Snové, pracovní až dokonalé

9. dubna 2017 v 22:41 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Kdybych potkal své mladší já a vyprávěl mu o tom, jak jednou budu pracovně jezdit po Evropě, jen tak, abych se seznámil s umělci z Norska, mělo by mé mladší já určitě radost. Přes ťěkavost, nerozhodnost a přílišnou svobodu, která mi mate hlavu, vychází všechno moc dobře, až dokonale.

Zatímco se ráno probouzím, za zvuku htparáda a slunečních paprsků si dělám snídani, venku dělníci dělají nový chodník. Procházím kolem nich, mám brýle, jsem hezky oblečen a mířím k autu. V tu chvíli, za slunečních paprsků, vůně, čistoty a zelených lístků si připadám jak v Zoufalých Manželkách. Jakobych tohle chtěl před osmi lety, když jsem zakládal tento blog. Tehdy jsem si pod pojmem dokonalost představoval něco jiného než dnes. Dnes o tom nepřemýšlím, dnes jako by u mě byla v kurzu přirozenost a dokonalost jako by byla součást konzumního amercikého snu, který jsem si splnil jedním albem na Facebooku plným výletů, hezkých party a přátelství.

Jednu školu už mám, v práci mám manažerskou pozici a pokud dál studovat, v letošním zimním semestru budu v roli přednášejícího. Chtěl jsem učit a najednou je to strašně blízko. Anižch by si to plánoval, anichž bych se k tomu tlačil. Přirozené věci přichází sami od sebe. Stejně tak jako žije Designér, který mě nepřestává isnpirovat a vzrušovat zároveň. Neplánuje, neřeší nic, nepromýšlí věci. Neustále obdivuje, kritizuje a je nadšený. Klidně odjede bez peněz do zahraničí, protože se všecno nějak vyřeší. Já takhle nefunguju nebo ano? Možná je nabídka na vedení vlastního předmětu následkem mého snění, možná jsou řeči mé kolegyně od cestování a rodině náznakem mého povýšení, možná se věci opravdu dějí tak jak mají. Když jsme si balili věci a opouštěli apartman slečna Ambiciozní mi řekla, že bych si měl koupit nový kartáček. Včera jsem od klientů dostal dva nové. Na kartáčku svět nestojí, ale já si mohl už nějaký koupit. Nechal sem to "na osudu" a dopadlo to dobře. Mám to tak dělat dál?

Pomalu se ze mě stává specialista na vlastní noze a já pociťuju finanční neduhy tohoto způsobu vydělávání, ale i tak je to pro mě doufám lepší než být v korporátu. Vícezdrojové financování odráží mou povahu a taktitku, mít vždycky plán B, ideáně i C. Stejně tak to mám s plánem na roční výlet do Londýna. Jsem ale tak zavalen prací, školou a jarní nadržeností, že nemám čas na budování vlastního know-how, vlastních projekt a selfbrandingu.

Týden focení hezkých věcí na Insta byl inspirativní, živý, okouzlující a zábavný. Čas strávený s mou šéfkou nás oboustranně povzbudil a já se těším do práce. Proto jsem v ní byl v neděli od 10 do tří. Sobotní briefing byl náročný, jak psychicky tak fyzicky. Ale přátele měj blízko nepřátele ještě blíž. Zatímco jsem se staral o produkci a kolegyně o hosty, stíhal jsem si stranou vzít paní Manažerku a mírnit ji v nápadech a poukazovat na jádro projektu, d kterého se vzdaluje. Měl jsem pravdu, byl jsem nad věcí a měl jsem radost ne ze sebe, ale že jsem ji pomohl, že jsem ji uklidnil a dal naději i sílu. Stejně tak jsme dokonale fungovali se šéfkou, která také rozpoznala situaci a věděla, kdy má koho bavit.

Je sedm hodin, sedím u velikého stolu v centru, po mé pravici jsou mé dvě nové asistentky, naproti mě mladý hezký umělec, vlevo šéfredaktor a vedle něj business director. Vepřové mi za tu cenu nechutná, jsem děsně unavený, ale jsem rád že to mám za sebou. Jeho manželka, co mi připomíná tetu mi zvedá náadu, ukazuje mi svůj prstýnek a já si připadám jak na základce, hezky, dětsky a rodinně. S kolegyní s píšeme sms, protože na sebe nevidíme a ujišťujeme se že na druhém konci stolu je vše ok. Jsme sehraná dvojka. Přes unavenost jsem nadržený. Být týden na jihu Evropu vám nastartuje hormony a tak cestou přes Václavák piju energy drink, abych si krásně, na úrovni a trochu okázale povídal s Designérem v té kavárně, kterou vlastní kamarád Vila. Je to skvělé a to i přesto, že večer uvádí slovy, že na mě má malo času. Nevadí mi to, Blíženec píše, že je doma sám a chce mě. Plány B prostě fungují. Pracovní výlet mě nabyl sebevědomím, které mi sluší a najednou má na mě času víc, konrétně celou noc. Smějem se. Citujeme Umberta Eca, pomlouváme umělce a užíváme si. V noci je mi zase zima a zase spím jen 6 hodin. Nesnídám a loučím se s ním urpostřed turistické Prahy.

Je ráno, slunce svítí, všude voní trdelníky, mám na sobě ještě věci z letadla a do češtiny jsem ještě úplně nepřepnul. Na Instagramu jsem ještě na jihu Evropy. Jdu do práce, pustím si Spotify na celou ulici a vařím si vajíčka se slaninou a pracuji. Pak přijdu domu a až doted jsem odpočíval.

Musím knečně dopsat diplomku a začít seminárky. Musím si zařídit budoucnost a urovnat finance. Musím, ale nestresuju se. Mám deadliny a ono to všechno nějak dopadne. Najednou jsem pohlcen prací, která když mi jde, nemám potřebu vídat se s kamarády. Ká. se vdává, K. má narozky, Diesel s ní odjel do ciziny, Tymis taky neni v ČR a Dýnův bývalý je ve městě. Nevím co s nimi dějě a oni neví, co je se mnou. Jsem dokonale pohlcen oborem. To jsem asi chtěl, schovat se.

Ještě více dát na svůj instinkt, ještě více dát na intuici a ještě více cpát všude osobní přesvědčení, víru, srdíčko a autentičnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama