Březen 2016

Neloajální

26. března 2016 v 9:43 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ptáci jsou čím dál tím víc slyšet a přesto, že je obloha věčně zatažená a já stále musím nosit zimní bundu a dvě mikino, jaro se blíží. Jsem nadrženější a setkání s Zrzkem mi v tomto směru moc nepomohlo, naopak. K tomu jedu na eurovíkend s bývalým, s Danielem. Včera v noci pařil Dýn s Blížencem, skvělé. Do toho stále řeším práci a místo kariéry v Designbloku to ted vypadá místěčko ve firmičce.

Školu jsem vyměnil za kurz grafiky a online marketingu. Mé ego plné ambicí a plánů do budoucna se ukájí na rozhodování, se kterou prací na podzim seknu a v které budu na plný úvazek. Jarní pudy ale nově narazily na nemoc, která je lepší, ale jsem stále "nemocný". Nově celý březen nejím laktózu, doktoři říkali, že mi to může pomoci. Nemusí, ale může.

KDYŽ SE HALINA USMÍVÁ, JÁ SE MUSÍM CHLÁMAT SMÍCHY
Na kurz brandingu chodím s Francouzi, Američany a jedním Švédem. Jedna Američanka je taky nemocná, mnohem víc. Ale je jí to jedno. Je vždycky šťastná, usmívá se a je jí jedno, že je nemconá a její práce stojí za hovno, dělá to co jí baví, naplňuje jí to a dokáže být spokojená i přes nemoc - je mi vzorem. A je to fakt. Možná jsem nemocný, možná mám nějaká omezení, ale mám zázemí, jistotu, finanční rezervu, chuť studovat, kamarády, zážitky a možnosti a sem taky hlavně mladej - já si musim užívat života. Je to můj jediný nedostatek, nebudu se kvůli němu nervovat nebudu. V souvislosti s tím si říkám, jak mi chybí to odhodlání, ta vůle. Když jsem zakládal tento blog dokázal jsem se sebou mnohem více pracovat. ANo, bylo to nepřirozené, umělé a mohl jsem působit, co já vím, úzkostně, ale zabíralo to, aspoň trochu. Dokázal jsem věi z hlavy vymazat, ignorovat, to mi dnes už nejde. Nicméně mi Američanka snad pomůže.

HVĚZDA PRACOVNÍHO TRHU
Když jsem šel na schůzku se CEO, vypadalo to, že se bude jednat o klasické win-win vyjednávání. Jenže ona přišla s tím, že má pro mě, mezi náma jednoduchiu a zábavnou práci, místo B2B konzultanta, ale za méně dnů v týdnu a méně peněz. Pro mě? Nepřijatelné! A tak jsem nabídl, že budu dělat obojí, snažil jsem to kroutit atd. ale pak jdu v pátek do práce a vidím, jak v šest večer o svátku přijdou majitelé a rozdávají velikonoční vajíčka nám všem na stůl - mohli to nechat udělat sekretářku, kohokoli, ale ne, oni to dělaj sami. Sice tam mám malý progres a neprofi prostřední, ale je tam klid, jistota a mnohem víc peněz. Najednou jsem se v hlavě srovnal s tím, že budu tam a nebude to vůbec špatné :)
Hold ne vše je otázka mozku a srdce ...

KAMARÁDI
Nedávno jsem byl venku s Dylanem a bylo to moc. Stejně tak když mě Diesel navštívil na vernisáži a já jsem spolu s tou jeho vzal do VIP zákulisí Designbloku. Pravidelně, jednou za měsíc, se vídám s Viktorií, která po rozchodu střídá chlapce jak ponožky a tak nějak se v jejich nočních rozchodech a náhodných setkáních vidím. S Tymisem se už 14 dní domlouvám, snad nám to dnes po obědě vyjde. S Venkovankou jsem v kontaktu, s Bisexuálkou také. Včera jsem byl v centru, nechtělo se mi domů, napsal jsem Dýnovi, neměl čas. Ráno se probudím, v 7:30 a píše mi Blíženec "Hádej koho vedu ožralého domů...". Podle Blížence je Dýn zase sám, já jako jeho kamarád zase nic nevím, ale u Dýna to tak už bývá. Začal jsem být v kontaktu s Danielem, nějak si naivně sním o tom, že to dáme zas dohromady, ale přitom mi rozum říká, že mi na něm pořád vadí stejné věci.

Nejvíc mě ale vzrušil večer se Zrzkem. Byli jsme spolu od 17:00 do půlnoci. Nejdříve procházka po Petřínu, pak na víno do kavárny, tedy na vína. Už jsem byl připitej, bavil mě, culil jsem se, vyprávěli jsme si. Nakonec jsme si ještě koupili flašku Ginu a celou ji vypili na místě, kde jsme se před půl rokem poznali. Najednou střih, cut, probouzím se v deset doma a nevím nic. Vokno a je mi zle, taky sem podruhé v životě zvracel z alkoholu :D Prý jsem byl mazlivý a je rád, že mě doprovodil na tram ... Nicméně mi moc nepíše, ale já bych se rád vídal, je mi s ním skvěle. Bohužel je zadaný ...

Pokusím se být šťastnější, buďte taky :-)


Unaveně vypěstovaná arogance

18. března 2016 v 16:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Jsem unavený, těším se do postele a nastupující jaro mě dělá nadrženým. Jsem stále v práci. není čas ani na kamrády, ani na vlastní projekt. Řeším práci při studiu, které jsem ještě ani nezahájil.

Některé moje playlisty na Spotify se jmenují podle mých "období". Není krásnějšího příkladu motta "Někdy seš dole, někdy nahoře" než je příběh kluka s velkým nosem a patkou. Každá kapitola má svou specifickou atmosféru, svou hudbu, svou barvu, motivy, mohli bychom přidat i hashtagy. Kdykoli si zapnu nějaký playlist a nechám do svých uší proudit minulost, vše kolem se mění, ručičky na hodinách se začnou rychle točit pozpátku a já se ocitám tam - kdesi v noci v řijnu 2014, na chatě v červnu 2013 nebo v květnu 2012. Nejen, že jsem na pozadí těchto kapitol byl s někým jiným, pracoval jinde, ale také jsem se bavil s jinými lidmi. Po maturitě a prvním titulu je čím dál tím jasněji vidět, kdo jsem. Společenský chameleon, který je "někdy dole, někdy nahoře", doslova. Prý jsem si vybral tu složitější a zajímavější cestu, prý jsem byl vždy ambiciózní a prý sem vždy všechno moc řešil. Ale hlavně sem to byl já, kdo tlačil na pilu, chtěl všechno hned a byl všechno jen ne trpělivý.

PRÁCE
V Designbloku jsem řekl, že bych chtěl na plný úvazek. Nabídli mi skvělou pozici za víc peněz, než jsem očekával, ale je to pochopitelně stále méně než ve firmičce. Ve chvíli, kdy mi to nabídli, tak jsem to začal spekulovat, hodnotit a porovnávat. Najednou mi bylo strašně líto vzdát se postu ve firmičce. Zrovna dneska byla schůze celkem fajn a když jsem mluvil s mamkou o tom, co mi vadí, řekla, že působím dost arogantně a naznačila, že má pocit, že se vždy nadchnu a pak ta bublina vždy splaskne. No ano, je to tak, ale v Desingbloku pracuju už dva roky, nadšenej sem pořád a ta práce tam je velmi různorodá a nudit se uričtě nebudu. Naopak mě vedoucí vezme pod svá křídla a je ochotná si mě vychovat, ve firmičce spíš já vychovávám ostatní. Musím se rozhodnout a tak ve 12:40 sedím naproti CEO a mluvím o tom, jak je jeho tým strašný. Nakonec mi naznačuje, že dělám v týmu, kde nejsou sice profíci, ale jsou to loajální, pečlivý lidé, kteří nepustí nic co není 100%. Tempo je pomalé, ale o to větší jistota správného výsledku. Řekl, že to prostě dělá takhle, že to nemusí být pro každého, ale že to tak mám brát. V tomto směru mě uzemnil, ale co se týče plného úvazku tak mu to přišlo zbytečné a moc to nepodpořil.

Mám strach sám ze sebe. Že rozhodne ego, nabubřelost, cokoli. Na stranu druhou v Desingbloku zářím, jsem milý a vše mě baví, tady se do toho musím nutit. Je předem rozhodnuto, ale asi si to musim zase prodepkařit.


Střízlivá unavenost

7. března 2016 v 13:46 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Čerstvý jarní vzduch, sentiment za minulé jarní poblouznění, čisté tělo bez laktózy, přeplněný diář a unavené oči. Všechno lze jednoduše online, grafika a digitál.
Nikdo nic nestíhá. Mé soboty vypadají tak, že se probudím v 11.00, podívám se na seriál, naobědvám se a zase usnu. Večer občas stihnu rychlé kafčo s někým, koho jsem kdysi považoval "opravdového kamaráda". Neděle vypadá dosti podobně, až na to, že dělám věci do Designbloku.
S novým semestrem, ve kterém mám tři vymazlené předměty a chodím jenom na dva, nepřišlo žádné časové uvolnění, naopak. Můj diář, je čím dál tím plnější a já hledám, z čeho bych ukrojil čas, je to jasné. Malá rodinná "ajtý" firmička ….
"V každý práci tě bude něco srát, to je tak vždycky. A co, to chceš zase zdrhnout?" vysvětlovala mamka svůj emotivní postoj k mé kritice na způsob vedení firmy, ve které pracuji. Jsem opravdu nasraný na to, že mi nevěří, že mou práci dělají naprosto nekompetentní lidé, že nepracuji s profesionály a že se nikam neposouvám, naopak. Místo toho, abych rostl a rozvíjel se, tak se o své znalosti dělím a musím vysvětlovat takové hovadiny, jakože se newslettery posílají jednou měsíčně (...). Můj plán je jasný, být tady co nejdýl, protože si tu vydělávám 3x víc než v Designbloku. Uděláme kongres, případovku na LinkedIn a pak můžu jít dál. Jenže dál nechci, spíš bych chtěl být na plnej v Designbloku <3.
Nějaký progres u mě přeci jen je. Grfaika v angličtině mě moc baví, hodiny jsou zábavné a cítím, jak se posouvám. Hodně mi to dává. V sobotu mi začne kurz online markeitngu, který by normálně stál tisíce. Moc se těším, protože je to přesně to, co mi chybí v mém CV.
Už asi deset dní mám v hlavě svůj projekt, který chci otestovat, možná to nevyjde, možná budu mít problémy a možná na tom i trochu prodělám, ale jsem do toho strašně nadšenej a vidina toho, že mám projekt, který vydělává a nikdo, opakuji nikdo mi do toho nekecá, mě neuvěřitelně láká. Já chci udělat botu, průser, padat a bejt ve stresu, ale bude to můj vlastní stres, mé problémy a mé omyly, za které si ponesu odpovědnost, poučím se a posunu se dál. Konečně.

Nemoc se nelepšila, proto jsem změnil pár věcí. Byl jsem na vyšetření krve a nasadil si laktózovou dietu. Najednou jím pravidelně po menších dávkách, jsem takový bystřejší, stále jsem unavený, ale je to jiná únava. Jsem slabší, čilejší, ale zesláblý. Už nejsem tolik přecpaný, nafouknutý a tak, ale hledat energii v jídle bez laktózy je těžké. Důležité je, že se nemoc nepatrně lepší a já mám ohromnou radost.