Olymp, karma a sebevědomí

30. dubna 2017 v 19:36 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Už ani nevím komu jsem zase vysvětloval svou životní filozofii, totiž to, že jsme to, co si myslíme. Nevím s kým jsem byl venku a při jaké příležitosti jsem to říkal, ale častokrát jsem si představoval, jak získávám nějaké ocenění, jak stojím u mikrofonu a mluvím ke stovkám lidí. No a protože jsem si to myslel, tak se to také stalo. Nečekaně, neplánovaně. Cenu získali Google, ZOOT, Vodafone a já.

Tento týden ale začal trochu jinak. Po dlouhé době jsem se viděl s Designérem a protože jsem už nechtěl znovu začít ráno, kdy nemám umyté zuby a nosím triko ze včerejška, lítám ráno po centru, abych si koupil nové triko, jdu do práce o dvě hodiny dříve, abych se umyl v umyvadle... ne tohle jsem zažít nechtěl, proto jsem šel vybaven věcmi na převlečení a zubním kartáčkem. Jenže když si něco do detailu plánujete, vetišnou se to tak nestane.

A tak jdeme do nové galerie a užíváme si pozornosti, ale i zastřené pravdy toho odkud jsme a kde pracujeme. Není nic hezčího než se hýčkat konkurencí a potkávat známé. Je to moc milé, zapadá slunce. Jím, pije. A tak se mezi polštáři, vínem a úsměvy objeví: "Někoho jsem potkal...". Ano, zase ten moment, kdy mám pocit, že mě někdo natáčí, že je můj život jedna velká reality show a všishni sledují, zda tohle dám. To, když si v mé hlavě utvořil Designér spojistost s vášnivou nocí, s pojmem friends with benefist, s příjemnými chvilkami, které končí v posteli. No a právě tohle spojení asociací v mé hlavě narazilo do zdi v okamžiku, kdy mi řekl, že někoho má, že je poblázněn a mě v tu chvíli bylo jasné, že se už neuvidíme. Tohle nebyl žádný rozchod. On, umělecká a opatrná duše, se mi mile a kamarádsky svěřoval. Byl to vlastně velký výraz důvěry, ale mě šlo o to, že už spolu nebudem spát. Nevím proč.

Kamarád se mi svěřil, ale pro mě to byl konec jedné kapitoly. Konec desingérského jara 2017. Posunul mě, inspiroval a na mnohé upozornil. Upozornil i na to, co už ti starší kamarádi přechází. Nějak jsem to překousl, dokonce i to, že jeho nový objev znám a jeho Instagram mi to bude každý den připomínat. Spal jsem u něj. Tak trochu na truc. Když už jsem měl ten kartáček. Těsně před usnutím jsem se rozbrečel.

Karma ale funguje. Zatímco ten den ráno mi napsali ze zahraničí, že mě přijímají, večer byl z mé strany katastrofou. V práci je toho strašně moc, nějak cítím, že útěk do zahraničí přichází vhod, ale čtrvteční večer to vše změnil. Dozvěděli se to naprosto všichni. Z odstupem, z pohledu zvenčí, to musí vypadat šíleně. Konstruovaná realita vypadá, že se mi strašně daří. Možná tomu tak je. Já ale jakobych stále zažíval vstávání z vlastní postele a jízdu metrem. Jakoby to byly ty trvalé a dlouhé okamžiky života, které jsou jeho součástí. Ne ten prchavý moment gratulace. Nejsem hvězda. Jen je to určitá třešnička na dortu a uzavření dalších třech let. Ale samozřejmě si užívám lavinu ne gratulací, ale těch jiných reakcí, těch zapomenutých emailů a rozhovorů, které se všichni snaží oprášit. Je to sranda, ale také "mám samozřejmě ohromnou radost...".

Trochu mi to dodalo sebevědomí, ale jen to zaplňuje kráter po Designérovi.

Ještě bych rád doplnil tradiční pátek se Zrzkem, do kterého jsem zamilovaný. Bylo to opravdu moc pěkné, hlavně ze začátku. Už když jsme se domlouvali jsem cítil, jak moc na mě těší. Přišel mi ještě blíž naproti, culil se víc než normálně, těšil se a byl svůj, pro mě dokonalý. Temná party, kde jsem potkal Franka (opět) a pařícího kamaráda Tymise ale trochu změnila ten milý ráz. Přesto, že si každý, úplně každý musel myslet, že spolu chodíme, měl výčitky. Začal si sám a já nikdy neodmítnu, ale větou "Tohle nebude nikdy fungovat..." mě donutil během sekundy vystřízlivět. A tak jsem udělal to co umím nejlépe. Vytáhnout ho ven, postavit si ho před sebe a ptát se. Nakonec jsme se to nějak užehlili, ale měli jsme jít domů. Nakonec volá Šperkařka a já se vracím na party a jeho nechám jet domů. Druhý den se v sms omluvuje. Jsem zamilovaný ještě víc. Sloučím se.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča | Web | 30. dubna 2017 v 19:41 | Reagovat

prosím podívejte se na můj blog
díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama