Věci v pohybu, sebreflexe, osudová láska a život v Paříži

11. prosince 2016 v 17:46 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dal jsem zkoušku z politologie, založil jsem si agenturu a sám šlapu do Twiiteru, kde začínám mít tisíce lajků. Zjistil jsem, že mohu jet na pracovní stáž do Paříže, stačí chtít. Zjišťuju kdo jsem, všímám svých motivací, snahy mít vše dokonalé, aplikuji psychologii na sebe samého a zároveň se snažím najít vyhovující tempo. Na všechno mám dost času, takže hezky pěkně po pořádku.

V pátek jsem zase chytl vlnu nadšení a po škole jsem ještě vrátil do práce. Uklidil jsem si místo a vyluxoval galerii. Pátek večer a já v business casual luxuju, poslouchám design songy a piju frisco. Měl jsem jít ven se Zrzkem, ale nějak se cukal. Zkusil jsem Tymise, ten mířil na nějakou techno party. Nakonec jsem Zrzka přemluvil, bál se být se mnou sám, když je opilý, hezky řečeno, že by se neudržel. Šel jsem za ním do hospody, kde seděl se svým kamarádem z dětství. Rozdával jsem úsměvy a sklízel celkem nadržené pohledy. Neřešil jsem to. Nakonec jdeme za Tymisem na party, Zrzek mě seznamuje s jeho kamarádkou, padáme si do noty, bavíme se, smějeme se a jsme v klubu, který vlastní nejelpší kamarád Vila, kamarád mě tam samozřejmě potkává. Stejně jako před dvěma týdny na děsně VIP předpremiéře pro design smetánku. Kontrast, baví mě přemýšlet o tom, co si o mě asi myslí. Ale takový je můj život, pestrý. Najednou se přesouváme o ulici dál, na sekundu potkávám opilého Dylena a v další sekundě už spolu tancujeme. Najednou si moc nevzpomínám a probouzím se....

Jsem nahatý a všude po pokoji jsou kusy oblečení. Tady někdo pařil, říkám si. Na pár sekund nevím. Jo, byl jsem se zrzkem, pak jsem byl v mekáči a jel domů metrem. Metrem, takže asi hodně pozdě. Zrzek, takže asi... vždyt jsme se líali a to několik hodin, na parketě, pod DJ a bylo tam tolik vášně, že se bojím, že někdo, kdo tancoval velmi blízko zahlédl spoustu věci, třeba vzor mých trenýrek. Najednou se rozvzpomíávám na vášnivé tance se Zrzkem, který ví, že ho chci a já vím, že chce mě, ale jeho studijní a vztahový stereotyp, který trvá asi pět let je příliš stabilní, aby se mnou začal chodit. To co mě děsí je, jak skvěle jsem se cítil, jak to bylo přirozené, dívali jsme se do očí a on to ví. Neřekl jsem to, měl jsem to stále na jazyku a málem, doufám, že jen málem, jsem to řekl. Miluju tě. Nelitoval bych. Je skvělý a já jsem pro něj také.

Nicméně se probouzím kolem jedné a budí mě slunce. Ano, do chmurného prosince, který mě sere nepatrnými mrazy přichází vysluněnná sobota. A protože nemůžu fanoušky na Twitteru nechat čekat, jdu na další design akci jako hvězda z Designbloku. Vtipné, designéry znám, produkty mě nebaví, nedaří se mi vyfotit něco zajímavého a je mi vedro. Kocovina pracuje a já se nutím do úsměvů na kamrádku, která je milá, ale já, já mám kocovinu. Celé mi to přijde jako sranda a dávám si to. Navíc ve mě přetrvává vzrušení z nočního tancování.

Večer spím u Ká. Ano, ten její jel za rodiči a tak si slečna Americká udělal krásný večer se svým nejlepším kamarádem. Byl to moc příjemné. Dlouho jsme si povídali, vařili, jedli, pili a koukali na film.

Ráno plynule přejíždím na vánoční den s prací. Šéfová se culí a zase nám udělala skvělý program. Nestíháme, každej by se na to vysral a dělal svou agendu a ona stejně vymyslela naprosto originální dopoledne. Moc milé!

A já jsem teď tady, u PC, musím se starat o svůj Twitter, učit se na další zkoušku. Zkoordinovat nové asistentky a napsat pár seminárek. Je toho hodně, ale vybral jsem si to.

Doma drží dusno pod pokličkou lesk vánočního ducha. Dárky jsou, budou, ale já bych radši pravdu. A to i přes přiznanou sobeckost, která se bojí, že budu ve stresu a nebudu mít kde bydlet.

Hledám své tempo, objevuju své vnitřní pohnutky a sny. Mé ideály se mění a mám taky strach.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Es. | Web | 29. prosince 2016 v 11:30 | Reagovat

myslím, že spojením, že máš pestrý život si to vystihl :-) třeba to se Zrzkem vyjde, nejspíš k tomu máte oba jen krůček, držím palce :-)

ty máš twitter? no páni, máš můj obdiv :D měla jsem ho jen chvilku, ale moc jsem něvěděla, jak s tím pracovat :D tak možná jednou si ho opět taky založím :D

hodně štěstí na další zkoušce :-)

2 Anna Evans | E-mail | 2. února 2017 v 12:12 | Reagovat

Dobrý den,
Chápu, že je toto poněkud neobvyklý (a možná pochybný?) způsob komunikace, ale velmi mě zaujal váš styl psaní a mám dojem, že by vaše články nádherně a vtipně doplňovaly náš nový online magazín o životním stylu.
Pokud máte alespoň trochu zájem dozvědět se bližší informace, prosím, kontaktujte mě na mailu annae@xcroco.com. Budu moc ráda za vaši reakci.
Anna Evans

PS. Opravdu toto nepíši na každý blog, který najdu, jako nějaký zvrácený způsob reklamy. Jen se snažím najít zajímavé autory poněkud nekonvenčním způsobem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama