Pracovní, utahaný únor

21. února 2016 v 22:30 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nadšení malé firmě z dalšího eventu je jako na houpačce. Velké plány ničí nezkušenost a strach, tentokrát ne můj. Ta kreativní mi chce do všeho mluvit a i když mi její rady na konec pomohly, ten způsob a křeč ve které se to ke mě dostává mě ubíjí. Navíc mám pocit, že jim neni nic dobrý. Ve srovnání s Designblokem, kde si mě hýčkají, nesrovnatelné ...

Práce v Designbloku mě baví a na pozadí celého týdne jsem měl v hlavě plány na to, až se budu rozhodovat, kde zůstanu na plný úvazek. Najednou se toho nebojím, najednou vím, jakou mám cenu a nebojím se velké odpovědnosti za velké peníze. V létě se budu rozhodovat, zda půjdu na prezenční nebo kombinované a ještě než to udělám, přijdu za šéfama s nabídkou. Buď ze mě udělají hvězdu svého projektu nebo odejdu.

S novým semestrem přišly i vysněné předměty a me to neuvěřitelně baví. Mluvit o vizuální identitě a ještě k tomu francouzsky, je to skvělé a baví mě to. Bohužel to ale nestíhám.

V práci mě čeká velmi důležitý týden. Novinářka, velká prezentace, komunikační strategie, schválení reklam pro online kampaň eshopu, návrh na využití LinkedIn.

V pátek jsem se po třech letech viděl se slečnou Trpělivou. Bylo to fajn. Neustále narážela na gay témata a myslela si, že jí sám od sebe řeknu o mých friends with benefits s Dýnem. Nevím jestli jsem byl tak unavený, ale i když vysílala jasné signály, neměl jsem žádnou potřebu to vysvětlovat, vůbec. Místo toho jsme se připili, tři hodiny kecali u vína až jsme mu zavolali i jejímu přítelovi a skončili u Dýna doma s dvěma flaškama tvrdýho. Takový deja vu. Nicméně to byl moc fajn večer. Akorát jsem na Dýnovi viděl, jak se trochu ostýchá. Přecijen najednou pařil s lidma, který tři roky neviděl. Zase jsme skončili v mém oblíbeném pajzlu, kde jsme v mlhavé atmosféře pili vanilkovou vodku. Objednal jsem jí automaticky, prase. Jako kdyby byl rok 2012. Nakonec se potácíme domů k Dýnovi, který se mi jakoby omlouvá za to, že si to dnes nerozdáme.

Celou sobotu jsem prospal, celou. Několikrát jsem probudil, vždy po třech hodinách, vypil půl litru vody a šel spát. Neděle vypadala spíš jako další boj o přežití, ale zvládnul jsem věci do práce i do školy.

Je toho strašně moc a já potřebuju být zdravý, co nejdřív. Jaro volá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anchovickal | Web | 22. února 2016 v 21:56 | Reagovat

Držím palce ať vše dopadne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama