Listopad 2016

Vánoce za dveřmi a první ohlédnutí za 2016

30. listopadu 2016 v 23:25 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Pomalu to přichází, chuť rekapitulovat tenhle rok. Pouštím si oblíbenou písničku a připomínám si rána, při kterých jsem probouzel v Berlíně, na Vinohradech, u Národního divadla, ve Varšavě, v Itálie, na Budějovické, v Dejvicích a ve Vršovicích. Vzpomínám si na ten moment, když se vzbudíš jako první, rozhlídneš se po místnosti, zkoumáš, prohlížíš, máš příjemně zničené tělo, seš rozcuchaný a díváš se z okna ven na krásný začínající den. Pak se rychle oblékáš a máš pocit, že cestu domů a do práce je zajímavá, vzrušující a živá.


A usmívám se. Myslím, že jsem se letos hodně posunul. Ukončil jsem svůj rok v IT. Uspořádal dvě konference a sám jsem byl na jiných dvou VIP hostem. Jel jsem reprezentovat ČR do zahraničí a za peníze ministerstva kultury hovořil o svém projektu. Zítra jdu také poprvé přednášet o marketingu do školy, kterou jsem sám vystudoval. V Desingbloku jsem si udělal výběrové řízení na vlastní asistentku a mou školní práce vede česká špička v oboru. Poznal jsem hipsterský Berlín očima studenta UMPRUM. Objevil jsem krásy Čéské lípy a obešel Mácháč.

Zdraví
Dozvuky operace jsou znát a není to zahojené, mám přijít za další tři měsíce. Na kapky 5x denně samozřejmě zapomínám. Drahé léky na velkou nemoc měly působit mnohem víc. Třetí problém se řeší, krev, sono, dieta a vyšetření.

Doma
Umělý klid samozřejmě nevydržel dlouho a bublina splaskla. Nedokážu s nimi mluvit, byl bych sprostý a letošní Vánoce budou strašné. Čím víc je doma dusno, tím víc si počítám peníze a připomínám si důležitost studia.

Kamarádi
Minulý týden jsem byl se Zrzkem a Štírem venku. Jakoby se zastavili. "Tys měl vždycky tři práce a žádný čas…," shodli se nezávisle na sobě. I vedle jiných kamarádů si připadám více aktivní, přemýšlím do hloubky, vždy se v práci okamžitě dobírám pozornosti CEO a můj tah na branku je tak silný, že jsem se rozhodl založit si vlastní projekt. Pohybuju se v nejvíc sexy oboru a lidé pro mě chtějí pracovat i zadarmo. Mě se ale stále dělá špatně, jak je každej freelencer, pracuje v kavárničkách a mít pěkný instáč je největším náboženstvím.

Žít naplno a vůbec
Původně to měly být dva klidné roky na vysněné pozici s dlouhými a příjemnými rány a večery na vernisážích a sítích. Místo toho jsem zase zvýšil tempo a to i přes chatrné zdraví. Přestal jsem randit, s kamarády se vídám méně, výlety vyměnil za občasné party s Tymisem a vše se zaměřuje na práci a školu. Občas zabrousím do aktuálního dění, politiky a jak se Češi neumí adaptovat na digitální prostředí.


Jdu si vlastní cestou.


Listopadový městský shon

25. listopadu 2016 v 11:11 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Podzimní bláto, padající listy a vánoční ozdoby. Začínám se potit, mám mastné vlasy, ucho se po operaci tolik nelepší a nemoc, teď myslím tu druhou, držím v klidu jen na práškách, ale příští týden jdu na tři vyšetření.

Dusný domov je vyvětrán novými vánočními ozdobami. Mamka už zas spí tam, kde má, nehádají se a mě je jasné, že letošní Vánoce budou plné vynucených úsměvů. Je od nich hezké, že mi nechtějí kazit Vánoce před druhým titulem.

Šetřivost mě neopuští a má kalkulačka říká, že když měsíčně utratím 4 tisíce, což není moc reálné, mohl bych mít v červnu dost na studium třetího titulu a malý polštář na případný výpadek PC, mobilu a bydlení.

Jaké zvolit tempo. Honit se, dřít se nebo vysedávat v kávarničkách, psát tyhle články a věřit tomu co říkala, než odešla, totiž, že "peníze budou, my nebudem...". Uvědomuju si život v blahobytu, musím být ještě vděčnější za milá klidná rána, velkou snídani a svačinky do práce. Mucím být vděčný, usmívat se.

Asketismus. Nějak mě ta chudoba láká. Těším se až budu spát na matraci ve Vinohradech, jíst čínské polívky, snídat v kavárnách, obědvat v práci a večeřet drink s kámoši. Mít tak málo věcí v pokoji, že každá váza z Czech Grand Design vynikne.

Hledám si asistenta a hlásí se holka Vina Diesela, přemýšlím o ní do své nové agentury, tohle by mohl být test :)

Jdu psát test o komunikaci a užiju si to!


Sobotní ráno, podivná nemoc a natáčení

19. listopadu 2016 v 15:02 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Venku pršelo když jsem se mezi nimi probudil. Celý sváteční čtvrtek jsem si dělal na svém projektu a když jsem i v pátek seděl celý den u PC, musel jsem se odreagovat. Zrzek neměl čas, Ká. také ne a najednou napsal Blíženec, že bychom mohli s jeho bývalým hrát hru.

Hra mě moc bavila, ale vína bylo málo a zbytečně jsme se k hrátkám dstali zbytečně pozdě. Nikdo nic neříkal, nikdo nic neplánoval, ale mě to bylo jasné. Nakonec jsem vyhrál nejen ve hře, ale i v posteli. Bavilo mě to, bylo to vzrušující a zajímavé. Normálně bych do trojky nešel, ale oni jsou tak flegmatičtí, že bylo jednoduché to neřešit a jenom to žít.

Zatímco se oba váleli, já se pomalu oblékal, abych byl za hodinu a půl v galerii na natáčení s Českou televizí. Snídání v metru, rychlá káva a nejrychejší oběd ala zalej si nudle orkou vodou. Jen tak tak jsem se běhěm natáčení donutil napsat další seminárku a udělat si z toho promo na Instáči.
  • Byl jsem na konferenci.
  • Mám záhadnou nemoc ze stresu.
  • Příští středu budu přednášet o digitálním marketingu.
  • Včera jsem měl trojku.
  • Byl jsem na operaci ucha a týden nejedl laktózu.
  • Můj nápad na založení agentury se všem líbí.
  • Potřebuji z Blížence vytáhnout data.

Cpu se dopředu. Chytrost a vychytralost není totéž.


Doháněcí víkend plný intelektu

14. listopadu 2016 v 0:53 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Zamiloval jse se do nového seriálu od Stream, který do toho "fakt šlape" a investuje do vlastní výroby pořadů. Tohle se ale povedlo, jmenuje se to "Semestr" a celé je to točené kamerou uvnitř počítače, prostě vidíte jen monitory - je to supermoderní. A protože mi to přišlo super, novej digitální formát, který dokonale zachycuje vstah dvou vysoškoláků a jejich názory na Berlín, hipstery a tak, dovolil jsem si narušit svou content strategii na svém Facebooku a sdílel to, čímž jsem vyvolal trochu kontroverze. Týden na to jsem dal fotku dortů se vzkazem od šéfové, jako velký dík za čtrvteční, v mém životě už pátou konferenci.

Včera jsem se díval na video nadprůměrně inteligentních lidech a strašně to na mě sedí. A je mi jedno, co si kdo myslí. Inteligentní určitě jsem, minimálně podle toho popisu, co tam zmiňují. Přišlo to zrovna ve chvíli, kdy jsem dostal nápad na založení vlastní agentury. Už mám název, brand, web, logo a vizuální identitu. Jsem do toho nadšený a oproti projektu, který jsem si rozjel v říjnu a nemám na něj čas, bych z tohoto mohl docela hezky vydělat. Ať se ukáže, jak jsem inteligentní. Musím se challengovat, furt.

Nějak jsem zapomněl vsadit si sportku a vyhrát 200 milionů. Já vím, že se do něčeho vždy nadchnu a pak to nedotáhnu, ale v závanu procitnutí v hyper inteligenta jsem si dal dotahovací víkend. Konečně jsem namaloval K. do památníku, vyhodil tři igelitky plné mých sešitů ze základky a z gymplu, přeorganizoval pokoj, napsal dvě seminární práce a uklidil si.

Jsem sám. Heslo "všechno nebo nic" jen ukazuje, jak moc jsem krutý sám k sobě. V hlavě se mi často objeví Frankův systém sebeodměňování. To mě tehdy přivedlo k myšlence, že se vlastně nemám rád. Paradoxně to po srpnové návštěvě už vůbec neřeším. Jakobych se ve stínu problémů doma zaměřil spíš na ty existenční problémy, bydlení, peníze, studium, budoucnost.

Měl bych si to víc užívat. Brát každou situaci jako potrhlost z komediálního seriálu, usmívat se a užívat si své role. Pozorovat své emoce, dát jim prostor, umět nakládat s empatií a věřit. Chybí taková ta hlasitá a přitom asertivní logika. Mluvit pomalu a jistě.

Vždyť jsem dostal doporučený dopis od Českých center, abych přiletěl, najedl se, vyspal se v hotelu, zapařil, napsal článek a zase se vrátil. Vždyť si volám s Monikou z TV Nova a Honzou z ČT1 a to nemluvím o tom, kde pracují "opravdoví přátelé". Znám zákulicí celého světa českého designu a díky Designbloku se znám s těmi nejtalentovanějími, šéfky manžel působí na nejvýznamnější umělecké instituci v ČR. Nestydím se za svou trojku s herci, naopak. Jsou to milí známí, které často vidám v televizi a nyní i v mém oblíbeném, výše zmíněném seriálu. Tak moc jsem opovrhoval hipsterskými podniky, až jsem zjistil, že je chci poznat a tak jsem si na Instagramu udělal pěknou galerii a jsem rád, poznal jsem to, vyzkoušel jsem to. Stejně jako se mi podařilo povýšit noční šílenosti s Tymisem a z teplých gay barů jsem se přesunuli na techno party těch z ateliérů.

Mám život, který jsem chtěl, akorát si to musím stále připomínat. Mám vkus, osobotý hlas, zajímavé názory a každá kritika je jen dobře míněná snaha o zlepšení, bohužel se tu projevuje můj sklon k perfekcionismu. Intuice není citlivka, ale mocný čaroděj. Přijmout sám sebe, umět se sebou pracovat.

Buďte sví, takoví jací jste, prostě autentičtí. Kdykoli děláme něco proti srsti, co necítíme od srdce, někam se tlačíme, vždycky je to nakonec ztráta času. Naše já, osud, intuice, to všechno nás táhne k tomu "našemu". Nebraňme se a buďme spokojení.

Musím se naučit potvrzovat si zážitky, to pr vede k většímu štěstí. Takže, kdy jsem se cítil úžasně?
Minulý pátek, když jsem s šli do Café v lese, našel jsem na zemi 200 Kč a měl jsem dojem, že je to neuvěřitelné znamení. Moc mě bavil adrenail z toho, jak jsem spal 3 hodiny a pak si myl hlavu v kancelářu a na minut přesně jsem stihl všechno než přišla stážistka. Celý den jsem rozdával úsměvy a nakonec jsem vytáhl Šprtku na design párty, po které mi řekla, že jsem pro ní jeden z nejdůležitějších lidí :)))

Bylo super, když mě ta od Vina Diesela vytáhla do Národní a já zase potkal ředitelku festivalu. Když jsem se pak otočil, byl tam nejlepší kamarád Vila. Top společnost, waw. Bylo to fajn, ale v saku se fakt necejtim.

Bylo moc fajn, když pro nás šéfová nachystala překvápko party, když jsem si doma zapomněl noťas a nakonec to vyřešil tak, že jsem jel ze školy do práce, pak jsem se stavil na nejúžasnější a nejlevnější snídaňové menu v Žabce a spokojeně přišel o hoidnu a půl později 8-)

Napsal jsem 10 stran o štěstí a postaral se o zahraniční hvězdu. Procvičil jsem si angličtinu a sklidil ohromnou pochvalu.

Strašně sem si užil večer se starými kolegy z luxusní restaurace. Byla to sranda, zároveň jsem si uvědomil, že jdu vastní a úspěšnou cestou. Když mi Z, vyprávěla o tom, jak se vyšplahala v korporátu nahoru a zvládla vejšku v angličtině a že s ním staví dům, já se široce usmíval a říkal si, že tohle bych nechtěl. Naprosto stejná situace byla když sem potkal souseda-spolužáka. V hlavě jsem měl jen tuto větu:

"To zní jak z nějakýho americkýho filmu, kterej fakt nechci vidět."

Jdu si žít svůj nedostižný film.


Podzimní ochytření a vlastní chytrá filozofie

12. listopadu 2016 v 23:09 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Jde o to přijmout sebe takového jaký jsem.

Uvědmoil jsem si, že:
Jsem příliš sebekritický, nedokážu objektivně hodnotit "ůspěch", tam kde by byli ostatní šťastní jsem stále nespokojený, měl bych bych víc šťastný za to, co mám, tohle jsem přece vždycky chtěl.
Podle psycholožky Stehlíkové jsou inteligentní lidé mnohem více empatičtí, emoce cuhovávají dlouho, střídají obory a dokáží se dokonale soustředit na něco, co je naplňuje a baví. Jsou přemýšlivější a myslí velmi teoreticky. Ve škole je to nudí.
Si moc nedůvěřuju. Je to spojeno se sklonem k perfekcionismu, neustále vidím prostor ke zlepšení a jsem tedy vždy nespokojen, je třeba se sám sebe umět dobře pojmenovávat, popisovat - jsem nejzodpovědnější dítě, vtipný a spolehlivý kolega, vždy mám pozitivní náladu, každému chci vždy pomoci, při překlepu jdu vždy k zárodku problému, aby se to neopakovalo...
Jsem přestal dělat vše, co mě nevaí. Osobní přesvědčení a sympatie k tématu rozhdují o tom, zda jsem vůbec shopen se věcí zajímat. Když mě něco nezajímá, tak to prostě ignoruju, cením si totiž místa ve své hlavě.


Nově:
Budu pozorovat své emoce a prociťovat je okamžitě, nebudu je ignorovat, protože se jen uloží do skříně emocí, kde bují a zvětšují se.
Budu okamžitě reagovat na zprávy, chat a ideálně i na emaily, abych nemusel vše odkládat a být podvědomě ve stresu, že tam na mě něco čeká.
Nechám se zajímavě ostříhat.
Nejím laktozu.
Budu oblékat hlavně tak, aby mi to slušelo.
Dál razím všechno nebo nic a budu se bavit jen s lidmi, kteří mají IQ jako já, pochopí mě. Drsné, ale nechci ztrácet čas s lidmi, kteří mi nerozumí přeci. Nebudu povrchní a vídat se s krásnými lidmi,