Overdressed, hledání se a rozhdování o budoucnosti

25. února 2017 v 21:49 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
A tak přijdu před divadlo, dvě minuty poté, co začali hrát. Daniel píše, že pro mě nepřijde, nestihl jsem to. Mám perfektně padnoucí oblek, skvělý účes, voním a nová košile mi fakt sluší. Jsem overdressed v centru Prahy a nemám co dělat.

Bože můj, to se staně. Jenže plán B nevychazí. Dýnova kavárna je zavřená a já mu nechci psát, nějak tuším že nemůže a nechci se vtírat. Plán C také nic. Tymis to nezvedá, asi pracuje. Jedu přes celou Prahu se smutným výrazem, abych přišel a on tam nebyl. Píšu Dýnovi. Prý mám jít do jazz klubu když jsem overdressed. Hahaha, jak mi to nepříšlo ani trochu vtipný. Nakonec mi píše Belgičan, že se probudil ze včerejší party. Včera byla byla obrovská technoparty, na kterou každej, kdo nosí černou a sjíždí chemii na technu. Já jsem taky mířil, ale nakonec jsem užil skvělé dvě menší technoparty se Zrzkem. Je to skvělý parťák na tohle tažení Prahou, ale bylo pro mě velmi těžké dívat se do jeho krásných očí a vědět, že je nemůžu mít. Když mi pak řekl, že mě jeho přítel pozdravuje, nastala tak typická scénka: "Promiň, odskočím si...".

Cítím se najednou tak strašně sám. Kamarádky řeší kluky, svatby a chtějí rodit. Doma to tak nějak snáším a přesto, že se oba snaží, mě to přijde trapné a jsem na ně naštvaný. Naštvaný jsem i na sebe, že nejsem ten miláčkovej syn, ale nejde mi to, není mi to přirozené. Kamarádi si žijí své životy, které já žít nechci a potkávání se, je čím dál složitější. Na rande nechodím, protože mi není nikdo dost dobrý. O to víc si neumím představit, že odjedu do cizinu, kde budu totálně sám.

Analýza, paralýza a opětovná křeč.
Mám tolik možností, že si neumím vybrat. Možnost vycestvat mě spíš neš potěšila mě paralyzovala. Najednou váhám, zda se snažit ve vlastním projektu se Šprtkou. Najednou nemám chuť růst v Desingbloku. Najednou se ani nemusím učit na státnice, když je odložím. Najednou nemusím nic. Důležité emaily odkládám a neodepisuji. Daňový přiznání snad nikdy nepodám, stejně jako přihlášku na další studium, grant na cestování atd.

Zase mě to rozhodování donutilo zamyslet se nad tím. Kým chci být? K čemu směřuji? To to stále nevím? To se stále hledám? Chci mít vlastní agenturu? Chci odevdzat život své aktuální práce za tak málo šupů? Chci být odborník ve svém oboru?

  • Studium is a must. Ale pověnuju se vlastnímu projektu, protože.
  • Poté psychická a tělesná hygiena. Relaxovat, sportovat a být s lidmi. Dostávat to emocionálno.
  • Začnu chodit overdressed. Nechám si zas narůst vousy a budu mít sixpack.

Potřebuji občas stát jako kokot před divadlem, do kterého mě už nepustí, abych si uvědomil spoustu věcí. Jsem líný, obklopuji se blbci a neumím si užívat přítomnosti, která je tolik růžová.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. | Web | 28. února 2017 v 1:46 | Reagovat

co ti brání odjet? strach z neznáma? nebo je toho víc.. začátek by mohl být trochu těžký, ale věřím tomu, že zrovna ty to zvládneš a poradíš si :-) možná by taková změna přišla i vhod..
oba se snaží, ale ty přesto víš, že je tam něco špatně, zase na druhou stranu je to o trochu snesitelnější tam být

jsem zvědavá, jak nakonec tvé rozhodování dopadlo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama