Apatie a posunutí se

4. prosince 2017 v 23:36 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Vyvíjet se, jít dál, posouvat se. Moc mi to poslední dobou nejde a nemyslím, že bych byl k sobě přehnaně kritický. Přesto, že jsem fyzicky ve velké metropoli, hlavou jsem pořád v Praze. Být freelencer, externista je fajn, jsem rád pánem svého času, vždyť si mezi emaily odbíhám sexovat na druhý konec města, ale na druhou stranu mám neustále pocit, že jsem ještě něco nedodělal, na něco zapomněl a určitě přehlédl nějaký ten email. I přes to, že vnímám blahodárný vliv místních klídných povah, jsem apatický. K tomu, že v neděli píšu kolegyni ať pošle 20 tisíc na nějaký účet, že Business Animal je notorický feťák a že si Číňan-Investor nevzal kondom.

MOC SEXU A MÁLO LÁSKY
Se Slovákem to začíná být zvláštní. Jako v naprosto každém vztahu i zde jsem dostal velice blízko a vidím do všech zákulisí nervózního mladého muže, co hodně pije a málo jí. S tolik typickým povahovým kapitálem odkazujícím k Československu se vždy tak dívá na moje tělo a po slovensky mi lichotí. Je to vždy ale zbrklé, ponáhlené a já si naozaj neužívám všetko. Nějak mám pocit, že karty jsou rozdány a na mě prostě nezbyde víc než pár minut vzdychů u zavřeného okna do dvoru. Včera měl ale skoro 30 minut zpoždění a já rozjel Grindr. Nudil jsem se. Nakonec si dvám dvě zastávky metrem pěšky a cestou jím ten nejlevnější sendvič. Baví mě to. Něčím mi to připomíná Prahu. Jsem vzrušený, jdu za někým a nic netuším. V minutě zase hraju oblíbenou hru, ve které se prosmýkám francouzskými paláci, zatímco mi on posílá kódy ke dvěřím. Tentokrát je to ještě větší barák než u pana Diora. Nakonec mě v předstíny začne líbat namakaný Vietnamec. Přesně na těch místech, kde to dělal asi před hodinou Slovák. Až surově profesionálně, jako Samantha, tak nějak si připadám, když o 15 minut později jsem nahý jeho v koupelně a až symbolicky si umývám ruce. Dívám se na sebe do zrcadla. V mé tváři vůbec neni nic. Nevidím sám v sobě žádný výraz. Úplně stejné nic, které jsem zažil před chvílí i před hodinou. Vietnamec byl nakonec strašně milý, velice chytrý a vlastně i sexy, ale já měl v hlavě jen to, že už tohle dělat nechci.

Stejně jako jsem dosáhl určitého osobního maxima, když jsem šel sám na největší techno party v Evropě a "vystřelovat na měsíc" se už nehodlám, měl jsem pocit i teď, že je toho sexu plného nic nějak hodně.

Druhý den ráno se mi instalovali aktualizace na počítači a já, bez přemýšlení, zapnul aplikaci. Ve tři jsem měl jet bůh ví kam, nakonec jsem si to rozdal s Investorem-Číněnem. Mým "prvním" v nové metropoli, který se vrátil a který nově bydlí u vítězného oblouku. Byt krásný, pejsek roztomilý a sex úžasný. Seděli jsme tam a pili čaj. Mluvili pomalu, bezvýznamně, dvěma jazyky. Ten pocit toho, jakože ani ty nebudeš můj kamarád, se dostavil i teď. A tak jsem se v nejdražsím bytě v metropoli oblékl a po dvou příjemných pusénkách odešel.

Zatímco co jsem se procházal po velkém bulváru, slunce zapado. Přišla mi sms, že je to odesláno a já tak musel zpátky domů k počítači, dělat něco do Prahy. Do města, do kterého se vrátit nechci, ale myslím na něj. Ve kterém znám všechny, ale nikoho tam nemiluju, krom Zrzka. Tady mám ale poslední dobou, že i když s místními souzním, pořád nejsem součástí. Jsem líný a jazyk se moc neučím. Poslední dobou spíš jen jím a když si hledám zábavu, sahám přirozeně k českým zvyklostem. Ale já se neodstěhoval na druhý konec Evropy, abych si tady v pokojíčku pouštěl stream.cz doprdele!

Nejen, že jsem nenašel ten směr, který mě má naplnit a dát mému životu smysl, ale já dokonce ztratil i nějakou rovnováhu. Mluvit silácky, přesvědčovat a nabalovat. To umím bezvadně. Žít plnohodnotně a spokojeně mě teprve čeká.

Co budu zítra dělat? Nevím :D

Jak kdyby mi bylo zase 14.... Měl bych jít s architektou na kafe a s Hercem do postele. Asi bych měl napsat pár článků a perfektně se naštvrtat slovesa. Měl bych si přepsat poznámky, zašít triko, koupit tátovi dárek a ... jo, málem bych zapomněl, měl bych si vlastně najít práci, jinak se vracím do Prahy. Hej, teď vážně, mě je to všechno v píči a možná zítra neudělám ani jednu z těch věcí. To je můj život zase jen seznam úkolů v diáři?

Jo. Hlavně pozitivně prosim vás, hlavně pozitivně...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet | 20. prosince 2017 v 0:33 | Reagovat

nopanejo. Teda tohle slovo bych nikdy nenapsala, ale nějak to ze mě samo vypadlo. Dlouho jsem nic nepsala a ani nečetla. Nejde to, zalykám se ve vlastním životě mimo blog, asi dočasně, nebo nevím.  
Ale u tebe je tolik věcí jinak, je to najednou tak -(promiň mi to) odpadlý, trpký a tím strašně moc lákavý a čtivý. A to zní směšně, protože je to něčí život. Jen...nikdy jsi mi nepřipadal tolik rezignovaný. Mám tě zapsanýho úplně jinak.

Únava?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama