Duben 2016

Duben 2016: flirtování, chtíč a sníh

27. dubna 2016 v 12:44 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Přicházím do práce a je mi nezvykle vedro, mám skoro vybitý mobil, smrdím kouřem a mám velkou žízeň. Hádáte správně, byl jsem pařit, v úterý. Hešteg jaro …


Probudil jsem se v centru, vedle Dýna. Nic nebylo, možná jsem chtěl a to i přes to, že mi v noci prozradil, že měl kapavku, neuvěřitelné, ale už je v pohodě. Probudil mě song od Beyoncé, který si pouštěl Ben. Ano, krásný modýlek Ben, se kterým jsem před dvěma lety randil teď bydlí s Dýnem. Nebavíme se, změnil se, vlastně ho nemám rád. Slyším jak si dělá snídani a tak trochu naschvál, abych se pochlubil, že sem "spal s Dýnem" a mám pěkné tělo, se kolem něj v růžových trenkách projdu na záchod. Nesetkáváme se očima, ale vím že na mě čumí. Usmívám se, provokuju a baví mě to.


Rychle se oblékám, Dýn mě beze slov vyprovází, mlčíme a já vím, že je to správné, klidné a milé mlčení, které si mohou dovolit jen opravdová přátelství. Zatímco po cestě na Václavák piju malinovou vodu bez bublin, Praha ožívá a čerství lidé mě probodávají pohledem. Mám pocit, že na mě všichni čumí. Cítím, jak smrdím a přemýšlím, jak zvládnu schůzku v 10:00. Na Dejvické potkávám pana Dokonalého. On mě nevidí, ale mě paralyzuje natolik, že se v davu pilných včeliček mířících do práce skoro zastavuju.


Hlava mě nebolí, ale mám hlad. Je 8:48 a já si říkám, že zvládnu silnou kávu a snídani. Chtěl jsem do Starbucksu, ale zase nemůžu, je tam ona. Tak jdu do bageterky, objedávám si "to, co vždycky" a říkám si, že sem chodím nějak často.


DEN PŘEDTÍM
Úterý začalo ve firmičce dost stresově. Všechno "urgent" se jako napotvoru nakupilo 5 minut před mým odchodem. Moje noční můra se stává realitou, jedu z práce do práce, mám dva hovory a na klíně otevřenej počítač připojenej na hotspot a píšu emaily. Po vzoru mé bývalé šéfky mám chuť do telefonu říct: ".. já tohle teď nemám čas řešit". Neříkám to, jsem unavený a stres vyšlapávám cestou do Designbloku.

V Designbloku zajímavá schůzka s panem Markeťákem. Tahle teplá třicítka je ukázkovým příkladem kariéry v FMCG, kterým v době digitálu ujíždí vlak. Nicméně si opravdu pinkáme, vyměňujeme si názory a já se přistihuju jak doslova "chrlým" argumenty. Jsem takový plamenný v projevu, zbytečně, on se usmívá, ale vidím jak ho vyčerpávám. Sám sem ale taky vyčerpán, zkouším psát Dýnovi. Místo toho mi volá Tymis a jdeme na kávu za Dýnem. Čekáme až obslouží zákazníky, celou dobu je tam holka v růžovém svetru. To je ona! Holka, která spala a chodila s Dýnem těsně do té doby, než v dubnu 2013 poznal mě. Když to v tichosti šeptám Tymisovi, nechápe a směje se dost nahlas. Jsme v kavárně asi tři hodiny, zatímco mi Dýn krájí dortíky a Tymis vypráví o tom, jak ztratil peněženku, já si píšu článek o své deisgnérské soutěži. Jsem spokojený.

Dýn zavírá kavárnu, jdeme k němu na víno, posloucháme staré songy, občas se na sebe tak koukáme, že mám pocit, že se mu stále líbím. Vzpomínáme, diskutujeme, vyprávíme si. Je to skvělý relax uprostřed pracovních dnů, být s tímhle roztomilým hipsterem opitý v centru Prahy. Jdeme do friends a potkáváme jednoho kluka, kterýho nesnáším, ale známe se. "Možná seš sexy a šílenej, ale nemohl bych s tebou chodit!". Vůbec nvm proč jsem se s nim bavil, ale strašně se mi líbilo, že jsme s Dýnem drželi spolu a nakonec jsme šli domů, aniž bychom se s tím blbcem rozloučili.

Usínáme, říkám, že hodiny strašně tikaj. "Tiká ti v čurákovi". Nerozumím, opakuje, směju se. "Nechceš si hrát?". Nerozumí, opakuju, jdeme spát. ( :D) A pak mě tu máte, ráno, smradlavého, v práci.

Jarní rozkoše za zpěvu kosů

20. dubna 2016 v 8:09 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je 6:12 a já se si taškou z mekáče, ve který si táhnu Big Tasty Bacon a doufám, že je bez lepku, sedám na obrubník u našeho sídliště, dívám se na rozbřesk a v telefonu poslouchám Tymise, který nadává na Blížence, který mu údajně nabaloval ulovenou kořist v podobě milého Němce. Ze svých rukou cítím jahodový rubrikant. Rozloučíme se a mě končí sobota, která se zdála být nekonečná.

Všechno to začalo už ráno. Jako každou druhou sobotu v ½ 2016 jsem na workshopu online reklamy. Tentokrát to není nic přelomového a tak si píšu s klukem, se kterým jsem měl v pondělí rande. Mladší student biochemie, který nikdy nepracoval mi v tom McCafé přišel velmi sympatický, ale na vztah ani na benefity si to moc nedokážu představit. Psal jsem i se studentem FAMU, který působil velmi "famácky" a mě to bavilo. Díval jsem z okna na budovu, ve které jsem se s ním o několik hodin líbal, to ale předbíhám …

ROMÁNEK S UMĚLCEM NA 30 MINUT
Z workshopu odcházím o 5 minut dříve, nestíhám sraz s K. na Ípáku. Posouvám to a jdeme koupit Jiřině vibrátor. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme 20 minut v Erotic city, šaháme na vibrující designové kousky a řešíme, jaký druh rozkoše pořídit. Nakonec bereme dražší variantu a já spěchám na Hlavák. Nakonec si mě vyzvedává pohledný, unavený, v šedivém otrhaném oblečení ustrojen představitel pražského undergroundu, pan Filmař. Jdeme k němu. Největší díra v baráku, který je naproti budově, kde jsem měl ráno workshop. Je milý, hostí mě v prostém, holém a vlhkém bytě, který mě baví. Vše je staré, špinavé a já si připadám děsně umělecky, underground. Nakonec se dívám z okna, objeme mě, otočím se, líbáme se. Líbáme se dlouho, moc mě to baví, ale on prohodí: "Nvm jak moc to chceme brát vážně …". Najednou se rozpovídáme o vnímání vztahů. "Nevim, jestli uplně souhlasim s tím, jak o lidech přemýšlísh v kategoriích, dáváš jim nálepky a hodnotíš je…". Nakonec to nevychází a já odcházím. Beru to v pohodě, nevyšlo to, nevadí, ale ten kluk měl pravdu. To jsem opravdu ztratil schopnost vnímat jednotlivce? Jsem natolik postižený reklamou, že je pro mě každý jen vzorek cílové skupiny?

OPOLEDNÍ SEX A NAROZKY
Nebyl bych to ale pan Nedostižný, kdybych neměl plány B a neznal způsoby jak si něco vynahradit. O Hodinu později od pana Filmaže se ocitám v bytě u Blížence a zažíváme ten nejlepší sex od polovinu ledna, a to konkrétně dvakrát. Uvolněný, s příjemným pocitem odcházím domů a dělám si jídlo, na které jsem během dne zapomněl. Píše K., že je u Jiřiny, že jí dáme dárek. Hurá akce nemám rád, ale tohle byla skvělá příležitost a táta zrovna jel někam autem. O 10 minut později jsme u Jiřiny, smějeme se jak puberťáci a hrajeme si vibrátorem. V devět přichází Jiřiny přítel a smějeme se ještě víc.

PO PŮL ROCE PAŘÍM
To je ale zatím tak půlka mé soboty. Volá mi Tymis, zda platí dohodnutá pařba a píše mi Diesel, že je sám doma a chce jít ven. I přes únavu si říkám, že se na ně nevyseru a jedu do centra za Dieselem. Pijeme na Nové scéně jako puberťáci, probíráme všechno co mě leží na srdci, Diesel není moc mluvka. Nakonec se k nám přidává Tymis, vypíjíme Jaggermeistera, Rebulla a vanilkovou kolu, kterou zajídám čokoládovými Raciolkami, abych se na wecku nenudil. V příjemné náladě se k nám přidává Blíženec a já jsem na jednou po půl roce ve Friends s nejlepším homo kámošem, nejlepším hetero kámošem a klukem na sex. Nebaví nás to, bereme si taxíka a jedeme do Termixu. Nemůžu tomu uvěřit, že se to děje. Celý večer si nevšímám nikoho jiného, jen mých kluků. Najednou ale vstupujeme do teplého kotle a stojí tam on. Strašně mu to sluší, dívá se na mě, nakonec mi mává zdraví mě. Potkal jsem Vlka. Najednou si dáváme panáka na baru a tancujeme uprostřed parketu. Diesel řeší to, že na něj někdo sahá, tomu se strašně chlámu a užívám si, jak mě občas Blíženec chytí za ruku. Občas se na mě někdo usměje, ale já řeším to, že je Tymis naštvanej na Blížence, který se baví s mladým Němcem, kterého si Tymis přivedl. Najednou se hádáme, řešíme to a já, jako kdybych měl zamlženo. Pamatuju si jen, jak jdu rázným krokem do šatny, zatímco mě Blíženec sotva dohání. Při zapínání bundy jsem děsně sebejistej a s ráznými pohyby a gesty, dělám nepříjemnou scénu a za zvuku bouchajících dvěří opouštím Vinohradskou ulici.

NOČNÍ MAGICKÉ STŘÍZLIVĚNÍ
Velmi dobře si ale pamatuju na mou cestu z klubu na metro. Šel jsem nezvykle pomalu, smsmeskoval jsem si s Blížencem a fotil si budovu, o které jsem si mylně myslel, že tam kdysi bydlel Dýn, když jsme spolu spávali. Nakonec jsem v Mekáči, dávám si největší prasárnu a večeřím v 5:47 v metru jako král, protože mám úroveň. Vypité flašky stíhám dávat na Instagram, aby všichni věděi, že pařím asi … A pak se vracíme na začátek, je rozbřesk, kosi zpívají a já si volám z Tymisem.

Neděle je taky pěkná. Nic nestíhám, hodinu si dopisuju s Blížencem, chci být milý, ale jeho nechápe, že udělalo chybu a mě sere, že neumí kriticky myslet a omlouvat se. Nakonec mu ve srandě posílám porno gif a Facebook mi za to zablokuje profil. Tomu se člověk musí smát. Mějte se a buďte nedostižní :)


Tmavomodré jaro

13. dubna 2016 v 11:37 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je 8:47 a já jsem na druhém konce Prahy. Za zpěvu kosů v dáli se několikrát probouzím a hladím ho. Spím u pana P., toho dokonalého, sluníčkového kamaráda Vila (EDIT: 18/4/2017 probudil jsem se v Dejvicích u "kadeřníka"). Odcházím, s rozepnutým kabátem a mobilem v ruce cítím energii v chůzi, při pohledu do zrcadla si připadám hezčí. Dávám si snídani, obsluhuje mě milá slečna, čtu si zprávy z 4:23 od Blížence - že jsem jediný gay, kterého chce. K. píše o bakalářce, a šéfredaktorka o tom, že mi V Designbloku nemůžou dát tolik peněz, kolik bych těl.

Flirt, vyjednávání v práci, odpovědnost ve vztazích a atmosféra jara. Pan Nedostižný se sbírá, vstává z popela a staví sebevědomí.

Uvědomil jsem si, že jsem sice minulé léto odpmítl práci na plný úvazek v reklamní agentuře, abych se vyhnul stresu a měl víc času. Místo toho mám dvě práce, pracuji 6 dní v týdnu. Do školy chodím už jen na jeden předmět, ve kterém jsem o zadání pozadu.

V Desingbloku mám spoustu nápadů, ale probíhající Miláno, plánovaná vernisáž a medializace soutěží mi bere čas na nápady. Místo toho už několikátý týden vyjednávám o podobě toho, jak zde nastoupím na plný úvazek. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo tak, že budu vážně ve firmičce. Zítra se to rozsekne, uvidíme.

Vztahy. Vztahy a zase vztahy. Kamarádky jezdí na výlety se svými příteli nebo jsou zabrané do prací a škol. Tymis a Dýn jsou ve svých zajetých kolejích mladých gayů a nějak se nám nedaří se sejít. Oni mi ale moc nepíšou. Na svůj e-commerce projekt nemám moc času, ale ten zápal, nadšení a chuť tu je.

V malé firmičce mě práce celkem baví. Sice věci po mě lidi hodně kontrolují, ale vlastně mi ta role toho "co ti to k dodělání" sedí. V jednu chvíli přicházím s nápady a jsem ten kreativní, v druhou chvíli říkám "v praxi se tohle nedělá". Mám tu neuvěřitelnou pohodičku, ale já se chci posouvat, víc riskovat, být vnitřně naplňěn.


Nadějné jaro s úsměvem

2. dubna 2016 v 23:53 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Eurovíkend na východě s Danilem možná přinesl relax od práce, počítače a onlinu, ale vzrušení a nadšení z poznávání nového se nedostavilo, naopak. Smutné město, které bylo za druhé světové srovnáno se zemí na mě dýchlo šedivou atmosféru. Na pozadí toho jsem si uvědomoval, že si s Danielem nerozumíme a jsem rád, že nejsme spolu, na kamarádství s ním už nemám pomyšlení.

Místo toho jsem svůj první dubnový den v Praze začal pěkně "nabombeně" seminářem o nejnovějších technikách v digitální reklamě. Krásné počasí, udělal jsem si skvělopu snídani, měl dobrou náladu a pak šel ven s Dýnem. Bylo to super, strašně hezky jsme si povídali, měl ze mě radost, já z něho, byl upřímný (řekl vše o tom, jak ho opilého doprovázel Blíženec domů) a taky jsme si dali dost dobrý kafe v original coffee. "Hej tys mě nabil takovou dobrou energiíí...", řekl když sme se loučili. Bylo to fajn, i on mě nabil skvělou energií. Stejně tak jako B. z tancování, která se mnou ráno byla na semináři a připomněla mi skromnost, veselost a pokoru.

Chci se obklopovat lidmi, kteří mě dělají šťastným. Chci dělat projekty, které mě naplňují. Chci ostatní chválit, podporovat je a motivovat. Chci mít děti. Chci.

Jenže čím více úsměvů na tváři chceme, tím více krutější a rozhdonější v každodenním životě musíme být.

Dnes jsem byl spokojený.