Jednosměrná z Prahy

20. května 2017 v 18:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Bylo to tak v reklamce, rodinné firmě, je to stejné i v galerii. Jakmile víte, že odcházíte, vidíte chyby a nedostatky. Nic s nimi ale neděláte, nemáte přeci důvod a navíc by vás stejně nikdo nevyslechl. Pomyslný stav, kde stojím s umělci na Olympu, přetrvává a vrací se s každou vernisáží. S každým novinářem, umělcem a kurátorem. S každou kauzou, kampaní a krizovou komunikací. S každou fotkou na instastories, tisícím lajkem i vizitkou. Praha je malá, znám všechny a mám pocit, že jsem ztratil soukromí.

Ať to bylo na Náplavce se sousedkama, při chůzi po Národce s Designérem nebo jen když jedu podělaným metrem. Jsou všude. Známí nebo ti, které sleduji, sledují mě. Nevím proč, ale je mi to nepříjemné. Ta pražská bublina, ten svět lidí náročných na estetiku, odsuzujících masy. Undergroundových s blogerskými sklony a zavrhnutou hispteřinou. Když slečna milá řekla, že jo, jasně podle jména mě zná, vyděsilo mě to. Tohle jsem asi nechtěl. Asi ne teď, asi ne v této práci, asi ne tak brzo.

Nevím, jestli mě nakazila šéfová nebo celý obor, ale ztratil jsem schopnost někam jít a užít si to, teda krom party. Každý je konkurence nebo kamarád. Když vidím akci, vidím i rozpočet, produkci a neřeším, zda si to tu já užiju. Mít radost z čehokoli se vlastně nenosí a tak jsem se přestal spojovat s jakýmkoli brandem, značkou, místem i člověkem. Jakási komerční apolitičnost. Instagram mi říká víc než bych chtěl vědět. A tak mi píše PR manager "módního časopisu" at přijdu večer a zařídíme si. A tak mi na stories vyskakuje pan Vysoký, jak spolu běhají s panem Modelem. A tak vidím, jak se pan jogurt zamiloval do své práce redaktora, je jak Halina Pawlovská. Je to hubený hipster co nepíše knihy ale instagram. Jiné? Je to naprosto stejné.

Stejně ale jsem stále takový váhavý, snad ne už v křeči, ale potřeboval bych něco nezpochybnitelného. Něco, kde mi lidé neřeknou, že tomu nerozumí, nebo že si pod tím nic nepředstaví. Něco, kde jsou čísla veřejně dostupná, kde nefunguje mediální manipulace, reklamní lhaní ani masový nevkus. Myslím, že má výzkumná dráha se jeví stále jako ta nejlepší. Potřebuju dělat něco veřejného a dělat to skvěle.

Na druhou stranu, tohle byl ten cíl. Jít tam a znát všechny. Tak moc se mi podařilo proniknout do té komunity, že s lidmi z UMPRUM trávím víc času než s "kamarády". S ním spím už půl roku a s ní se vídám častěji než s nejlepší kamarádkou. Už nemusím mít doprovod. Na slavnostních vyhlášeních si už pokecám se všemi. Před rokem to byl sen, teď realita a já se zase neusmívám. Mám spíš pocit, že mě Praha nudí. Strašně se bojím, že je to závist. Nevím, asi nedokážu vidět sám sebe s odstupem. Je to vysněný job s ohromným prostorem pro seberealizaci. Jsem spokojený, ale potřebuju jít dál.
Tak jsem si koupil letenku, jednosměrnou.

Nový start v nové zemi má být upřímný. Bez umča a líbivých věcí. Opravdový a bez angličtiny. A tak jsem si založil nový profil. Ten starý nebudu používat, stejně jako zruším tarif na telefon lítačku a automobil. Končím. Připravuji se, pomalu balím. Všechno se ale může ještě změnit. Pořád není podepsaná smlouva a podaná přihláška. Na účet mi má přijít přes sto tisíc a to nebude asi jen tak. Odjet, ale musím. Teď nebo nikdy. Všechno nebo nic.

V práci mě mají za pařmena. Kamarádi mě mají za toho uměleckého a doma stále nechápou, proč se stěhuju za hranice. S Designérem spím jednou týdně a je to skvělé. Pak Blíženec, jeho bývalý...

Mám více sexu než zadaní, vysněnou práci a škola mi jde. Proč ze mě nepadají hvězdičky? Kdy si zařídím vlastní byt a budu vydělávat tolik, že mi nebude vadit zůstat v práci o minutu déle? Naučil jsem se nerozhazovat, rychle se opít, být v pohodě i v posh prostředí. Teď ještě ten druhý jazyk, posexit životopis a být v pohodě a spoko.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama