Září 2016

Loučím se, září a tak

25. září 2016 v 23:36 | pan Nedostižný
Krásné prosluněné září s příjemnými teplotami. Chodím si v černých skinny a šedou krátkou bundou. Konfernce, spousta nápadů v práci, bez chutí na kluky, s kamarády na dálku a nemocnou mamkou.

Bylo to na záchranku, ale i na oscara. Nakonec jsme ji odvezli do nemocnice a zítra jde opět k doktorovi. Uvidíme jak se to vyvine.

Nástup do nové školy je doprovázen pocitem klidu. Na to, že by mi za pár dní měl začít semestr nemám rozvrh a ani nvm v jakém jsem ročníku. Nicméně jsem se již zapsal "nejkrásnější" žádostí a rozesmál vedení :) Když budu ve druháku, těším se na klid a budu bojovat o erasmus. Když půjdu do třetáku, těším se na bakalářku a budu bojovat o magistra na karlovce.

Srpnové nadržení mě dávno opustilo. Když mi ale v sobotu skončila další konference a já byl v centru, cítil jsem tu atmosféra, která lákala ven. Nakonec jsem povečeřel s Ká. a popil s Venkovanku u Bisexuálky v baru. Přišel tam i Daniel. Nakonec jsem večer zakončil u Belgičana. Bylo to milé, ale strašně jsem cítil, že je to jen na to jedno a každé pohlazení, jako by nebylo. Ráno jsem se opět probudil ve Francozské a za zpěvu svižných songů ze Spotify jsem si to kráčel domů, abych se sbalil na zahradu a vše zazimoval. Nicméně jsem si uvědomil, že tyhle polovztahy mě neberou. I kdyby ten Accenture celej vlastnil :D

Co jsem si za poslední měsíc uvědomil?

Nenutit se do vztahů - vztah přijde až přijde, radši všechno nebo nic a tak di října netáhám ani Blížence ani Belgičana

Opatrnost - nekomunikuju anonymně, ale za ceou roganizaci viz trapas s bývalou šéfkou na Facebook Messages a Alex Monhart...

Peníze - už jsem se naučil nehrát si na luxus, ale je potřeba mít stále na paměti levnější varianty a o to pohodnlnější pocit bezpečí v podobě nadité peněženky, budoucnost je nejistá...

Zbytečně nepochybovat - balanc mezi rozhodným a přesvědčivým vystupováním se střídá s vřelou nejistotou, výplňková slova jsou nutnost, která odzborjuje a když si nejsem jistý, musím si tu nejistotu ohlídat...

Vlastní projekty do šuplíku - už mám lovebrand na eshop a online médium, ale blíží se studium a energii bych měl svěřovat tam a na své projekty pod hlavičkou Designbloku...

Snít - vrátil jsem se ke svým představám, které se vyplní, vím to...

Loučím se.


Krásná podzimní rána, vyrovnanost a kamarádi z povzdálí

22. září 2016 v 7:59 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Letos ten podzim začíná krásně. Nejvíce na to sedí francouzské il fait frais. Vzduch je sěží, chladný a milý. Rána jsou slunečná a tma se objevuje už v sedm hodin. Neuvěřitelně mi to připomíná ne minulý, ale ještě předminulý podzim, kdy jsem v září randil se Štírem, probouzel se na Žižkově a potutelně se usmíval. A taky mi to připomíná procházky s Danielem, které následovaly v říjnu. Zase vzpomínám.

Ono mi moc nic jiného nezbývá. Na ty procházky není moc kdy a s kým chodit. Z práce chodím později a bývám unavený, ale nevadí mi to, stále mě to baví, jen se vše musí opravdu usadit. Rána patří kávám zadarmo ve Starbucks, kde si mě i po dvou letech pamatují a dávají mi ranní nakopáváky for free. Surprise & delight, potěšíto. Poté si vždy vyřizuju doktrory, úřady, školu, dnes se jdu stříhat. Je fajn systém, konečně se cítím v klidu, vyrovnaně. Ale i tak mi tomhle klidném koloběhu čas utíká strašně rychle. Za chvíli začne semestr, ráno je deset stupňů a já mám stále připravené kraťasy a žabky.

Cítím se být sám. Mamka už kdysi říkala, což mi zůstalo v hlavě, že mí heterosexuální kamarádi se vzdálí vlivem života v páru, svateb, prací a hlavně, hlavně díky rodinám a dětem. Bohužel to neplatí jen na hetero kamarády.

Kamarádi jsou pryč, nebo jsem odešel já?

Každý se uzavíráme do vlastního světa, který si budujeme. Diesel má práci a přítelkyni na plný úvazek. Přinášímu to lásku, peníze a zábavu, potřebuje kamarády? V jeho očích moc ne. Dýn našel heteráka, kterého natolik učaroval, že spolu chodí. Provází ho světem gayů a byli na výletě v Berlíně, což obletělo svět sociálních sítích podobně, jako když se předávají Oskaři. Je jen s ním nebo ve své hispterské kavárně. Tymis si žije s kamarády ze základky, handrkuje se kvůli půjčeným stovkám na chlast, hulí a páteční drogu bere jako neškodné povyskočení. Už si přestáváme rozumět. K. i Jiřina jdou každá vlastní cestou, být oběť rodiny kvůli nedostatkům ambicí a zaměřit se na studium v jednom případě. V druhém případě se honit za přesčasy a stíhat vařit pro svého miláčka v případě druhém. Životy, které by mě nestačily a které vlastně obdivuju. A Ká. čeká na zásnubní prstýnek a snaží se skloubit školu, práci, stěhování a přítele.

A já?

Na ostatní to působí, že mám skvělou práci, která mě baví, jezdím po konferencích a hezky se oblékám (smích). Za Facebookem a Instagramem se ale skrývá můj na začátku popsaný koloběh. Možná to není tak zajímavý, jako když jsem chodil denně na rande a každý pátek pařil do rána. Možná to není tak zajímavé, když jsem jezdil na výlety a poznával nové lidi. Možná ne, ale pro mě je teď důležité být zdraví a hlavně být tu pro mamku - má těžké období, musím jí pomáhat.

Rezignoval jsem na nucení do vztahů, začínám rezignovat na formální oblečení na schůzky - sluší mi to v čem se cítím dobře. V práci mám tabulky, harmonogramy, plány a cíle. Život chci mít o poznání přirozenější.

Loučí se vyrovnanější pan Nedostižný :-)


Tropické září v nemocích a projektech

14. září 2016 v 8:32 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Prý je nejteplejší září za posledních 60 let. Lidé chodí na koupáky, je 30°C a místo lehkých bund nosím kraťasy a triko. Přesto je to velmi zvláštní, protože je už v půl osmé tma. Cítím, jak přichází podzim, ale zatím je větší vedro než v srpnu.

Nemoc jako taková se ustálila. Stále to není dokonalé, ale i tak je to třeba ve srovnání s touhle dobou před rokem o 1000 % lepší. Na konci září půjdu za doktorem a dotáhneme to. Nemocné oko se moc nelepší a to i přesto, že si do něj kapu 5x denně a na noc ještě jednou. Ani nevolnost a střevní chřipka úplně neodešli. Bývá mi na zvracení, v neděli jsem půl dne jen ležel, v pátek i v sobotu jsem šel spát brzy a naspal vždy 9 hodin. Uvidím, jak to bude pokračovat.

Když se designér vrátil do Berlína, byl jsem trochu znejistěň tím, co mi řekl. Bylo mi jasný, že je Berlině party město a že si to užije. Na jednu stranu taky nejsem svatej, vlastně mi přišlo, že mi tím trochu podobný. V každém v případě, odjel, je pryč a já mám zase ten pocit, že jsem sám. 90 % z opravdových kamarádů jsou ve vztahu a nemají čas a ikdyby ho měli, nebude to ono jako s designérem. Zase mi chybí zpřízněná duše, někdo, kdo by se mnou chodil pracovně na vernisáže a openingu. Uvidím, jak se skamarádím se stážisty.

Upřímně o kamarádech
Ká. vážně vždycky mluví jen o sobě, Tymis se vždycky ožere a pouští nahlas songy jak dvanáctiletej, Dýn se sám už neozývá, Jiřina žije ve vlastní bublině honění se za malýma penězma a pro K. jsem teplý hipster, kterému nerozumí. Dylan a Dýn jsou stejní, taky nemají čas a když jsou jen s přítelkyněmi, pochopitelné, ale nedostačující... Potřebuju poznat nové lidi.

Konec flirtování
Nějak mě v září opustil apetit, je to nejspíš díky těm nemocem. Musím myslet na to, kdy si vzít prášek, kdy si nakapat do oka a hlídat, co jím. Nemám náladu si s někým psát, navíc mi to ve stínu designéra nedává smysl. ALe už se do toho nenutím, prostě přijde až bude čas na to, aby přišel. Musím si dát do pořádku školu a své zdraví, to je priorita. I tak mi ale chybí ty motýlci v břiše.

Vlastní psychologie
Kniha od Mika o tom, že jsme to, co si myslíme mě dost inspiruje. Přesto, že je v každé kapitole to samé z jiného úhlu mi to pomáhá zbavovat se negativních myšlenek a když k tomu přidáme to, jak jsou všichni v práci nad věcí, jsem úplně bez stresu. Ale cítím, že by mi trochu neuškodil, že jsem na něj trochu zvyklý a měním ho v adrenalin, viz níže.

Nový projekt
Trochu to vnímám jako selhání, ale i přes to, že mám vysněnou práci, jsem si vymyslel další projekt. Je dost podobný práci, kterou dělám, přijde mi to přirozené, moc se na to těším a je to tako milé s minimem rizik. Stále mám potřebu mít něco svého. Bylo by fajn, kdyby to začalo po čase vydělávat, spíš než peníze to přinese vliv a s tím se dá dobře pracovat. Jsem zvědavý, jak to dopadne, už jendou jsem měl nápad, ale byl větší a rizikovější. I tak si na něj myslím. Uvidíme.


Loučí se unavený, nemocný a nedostžiný,


Jakobych usnul na sluníčku

3. září 2016 v 15:58 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Napsáno zpětně z 28. srpna 2016

Jsem tu, je slyšet jen šumění listů a bzučení včel. Pár stromů je vykácených a tak stíny malují trochu jiné obrazce, než jsem byl od malička zvyklý. Pár záhonů je pryč, není nikoho, kdo by se o ně celý rok staral. Pár věcí se tu dost změnilo, ale já sem jezdím stále rád. Je to mé království, kam si chodím odpočinout a přemýšlet.


Pocitově to mám tak na desátého srpna, ale je za tři dny je září. Pořád jsem myšlenkami v Brně, Berlíně a v severních Čechách. Pořád mám pocit, že můžu kdykoli jet za Mirkem, se kterým se už nevídám. Jako bych z včera přijel z Berlína, jako bych si stále naplno neužil to léto, na které jsem zvyklý - koupáky, party na zahradě, ovíněné pátky a brouzdání noční letní Prahou. Až teď na konci srpna jsem odjel na tři dny na zahradu, abych si užil naprosté nic uprostřed přírody. A až příští týden se koná tradiční private party, letos teprve poprvé. Nemám zařízené papíry k práci ani jsem ještě nepodal přihlášku na školu. Nejsem na to září vůbec připraven a připravovat se ještě chvilku nebudu.

Mamka homofóbní a designér u mě na chatě
Zítra totiž přijede Designér. Ano, sem na zahradu, protože mamka, která tolik nesnáší křivost, mi tři minuty mlčela do telefonu a nedokázala říct, proč má problém s tím, aby u nás jeden den přespal. Tak za prvé je to neuvěřitelně trapné, když nemůžu kamarádovi oplatit to, jak jsem u něj v berlínských Vinohradech mohl dva dny vegetit. Za druhé je neuvěřitelné, že se po všech favors s rozkládacím gaučem pro někoho dalšího, se jí nelíbí, že je to kluk. Jako bych si zase chatoval s Tymisem o tom, kde budeme od října bydlet, jako bych zase brouzdal po sreality.cz, jako bych se zase kolegů ptal na designové tipy v IKEA. Nemám sílu myslet na stěhování. Jsem rád, že budu s ním, ale ještě nikdy jsem nejel do večer centra a v noci na zahradu. Poprvé pojedu ráno vlakem ze zahrady rovnou do Desingbloku. Zatímco bude kafíčkovat s Pelclem a Eisler, já si budu čuchat k triku a řešit, zda nesmrdím, protože jsem tři dny neměl pořádnou sprchu. Moc se na něj těším. Ve stínu špatných rande, ze kterých utíkám k Saše a zdlouhavých chatů na Tinderu si říkám, jak moc bych s ním chtěl být. Ale nesmím to zkazit hladovým pohledem a ťuťuňuňu řečmi o něčem dlouhodobějším. Navíc vidím, že byl online ve 4:03 v nejteplějším městě na světě, vidím to.

Nemám kam dávat oblečení, jsem věčně naštvaný, jak mi žehlením všechno ničí. Na levé oko vidím totálně rozmazaně. Nemoc se zastavila na dobrém bodě, já chci, aby zmizela úplně a nechat vousy růst. Chci taky jiný a lepší účes, ale panu Dokonalému určitě nepůjdu, no i když... Jím tady fakt hrozně a sixpack se vytrácí. Se školou to vypadalo, že bych studoval opravdu maličko předmětů, na stranu druhou mi studijní vůbec nepomáhá. S papíry do práce, to taky vypadá zajímavě. Uvidíme, co řeknou na úřadě.

Konečně mám pocit, že se to usazuje. Že nikam nepospíchám, mám skvělou práci, není sezóna a vlastně si užívám života. Pocitově je to zase hozený trochu jinak. Všímám si svého bojovného postavení v práci a při pohledu na "ty, které sleduju". Jako bych si myslel, že život je jedna velká soutěž. Ani nedokážu přesně říct, v čem se soutěží. Nejspíš v tom, kdo získá nejvíce fotek s lajky nad 200 z alternativních míst, která nejsou úplně odříznutá, ale ještě se z nich nestal mainstream. Proč si nedokážu žít to své s klidným pocitem, že je to tak pro mě nejlepší?

S Architektem to nevyšlo, v posteli to bylo šílené. Mirka jsem tak nějak přirozeně odřízl, a když jsme si šli do Lídlu pro limču, řekl jsem si, že budu dál razit heslo "všechno nebo nic" a tak je teď s Mirkem to "nic", a nevadí mi to. Komunikace s Belgičanem je poněkud složitá. Vtípkovat v angličtině asi ještě neumím. Za z jeho strany to vypadá, že chce jen sex. Moment, stejně jako Doktor, ten HR manažer, Blíženec, …. mám pokračovat? Najednou bych mohl mít sex every day, jenže já chci… no ano.. "všechno nebo nic".

Znova jsem si připomněl, že ti, kterých si vážím, jsou na sociálních sítích velmi málo aktivní. Je to pravidlo. Každý kdo tam je, dělá jen reklamu žití a přitom ti, kteří opravdu žijí, nemají čas na žití na sociálních sítích.

Všímám si, jak působím směšně a komicky. Někdy naopak mám natolik silné proslovy, kterým prý "nelze neuvěřit". Je vtipné, jak na své práci tolik oceňuji psychologii, kterou pak v praxi neumím využít.


Nebudu říkat zbytečnosti a mávat rukama jako CEO.
Nebudu tlačit na vztah, mám taky svou hodnotu a přijde, až bude čas.
Nechám si narůst vousy. Změním účes a udělám si nový prostor ve skříni.
Nebudu jíst večer a dvakrát běhat budu i na podzim.
Nebudu dělat překlepy.