Rošťácký manifest za miliony a bílá životní aspirace

29. října 2016 v 18:46 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Párkrát se mi stalo, že jsem měl tři dny, kdy jsem chodil hodně ven, doma vůbec nebyl, kocovina uprostřed týdně, nějaká skvělá akce, culení se a hřejivá nálada přímo od srdce. Něco podobného zažívám teď na Designbloku. Sice jsem stále v práci, ale baví mě to, nabíjí a inspiruje.

Svým příspěvkem na Facebooku o mém studiu jsem znovu probudil staré přátele a přitáhl k sobě všchny ty, se kterýma se nestíhám vídat. Stejně, jako když značka v komunikaci zopakuje proč to dělá, jako když Apple řekne, že Think different. jasně komunikované proč přitáhne lidi na psychologické úrovni a zajišťuje trvalou loajalitu.

Dýn mě sere. S Tymisem chodím pařit a Ká. nemá čas.

Zdravotní problémy jsou už šílené. Rýma utichla, smrkám jen dvakrát denně, ale trvá to třeba 15 minut. S původní velkou nemocí si už tolik nelámu hlavu. Jsem přeci rošťák a připomínám počet zbalených kluků. A když se zamyslím na včerejší a i předposlední party s Tomem jsem něěkoho sbalil. Jsem rošťák. Bohužel se ne mi nelepší zažívací potíže. Shopping pro mě v posledních měsících znamená nákupy v lekárně, kde nechám přes 1 000 Kč.

Všímáš si toho jak píšu s úsměvem? Je to cejtit s každým slovem.

Protože chci vyhrát 200 milionů, protože věřím že je vyhraju. Blázním? Ne. Když si Jiřina vsadila a ten den ěnkdo z Liberce vyhrál 170 milionů, donutilo mě to přemýšlet co bych s tím udělal. A já to vyhrát musím. Ano, koupil bych si byty a prnajímal, nejspíš za smybolickou částku kamarádům. Těm bych asi koupil byt. Ale nekupoval bych si auto, studoval bych dál a auto bych nepotřeboval Necestoval bych. Dal bych to neziskových projektů Designbloku a hlavně bych pokračoval ve stduiích a udělal veliký projekt, který by zachránil Čechy od mediální manipulace. Zveřejňoval bych, publikoval a dělal osvětu důležutým výzkumům reflektujícím změny v našem každodenním chování. Já nejsem pro novinařinu ani pro designblok, jsem tu pro lidi.

Ve chvíli, kdy jsme včera šli s Tymisem jsem dostal další zbnamení. Šli jsme po ulici na které chci už nějakou dobu bydlet a přede mnou 200 Kč. Protože ta ulice, protože s Tymisem chci bydlet, protože vyhraju 200 milionů. A vsadim si to u toho příjemnýho pána na rohu v Myslíkový.

Od tý doby mám skvělou náladu. Spal jsem tři hodiny. Bylo to hustý, šel sem noci pěšky z Krymský na Ípák do KFC. Usnul v buse a spal tři hodiny. Doma ale táta montuje už sedm ráno, o víkendu, v sedm ráno montuje koupelnu a já se nemám nejen kde umejt, ale ani kde si vyčistit zuby. Jedu do kanceláří Designbloku, které jsou v době design weeku paradoxně prázdné a meju si v kuchyňce hlavu. Jsem v zadní místnosti, fénuju si vlasy. 9:59 přichází stážistka a jájako král s vyfoukanou krásně učesanou hlavou otevírám kancl v ruce mám co? Nenápadnou černou tašku, která ukrývá takové zbraně jakou jsou fén, suchý gel na vlasy a hřeben. Bang bang! A přiznám se, že bez velkýho sojovýho latté bych to ale nedal :) Stay Starbucks lover

Další slovák, na kterého narážím jen v noci.
Ajťák ze Slovenska se se mnou včera příjemně mazlil. A když přišel kluk ze Španělska, kterýmu jsem vysvětloval, že Češi jsou jako kočky, opatrní a vychcaní a že Španělové jsou pro nás super smile party people, žárlil. Byli jsme v Cafe v lese na party, která působila dosti zvláštně, jako růžový sliz. Tedy kombinace undergourndu, špíny a opravdových teploušů. Nakonec to bylo velmi příjemné a dost zábavné.

Rodina je stále stranou, pořád.
A to i přest psychiatry a spaní v obýváku. Máma je zase v pohodě a táta neví proč. Jen je nervozní, posralo se mu auto, někdo nám vykradl sklep a ještě ho nabourali. Je chudák, ale nemůžu říct co vím, zabilo by ho to a hlavně mu to musí říct máma sama. Pro mě by to znameno, že bych neměl kde bydlet, ale musejí se dát do kupy. V tomhle nejsou šťastní a já jim koneckonců pomůžu, jednak proto, že vyhraju 200 milionů a taky pro to, že

Víte jak ve hře Sims 2 opravdu šťastný simík s bílou, naplněnou životní aspirací občas jen tak z ničeho nic povyskočil, tlesknul si, zajásal nebo se chychotal? Takový jsem teď já.

Problémy jsou jen když je nazveme problémy. Ukliďme si v hlavách. Vezměme věci ze složky "problémy" a dejme je do složky "úsměv".

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. | Web | 18. listopadu 2016 v 19:50 | Reagovat

poslední byly více než nabité, že a koukám, že to bylo spíše pozitivně naladěné, to se mi líbí :-) kdo by nechtěl vyhrát 200 milionů, jakože sem s nimi :D držím palce, nikdy nevíš, kdy se to může stát, vypadá to, že by to mohlo vyjít, tak teda "tfuj, tfuj" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama