Doháněcí víkend plný intelektu

14. listopadu 2016 v 0:53 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Zamiloval jse se do nového seriálu od Stream, který do toho "fakt šlape" a investuje do vlastní výroby pořadů. Tohle se ale povedlo, jmenuje se to "Semestr" a celé je to točené kamerou uvnitř počítače, prostě vidíte jen monitory - je to supermoderní. A protože mi to přišlo super, novej digitální formát, který dokonale zachycuje vstah dvou vysoškoláků a jejich názory na Berlín, hipstery a tak, dovolil jsem si narušit svou content strategii na svém Facebooku a sdílel to, čímž jsem vyvolal trochu kontroverze. Týden na to jsem dal fotku dortů se vzkazem od šéfové, jako velký dík za čtrvteční, v mém životě už pátou konferenci.

Včera jsem se díval na video nadprůměrně inteligentních lidech a strašně to na mě sedí. A je mi jedno, co si kdo myslí. Inteligentní určitě jsem, minimálně podle toho popisu, co tam zmiňují. Přišlo to zrovna ve chvíli, kdy jsem dostal nápad na založení vlastní agentury. Už mám název, brand, web, logo a vizuální identitu. Jsem do toho nadšený a oproti projektu, který jsem si rozjel v říjnu a nemám na něj čas, bych z tohoto mohl docela hezky vydělat. Ať se ukáže, jak jsem inteligentní. Musím se challengovat, furt.

Nějak jsem zapomněl vsadit si sportku a vyhrát 200 milionů. Já vím, že se do něčeho vždy nadchnu a pak to nedotáhnu, ale v závanu procitnutí v hyper inteligenta jsem si dal dotahovací víkend. Konečně jsem namaloval K. do památníku, vyhodil tři igelitky plné mých sešitů ze základky a z gymplu, přeorganizoval pokoj, napsal dvě seminární práce a uklidil si.

Jsem sám. Heslo "všechno nebo nic" jen ukazuje, jak moc jsem krutý sám k sobě. V hlavě se mi často objeví Frankův systém sebeodměňování. To mě tehdy přivedlo k myšlence, že se vlastně nemám rád. Paradoxně to po srpnové návštěvě už vůbec neřeším. Jakobych se ve stínu problémů doma zaměřil spíš na ty existenční problémy, bydlení, peníze, studium, budoucnost.

Měl bych si to víc užívat. Brát každou situaci jako potrhlost z komediálního seriálu, usmívat se a užívat si své role. Pozorovat své emoce, dát jim prostor, umět nakládat s empatií a věřit. Chybí taková ta hlasitá a přitom asertivní logika. Mluvit pomalu a jistě.

Vždyť jsem dostal doporučený dopis od Českých center, abych přiletěl, najedl se, vyspal se v hotelu, zapařil, napsal článek a zase se vrátil. Vždyť si volám s Monikou z TV Nova a Honzou z ČT1 a to nemluvím o tom, kde pracují "opravdoví přátelé". Znám zákulicí celého světa českého designu a díky Designbloku se znám s těmi nejtalentovanějími, šéfky manžel působí na nejvýznamnější umělecké instituci v ČR. Nestydím se za svou trojku s herci, naopak. Jsou to milí známí, které často vidám v televizi a nyní i v mém oblíbeném, výše zmíněném seriálu. Tak moc jsem opovrhoval hipsterskými podniky, až jsem zjistil, že je chci poznat a tak jsem si na Instagramu udělal pěknou galerii a jsem rád, poznal jsem to, vyzkoušel jsem to. Stejně jako se mi podařilo povýšit noční šílenosti s Tymisem a z teplých gay barů jsem se přesunuli na techno party těch z ateliérů.

Mám život, který jsem chtěl, akorát si to musím stále připomínat. Mám vkus, osobotý hlas, zajímavé názory a každá kritika je jen dobře míněná snaha o zlepšení, bohužel se tu projevuje můj sklon k perfekcionismu. Intuice není citlivka, ale mocný čaroděj. Přijmout sám sebe, umět se sebou pracovat.

Buďte sví, takoví jací jste, prostě autentičtí. Kdykoli děláme něco proti srsti, co necítíme od srdce, někam se tlačíme, vždycky je to nakonec ztráta času. Naše já, osud, intuice, to všechno nás táhne k tomu "našemu". Nebraňme se a buďme spokojení.

Musím se naučit potvrzovat si zážitky, to pr vede k většímu štěstí. Takže, kdy jsem se cítil úžasně?
Minulý pátek, když jsem s šli do Café v lese, našel jsem na zemi 200 Kč a měl jsem dojem, že je to neuvěřitelné znamení. Moc mě bavil adrenail z toho, jak jsem spal 3 hodiny a pak si myl hlavu v kancelářu a na minut přesně jsem stihl všechno než přišla stážistka. Celý den jsem rozdával úsměvy a nakonec jsem vytáhl Šprtku na design párty, po které mi řekla, že jsem pro ní jeden z nejdůležitějších lidí :)))

Bylo super, když mě ta od Vina Diesela vytáhla do Národní a já zase potkal ředitelku festivalu. Když jsem se pak otočil, byl tam nejlepší kamarád Vila. Top společnost, waw. Bylo to fajn, ale v saku se fakt necejtim.

Bylo moc fajn, když pro nás šéfová nachystala překvápko party, když jsem si doma zapomněl noťas a nakonec to vyřešil tak, že jsem jel ze školy do práce, pak jsem se stavil na nejúžasnější a nejlevnější snídaňové menu v Žabce a spokojeně přišel o hoidnu a půl později 8-)

Napsal jsem 10 stran o štěstí a postaral se o zahraniční hvězdu. Procvičil jsem si angličtinu a sklidil ohromnou pochvalu.

Strašně sem si užil večer se starými kolegy z luxusní restaurace. Byla to sranda, zároveň jsem si uvědomil, že jdu vastní a úspěšnou cestou. Když mi Z, vyprávěla o tom, jak se vyšplahala v korporátu nahoru a zvládla vejšku v angličtině a že s ním staví dům, já se široce usmíval a říkal si, že tohle bych nechtěl. Naprosto stejná situace byla když sem potkal souseda-spolužáka. V hlavě jsem měl jen tuto větu:

"To zní jak z nějakýho americkýho filmu, kterej fakt nechci vidět."

Jdu si žít svůj nedostižný film.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. | Web | 18. listopadu 2016 v 20:03 | Reagovat

mít vlastní agenturu? dokážu si to u tebe vlastně i představit, takže jsem zvědavá :-)
jak čtu tvé zážitky, nestačím se divit, jak to vše stíháš

2 A. | 19. prosince 2016 v 21:09 | Reagovat

Tak si tak říkám jestli to náhodou není Cina a Vančura :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama