
Najednou jsem v klidu. Je hezké počasí, jím pravidelně, čistím si zuby jsem tak spořádaný, že tomu nevěřím. Mám z toho radost, ale na druhou stranu je ten klid zvláštní. Své kamarády jsem neviděl ani nepamatuju. Nejhorší je, že je opravdu nepotřebuju.
Zítra spím u něj a těším se. Najednou mi nezáleží na práci, vzdělání, penězích, hodnotách a tom, jak co vypadá, co si o mě kdo myslí a jak působím.

Důležité je opravdu jen to, jak se cítíte, co děláte a jestli tomu věříte. Mám v hlavě protipovrchní filozofické myšlenky.

Jediný vztah, který je třeba pěstovat je vztah, který máme sami se sebou.

Revange, Rebrand

3. května 2013 v 8:26 | pan Nedostižný
Včera jsem se s panem F. trochu porafali na fb. Uvědomil jsem si, že to dál opravdu nikam nevede, je to prostě kretén. Nějak jsem to cítil a proto jsem byl po škole na kafi s Blondskou. Blondska je povahově dost blízko panu F. a mohla by s klidem nahradit jeho místo. Je zábavná, pohodová a flegmatická, jako on. Jenže do ní se určitě nezamiluju, nebudu se s ní potajmu líbat a nebudu muset přehlížet její polovztahy, život na sociálních sítích, rozmazlenost a nástup do prváku ve dvaadvaceti.

Toto rozhořčení a kritika ze strany toho ,,drsňáka" mě překvapivě nakopla. Chci od pondělka všechno dělat jinak. Jíst pravidelně, chodit běhat, vyměnit šatník, jezdit na letní sídlo, kamarádit se s blonckou, být lepší v nové práci, vytvořit rámcový konspekt svých fotek na fb a jiných sociílních sítích a tak.
Budu skvělý, dokážu to! A on bude jen brečet u pc, s pinďourem v ruce ...

Praha mě štve

30. dubna 2013 v 15:00 | pan Nedostižný
Praha mě začíná štvát. A nejen proto, že za rohem bouchají bomby. Lidé padají do silnící, krváecjí, kradou, fetují. Ani nevím, zda mi to vadí. Spíš mě děsí rozdíl mezi mnou a okolím. Jsem tak rozmazlený, uvědomil jsem to o víkendu. Než jsem sem šel do práce, táta mi udělal jídlo a natankoval auto, sice za moje peníze, ale udělal to. Elle si bere jídlo z práce a jezdí sockou. Je to jen detail, ale rozdíl to je. Vůbec si nevážím věcí, které mám. Možná proto, že jsou lidi, kteří se mají ještě lépe. ..
Těším se na oslavu u Ann. Bude tam spousta středoškoláků a ikdyž se oproti nim cejtim jako dědek, jsou mladí, plní elánu a to já potřebuju

Mám vše?

24. dubna 2013 v 7:43 | pan Nedostižný
Když včera večer prohlásila na PrimaLove Miranda ze Sexu ve městě, že má všechno, začal jsem uvažovat o tom, zda i já mám všechno. Mám dvě práce, obě mi ostatní závidí a vyptávají se, jaké to tam je. Škola mě baví a jsem v okruhu těch nadaných a chytrých studentů. Přesto večer chodím ven s Bílým Drdolem, slečnou Upřímnou Beccou a panem F. se kterým mám mnohem víc než jen přátelství. Po tom, co jsem s ním byl celý víkend, jsem získal pocit, že není až tak hrozný, že toho ke mně cítí hodně, že i já něco cítím a taky mi méně chybí ostatní kamarádi.

Jenže už se mi dva dny neozval. Na zprávy na fb nereaguje a mě to zase vadí. Zakazuju si mu napsat. Tyhle prchlivé románky neustále znásilňují mé city. Já jen koukám, že mé emoce jsou nekonečný pramen síly. Vážně. Je to asi má největší síla. Kolikrát mám chuť se rozbrečet, se donutit k breku. Jakobych byl stroj na lásku, kterou jen a jen dávám. Vztah nechci, ale občas je fajn, když někoho obejmu. Nejsem teplý narcis jako Tymis abych se uklidňoval homo siláky v posteli. Ani nejsem povrchní flegmatik jako pan F. abych do noci sledoval seriály s piizou v puse.
Já to dělám jinak. Jsem jiný a nevím proč jsem se v minulém odstavci srovnával s ostatními. K čemu mi je blog, když neumím efektivně všech informací, které jsem zde zapsal? Jdu si číst staré články ...
Jsem rodinný typ. Minulou práci jsem bral jako rodinu, jenže tahle rodina se rozpodla. Tady ve škole se rodina nikdy nevytvoří, kvůli povahám ostatních. Jediné, kde bych se mohl cítit jako doma, je nová práce. Jenže bude trvat opět věčnost, než zde zapustím kořeny. Paradoxem je, že celý březen s přesahem do dubna řeším víceméně to samé.
Musím se zaměřit na práci, ehm na práce ...

Zahrada, Auto, Frappé

22. dubna 2013 v 9:16 | pan Nedostižný
Vždycky, když se mi opravdu moc daří, přijde něco, co mi má srovnat hřebínek. Vždycky se rozbil počítač, táta naboural, nebo se rozbilo video. Nechci říct, co se stalo teď, je to celkem jedno a přesto, že mě to stojí 4.000,- tak mě to nerozhodí. Včerejšek s panem F. byl dokonalý. Opravdu jsem koukal, když mi v letním sídle zastřihával růže. Sex nebyl a nevadí mi to. Líbá úžasně. Já to beru jako friends with benefits, zatímco on to bere jako začátek něčeho velkého a proto našlapuje tak pomalu.


Je krásné počasí, cítím léto. Nosím brýle, jezdím autem, užívám si. Jsem ale strašně roztěkaný. Mam toho teď hodně, dvě práce, školní projekty, natáčení a přitom bych byl nejradši venku. Je zajímavé, jak mi najednou K., Elle, VD ani Tymis nechybí. Pan F. se začíná chovat jinak, je to kvůli zamilovanosti, ale mě se to líbí.

Konečně jaro

14. dubna 2013 v 18:58 | pan Nedostižný
Začal jsem konečně jezdit autem. Konečně jsem dočetl knížku na seminárku. Konečně jsem udělal ročníkovou práci. Učím se, jsem doma, vídám se s opravdovými kamarády a pracuju v nové práci. Ale pořád se musím otáčet. Mám pocit, že jsem něco zanechal, tam někde, v minulých měsících. Občas se vynoří nostalgické vzpomínky na bývalou práci. Na noc s Tymisem, na doteky pana F. a na sex s Lexie. Ale beru to spíš jako svou dospěláckou pubertu ..

Začíná být hezky. Kluci nosí trika, jinak řečeno demostrují svaly. Holky zas odhodily kozačky a odhalují kotníky. A já? Jsem ke spánku přejedený, jím, ačkoli se mi z jídla dělá už špatně. Dnes jsem platil historicky nejdražší oběd v životě 1 300 Kč. Tento týden jsem se už podruhé překonal. Můj sen připitého anorektika, brýle, bílé triko a letná, pan F. a víno se zřejmě konat nebude. Záleží ale na mě ...

Dnes to bylo fajn, poprvé se setkali mé kamarádské hvězdy - K. Ká a VD.

Přenadržený a Přecitlivělý

28. března 2013 v 15:58 | pan Nedostižný
Už mě nebaví má přecitlivělost. Sedím na přednášce a říkám si, co ten vedle mě? Co je to Dark Room? Co je to morálka? Kde je má úroveň? Dnes v práci jsem se přistihl, jak najednou přemýšlím nad minulou prací, nostalgicky s posteskem.

Pořád se všechny ty vztahy se mnou táhnou. Úterní posezení s VD a Kačí mě celkem uvolňilo. VD opovrženě kritizoval mé problémy a já si uvědomil, že vážně řeším sračky. Navíc jsem včera definitivně skončil s panem F., teda jemu sem řekl, že budem kámoši - jemu stačí, když se uvidíme jednou za týden a ve škole budem ploše vtípkovat. Pro mě to nic neznamená, proto pro mě skončil. Když sme rozebírali naše měsíční nadrbané psaní, zjistil, že strašně tlačím na pilu. A je to fakt, i psaní s G-Boyem to potvrdilo. Vzpomněl jsem si na Valentýn, kdy po jedné noci jsem si skutečně představoval vztah s Tymisem.
Paradoxem je, že s holkama to tak vůbec nemám. To jen chlapci ve mně vzbudí okamžitou touhu. S holkama dokážu flirtovat, ale na kluky tlačím.

Poraďte mi prosím. Co mám dělat abych se tak rychle nezamilovával. Nebyl tak vázaný na své přátele a uměl si na tváři vytvořit úsměv i bez toho, aniž by někdo z vyvolených napsal, že půjdem ven ?

Chci jaro, jeho

14. března 2013 v 21:13 | pan Nedostižný
Je to stejně všechno divné, dnešní první ranní s H. a s Wendy, kdy jsem měl konečně pocit, že si to i celkem užívám. Pak škola, kde mám soukromého hodiny mých nejoblíbenějších předmětů, pak posezení s Vinem Dieselem, který mi řekl, že jsem teplej. Prosim? Ano, já se sice líbal s Tymisem a panem F. ale taky jsem půl roku spal s Lexie a chodils A. takže tak. V každym případě teď sedím ve staré práci a půjdu ven s Tymisem. Zítra půjdu s panem F. ven. Těším se až se vyspím. Doufám, že nebudou žádné bulirexy. Chci jaro, sex a pohodlí. Mám chuť na kafe.

Zážitky

4. března 2013 v 7:34 | pan Nedostižný
Březen začíná aristokraticky. Takový to, když jdete ráno se psem a šála vám voní Chanelem ze včerejška, kdy jste byli na ultrakulturní akci, kde si vás kamarádi fotili s celebritama a dávali to na FB. Takovej ten pocit, když sedíte v první řadě, v Opeře. Když Vám to hrozně sluší. Když jedete za babičkou a objednáváte si jídlo po telefonu a říkáte: ,,M26, ale bez pálivé omáčky prosím!". Když zapínáte FB a zjišťujete, že jste označeni na všech možných akcích. Takovej ten pocit, když máte plnej PC fotek a ještě neměli čas je zveřejnit, protože ste pořád někde, kde fotíte zase další fotky.
Drahé bary, černá kravata, roztomilí cizinci, život pubertální celebritky ...
Pan F. se včera konečně vyjádřil. Už to bylo takový, že jsem si řikal, že z toho bude další kámoš na večer, ale ne. Nebude z něho Vin Diesel, neni takovej chlapák. Strašně mě naštvalo, když jsem zjistil, že Bílý Drdol, mě vidí v teplých bravách a jen čeká až se F. dáme dohromady či co. Nejhorší na tom, že jsem to cítil. Její pohledy, odmlky, vůbec sme si nerozuměli jako dřív. Je škoda, že má tyhle brejle, přes které mě nevidí takového jaký jsem. Nicméně pan F. je z toho všeho lehce nervózní a chová asi tak, jako k Tymisovi. Mimochodem, Tymise jsem naučil psát mi na fb. Taky se ozval Christián ze Španělska, zase mi posílal sprostý fotky svýho penisu. Jestli byl Únor bisexuální, Březen je zatraceně teplej.
Mám před sebou novou práci, měsíc, semestr, stáž a tisíc rozdělanejch vztahů a nezveřejněnejch fotek . . . .

Stydím se za své pocity

17. února 2013 v 16:51 | pan Nedostižný
Začal jsem dohánět život v patnácti, jenže už mám dospělé názory. Kvůli novým kamarádům jsem zapoměl na ty staré, na ty důležité. Letošní valentýn si budu na vždy pamatovat. Skončil sem s Tymisem v gayklubu a vyznali sme si lásku. Byl jsem opilý a komu se nestalo, že se občas v opilosti vykousne. Jenže když k tomu přidáte to, že jsem heterosexuál, tedy asi byl, že to viděla slečna Selka a že mě k němu něco táhne, tak už se to nedá jen tak přejít. Chová se jak dítě, na sms neodpovídá, píše hloupé statusy a vlastně se k sobě moc nehodíme, jenže právě to je ono - jsme naprosto jiní.
Když sme včera byli s Tymisem v práci a přišel pan F. bylo to jako scéna z filmu, náhoda je vychytralá. Jsem zvědav jestli se s ním sejdu.
Aby toho nebylo málo, z té nové úžasné práce se neozvali. Já vím, že na to mají týden, ale slíbili mi to. Jsem naprosto rozhozený a zmatený. Beru do ruky Forbes, zaručená videa a oblíbené scénky z filmů a dávám se dohromady.
Mě nevadí, že jsem byl tom klubu. Mě nevadí, co stalo, mě vadí to, jak to prožívám. Proč nemůžu být jako Vin Diesel a jít si číst články na idnes? Proč nemůžu být jako Elle a jít se s někým opít vínem? Proč to musim prožívat, malovat si budoucnost a nechat mozek v kalhotách ...
Jsem asi psychicky labilní, zamilovaný, zmatený .... stydím se za sebe, za své pocity. Kriste, fakt jak malá holka.

Sebereflex Február

14. února 2013 v 2:00 | pan Nedostižný
Únor začal slibně. Začal jsem se bavit s lidmi, které jsem považoval za kamarádské cíle už od příchodu na novou školu. Nedokážu přesně říct, co se mi na nich líbilo. Možná mě zaujali vzezřením, názory a chováním. Cítil jsem, že jsou žhavou novinkou, která letí. Jenže u koho jsem to viděl? Možná u své kamarádky z gymplu někdy v prvním ročníku, tedy před čtyřmi lety. Nikdy nebudu ten, co říká, jak v šestnácti chlastal, sral na školu a prolézal noční Prahu. Mně se tato období střídala a navíc jsem hledal sám sebe, budoval si kamarádský okruh a experimentoval se vztahy.
Nicméně s novým rokem přišlo předsevzetí, chtěl jsem začít znovu, ale problém nastal ve chvíli, když jsem hledal inspiraci - nebylo kde. Měl jsem potřebu něco změnit, nebyl jsem úplně spokojený. Jenže nebylo se kam dívat. Všude kolem jsou lidé, kteří jsou natolik pozadu, že mi jejich problémy přijdou trapné a druzí jsou natolik dospělí, že jejich pohledy na svět, názory a potřeby vůbec nechápu.
A tak mě mé ambice zbavily všeho, co se na mě cestou přirozeně nalepovalo a natlačily mě světa businessu, dospělosti a rozhodování, které samozřejmě doprovází nudné večírky, kde pít i tu nejdražší whisky je považováno za všední.

Vyléčen z nostalgie

17. ledna 2013 v 11:11 | pan Nedostižný
Bylo mi jasné, že jít na ples K. a Jiřiny zabere víc času než jen večer a noc. Bylo to opravdu parádní a měl jsem pocit, že si to užívám víc než ostatní. Něco na tom bude, na tom, že kamarádi z dětsví jsou ti nejlepší. Vídáme se málo, ale pokaždé začneme tam, kde jsme minule skončili. Dlouho jsem se nenasmál, tak jako když za mnou včera přišly, aby se podívaly na fotky. Měl jsem se učit na dnešní nejtěžší zkoušku, ale ikdybych to dnes nedal - nelituju toho. Na tom plesu se mi líbilo, že jsem ,,ovládl" i lidi, které jsem v životě neviděl. S foťákem v ruce je z vás hned fotograf a lidé se najednou projeví v oprvadovém světle. Ano, ztratil sem peníze, bolí mě nárt a válel se po zemi, ale to k tomu přece patří. Stejně jako jízda taxíkem a opilé telefonáty.
Čím víc jdu dopředu, tím víc se vracím. Zase ....
Když mi druhý den volala K. z postele, brzo ráno, jak žiju, vzpoml jsem si na ranní telefonáty Mirandy ze Sexu ve městě. Během včerejší konzultace s učitelkou na Aj jsem získal další kamarádku - jí. Další mladá učitelka, se kterou nadávám na dnešní svět nad kafem a učebnicemi. Dohodila mi skvělý kontakt. Včerejšek byl fakt skvělý.
Přesto je všechno šedivé a mě přijde, že pořád sedím doma. jenže já musím, učím se...
Přesto jsem neubránil rozhození ať spánkovému nebo jídelnímu. Je mi stále zima. A nutit se do učení dává stále víc zabrat. Vždyť i te´d bych se měl učit. Došlo mléko a já si neudělám kakao - absťák. Mám pochyby, že to v úterý neudělám. Chci do práce nové desky. Chci sex. Vadí mi, že se Elle schází se slečnou Uřvanou a dělají si puber´tácké večery plné lambrusca. Není tak puberťácké jako to jak já žárlím. Vin Diesel má za sebou zkoušky a odjel do svého Buranova - uží si to! S Ká. máme někam jít - těším se!
A prosím, držte mi palce, chci to mít za sebou ....

Zkouškové peciválství

7. ledna 2013 v 11:03 | pan Nedostižný
Tak trochu nevím, co se děje. Nový rok začal tím, že jsem po silvestrovském oslavném režimu prostě nepřesedlal na normální režim. Mé tělo se zbláznilo. Dřív, než ve dvě v noci neusnu a vstávám na třikrát, což se protáhne až k obědu. Byl jsem tři dny doma a učil. Musím říct, že to nejde takhle nárazově. Mezi svátky jsem pracoval, neměl jsem na nic čas - vůbec jsem se neučil. Na to jsem si udělal čas teď, ale je to vážně na hlavu. Člověk se musí provětrat, vidět se s kámoši, chce to trochu stresu, sportu, únavy a zábavy a ne se jen učit. Musím říct, že mi zkouškové přijde jako lehčí matura - zatím. Nejtěžší neprve přijde.
Opravdu by mě nenapadlo, že můj leden bude vypadat, jako kdybych byl nemocný. Jsem věčně unavený. Piju kakao a čaj. Celý den v pižamu. Dokonce jsem se přistihl, jak se válím na gauču a čumim na Dva a půl chlapa - kolik mi je ? To i můj táta u toho alespoň vaří. To není žádné zkouškové, to je peciválství.
O počasí ani nemluvím. Je snad začátek března? Prší a je vidět tráva. Mimochodem, včera jsem se po dlouhé době díval na onen seriál Tráva, který jsem si oblíbil, už jako prémiéru na HBO. Chybí mi ta taška, co jsem ztratil na silvestra.
Jak jsem včera v noci nemohl usnout, vzpoměl jsem na pana L., který mi ukradl Lexie. Hledal jsem společné rysy s Vinem Dieselem. Přemýšlel jsem sem o rádoby Dámě, která u nás kdysi pracovala a když sme se viděli na silvestra, bylo to velmi příjemné setkání, jako kdyby to byla K. nebo Elle.

Jsem na sebe velmi zvědavý, co se týče zkoušek. Jsem zvědavý na zítřejší poradu. Jsem zvědav ..

Dlouhé spánky

5. ledna 2013 v 12:00 | pan Nedostižný
Do půl třetí ráno jsem se koukal na sex ve městě. Za boha jsem nemohl usnout. V hlavě jsem měl pořád to, jak schůzi řeknu, že odcházím, jak je všechny pošlu do prdele nebo jak se rozbrečím. Pořád jsem si přemítal v mé hlavě vytvořený vztah Ká. - Vin Diesel - který by mě totálně zničil. Naštěstí jsem Ká. řekl, že se k ní nehodí a ona to nechala být. Na jednu stranu je v tom má kamarádská sobeckost, na stranu druhou si opravdu myslim, že oba hledají trochu něco jiného. Také jsem přemýšlel jaké by to bylo na novém místě. Všechny tyhle myšlenky mi bránily v tom, abych usnul.

Dnes se opět musím učit. Ano, jak jsem chtěl, tak jím rpavidelně, piju zelený čaj, více posiluju a polikám vitamíny. Opět jsem včera při sledování zpráv ve francouzštině omldéval blahem a snil o životu v pupku světa. Dnes jsem si všiml té hromady prachu, mrtvé rybičky a když mi po klávesnici lezl brouk, říkám si, hej já si musím uklidit.

Jdu se učit, uklidit a večer jdu za ním. Jsme jen kamarádi, a to i přes to, že při představě, že někoho má, já omdlévám.

Od nového roku budu úžasný

28. prosince 2012 v 15:04 | pan Nedostižný
Od nového roku budu úžasný. Budu mít nový design na blogu, jinou tapetu v mobilu, úvodní fotku na Fb a pozadí plochy. Všechno ve stylu 2013 - drsnější, zábavnější, lepší, klidnější, uvolněnější, novější, víc sexy. Nový rok beru jako příležitost k novým začátkům a že já se na nové začátky ohromně těším. Chci se ke svým kamarádským stálicím (Ká., Elle a Vinu Dieselovi) chovat co nejlépe, jsou totiž ti nejdůležitější. Z Krajčoláku, MM, K., Lee, pana Sarkastického, Italky, Christiana, Venkovanky a jiných se staly jen známí. Dále chci v novém utrácet jen za zábavu, žádné nové interiéry nebo rodinné investice. Chci více sportovat. Další novinkou by mělo být hlubší studování, ale zábavnou formou. chci chodit na všechny ty večírky, tiskovky a konference, na které jsem kvůli pitomé práci nemohl. Budu brát všechny nabídky na natáčení a ne jako do teďka. Můj život by se měl naplnit tím, čím sem chtěl vždycky ...

Teď piju třešnový džus, venku hnusně a rodiče jsou pryč. Udělám si esej do školy a půjdu do práce. Těším se na Toma. Poslední dobou se mi zdají šíleně erotické sny, v úterý ráno jsem byl tak mokrý. Člověk by řekl, že si mam někoho najít. Sexu se nebráním, se vztahem je to jiné. Plány na silvestra se už pomalu rýsují. Doufám, že to bude fajn.
Pradoxní je, že ani nevím co psát. Vánoce utekli jako voda. Pořád je předemnou zkouškové a já mám hlavu plnou zábavy, kamarádů a prázdnin.

Zrak nestačí

4. listopadu 2012 v 0:10 | pan Nedostižný
Dnes to bylo v práci po dlouhé době vyloženě pohodové. Po bulirexu si přijdu huben. Chci se jen učit. Chci sex. Jíst a vydělávat, abch poté bydlel sám, nejedl a užíval si luxusu...
Je to zvláštní, je to už zhruba třetí týden, co jsem začal normálně jíst a vzdal se bulirexu. Cítím se teď plný, ale při pohledu do zrcadla si připadám velmi pohublý. Když jsem nic nejedl, připadal jsem si zase dost obtloustlý. Proč se vidím jinak, než ve skutečnosti vypadám? Znáte ty obrázky anorektiček, které při pohledu do zrcadla vidí tlouštíky? To není žádná parodie nebo ýmysl, tak to skutečně je!

Před pár měsíci mi jedna kamarádka, než se odstěhovala do jižní Evropy, řekla, že v jedné části Prahy je obrovský Gay-ateliér, kde se natáčí porno. Dnes jsem se dočetl, že v Praze je velká Gay-komunita. Nejspíš mě to fakt ovlivnilo, protože za své dnešní dvouhodinové cestování Prahou jsem napočítal desítky podezřelých klučičích dvojic, které by se na gay-páry mohly považovat. Je to zvláštní jak člověk najednou vidí víc, vidí jinak ...

Celkově oči selhávají. Vidí věci často jinak než jsou. Zrak nám totiž nestačí na to, abychom poznali skutečnou realitu. Musíme znát souvislosti, skyté záměry a vazby. Vidět věci nestačí, je třeba umět číst obrazy a cítit obecně.

Coffee to go

31. října 2012 v 8:57 | pan Nedostižný
Zlatý Blog.Cz! Už asi dva měsíce píšu pro jeden deník články. Je to většinou jen to co mě napadne, ale oproti mým upřímným článkům bez korekce, které píšu sem, jsou tamty články na aktuální dění, přičemž se přiznám, že často píšu i o věcech, kterým úplně nerozumím. Přesto nepíšu žádné lži, nebo nepotvrzená fakta. I tak jsem zjistil, že skoro s každým článkem se mnou nesouhlasí pár lidí, kteří nemají nic jiného na práci než mi říkat, že jsem krátkozraký nevycválaný mladík, co ničemu nerozumí a jen kritizuje. No, poučil jsem se a utvrdil se v tom, že psaním se fakt živit nechci ! Zlatý design! Zlatý Blog.cz ;)

Pomalu, ale jistě přicházejí testy. Já se snažím učit, ale můj diář je opět plný. Neustálé smskování s panem Šlechticem mi na pozadí denních událostí zvedá náladu. Včera jsem se na vteřinu viděl s Vinem Dieselem. Poprvé v životě jsem v něm viděl radost z toho, že mě vidí. Chtěl někam zajít, pokecat. Pro mě je důležité, že konečně něco chtěl. A jako na potvoru, jsem už nechtěl já, né že bych mu něco vracel. Pracovní sezení v době mého volna, což mi celkem vadí, s panem Mm bylo fajn. Spíš než pracovní pohovor mi to přišlo jako drbání, ale co. Večer jsem si ještě musel koupit rukavice, jelikož jsem je ztratil, když jsem běžel do školy, proboha.

Je ticho, podzim. Nikdo nový, všichni jsou stále stejní, jen jsou unavení, zmožení. Slečna umělecká se ukázala jako naprostá bezduchá lazy girl, které o své kamarády zřejmně nestojí. . se se svou školou chlubí, jako by jí někdy chtěla, ikdyž čemu se dívím, ona děla jako by si celý život dopředu namalovala, ikdyž to není pravda. Elle sama nikdy nenapíše, jen vidím jak falešná je, a s jakými vyvrhely tráví čas. Bejvalka a Lee jsou v depresích. Co se těm mým kamarádům děje ?

Chci být necita

10. října 2012 v 1:10 | pan Nedostižný
Bal jsem venku s Familiérama. Bylo to fajn, sranda a tak až na chvíli kdy mi ta blbá zrzka řekla, že si myslí že jsem na kluky. Fakt mi to zkazilo večer, jakobych byl v devítce a ještě řešil to, co si o mě myslí ostatní. Tina se chová úplně jako moje první ex, akortá je hubenější. Hubený gay nám řekl, jak krásný život má s o deset let starším designérem v krásném bitě v luxusní čtvrti. Né že bych mu záviděl....
Připadá mi jakoby se nic nedělo. Od zářijového kalení s prací první týden v říjnu moc nedal. Původně jsem moc velkou chuť flirtovat, ale po zkoušce s MM, kdy jsem se rozhodl, že jí nechci mě ta chuť přešla. Mám spoustu kámošů, ale jakobych se cítil být sám.

Mám takovou tu chuť být s babičkou a hrát karty. Jen jíst a nečesat si vlasy.

Nejde mi se zakousta hluboko dos tudia. Nedokážu přestat myslet na lidi. hrozně mi chybí zoufalé manželky, ve kterých jsem viděl jak se nakládá s emcoemi. Chtěl bych být workoholik, být slepý ke svým citům, mít toli peněz a úspěchu, že by mohl být nějaký názor zrzky uprdele...

Spánek, podzim a jídlo

8. října 2012 v 20:09 | pan Nedostižný
Na podzimu mám nejradši ty rána a západy slunce. V zimě je takový sníh a zim, že člověk má dost práce sám se sebou. V létě jsme spocení a skoronahatí. Podzim je období dlouhých stínů, spadaného listí. Specifická je pro mě vůně hořícího dřeva, která ej v chladném ovzduší velmi výrazná.
Celý den mám v hlavě jen to, co všechno musím udělat do školy. Dále se cítím lehce přejedený, trochu unavený, protože jsem spal dost málo za poslední tři dny, přesto mám jakoby energii. Vážně, je to neuvěřitelné, když člověk najednou víc a častějí jí, jakoby se vám nastartovali závity.
Škola, spánek, podzim a jídlo.
Nový Benefiter, po Vinu Dieselovi, který mě donutil být dva měsíce trpělivý, abych nakonec zjistil že je tlsuté puberťačky se objěvil pan Šlechtic. Velice zajímavý kluk, se kterým je sranda. Opět je to rádoby student, co tu žije v podnájmu a neí z Prahy. Je jako ukázkový příklad vysokoškoláka. Tak uvidíme.
Ve škole mě dnes celkem rozčílil ten Stylový Flegmatik. Přednáška, která mě inspirovala na tisíc různých děl, projektů a akcí mu přišla nudná !! Štve mě, že tam jsou lidi, který tam vůbec nemaj co dělat.

Hořká čokoláda

13. září 2012 v 22:21 | pan Nedostižný
Všechno je naprosto jiné. Jiný režim, díky kterému nemusím vstávat mi dělá dobře. Nový počítač, díky kterému jsem samostatný, nezávislý.
Středeční schůze v práci byla skvělá. S majitelem a jednou z asistentek jsme tak procházeli podnikem a povídali si, často na to není čas, ale byl jsem rád, že jsem součástí vedení. Majitel se ptal na nový PC, bavili jsme o konkurenci a Londýně.
Najednou jsem večer na fb, což se mi dřív nedařilo. Píšu se svou bývalou učitelkou anglčtiny, je to zajímavé. Dokonce napsal Vin Diesel, to obecné chlapacké tlachání plné zničené dospělosti mě zas tak nebere a tak jsem trochu odpověděl nevšedně. Jeho reakce byla ještě nevšednější, nakonec jsem dostal obratem pár odkazů na zajímavé filmy. Je to zvláštní, myslím ,že to nikam nepovede. Vím, že když to poženu už ho nikdy neuvidím. Proto mi nezbývá nic jiného než chlapácké tlachání a radování se z nového kamaráda.

S Týn se stala nová K. nebo Slečna Umělecká nebo Kačí. Prostě ta co mě vyslechne, jenže jí zas tolik neznám, nevím jestli jí můžu věřit. jenže jak s ní mám řešit Vina Diesela, když je stejně jako moje ještě větší kamarádka Elle s ním propletená. Je vůbec nějaká moje kamarádka, které by se z něj netřásly kalhotky?

S Kačí jsme byli venku, bylo to fajn. Oba jsme byli nadšení z toho druhého. Je škoda že na ní nemám tolik času. K. se ozvala, ale opět se chovala jak kdyby byla nej na světě. A. se neozala, ale viděli sme se aspoň v létě, Lukáše jsem neviděl ani nepamatuju...
Musím se objednat k doktorům, zavolat Honzovi do cestovky a do realitky...

Jsem mírně pod tlakem, ale líbí se mi to. Mám chuť na bulirexii, zejtra by měl být ten nejlepší mejdan. Těším se až se více seznámím s obětmi na nové škole, náš ročník je bonboniéra, stále nacházím sladká překvapení!

Zařizování

5. září 2012 v 18:24 | pan Nedostižný
Prázdniny utekli jako voda. Velmi zajímavý čtvrtý ročník, vítr z maturity a záležitosti spojené z vejškou mi nedaly spát. Neustálé změny v práci, ať personální nebo technické, noví přátelé a zároveň snaha neztratit ty stálé, to všechno s pořádnou porcí zábavy a alkoholu byl zatím rok 2012.

Pracovní červenec, potom intermezzo v Tunisu s Ká. a nové přátelství s Vinem Dieselem. Nová-skvělá škola, všechny ty projekty, lidi a ta budoucnost! Navíc si kupuju noťas, člověk by ani neřek, co všechno si musí člověk zařídit.

Pořád bez rozvrhu, audit v práci nás stále čeká... celkem pořád nevím jak na tom jsem, ale i tak nestíhám..

Přesto se mám velice dobře, nové prostředí je uspokojivé, uvědomil jsem si, že když si svou práci nebudu užívat, stres mě zničí. Těším se na projekty. A u toho všeho je na pozadí Vin, na kterého se, upřímně, těším ze všeho nejvíc!

Ikdyž je teď škola, práce, kámoši na prvním místě, atmosféra přicházejícího podzimu je neúprosná, je mi zima, jsem unavenější a mám větší chuť na kafe..
 
 

Reklama