Od vzpomínání k rozhodnutím

13. dubna 2017 v 21:35 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Rekapitulovat uprostřed jara? Proč ne

A tak vzpomínám...

Ticho uprostřed tornáda. Jsem zažil několikrát. Nejvíc minulé jaro, kdy jsem si užíval navoněné důležitosti, sledoval podruhé House of Cards a v reálu si na to trochu hrál. Tak jsem si sjednal dvě schůzku u dvou projektů, abych obešel dva šéfy, dostal se k jádrům a cílům, které se ani v jednom případě nesešli s mou morálku. U jednoho to chtělo ubrat, u druhého přidat. Nešlo to dál a tak jsem řekl ŠACH. Přes velkou podobnost situací jsem v 11:30 slyšel MAR, zatíco v 15:30 ten samý den jsem bouchal šampáňo a plácal si po ramenou. To ale bylo to tornádo. Ticho bylo ale to, když jsme se potkali na Míráku a já obdivoval jaké to je, když se má někdo rád a odměňuje se. Celkově si při pohledu zpět uvědomuju, jak jsou lidé zajímavější a pracovní úspěchy, v dnešní době, ty nikdy nebudou silné, opravdové a hluboké. Lidské vztahy takové být mohou a měly by být.

Minulé jaro jsem taky udělal věc, kterou jsem udělal již několikrát. Přesto, že vím, že se má intuice nemýlí a měl bych na ní dát. Pochybuju o ní. Často. A tak dost na sílu často dělám takové zpětné zkoušky, ještě jednou to zkouším, jakobych se ujišťoval, jakobych ze sebe vždy musel vymačkat poslední kapku naděje. A tak jsme spolu jeli na Eurovíkend, jen abych se utvrdil v tom, že k sobě doopravdy nepatříme.

Minulé jaro bylo plné extrémů. Zatímco jsem měl dvě práce, školu a kurz, stíhal jsem se učit druhý jazyk, zakládat nový projekt a ještě celkem barvitě randit. Někdo sbírá poštovní známky, já milostné zážitky. A tak si i dnes vzpomínám na to, jak mě tehdy v roce 2015 ještě na titul RNDr. aspirující student vyvezl mimo Prahu jen aby mi ukázal hriště, kde rád bruslí. Minulý rok jsem Prahu opouštět nemusel, abych zažil hodinový románek s budoucím filmařem. Stejně, jako má divoký život Venkovanka, která pracovní stres vyvažuje sportem a stresem, vypadalo mé minulé jaro. Čím větší pnutí v práci, tím větší vzrůšo mimo ní. Z tohoto pohledu je letošní jaro trochu nudnější.

Myslel jsem si, že když jsem nezačal brát drogy, že si své hodnoty udržím. Že se jen tak nezměním, a že si ty dobré návyky uchovávám. Omyl. Díky designérovi jsem si uvědomil, jak moc jsem lenivý. Semestr začal, za dva týdny mám první test, nemám dopsanou práci, ani jednu seminárku a ani jsem se nezačal učit. Mám to na salámu. Prošvihnul jsem pracovní pohovor do ciziny a mám docela dost velký bordel ve financích. Spohodlněl jsem a co se týče studia, neumím se tolik přinutit jako na gymplu. Vzpomínám si, jak jsme sami spali na zahradě a tys pak chtěl, abych tě polil studenou vodou. O 8 měsíců později, se mě v Miláně na zahajovací party ptá jeden známý designér: "No nazdar, kde máš toho....", ptal se na tebe.

Doma. Je to asi lepší. On je stejný a ona se snaží. Je to klid o proti začátku zimy, ale já potřebuju změnu. Je jedno jestli vyjde plán A, B nebo C. Půjdu pryč, musím. A to i přesto, že nechci, aby byl můj život plný myšlenek na to, co budu jíst k večeři a zda jsem si vypral to triko, které si chci zítra vzít na sebe. Ale budu to muset na chvilku zažít, protože teď jen masturbuju v koupelně, dívám se na seriály a procházím se s designérem. A to mě vážně nikam neposune.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama