Květen 2016

Mezinárodní summit, fuck bodies a warm head

26. května 2016 v 9:08 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ten uragán, ve kterém jsem poslední měsíc, se chýlí ke konci. Když jsem v sobotu odpoledne usnul na zahradě, vypadalo to na "ticho uprostřed tornáda", ale těch zkušeností je víc a i přesto, že mě čekal mezinárodní summit pro největší byznysová zvířata, já si odpočíval ve svém hnízdě. V neděli jsem dokonce šel s Dýnem za Tymisem do kavárny, bylo to příjemné, srandovní, bylo krásně. Pak jsem si dal večeři s velkým zvířetem a jel spokojeně domů.

V úterý jsem koordinoval 30ti členný tým pomocníků, hostesek, fotografů, techniků a kameramanů. Vše nakonec dobře dopadlo. To uvolění a euforie přichází jen postupně. Potřebuji dát co nejdříve výpoveď, protože v Designbloku jdeme do televize a v polovině června odlétám reprezentovat Designblok. Mám do konce připravenou řeč, co jim chci říct, ale když jsem byl včera v kanclu a psala mi Jiřina, zda jsem už dal výpoveď, kouknul sem se kolem a sevřel se mi žaludek. Ta firmička mi přeci jen přirostla k srdci, ale pro Designblok bych padl.

Práce, fuck bodies a jaro, já ale stále bojuju s nemocí, sebevědomím a vyrovnaností

Jo, stále dokola. Nemoc je sice lepší, ale nezlepšuje se. Léky mě ničí, ale zároveň zachraňují. Jsme domluveni, že na léto vysadíme a já se těším. Až mě nebudou bolet oči, kůže a až se nebudu loupat a muset se mazat spešl krémama za tisíce. Až budu moct pít a nebát se u někoho přespat. Až budu vitální. Jsem zvědavý, jak budeme s panem doktorem pokračovat. Je to ale stále spojeno s tím sebevědomím, mám pořád pocit, že "nejsem hotový", že jsem jen v nějaké přechodné fázi. Jenže mě už fakt nebaví čekat. Je to totiž rok.

Ta nemoc mi přijde i trochu jako kletba. Možná jsem paranoidní, ale třeba jsem si měl uvědomit, že mám skvělé rodiče a zázemí, že mám v životě štěstí na dobré lidi, že jsem. Vděčnost se dneska nenosí, ale mě by možná pomohla.

Čeká mě spousta zařizování, schůzek, úřadů a jednání. Já jsem ale pořád vyčerpaný a to se řítím ohromnou rychlostí do dalšího pracovního uragánu, ale tentokrát to jsou lovebrandy a mě to baví!

Následující dva měsíce budu brzdit. Zabrzdím v půlce prázdnin a pak zase budu číst knížky, mít víc času na sebe a budu se usmívat, snad budu i zdravý, snad.


Pokrytecké vztahy, sex a kontakty na vysoké manažery

18. května 2016 v 13:00 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nadrženost nekončí. Úžasný sex mezi večeří a vanou a hned dvakrát týdně. Konečně se probouzím kousek od Grébovky v bytě velkého zvířete. Největší událost ve světě reklamy, nadržené snění, stálé pnutí v kalhotách, nerozhodnost v oblékání, ale taky nekončící boj s nemocí a časem. Obrovskou rychlostí projíždíme nebezpečným tunelem a já z toho vlaku, tradičně, vyskočím v té nejvyšší rychlosti. Problém je, že je v tunelu tma a mě se špatně balí kufry.

Zatímco se ve firmičce blíží obří event a já mám těch nepřečtených emailů ve schránce čím dál tím víc, můj diář vypadá plně, lákavě a zvrhle. Zatímco se přítelkyně Vina Diesela snaží dostat do Designbloku, já připravuji půdu pro hladký odchod ze světa skromných programátorů ...

Rodiče výjimečně odjeli na pár dní pryč a tak tomu našemu útulnému království na kraji Prahy u obrovského parku vládnu sám. Je to skvělý, všude je klid, čisto a ticho. Můžu si tak vyzkoušet, jaké by to bylo, kdybych bydlel sám. A jak že to vypadá? Byl jsem strašně nadržený a napsal Blížencovi. Znám ho přes půl roku, vím jak na něj. S klidem jsem mu to nabídl, psal si s ním a nakonec, jak jinak, nepřišel. Nevadí to, na drátě nadržený Čert a na mobilu ještě zajímavější noc u Franka, velkého zvířete z reklamky. Čerta jsem škrtnul, udělal vše do Designbloku, uvařil si, umyl se a po desátý jsem dorazil k Frankovi. Bylo to super.

Jedno mě ale zarazilo. Prý bych byl dobrý přítel, prý bychom mohli chodit ven a nebýt jen "fuck body". Najednou jsem cítil jak pomyslně naráží na tvrdou slupku mého já. Na můj železný diář, do kterého se prostě občas nevleze. Nerozumí tomu, vyznává kult nahodilosti, spontánnosti. Chtěl by se víc vídat, víc si psát. Jenže já mu nebudu psát "dobré ráno zlato", to bych se musel zamilovat. Líbačky na zastávce a mazlení v tramvaji nejsou zrovna pro mě. Navíc on mi vypráví, jak si po drogách dával sobotní dojezd až do oběda a hned na to kalil v Groove do šesti a pak vysloví přání, abych mu psal zamilované zprávy. Najednou jsem já ta ledová královna a když jsem i na Franka Underwooda dost necitlivý, uvědomil jsem si, že ta přísnost v mém životě stále je.

I přes to, že je vztah s velkým zvířetem pokrytecký, ten člověk ztělesňuje spoustu věcí, proti kterým jsem vždy bojoval, přináší mi to jednu důležitou věc. Čím více je jiný než já, tím více jsem rád za to jaký jsem a to je přesně to, co potřebuji. Znát své kvality, svůj talent, své zásady. Díky němu si je připomínám.

Konec května je hektický a tak jsem, striktně - jak jinak, odsunul kámoše na druhou, třetí kolej. Vztah s Frankem nesleduje nikdo z opravdových přátel, ale přítelkyně od Diesela, která mě teď doprovází na VIP akcích Designbloku. Chodím do práce z práce. Na večery si domlouvám sex. Minulý týden jsem byl v úterý u Franka a ve středu u Blížence. Tento týden to vypadá dosti podobně. A já? Jsem uvolněný a potutelně se usmívám.


Usměvavý, nadržený květen

10. května 2016 v 13:48 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ten děda mezi maturant, o kterém jsem psal na podzim, omládl natolik, že se spíš cítí jako delfín mezi žraloky. Stejně jako minulé jaro se i to letošní nese ve znamení žraloků z reklamní branže a manévrů Franka Underwooda.

VŠE, HLAVNĚ NE UPŘÍMNOST

Upřímnost už delší dobu vnímám jako určitý luxus. Měl jsem pocit, že je to výhoda, způsob jak pročistit vzduch, uvolnit atmosféru a být v klidu. Asi jsem si nepřečetl příbalový leták, protože při špatném zacházení se z tohoto nástroje stane zbraň, která dokáže zničit i dlouholetá přátelství. Nemůžu Tymisovi říct, že s nim nechci jít pařit, protože se stydím za jeho rozývenost, ale stejně s ním půjdu a až se mě bude Blíženec ptát, co dělám večer, nemůžu mu říct, že jdu s Tymisem, protože by se chtěl přidat a já mu přece nemůžu říct "nechoď".

Změna a růst je prý základním předpokladem života všech organismů. Rostu, měním se a děsí mě to. Změna totiž probíhá neustále, v každé minutě, v každé sekundě a je naprosto neovladatelná. Má diářová snaha, mít všechno pěkně po kontrolou, je výsměchem už od začátku. Můj působí zaplněně a ať si nalistujete kdekoli, je tam děsně málo místa a zdá se, že nejím, neodpočívám a kolikrát, když se zadíváte víc, zjistíte, že nejspíš ani nespím. Práce, schůzky, deadliny, meetingy, teambuildingy, randíčka a pár výletů. Tak to ale vypadá na papíře. Skutečnost je vždy trochu jiná, barevnější, stresovější, vzrušující a nebezpečnější. Tu změnu, která se děje právě teď, v téhle minutě, tu mou diář nezachytí. Nezachytí to, jak na mě Frank křičí do telefonu, zatímco si v hlavě představuje, jak ze mě slízává šlehačku. Můj diář nezachytí to, jak sedíme s přítelkyní Diesela uprostřed hipster party a řešíme, jak ovládnout svět designu. Můj diář nezachytí můj z galerie, ze které vidím procházejícího Dýna - který jde ven s Radkem, s jehož bejvalkou jsem si dopřával drahou večeři na Grébovce mezi alternativními matkami od bohatých manžílků.

NEDOTAŽENOST
Jakmile mi po pohovoru píší druhý den, jak moc jsme je zaujal, přestávají zaujímat oni mě. Jakmile jsem na třetím rande a jsem pozván do postele, začnu se nudit. Jakmile jsme pozván na VIP akci, ztrácím chuť tam jít. jak mile vím, jak dosáhnout cíle, přestávám být interested. Dostupnost. To je ta věc, která mě vždy brzdila v dotahování věcí do konce. Jsem ten typ věčně nadšeného člověka z nových projektů, který je možná založen na jistotě, ale jsem neuvěřitelně lačný po zážitcích, zkušenostech a novinkách. Co to znamená v praxi? Začínám v sobě cítit ohromnou touhu riskovat, stýkat se s problémovými lidmi a velmi pochybovat o vlastní morálce. Všechno, co jsem už někdy slyšel je pro mě nuda.

ROMÁNEK S FRANKEM UNDERWOODEM
Nejrychlejší seznámení v historii se odehrálo uprostřed týdne. Velké zvíře z reklamy je chodící zlo a nezodpovědnost v jednom. Kouří jednu za druhou, žere víc prášků než normální stravy a když už jí, tak dost nezdravě. Má velký krásný byt s výhledem na Prahu, ale neumí si v něm uklidit. Pohrdá neziskovými projekty, studiem a do práce chodí s kocovinou. Přes tuhle nezodpovědnost to ale dotáhl daleko, má charisma, umí dokonale manipulovat lidmi a má ohromnou energii, je to Frank Underwood …. a já si vedle něj připadám jako Claire. Moment, ale vážně. Nesouhlasíme spolu, ale mě ten boj strašně baví. Najednou chápu Babičku, že její druhé manželství prožila v hádkách, je to vzrůšo ...

Je strašně těžké jít si "vlastní cestou", jít rovně za cílem, který chceme "odjakživa". Každý den na nás vyskakují nové a nové možnosti a příležitosti, ale mnohem více potřebujeme rádce, srovnání a sebejistoty.

Můj plán ale zůstává. Na konci května odpálím další skvělé eventy, které půjdou okamžitě do sývíčka. Poté oznámím konec své IT kariéry, odjedu si přednášet na konferenci, budu slavit léto a pak se stanu hvězdou ve světě designu.Od října si s Čertem a Štěpánou půjdu pro další titul, koupím si nový počítač a začnu zas nosit košile. Budu mít víc času na sport, forbes a snídaňovou kávu.


Zatažený květen plný fuckupů, tradičně na píču

4. května 2016 v 13:35 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Krom toho, že jsem zmeškal vlastní schůzku s jedním z nejlepších moderátorů v ČR jsem nasekal pár překlepů do textů, které čtou tisíce lidí. O hádkách s mamkou a malátné přípravě unikátního eventu ve firmičce ani nemluvím. Do toho se vracím domů ze schůzek s kluky a pokaždé si říkám, že to není nic pro mě. Jo a málem mě srazil chlap na skútr. Možná by mi pár dní v nemocniční izolaci prospělo, fakt.


pnutí v kalhotách, nesoustředěnost, zbrklost, rozlítanost, únava


Má nesoustředěnost zažívá svůj vrchol. Krom tvorby obsahu pro čtyři rozdílné značky si na pozadí dnů dopisuju s několika kluky, jejichž jména se mění, střídají se a píšeme si na různých aplikacích. Je skoro nemožné se zastavit, rozhlédnout se a vzpamatovat se. Tohle není workholické období, kdy buduju životopis a vydělávám peníze. Tohle je šílený jarní kolotoč, mix ambicí, arogantnosti, zbrklosti a jarního pnutí v kalhotách.


TOUHA PO KLIDU
Pochopitelně. Čím více schůzek, peněz a projektů mám, tím více toužím po prázdných dnech v přírodě. Tuhle sobotu musím vypadnout. Zapnout sekačku, nic neslyšet a být špinavý z práce na zahradě. Vypnout si telefon, jíst rejži s máslem a pít čistou vodu. Místo Spotify poslouchat zpěv kosů a místo Tumblr se inspirovat obyčejnou přírodou.


SEBEREFLEXE
Trochu bolí. Stojím ve dveřích, loučím se s kolegy. Když se mě ptá, aby se ujsitil, že vše běží jak má říkám ano, potvrzeno a vyřízeno. Zatímco si v hlavě říkám něco jako: "No to si děláš prdel! Tys na to úplně zapomněl! Tak to mě poser, co teď budeš dělat?!". No ještěže žiju v době chytrých telefonů, ze kterých pracuju i v tramvaji. Včerejší ráno vypadalo tak, že mě máma ještě před čištěním zubů vytáčela tím, jak odsekávám, jsem arogantní a že s ní nemám žádný vztah. Ale ale, kde je ten drsný, schopný a nedostižný?


Nedokážu dělat všechno na 100 %, místo ověřených faktů se chvástám zkušenostmi a zažitými formulacemi. Tak moc jsem toužil dělat věci do hloubky až jsem pro ni v diáři nenašel místo. Já se pořád hledám. Jedno vím jistě, tohle tornádo, které trvá s přestávkami několik let, musí přestat. Musím najít nějakou levnou spokojenost, jasný cíl a zadostiučinění v práci v Designbloku. Nemám čas na vzdělávání, inspiraci a tu hloubku, na které jsem si vždycky tolik zakládal.


ŠPATNÉ NÁVYKY
Pařit jednou týdně do čtyr mi přijde jako normální, ne neni to normální. Kdo to dělá?
Mít 8 opravodvých přátel a vídat se se všemi mi. 1x za tři týdny je dost, ne průměr.
Mít úsměv a dva úvazky na exekutivní pozici s velkou odpovědností a studovat je téměř nemožné.
Hledat si dobré kluky na gay seznamkách je jako střílet slepými náboji.


Mám taky v jeden dva teambuildingy najednou, deal with it! Můžete mě někdo naklonovat? Prosím.