Leden 2017

Paprsky spokojenosti, roj myšlenek a společenská odpovědnost

22. ledna 2017 v 11:55 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Venku je skoro mínus dvacet, všechno je bílé a já tomu nerozumím. Zkouškové dávám v poklidném tempu, zhruba dvě zkoušky týdně po celý leden. Krom práce, školy a třech vlastních projektů jsem se přihlásil na stáž a na pomoc do další neziskovky. Proč nemůžu být v klidu a chci jít pořád dopředu? Nemoc se velmi zlepšila a já jsem poprvé spokojen i tímto směrem.

Můj věčný boj hodnot, velké nadšení a rozmanitost cílů mě neustále doprovází. Chodit na rande mě nebaví a být s někým v posteli, kdo tají svou orientaci a stejně se mnou nebude mít vztah, mě taky nebaví. Píše mi Belgičan, Blíženec, i jeho bývalý, chtějí jen to jedno. Já ale potřebuju někoho do postele a na výstavy, spřízněnou duši, která bude mít podobné zájmy. Na drby, okouzlení jiným světem a milé úsměvy mám kamarádky.

Všechno je to o prioritách. Na prvním místě je stále škola, ale musím si to připomínat. Dokončit to všechno letos a dostat se na Karlovku by mi hodně usnadnilo život. Stále mě láká nové bydlení, větší plat a Francie. Ale hezky po pořádku.

Mohl jsem si každý týden dělal rozhovor s mladým design studiem, chodit každý čtvrtek na vernisáž a vysedávat v kavárnách. Ale já se rozhodl, že ne. Opět jsem se zapřáhl a jsem 4 dny v práci, 2 ve škole, a v neděli si doma konečně uklidím. A toho se právě bojím nejvíc, jak všechno odkládám a říkám si "...až tamto, až támhleto". Po těch kávárnách ale stále koukám.

Touha po elitě

Něco mě stále táhne k té komunitě hipsterů, co chodí na techno party, jsou napojeny na bloggery a dotýkají se undergroundu. Taky tam občas chodím a jsou to vesměs mí známí, ale jsem taky někdo, kdo nějaké cíle a hodnoty, které mi v tomhle povrchním žití brání, ač mě to strašně přitahuje.

Až budu na té pozici, až vydělám tolik, až budu mít školu, až...

Má bývalá šéfová se stala nejinspirativnějším člověkem a to i v době, kdy s ní nepracuji. V jednom svém komentáři napsala, že lidé si právě plánují budoucnost, ve které žijí, zatímco realitu nějak přežívají. Když si k tomu přidám její "peníze budou, my nebudem", zní velmi hédonisticky. Mám přestat šetřit a užívat si života?

Lenivý šprt

Zlenivěl jsem, ztratil jsem nejen svaly, ale i kila obecně. Jsem slabý, hubený a nenosím barevné oblečení. Jsem typický pracovník odborné umělecké organizace :D To jsem vlastně vždycky chtěl. Přestal jsem nakupovat, utrácet. Trochu jsem se zastavil a stal jsem se šprtem, který když není v práci, pije nekvalitní kafe, jí toasty se šunkou, sýrem a rajčaty, dělá že se učí a přitom sleduje seriály nebo dokumenty od Třeštíkové.

Být nezávislý je těžké

Já si často říkám, že si nedokážu představit s někým chodit. Mám své hodnoty a pokud se mimořádně nezamiluju, je nějaké "vidění se" na konci potravního řetězce mých povinností. Polovztahy jsou poloprázdné a nedávají mi to, co potřebuji. Totiž oporu a nadhled. Nejhorší na tom je, že jsem si tolik zvykl pracovat, že se občas přistihnu, jak mám pocit, že ztrácím čas, když s někým jsem.

Jsem až příliš dlouho v módu studium & práce = obojí na plný úvazek. Podařilo se mi to, o čem všichni sní, mít skvělou práci, vydělávat a zvládat školu, ale přicházím zase o to, co mají všcihni ostatní - určitou spokojenost, klid a pevné vztahy.

Říct máme, žě dělá všechno špatně. Jít s Designérem ven. Začít plavat, jíst zdravě a udělat si účto. Ani v únoru nebudu mít klid :D


Svět chaosu, nedůvěry a strachu

10. ledna 2017 v 21:31 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Venku je mínus 17. Během pěti týdnů mě čeká šest zkoušek a jedna seminárka. Mám novou asistentku, brigádnici a stážistku na výpomoc. Jsem opět trochu nemocný, můj lék přestali včera vyrábět, jak zábavné. Na sociálních sítích je čím dál tím více cítit boj mezi Trumpem a Hillary, Ruskem a USA, Zemanem a ČT. Místo friends with benefits s Blížencem to vypadá na fuck friends s jeho bývalým, jak ironické. Paradoxní je, že jsem docela v pohodě Uprostřed informační války a chaosu.

Vrátila se mi nemoc, kterou nevím jak léčit. Jiné zdravotní problémy nemám jak léčit, protože mi přestali vyrábět lék. Doma jsem s nimi prostě přestal mluvit, protože to nedokážu a plány B jsou tak dokonale načrtnuty že opravdu stačí pouhé PRESS TO PLAY. Mě ale ze všeho nejvíce štve to, že hipster projekt chce konkurovat národní ceně. Potřebuju nadhled, ale nedaří se mi to. Mí dva nadřízení jsou navrcholu svých snů. Uprostřed týdně vstávají v 11, aby ve 12 snídali v jednom z těch hipster podniků, které jsou od rána do večera plný, ale nemaj ani vlastní web. On s dítětem, ona s přítelkyní. Mám z nich vlastně radost, ale neměli by chtít ještě víc?

Zdraví mě zas zablokovalo, já se ale usmívám a vlastně si říkám, jaké to bude až budu zdravý. Jakoby mi tahle rovina svědčila - jen snít o pěkné budoucnosti. Ještě nemám titul, ale přemýšlím o tom, kde si udělám doktorát. Ještě jsem ani nenaučil svou asistentku celé agendě a už si říkám, kam půjdu až se tady vypracuju na nejvyšší příčku. Přemýšlím hodně, hodně napřed.

Všechny tři nadšenecké projekty z podzimu jsou ted trochu u ledu, trochu na obtíž a já se bojím, jak to vezme Spolužačka, která na projektu už nějaký čas strávila, dobrovolnicky pochopitelně. Mlčím a vymlouvám se na zkoušky. Jde mi to sice bravůrně, ale měl bych si uvědomit, co opravdu chci.

A když nad tím tak přemýšlím, napadá mě jen slovo harmonie. Jenže když sem v září tu harmonii naordinoval, začal jsem se nudit a vytvářet projekty navíc a ne do šuplíku, jsou reálné. Napadá mě, že ten systém škola + brogáda byl možná lepší než práce + dálkové. Přemýšlel bych o BACK TO SCHOOL, ale to by to doma muselo být jiné. Nebo že bych pracoval po večerech a o víkendech? Nemají místo v mekáči? :D

Končím se všemi.
A teď už bez lítosti. Dýn se neozve, už vůbec. Pořád mi v hlavě zní jeho věta, že se pohybujeme v jiných kruzích. Měl pravdu a zle to myslet nemohl, toby přece uškodilo jemu. Tyhle jizlivé myšlenky mě určitě ničí, ale kurva jak to může říct? Leze do prdele právě lidem jako jsem já, možná tím, že jsem to já, kdo mu beze slov ukázal, že je homosexuál má ke mě opravdu zvláštní vztah. Má konečně super kluka a bojí se, že když se mnou půjde pít, zase se mnou vyspí.... Ouuuu, to je ale upřímnosti.....

Na procházky s Danielem mám přeci tak živé vzpomínky, že realitu nepotřebuju. A taky o to nemám zájem, poté, co si na messengeru dopisuji s nějakým 15ti letým klukem, který je u něj na NÁVŠTĚVĚ opravdu nemám už tu nejmenší špětku sentimentu a lítosti, která by se snažila udržovat kontakt. Prosincové víno se Štírem bylo moc, moc milé, ale jeho pasivní přístup k celému svému životu mě stačil za pár poooomaaaalýých zpráv unudit. Ale to že spal s panem ZOOŤÁKEM je aspoň fajn historka na večírky. Končím taky s Blížencem. Změnil sem si program, vykoupal se, oholil se a já nvm co všechno, abych na chvilku unikl od reality a on mi pět minut před tím, než vyjdu napíše, že ne. Musím uznat, že jsem nebyl vůbec naštvaný. V tu chvíli, mi hlavou proběhlo jedno - UŽ TĚ NIKDY NEUVIDÍM. Tohle mé rozhodnutí mě tak naplňilo asi energií, možná sebevědomím, nevím, ale každopádně jsem si užil večer i bez něj. Přiznám, že jsem si to vynahradil s jeho bývalým, dvakrát. (...)

Ještě, že Tymis odletěl na druhý konec světa, jinak by to taky schytal :D

Jsem rár, že i přes ty očividné fuck-upy si ze všeho dělám srandu a jsem trochu v té sarkastické poloze. Nicméně nejen, že stále nejsem ten usměvavý mladý muž, kterým bych chtěl být, ale já jsem naprosto přestal snít. Trochu nemám o čem už.

Pokud se dál budu držet slavného všechno nebo nic, zruším rande s coffe masterem a party s milou firmičkou. Původní plán bylo opít se s Ká. za cizí prachy. Ale ani to mi už nepřijde dost sexy....