Party Animals

10. června 2017 v 16:36 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Založil jsem si nový profil na Facebooku, kde budu dávat info o novém životě v Londýně. Těším se, jak to bude upřímné, ale jsem an to připraven? Tady v Praze nejen, že nemůžu sdílet své zážitky veřejně, ale třeba včerejší "výlet na měsíc" s Business Animal (pan výsoký) si budu muset nechat snad jenom pro sebe. Možná Šperkařce to můžu říct. Ta paradoxně jediná ví všechno, protože se mnou nežije jen na sítích, ale i v reálu.

S panem Business Animal se výdáme už asi rok. První rande bylo fajn, ale nějak se to odmlčelo. Pak se ozval, ozval se po druhé, začali jsme si dost psát a hodnotit pražské parties a hudbu. A tak včera, ještě před mým odjezdem jsme se, jak říká Tymis, "odpálili na měsíc". Proč ani sem nenapíšu na přímo? Bylo to moc fajn, když vás seznámí s těmi, co to ogranizují, potkáke holky od Dýna, která vás zase představují ostatním typu "on dělá manažera v Designbloku a řídí celý svět" a hlavně vidíte ty reakce. Než odjedu z Prahy musej mi všichni vylézt z prdele.

Každopádně se mi to líbilo. Hudba byla dobrá. Pro palivo jsme šli k Modelovi, kterého znám jen z Insta. Na živo samozřejmě nebyl tak úžasný. Později jsem se setkal ještě s dalšími dvěma bloggery z Instagramu. Bylo to zajímavé je najednou spoznat. Před prvním odpalem jsem trochu váhal. Nebyl jsem vůbec opitý, naopak trochu nervozní. Cesta na měsíc přišla docela pozdě po startu, ale bylo to skvělé. On se mě najednou začal dotýkat, víc a víc a nejednou jsme byli uprostřed klubu a on mě zezadu stále objímal. Vzhledem k tomu, že má asi 2,5 metru mi to bylo moc příjemné a myslím, že jsme taky trochu odalili pomahu lidí, co tam byli s námi. Bylo mi to příjemné, ale trochu mě to mátlo. Jakmile jsem se začal vracet zpátky na zem, začaly mi hlavou běhat různé pochybnosti. Najednou sem si uvědomil, co všechno nemám zařízené, co všechno ještš musím udělat a co jsem nestihl. Tancuju, mám tohle v hlavě a násilně sám sobě říkám, "Nemysli na to!". Nejde mi to a tak si v hlavě rychle zopakuju co musím udělat - pojistku, seminárku, telefon, pc, zaplatit účet, jít k doktorovi, vytisknout, zkopírovat, odevzdat. Náladu mi zvedaly jeho pusy a Frank, který tancoval poblíž s nějakým novým úlovkem a často na mě mrkal.

S druhou cestou na měsíc to bylo všechno už ok a mě je hezky doteď. Navíc jsem mluvil s DJ, do kterého jsem se tak trochu platonicky zamiloval. Ohodil poker face a strašně mi děkoval. Tak tohle jsou přesně ty chvilky, které mi před rokem Frank vyprávěl a já ho měl za šíleného party animal a nechápal tu hodnotu. Když ale chcete někoho kritizovat, musíte mu rozumět. Já mu teď rozumím. A taky se s ním podle toho rozloučím.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama