Leden 2016

Lednová rekapitulace a nové cíle do února

31. ledna 2016 v 22:35 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Předčasně slyším zpěv jarních ptáků, to já v lednu vždycky. Sníh roztál a já mám pocit, že můžu nosit tenisky. Zkouškové je pryč a já stejně nemám čas. Jíst lépe, cvičit více a usmívat se.

Od povánočního zlepšení se nemoc nezlepšila. I tak se ale trochu usmívám a přestávám si přiznávat omezení. Připomínám si, čím to můžu "dohnat" a s pomocí kamarádské podpory a čtení motivačních článků jsem v lednu udělal pár věcí, za které jsem rád.

Povedlo se mi:
  • vyřešit si školu, Diesel mi dal kontakt a trochu mě podpořil ve chvíli, kdy jsem to chtěl vzdát
  • stopnul jsem šíření mých nahých fotek na gay seznamce, i k tomuto mě musel někdo víc donutit, podle Venkovanky je to otřesné, smazali mu účet, což jsem ani nechtěl, snad to bude ok
  • obnovil jsem hacknutý profil Designbloku na sociální síti, i tak jsem nedůvěřivý, neřekli proč to udělali
  • zvládnul jsem seminárku a dostal za ní pochvalu
  • pomohl jsem Ká. i Venkovance při trablech ve vztazích

PO 6 MĚSÍCÍCH JSEM BYL S DEANEM
Je to strašně dlouho, co jsme se neviděli. Nějak jsem si říkal, že mi to prázdné chlastání nechybí a nějak jsem si říkal, že jsem ho v tom roce 2015 nechal. On ale zase napsal, už potřetí. Bylo mu líto, že sme se tak dlouho neviděli. Překvapil mě, byl to nakonec skvělý večer. Uvědomil jsem si, že se zbytečně schýzuju a dělám si umělá nepřátelství a přátelství s Deanem by byla paranoidní oběť. Nejdříve jsem byl překvapený, že mi celkem dost povyprávěl o všem, co se děje. Jako bych mezi teplýma hvězdama byl stále jedničkou. Pak mě stašně potěšilo, jak se mnou živě a rád vzpomínal na to, když jsme byli spolu. Když na mě vybalil, jak se se mnou minulé jaro po konferenci vyspal, celkem jsem koukal. Najednou jsem musel být já ten, který si to nebere a který nad tím vůbec nepřemýšlí. On to ale v hlavě měl, což je zvláštní. Po několika pivech a vínech v jedné z nejvíc hipster kaváren v Praze (kam jinam s ním jít, že), přišel jeho přítel. Představte si nejkrásnějšího kluka na světě, ale ještě nástiletého s trochou stydlivosti a roztomilosti. V duchu jsem si říkal, že to bude další hloupý, nezodpovědný modýlek. Místo toho jsem sledoval, jak ho mé opité já láká ven z ulity. A podařilo se. Nakonec se rozmluvil, vtípkoval. A ve chvíli, když řekl, že je strašná škoda, že jsem nemocný, tak mi úplně zasvitlo v duši. Jako kdybyste uprostřed války potkali Hitlera a on vám řekl, kašlem na válku, pojďme na drink. Přesně takhle jsem se cítil.

S Deanem to ale nikdy není jen na jedno posezení. Druhý den s námi s Venkovankou, jejím bejvalým a redaktorkou ČT24 jel na výlet. Bylo to moc fajn. Doporučil mi film INTERN a JOY, oba mě moc nakoply, inspirovaly a motivovaly.

Měl jsem moc pěkný víkend. Home office do Designbloku mi narušilo pálení očí. Vážně mám problém zaostřit a musím k doktorovi. Nechci brýle, už tak se léčím a do toho ještě toto ...

I když se to nezdá, mám plán. Do února vstupuji trochu jako stážista z filmu Stážista. Sebejistý srdcař se spoustou zkušeností, který je limitován. On věkem, já nemocí. Nicméně i on zářil, byl všem oporou a měli ho rádi. Proč ne mě?

Nezbývá mi nic jiného než věřit. Věřit v chemii, kterou si denně zasírám organismus. Věřím. Budu zdravý.


Vyrovnanější, spokojenější

23. ledna 2016 v 12:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nepřestává sněžit. Bílá Praha s teplotami kolem mínus dvacítky vypadá jako špatný vtip. Poslední týden mám ze sebe radost, konečně. Nemoc se trochu zlepšila, začal jsem jíst zdravěji a číst zajímavou knihu o sociologii. Viděl jsem se s Álou, s Dieselem a s

Nedávno jsem si ve vaně pročítal jedny z prvních článků na tomto blogu, někdy z roku 2010. Je neuvěřitelné, že co se týče myšlenek a uvažování, jsem si dost podobný. Byl jsem ale mnohem více tearetičtější, díval jsem se na svůj život s nadhledem, nezabíhal jsem do konkrétností a byl jsem taky o mnoho vtipnější. Musím být stále svůj a nenechat se změnit dobou.

Týden uběhl jako voda. V malé firmě jsem konečně odevzdal návrh na další rebranding, svolal schůzi k obsahu webu a dodělal pár článků. Pořád mám pocit, že si mě dostatečně neváží, nedávají mi takovou zpětnou vazbu jako mi jí například dennodenně dávali zákazníci v luxusní restauraci. Jsou tiší, mlčí a já si připadám, jako kdybych musel někoho nabalovat. Stavím se teď k tomu tak, že je budu muset více překvapovat, udivovat a dávat jim vědět o svých schopnostech.

Ve středu ráno jsem si udělal velmi příjemné dopoledne. Vyřešil jsem zneužití identity, heknutý pracovní účet a přes hodinu jsem telefonoval s Ká. Měla totiž podezření, že jí její přítel podvádí a protože je na tom vztahu skoro založená, byl jsem tu pro ní. Čtvrtek byl podobný. Volala Venkovanka, že jí její přítel prolezl Facebook a zjistil, že ho půl roku podváděla. Co se děje? :D Holky jsou velké, zvládly to a jsem rád, že jsem tu pro ně mohl být.

Včera jsem se díval na film "V hlavě" a moc mě to zaujalo. Já sám jsem několikrát přemýšlel o tom, jako je má Nedostižná hlava složená z různých částí mého já. Přiteplená PÝCHA, milá SPOKOJENOST, nabubřelé EGO, všemocná LÁSKA, naštvaný NERV a věčně nespokojená AMBICE.

Nemějte, buďte.


Přiznání nespokojenosti, mít se rád - sen největší

17. ledna 2016 v 16:15 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
HOT NEWS:
Někdo zablokoval účet Designbloku na nejmenované sociální síti. Nedostižný si uvědomuje hrozbu hackerů a při zvažováním, kam se v budoucnu upnout, zda na design nebo IT, volí radši ajťáky. Pan F. přiletěl do Prahy a já se musím vyhýbat všem důhovým místům, nesmím ho potkat. Pan Nedostižný opouští technologickou školu a vrací se zpět ke své reklamě. Ká. chce uspořádat utajenou oslavu pro svého přítele a Tymis bydlí v novém minibytě v Holešovicích. V malé IT firmě dostává Nedostižný na starosti komunikaci B2B projektu, který vydělává statisíce.

Oproti minulým rokům píšu podstatně méně článků. Už je to půl roku pod vlivem nemoce, která mě velmi omezuje. Donutila mě uvědomit si povrchnost mého dosavadního přemýšlení a i skrytou snahu o uznání lidí, které sám neuznávám. Hédonismus, který se ve mě usadil v druhé polovině roku 2013 se postupně rozrůstá a jde proti cílevědomosti, která mě tlačí stále dopředu. Už u maturity jsem byl nadšený z toho, že už se nemusím učit to, co nechci, že si od teď budu řídit vše sám. Vybírat si školu, práci a lidi kolem sebe mě bavilo až do chvíle, kdy jsem vystudoval vysněný obor, obklopil se skvělými lidmi a získal práci snů. Zkrátka jsem získal to, co jsem chtěl. Bohužel nejsem spokojený s tím, kdo se ze mě stal.

Já nechci být dokonalý. Ani nemůžu být prototypní, jsem příliš svůj a za to jsem rád. Jsem ale strašně lačný po životu. Chtěl bych všechno. Chtěl bych studovat velké věci na velkých univerzitách, ale zároveň mít obě práce. Chtěl bych mít spřízněnou duši, ale zároveň mít svobodu ve volbě volného času. Chtěl bych zahradu, ale zároveň bych jí chtěl prodat a koupit si byt. Sociolog Erich Fromm hned zkraje své knihy píše o tom, že naše doba je postavena právě na paradoxu, který prostupuje i mě samotného. Pracovní svět vs. volný čas.

Má pracovní pozice je specialista, ale nemám čas oboru věnovat, číst si knihy, sledovat oborová média a chodit na konference, nejde to. Abych mohl úsměvavý přijít do kanclu a při zjištění, že má půlroční práce je v hajzlu se pouze usmát a říct, že to nějak vyřešíme, musím být naprosto spokojený a srovnaný sám se sebou. A to bohužel nejsem. Doporučuju: 13 rad, jak se mít rád.

Přestal jsem pít tvrdý alkohol, mléko a piju méně kávy. Jsem milejší na rodiče a vstřísnější ke kamarádům. Nesmím vše brát jako další nálož starostí a povinností, je to můj život, který chci žít.

Slova, slova a skutek utek

10. ledna 2016 v 14:28 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Sníh po Vánocích jakoby byl nechtěný. Už jsem ani nedoufal, že přijde mráz a předčasně se těšil na jaro. Event za 300 litrů vyšel skvěle a zakázka pro L'Oreál vypadá nadějně. Já se ale musím učit a uzdravit se, už konečně …

Poslední půl rok jsem na party jen vzpomínal. Opilé večery s Tymisem, kdy jsme společně vypili flašku a já si pak dala zaručenou plechovku RedBullu, jsou dávno pryč. V pátek jsem si plechovky tři a poprvé v životě jsem po nich nemohl usnout, už to vážně nejsem já. Z toho večera jsem ponaučil. Když vás někdo jednou zklame, nečekejte nápravu. Naopak to, že má někdo titul vždycky zvyšuje jeho krédo, vždycky. Musím se naučit na svou práci dívat s odstupem, kriticky a s nadhledem. Chtěl jsem si to se všema užít, ale k baru jsem se dostal až ve tři ráno. Místo toho jsem si připadal jako v 18ti na směně v restauraci - manažerská kolečka, delegování úkolů, řízení lidí a komunikace beze slov. Bylo to fajn, byl jsem zase ve svém.

Dnes jsem měl jít ven s Zrzkem (románek z července), ale nakonec jsme to odložili na neurčito, jinými slovy se neuvidíme a možná je to dobře. Když napíše, že den před zkouškou bude nervózní a proto bychom se měli sejít jindy, ztrácím zájem. Stejně to mám u Blížence, který si ztěžuje, že s ním jednám jako s dítětem, no proč asi. Ano, možná jsem někdy hrubý, ale je to dospělej chlap, tak ať se tak chová. Místo Zrzka se po víc jak půl roce uvidím s Čertem. Nejradši bych zkrátil společenské manýry a šel rovnou k němu, mazlil se a díval se s ním na nějakej film pro intouše. Těším se na něj.

Dýn ani Bejvalka se neozývají a hlavou mi občas problikne, že jsem skutečně nechal v roce 2015. Naproti tomu jsem nadšený z energie majitele firmy, který s ďábelským smíchem a šibalským pohledem rozjíždí další nové projekty a já se mám ujmout PR. Všechno skvělé, ale taky bych chtěl studovat, a přitom se už den a půl nutím k učení, jako na gymplu, bože …

Potřeboval bych už jaro, abych mohl jezdit na zahradu, relaxovat a užívat si slunce. Potřebuju se uzdravit, abych se mohl bez ostychu usmívat a rozdávat radost. Chci jíst zdravě, chci. Má vůle už není tak silná. Slova znějí fantasticky, ale činy pokulhávají …

Naložil jsem si toho hodně, jak jinak. Jestli začnu v září s bakalářkou, budu muset zkrátit úvazek v Designbloku. Už takhle je to jen, tak tak.



Rok, který neskončil

1. ledna 2016 v 15:18 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Bylo něco málo před půlnocí a Venkovanka nadšeně ohalšovala, že sněží. Vločky padaly pomalu, bylo jich málo a já byl unešen tím pohledem do tmy, kde se jen občas nějaká z nich na chvilinku ukázala. Poslední vločky roku 2015 ...

INAPIRACE&NOSTALGIE
Poslední měsíce sleduji seriál z prostředí 70. let, který se kočí kolem mého oboru. Nejen, že mě to inspiruje k práci a v některých postavách se vidím, vzhlížím a beru si z nich příklad, ale hlavně v tom vidím svou babičku. Seriál zachycuje dobu, kdy i ona byla v dobových kancelářích, nosila dobové kabáty a nejspíš zažívala i podobné příběhy. Poslední díl byl o tom, jak jedna má oblíbená postava pracovala i na SIlvestra, přesně jako já ...

PRACOVNÍ SVĚT VELKÝCH ZNAČEK
Odložil jsem si zkoušky o dalších deset dní, abych vklidu mohl dotáhnout můj zatím nejdražší event v životě. Přes svátky jsem neměl moc času na učení, byl jsem v práci i na Silvetsra, ale aspoň si vydělám. Blíženec mě neustále prosil, abych s nim šel na schůzku do L'Oreálu ohledně nové zákázky. Neuspěl u Nike, Costa Coffe, Adidasu a BubbleTea. Investuje spoustu času a energie do získávání kontaktů a prezentování svých nápadů, ale nemá to, co mám já - know-how a reference. Vždycky jsem si říkal, že je škoda, že se nespojíme - byli bychom dokonalá dvojka. Jenže jsem nechtěl míchat vztahy milostné a pracovní. Ale právě ve stínu sledovaného seriálu, který je hlavně o zákázkách mě to přimělo k tomu, abych to zkusil. Aspoň se ukáže, zda tomu rozumím a zda umím přesvědčit. Kdychom tu zakázku získali, mohl bych si udělat malou agenturu - měl bych Designblok, tu malou firmu a nově i L'Oreál. Ale na to mám ještě čas ...

MAMINČINO KRÁLOVSTVÍ
Když jsem se dnes probudil do našeho vánočně vyzdobeného bytu, kde je každý centimetr čtverečný zaplněn nějakou dekorací, připadal jsem si jako u Santy. V kuchyni bylo uvařeno jídlo jak pro 40 lidí a ze včerejška zbylo snad 50 chlebíčků. Připadal jsem si jako v hotelu, v království. Jsem mamce vděčný, že děláš náš domov tak útulný.

VZPOMÍNÁNÍ
Když jsem byl s Viktorií venku před Rudolfinem, projek kolem Vil. V tom svém mini-cooperu, v béžové bundě, s telefonem u hlavy. Úplně jsem se zarazil a pocítil strašnou touhu po tom být opět v zimě 2013. Stejně tak jako když jsem byl na procházce s Danielem 25/12 - opět mě to vrátilo o rok zpět a vzpomínal, jak pěkné to s ním bylo. Jsem stále myšlenkama zpátky. Vzpomínám.

DÁL OD GAYŮ
V roce 2015 jsem zanechal jak Dýna, tak Bejvalku. Dýn se vídá s vymazlenými homosexuály, jejichž životy mi přijdou naprosto prázdné. Hodně o tom přemýšlím, proč k nim mám tak pokroucený vztah. Ta komunita mě strašně přitahuje dodnes, a to i přes to, že jsem do ní několikrát úspěšně vstoupil a ona mě vždycky zklamala. Nikdy jsem nenašel nikoho chytrého, spolehlivého a uvědomělého. Vždycky jsem narazil jen na to, že jediné co ve světě gayů funguje je vzhled, peníze a luxus. Navíc jsem příliš ambiciózní, můj nabitý diář nedovolí nahodilé party a nekonečná vínečka.

ZDRAVÍ
Nemoc třeba dnes vypadá docela dobře, ale stejně mě to stále brzdí. V pondělí se objednávám na další kontrolu, ale i na vyšetření krve, třeba něco zjistí. Už je to opravdu dlouho, co beru prášky, jsem unavený a ustaraný. Chci opět rozdávat úsměv, být nadšený a podporovat ostatní. Zkusím jíst ještě víc zdravě a ještě víc sportovat, zkusím to.

Včera mi před půlnocí volal Tymis. Jako by cítil, že ho chci v roce 2015 nechat stejně jako Dýna s Bejvalkou. Hrnuly se mi slzy do očí, když mluvil o tom, jak se vzdalujeme, jak je mu to líto a jak se chce co nejdříve vidět.

V roce 2016:
  1. se musím uzdravit
  2. zařídit si školu
  3. být šťastný