Srpen 2016

Upřímnost ze zvrhlé strany

31. srpna 2016 v 9:14 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Nespal jsem doma pět dní. Nejdříve jsem si jel odpočinout na zahradu, kam za mnou přijel pan Kája, abychom si v šeru večer večer hráli a on odjel. Poté jsem se v neděli připravoval na večer, kdy přijel pan Designér a bylo to víc než skvělé.

Po dlouhé době si říkám, že je tu konečně někdo, kdo mi nejen sedl, ale hlavně se s ním cítim strašně dobře, mám ho moc rád a je tam spousta chemie. Noc na zahradě byla příjemná, romantická, vášnivá a zábavná. Druhý den byl také moc fajn. Byli jsme na večeři a pak jsem spal u něj. Když jsme se včera večer loučili, poprvé jsme si začli povídat o vztazích a tak. Přesto, že to beru s nadhledem a je mi jasné, že když bude pracovně ještě další půl rok mimo ČR nemá cenu to nějak hrotit, naopak je ideální překážka, která otestuje "sílu našich magnetů". Já jsem v hlasitém přemýšlení dostal k tomu, že mi je s ním velmi dobře. On se ale také rozpovídal. Najednu mi bylo jasné, že když v nejvíc gay capital in Europe, tak tomu pokušení neodolá, ale trojky se spolubydlícím? Má kamenná pohodová reakce je sice na Oscara, ale pořád vlatsně nevím s jakým cílem to říkal. Vyložil karty na stůl a měl jsem trochu pocit, jak kdyby to mělo vyznít "bacha jsem živel a bitch". Na jednu stranu, když se podíváme do mého diáře, spočítáme všechny ty randíčka a špetku kamarádského vykulení, i já jsem živel. Možná právě proto mě to nezaskočilo asi tak moc, jak by mělo.

V každém případě je pan Designér pryč a mě zítra začíná září. Zahajuji pěkně administrativně hezky na poštu a poté na úřad. Po práci se musím vidět s Blížencem, dlužím mu peníze.

Léto uteklo strašně rychle. Nestíhám a nedokážu být v klidu sám doma a říkat si, jsem spokojený a jdu si za svým... chci být venku a žít!


Francouština, sex, Vinohrady a letní úsměvy

20. srpna 2016 v 15:13 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Protože karma funguje. To motto, že jsme to, co si myslíme, není jenom nějaký kec, ale filozofie života, která pomáhá, lečí a dělá zázraky. Nemoc je v podstatě pryč, zase jsem sexy a užívám si zase života. Všímám si, jak ty důležité věci odsouvám, stále nemám pořešené papíry a studium. Za to si s novým iphonem užívám milé chatování na tinderu, každý den po práci jdu na Náplavku. Konečně jsem si koupi své vysněné boty a vztah s mamkou se paradoxně skrz blížící se rozpad rodiny velmi zlepšil a narovnal. Jsem tím, kým chci být. Možná to občas není morálně správné, možná občas nejsem ve všem stoprocentní, možná už nemám takový přehled. Ale mám radost, všechno mě baví a učím se být nad věcí.

Příliš mnoho sexu…
Je sobota ráno, obloha bez mráčků a já jsem na Vinohradech, v posteli s pohledným Belgičanem, který mi dělá dobře tam dole. Stejně jako to dělal v pondělí Mirek a ve středu Blíženec. Je jich hodně? Já s nimi ale nespím. Zase se probouzím v nadrženém obětí na druhém konci Prahy. Loučíme se anglicko-francouzky, dveře zaklapnou, nasazuju brýle a sbíhám schody v krásném historickém domě a potkávám sousedy, které jsem v životě neviděl. Usmívám se. Nenasnídaný hledám útočiště v nějakém minimarketu a mířím na I. P. Pavlova. Stále cítím jeho voňavku Yves Saint Laurent, která mi celou dobu někoho připomínala.

Nové materiálno, ale dělám si radost
Mám ohromnou radost z nového telefonu a nových bot. Jako bych otevíral další novou kapitolu a potřeboval jsem to oslavit i takto vizuálně. Možná se to zdá povrchně, se změnou bot a mobilu se má povaha nemění. Otázka ale je, zda tomu věřím a zda to není naopak. Možná právě změna v materiálním prostředí jen dokládá tu změnu uvnitř mě. Ať je to jak je to, v každém případě je to změna k lepšímu.

Morální obhajoba
"Když já se v těch klucích už ztrácím…", řekla... ona, on a tamta, říkají to prostě všichni a já se jim nedivím. Najít si fajn kluka na dýl, který nebude hulit, fetovat a nebude zbytečně vykroucený je opravdu nadlidský úkol. A tak chodím na rande, můj WhatsUpp se plní jmény kluků, kterým už nejspíš nikdy nenapíšu a já se snažím poznat ty, kterým jsem se zalíbil. Jsem ale kritický a ve jménu "všechno nebo nic" se musím rozloučit s Blížencem, Mirkem a možná i panem Architektem. Nejsem žádná děvka. Jsem mladý kluk, který si k sobě někoho hledá a nechce být s každým, kdo se na něj usměje. Proto to trvá dýl, proto ještě nikoho nemám. Ale abychom to pěkně ukončili, lepší se to. Už jsou vždy pohlední, spolehliví a neberou drogy. Myslím, že jsem na dobré cestě (smích).
Vyrovnanost a odpoutání od přátel

Generace opravdových přátel je trochu mrtvá.
Přátelé se mi uzavírají do svých komunit, řeší si vlastní problémy, jsou zaseknuti v pohodlné každodennosti a nemají čas hledat hlubší smysl ve svých činech. Chci tím říct, že si vzájemně už nedodáváme ten pohled zvenčí jeden na druhého. Stíháme si říct, co se stalo, ale dál už se nikdy nedostaneme. To se radši jdeme opít a na všechno zapomenout.

Schůzky s Ká. začínají být opravdu jen o ní a ve chvíli, kdy si uvědomím, že na otázku "co je u mě nového" mohu vyprávět jen o klucích, přestávám mít chuť se o zažité dělit.

Tymis nepřestává hulit a pokaždé, když se potkáme, má v sobě už třetí pivo. Jeho agrese v opilosti už není nic nového a já zjišťuju, jak se naše přátelství zastavilo. Zastavilo se u toho, že ve stínu jeho života ze dne na den vypadávám jako děsně mainstreamový člověk, který je pohlcen konvencemi. Hold jsem tam, kde jsem právě díky tomu, že umím hrát podle pravidel. Na puberťácké vzdory už mi můj rozum nedá peníze.

Dieselova přítelkyně nemá ani práci a ani nestuduje. Za to dokonale ovládá jejich holešovickou domácnost, stíhá sledovat svět bloggerů a designérů a tak si taky tvoří ucelené názory, na které během volných dní sbírá patřičné argumenty. Aspoň díky ní zůstávám ve střehu. Jo a s Dieselem se samozřejmě skoro nevídám. Vždycky pošle jí (smích).
Aspoň že jsme odkryly kauzu "Dýn se nebaví". Je mi jedno, že se tahal s Frankem, důležité je, že jsme zase normálně v kontaktu.

Moje resty:
  • zařídit si živnosták
  • podat si přihlášku
  • jít s mamkou ven
  • posekat kolem rybízu
  • ještě víc cvičit a běhat
  • jíst zase zdravě
  • dodělat si digitální garáž
  • v práci nastavit reklamní konverze
  • v práci sepsat průvodce našimi médii

To dám :-)


Berlín story, sobeckost a design

8. srpna 2016 v 9:20 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je 8:15, pondělí 8. srpna 2016 a já nejedu do práce jako ostatní jedu domů, opačným směrem metra. Je krásné počasí, mám dobrou náladu, sluší mi to a usmívám se. Mám velký černý batoh, který jsem zabalil už v pátek ráno a černé roshe runy, se kterými jsem letos dobyl Varšavau, Bulharsko, Itálii, MIláno, Brno, Českou Lípu, Máchovo jezero a nově také Berlín.


Výlet za designérem byl celkem risk. Okouzlili jsme se v galerii na mém prvním eventu, a když jsme zjistili, že jsme ve stejném znamení, jakobychom se znali několik let. Psali jsme si jen párkrát, ale z každého slova jsem cítil pokoru, nadšení a ten úsměv, který na mě udělal dojem. Dal jsem na intuici, cítil jsem, že ten kluk je super, ale nepřemýšlel jsem zbytečně do hloubky - nedělal jsem ukvapené závěry. Cítil jsem, že za ním chci jet, že to chci zkusit a vyplatilo se.

Po dlouhé době hledání vlastní identitiy, kdy jsem se v žádném oblečení necítil dobře, jsem se v pátek cítil spokojeně. Využil jsem dalšího dlouhého rána a vyřídil si vše potřebné. Měli jsme oběd s jejím přítelem a bylo to moc fajn. Ale jako by to nemělo být tak jednoduché. Začalo pršet, ujel mi autobus a designér píše, že si zapomněl v práci klíče a nemá se jak dostat domů. Když jsem vykoumal, že pojedu vlakem a dorazím jen o 30 minut později, paní na Hlavním nádraží mi říká: "Bude to 1 743 Kč…". Koulím očima a bez žádného snažení říkám: "Cože? Busem je to 3x levnější….". No, takže jedu zpátky na Florenc, kupuju si další lístek a dvě hodiny v mekáči sleduju DVTV. Cesta východním Německem je trochu hororová, je skoro tma a na pruhu červánků jsou vidět vzdušné elektrárny, které na pozadí smutných písniček v uších tvoří celkem ponurou atmosféru. Designérovi se mi nedaří dovolat a nemám signál, myslím na nejhorší. Nakonec vystupuju s autobusu, potkávám dva pohledné, milé a úsměvavé kluky a začínám Berlínské dobrodružství.

Poznáváme se, hodnotíme, srovnáváme. Jak žijí Češi v Berlině, kde žijou převážně mladí gayové a Turci. Jaký je rozdíl mezi českou, slovenskou a západní mentalitou a jaké berlínské čtvrti jsou fajn. Jdeme do hipsterské čtrvti, pijeme české pivo a potkáváme další studentku UMPRUM, která je neuvěřitelně milá, bavíme se s ní asi 2 hodiny. Jdeme na "střechu", máme v sobě další pivo, výhled na celý Berlín, fouká a jeho kolena se tlačí na ty mé. Jdeme zpět, otevíráme víno a zase potkáváme tu designérku. Sedíme naproti sobě, povídáme si, hypnotizujeme mě očima. Líbáme se. Až do pěti do rána. Na ulici, v metru, na chodbě, všude. Je vášnivý, neuvěřitelně. Přicházíme domů, jsme v kuchyni. Velká otevřená kuchyň s bílými špinavými parketami. Bydlí zde 7 lidí - 5 národností. Ve čtyři ráno ale všichni spí a my ve vášni pokračujeme až do pokoje. Pokoj má 36 metrů, je celý světlý, plný oken zrcadlová skříň proti oknům ho ještě zvětšuje. Mi se těsníme na rozbité posteli z IKEA.


Ráno mi děla skvělou snídani, snídáme na balkoně, koukáme na Berlín, prohlíží si mě, usmívám se, chutná mi to. Bereme mapku, půjčujeme si kolo a ve dvě hodiny po snídani vyrážíme po historickém Berlíně. Ke každé stavbě má plno zajímavostí. Neustále se ztrácím v dlouhých německých názvech. Projíždíme slunným Berlínem, ukazuje mi známé, ale i méně známé památky. Obědváme v půl šesté u Turků. Vracíme se unavení. Večer máme jít na párty a tak si chceme zdřímnout. Nakonec usínáme tak hluboko, že se probouzíme až v 10:30 v neděli, zamotaní do sebe, nadržení a rozleželí. Opět dělá vynikající snídani. Pak se zastavujeme v Kaffee house, jdeme na Blešák, jdem po stopách berlínské zdi a jedem zpět domů. Pak zas na oběd k Turkům a pak mě doprovází zpět na autobus. Loučíme se a jsem plný zážitků a vděčnosti za skvělé přivítání, pohostinnost a čas, který mi věnoval. Nemluvili jsme o nás, je jasné, že to není nic vážného. Zažívám první románek, který mě netíží, neřeším ho a užívám si ho. Nakonec dostávám sms, že to byl nejlepší víkend, že jsem ho přivedl na nové myšlenky a inspiroval.

Jedu žlutým autobusem, dívám se na dokument o Olze Havlové a čtu si Forbes. Je krásné počasí a já si uvědomuju, jak moc dobře se mám, že jsem spokojený, že si cestuju, že poznávám nové lidi, že mě to baví. I tak je trochu matoucí, to co se děje. Vystupuju z autobusu, jdu nakoupit něco dobrého a nejedu domů. Jedu za Mirkem, který tři dny ležel doma s úpalem, zatímco jsem si já dobýval design v Berlíně. Spím u něj, nedá mi to a musím se podělit o to, co se mi honí v hlavě. Zvážnil, vyměnil tvář a najednou jsem mluvil s rozumným dospělým mužem. Který velmi taktně a zdvořile naznačil, že to co říkám je sobecké. Heureka! Má pravdu! Sobeckost, hlavní důvod, proč se se mnou rozešel Daniel je asi stále ve mně. Jenže Mirek je dospělejší, silnější, asertivnější a prostě natolik dobrý, že se z mé sobeckosti neposere, ale pomůže mi se jí zbavit. A já se těším na vztah s ním!

Když vypnul vtipné video na youtube a začal ze své knihovny vytahovat psychologické knihy, které četl a které mu pomohly, čuměl jsem jak vejr. Za tím ironickým a srandovním postojem se skrývá mnohem víc. Baví mě to poznávat! PS: Designér není nevěra, nemiluju ho.


Cestování Českem a názory

5. srpna 2016 v 0:09 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Protože už nedokážu napsat článek, aniž bych si neudělal kafe. Protože času je málo a já mám pocit, že vypisování se z myšlenkových pochodů potřebuje speciální rituál, kdy je doma ticho, ale předměstí je slyšet, stejně jako vítr a sluneční paprsky, ve kterých hledám své myšlenky. Protože se zase hroutí domov, když jsem poznal skvělého kluka a další mě čeká. Protože je léto.

Dlouhá dovolená nevyšla, tak jsem si naplánoval tři spontánní výlety. Brno s Dieselem a jeho holkou bylo super. Poslední dva dny jsem s Mirkem. Překvapil natolik, že jsem se přistihl jak na něj několikrát upřeně zírám a v hlavě mi koluje jedna jediná věta: "Miluju tě!". Není to starší vyrýsovanej designér, kterej bydlí na Grébovce, je to mnohem víc. Přes dva a půl dne jsem se na něj usmíval a pořád jsme si uměli povídat. Spojení Raka a Panny je pro mě nové. Nechytá mě za slovo, nepře se se mnou a hlavně v ničem není cítit jeho ego. Je milý, upřímný, neuvěřitelně spolehlivý a k tomu ještě zábavný a optimistický. Bylo to strašně super, chováme se jako pár a máme plány na dva víkendy dopředu. Jsem poblouzněn, ale chci co pan Desingér a pan Normální? Jsem rád, nad věcí a těším se.

Hořící projekt v práci a naše reakce na nadržené a hádkychtivé ajtáky mě hodila do klidu, připomněla, že má práce a můj čas jsou cennější než jeden "menší" projekt a že se nemusíme hnát, ono to přijde.


Během dvou dnů s Mirkem na cestách přírodou jsem byl okouzlen venkovem. Rozdíly mezi Prahou a zbytkem ČR jsou ohromné a rozdíly mezi pražáky a těmi "ostatními" jsou enormní. Pozoruju, jak mám velké nároky, jsem pohodlný a mám pocit, že se svým chytrým ovládnu svět. Jsem zvyklý na Spotify, Uber, Damejidlo, Goout a hlavně všudypřítomnou wi-fi. Taky jsem si vedle Marka připadal trochu jako snob. Těším se až budu moci srovnat tohle s dvěma dny v Berlíně, kde s panem Designérem budeme snídat underground, obědvat umčo v galeriích a večeřet vodku s designem.


"Možná by ses měl zaměřit na konkrétní své vlastnosti a schopnosti a analyzovat, co konkrétně ti na sobě vadí, co způsobuje tvou nespokojenost…," řekl a já si říkal, že je to jednoduchá zkratka ke štěstí. Mě na sobě štve to, že mám asi potřebu machrovat - machrovat sám sebou, svým přítelem, vším. Jak jsme teď dva dny cestovali, všude byli jen chudé rodiny s dětmi a důchodci nebo pubertáci, nebylo na koho machrovat a bylo to osvobozující. Když já asi trochu závídím kolegyni, jak za ní vždy přijde přítel, kterého mají všichni rádi, vždycky mu to sluší a dokonce nám díky své práci pomohl. Nejspíš chci někoho, kdo moje prodloužená ruka. Neměl bych ale já být prodlouženou rukou někoho jiného?

  • Je konec opravdových přátelství, jedem si každý sám a nepotřebujeme se když máme partnery
  • Jím třikrát denně, piju hlavně vodu a začínám se nerad koupat
  • Večeřím venku, domu se chodím jen vyspat, umejt a nasnídat
  • Stále jsem nezačal číst a řešit školu
  • Čím méně se satrám o nemoc, tím více jsem zdravý, je to 5 týdnů od vysazení léků a jsem naštěstí v pohodě


Zvědavé, zrychlené léto

2. srpna 2016 v 9:09 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Mám pocit, že už je konec srpna a za chvilku jdu do školy. Mám pocit, že je babí léto, že jsem měl několik párty na chatě a několikrát jsme jeli do bazénu. Je to hlavně projekty v Desinbloku, které se letos hýbou rychleji a jsme o měsíc napřed. Jsem uprostřed randění s Mirkem, jedu do Berlína za Desingérem a čekám až se udzraví pan Normální. Office clothes, úsměvy a snaha být nad věcí.

Blíženec nepochopil, že je konec. Stále se se nesrovnal se svou sexualitou, neustále se chce vidět a v narážkách opět láká na večerní radovánky. Jsem rád, že mě to už neláká. Jdu dál.

K. zase odjela pryč na jih a protože Jiřina nemá čas žádný společný výlet se letos nekoná. Dýn se samozřejmně neozval a když připočtu fakt, že jsem já neozval Tymisovi, je má zahradní parta pryč. Můj kamarádský okruh se mění a já se s nikým nevídám na denní bázi. Jakobychom všichni potřebovali být ve vztahu. Konec generace opravdových přátel.

Vztahy milostné jsou zvláštní. Bohužel je počet kluků se kterými jsem šel na rande a nevyšlo to zase vyšší. Nejdřív pan 40tiletý, pak vykorucené kafe v Café Colore, odložené rande s kulatým obličejem až nakonec nadržená procházka s Mirkem, ke které se přidala večeře a krátký filmový večer. Zítra s ním mám jet na dvoudenní výlet. Je to brzo, jsem plný nedůvěry a ano, hned ze začátku vidím spoustu věcí, které by mi mohly vadit. Snažím se být ale "tabula rasa" a chci poznat v celého jeho kráse. Chce si stále psát, je neuvěřitelně nadržený a naplánoval výlet. Já ale stále pochybuji. Jsem zvědavý.

Srpen ve znamení bienále. Poprvé jsem byl v Brně déle než den a konečně si prošel všechny vyhlášené podniky. S Jakubem a jeho přítelkyní to bylo zábavné a moc fajn. Hezky jsem si dopočinul a poznal Brno z jiné strany. Další víkend mě čeká bienále v Berlíně s panem Designérem, který pro mě chystá ubytko a kolo. Na to jsem vlastně ještě zvědavější.

Ten velký projekt v Designbloku mě včera trochu semlel. Ohromné PR, vlastně největší B2B bomba, kterou jsem kdy do českého rybníčku hodil vyústila v tří hodinovou debatu v office centre anděl. V podstatě to ohrozilo i mé působení, ale situace se nejspíš uklidní. Nervovat se nebudu, nějak to dopadne, ale ruku na srdce, kdybych nebyl tak hrr a bombu hodil o týden později, bylo by to klidnější.

Uvidíme, jsem zvědavý.