UM párty, seznamování se a ranní hangover

28. února 2017 v 12:40 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je úterý ráno a já se probouzím blízko někde u I. P. Pavlova. Matrace je velmi pohodlná, všude kolem jsou látky, porcelán a papírové krabice. Vedle mě leží designér nikoli ten Designér. Stojí mi, ale nic nebylo. Najednou se mi v hlavě vybavuje včerejší večer v několika úsecích:
"Lidi z Francie ještě neodepsali, prej existuje nějaký český email...," říká Designér, do jehož kruhu známých proníkám stále více, za to my dva se bavíme méně, méně se potřebujeme.
"Tohle je filip, získal cenu Award Prize za návrh...", říká Sochařka, když mě seznamuje ten večer s dalším umělcem.
"Hele to je ona, popovídejte si, žila rok v Paříži.."
"Nazdar, já vím kdo jsi, taky tě vyhodili jako Sochařku?." říká šperkař, který se mi moc líbí, ale je takový unikavý a tímhle mě nasral.
"Ten kabát je od liběny", přiznává na tajnačku ta bohatá a blbá.
"A co ty Designére? No jo tobě se to líbí. Hele holky, víte že byl v berghaimu?..," řekl nejkrásnější samec naší generace, kterého známe z reklam a které jsem platonicky miloval už snad od 16ti.
"Ahoj, no já si tě pamatuju, konečně se vidíme po...kolika, po šesti letech?," vysvětlovala jiná umělkyně, kterou vídáme v časopisech Marianne a Bydlení.
"Ale tohle se jednou pojme jen jako digitální doba.." vysvětloval oceňovaný designér.
"No jasně, já jsem z architektury, hele celej náš gympl dělá do umění co?" vysvětlovala slečna z gruzie a bývalá spolužačka.
"Ahoj Já jsem Bára, já Joalana, Já nina..." představovaly se holky z bytových doplňků.
Nejdříve procházím skoro zhasnutou školou. Vypadá to děsivě a občas vykoukne nějaké umčo. Hudba je ale slyšet a přicházíme o hodinu později, ale stále je tu jen málo lidí. Na chodbě se pošťuchují kluci jako na základce. Ve dvěřích je houpačka, na obřím plátně se promítají kapři, hraje DJ z RedBullu a Můra mě vítá v hypízáckém a nalejvá mi pivo. Sochařka mě zatahuje dovnitř do dílen ateliéru a jsem hned VIP. Najednou se bavím s umělkyní, bývalou spolužačkou. Sochařka mě seznamuje s ní a s ním z módy a já se bavím jen o Paříži a plánech, zaječích úmyslech. Pořád se tancuje pije, jezdí na bruslích a houpe se na houpačce.
Piju, tančím, mám klobouk. Přijde. Projde kolem mě a má jen šortky. Vím to. Jistě, že to vím. Sochařka po chvíli nudného klábosení s někým, koho nevnímáme řekne nahlas "Designér přišel". Já usekávám, jo vím to. Začínám být opilý, dostávám obří hrnek a každý se ptá, co to je. Jsem opilý a chvástám se. Najednou se bavím s oceňovaným desingérem, je skvělý a mám pocit, že ho bavím. Rozumíme si, Designér se přidává. Mezitím má bývalá spolužačka natáčí dokument o Můře a já musím být součástí. Chvilku se také bavíme o stratgii pro bývalou školu. Říkáme jak tu školu milujeme a že každý, kdo to nestuduje neví. Usmíváme se, lítají z nás srdíčka.
Najednou je půlnoc, vše končí. Jdeme se sochařkou do zázemí pro věci. Designér se baví s těmi, kterými opovrhuje, ale mě si už všímá pan Módní. Nesnáší lidi, umčo a přijde mi že i mě. Vším pohrdá, je děsný, je vlastně stejný jako Designér. Najednou sedíme v houpací síti a je tu zase ta dcera bohatého Moraváka. Je stejně blbá jako minule, ale tentokrát se mi i líbí. Během chvilky jíme v KFC a snaží se mě nenásilně pozvat domů a já nenásilně přijímám. Jakoby to bylo jasné, jako kdybychom to věděli už hodinu, že u něj budu. Je to zvláštní. Doma jíme, sedíme na špinavé pohovce, povídáme si a to mu samozřejmě nejde. Jdeme si lehnout a když se ptá, co má pustit. TAKE ME BACK IN 2013. Říkám, ať pustí Sex ve městě. Tak to totiž tehdy začalo, když Dýn pustil sex ve městě, začel mě šimrat a poté zjistil, že je na kluky. Teď ležím vedle pana módního a když se zeptá, já vím přesně co má pustit. Nic se ale neděje. Usínáme.
Ráno mě baví, jako vždy. Smrdím a protože je dost slunce a budík zamáčkl, bojím se. Asi tak na sekundu jsem v panice a představě, že je třeba dvě odpoledne a v práci ani doma nikdo nic neví. Mám totiž vybitý iPhone. Naštěstí je deset. Jdu na zachád. Moc se mi líbí. Ale zas otevře pusu a je tak arogantní a sarkastický. Usmívám se, baví mě to totiž, ale mezitím se oblékám, nabíjím telefon. Vylezu z jeho pokoje a tam taková malá miloučká myšička. Jeho drobná spolubydlící sedí s drdolem na pohovce a kouká do mobilu. Zdravím jí velmi vřelým tónem jako by to byla nejlepší kámoška. Pan módní, který je btw mladší, si zřejmě užíval, že u něj někdo spal. Jdeme krásným domem dolů. Loučíme se a smějeme se. Kroutím hlavou, usmívám se a jdu.
Ranní hangover v centru Prahy. Se samozřejmě nekoná, ale je mi tak teplo, že mám rozepnutou bundu a jdu pěšky až do samotné práce. Celou dobu vedu sám se sebou v hlavě vtipný dialog a přemýšlím o tom, co jsem zažil. Přijde mi to vtipné. Kupuju si džus a házím Instastories.
A koho jsem vlastně poznal (znovu potkal)? Janu, Adélu, Ninu, Báru Jolanu, Marianu, Lucii, Ludmilu, Kateřinu, Pavla, Ondřeje, Matěje a pana Módního, u kterého jsem nakonec spal.
Potřeboval jsem to. Jsou milí, ale vlastně strašní blbci, hlavně kluci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. | Web | 1. března 2017 v 17:05 | Reagovat

svým způsobem zajímavá akce..jaký díl Sexu ve městě? mně osobně se líbí celkem všechny :-)

PS: co tvé rozhodnutí ohledně stáže? pojedeš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama