Miláček národa a štěstí, co prosvítá

16. června 2017 v 18:51 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
S kolika lidmi můžeme spát, abychom v očích ostatních nebyli za kurvy? Jak kašlat na to, co říkají ostatní a přitom mít jistotu, že v hlavě nemáme zkreslené myšlenky, ale náš pohled a hodnocení sama sebe je opravdu objektivní? Podle mě je to jedno. Nejdůležitější je to, co si myslíme, to totiž utváří úplně všechno.

A já si teď třeba myslím to, že jsem takový pražský miláček. Mění se to. Už nejsem tolik ten konferenčí člověk z oboru, už se tolik netlačím. Dýnův vliv už odezněl, teď mi Praha našeptává at si užívám dokud jsem hezký, at studuji dokud jsem mladý a at cestuji dokud nemám závazky. A já na to, ok!

Mění se to. Místo potlesku slyším "cukrouši, kolouchu" nebo "roztomilouši". S Blížencem a jeho bývalým jsem se hezky rozloučil večerem plným pokru, polibků a vášnivých dotyků. S Designérem jsme si popovídali hluboce, že mě opustil apetit. Jeho tvrdá upřímnost je to, co ostatním kamarádům vyčítám, ale přiznávám, že když vím, s kým vším spí, neumím se tvářit jakože se mě to netýká. Už jsem s ním nespal. Chci ho mít pro sebe? Fakt? Po trojce a party s panem Business Animal? Je to odjezdem, novým účesem nebo létem, nevím, ale tolik pozvání na rande jsem nikdy neměl. Síla marketingu v práci je tak mocná, že mi pár příspěvklů stačí k tomu, abych otočil čtvrt milionu. I tak se ale těším až odjedu a nebudu mít zodpovědnost.

Mám radost, usmívám se a přijde mi, že lidem něco dávám a chci jim to dávat dál. Designérovi připomínám, jak funguje svět, Blížencovi rozkoše pozemského života, Dýnovi kariérní svět a Dylanovi, Dieselovi a spoustě dalším alternativu a umění žít. Začínám se vlastně cítit přesně tak jako Dylan, když jde se mnou na party. Má nakažlivý úsměv, je strašně vtipný, roztomilý a žádná holka neodolá si s ním aspon chviličku zatrsat.

Mé rozdávání lásky, ale nelze provozovat veřejně a tak si musím dávat pozor, koho, kde označuju. ještě jedna fotka z party a jsem pro všechny za fetáka. Ještě jedno rande a jsem typická pražská buzna. Ještě jedno souzení z povzdálí a budu naštvanej. Já nemám pocit, že dělám něco špatně. Stále studuju, stále plním své poslání a stále se vidím jako to dobro v kontrastu například s Frankem.

S Prahou se loučím důstojně, mám takový ten miloučký pocit, jak kdybych byl na drogách :D Tenhle serotonin je ale orpavdový. Mám konejšivý pocit a chci ho mít stále. Podle Designéra jsou všichni lidé stejní (jako kdyby všichni chtěli jen jíst, mrdat a dobře vypadat), možná má pravdu. Business Animal zase nění upřímný, když už o něčem musíme mluvit, používá metafory a zástěrky, jak dospělácké, ale třeba se takhle žije jednoduše.

S Prahou se loučím důstojně. V srdci velkolepě, pro veřejnost utlumeně, aby se neřeklo. Udušené štěstí co prosvítá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. | Web | Středa v 16:46 | Reagovat

jak to děláš, že tě každý zve na rande, u mě to je na bodě nula :D
kam odjíždíš? vzal si nakonec tu stáž? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama