Prosinec 2015

10 způsobů, jak být lepší v roce 2016

27. prosince 2015 v 14:44 | pan Nedostižný
  1. Jíst správně. Pravidelně v menším množství. Nikdy po osmé večer.
  2. Pravidelně svičit. Běhat, protahovat se, cokoliv.
  3. Nereagovat zbrkle. Promyslet si, co bylo řečeno s jakým úmyslem a jak se k tomu stavím já.
  4. Kontstruktivní kritika. Vždy nejdříve ocenit a pochválit. Poté zopakovat cíl, ke kterému kritizované nevede a navrhnout jiná řešení.
  5. Soustředit se. Nenechat si v hlavě kvasit zlé myšlenky, strach a úzkost, ale být duchem přítomen.
  6. Vždy doufat v nejlepší záměr druhých. Nepředpokládat špatné úmysly. Lidé si užívají života.
  7. Nesnažit se měnit ostatní, brát je takové jací jsou.
  8. Nemusí být vždy po mém, o to nejde. Jde o výsledek. Lidé po mě chtějí většinou názor, ne rozhodnutí.
  9. Pracovat s diářem. Připomínat si, co mě čeká, ale i to, co jsem zvládl.
  10. Vychutnávat si okamžiky. Relaxovat, ochutnávat, bavit se smát se, poznávat, inspirovat se.

Vyčerpání, vánoční deadliny

18. prosince 2015 v 18:11 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Loučím se s užasným pánem z rakouské firmy. Dělat s ním rozhovor byla zábava. Jdu s deskami k nové kanceláři, jsem unavený, pálí mě oči a rty. Strkám klíče do zámku, který nevidím. Trefuji se až po několikáté.

Pondělí. Ráno máme schůzku ohledně nového webu. Zvu další byznys hosty na event, na který mám rozpočet 250 000 Kč. Odbíhám na schůzku ohledně rebrandingu Designbloku a pak se vracím večer, abychom vyhodili Španěla. Celou dobu mluví můj nadřízený, celou dobu se na něj dívám a říkám si, že bych ho strašně chtěl.

Úterý. Vystávám do půl deváté. Dělám si velkou snídani a nastavuju příspěvky na sociální sítě na další dny. Opět přicházím pozdě do hodiny informatiky. Poslední hodinu matiky zatahuju, jedu si koupit lék za 1 040 Kč. Prodavačka (prvotřídní kráva) mi to prodává s neuvěřitelnejma kecama, že to dává jen na doporučení lékaře. Hraju milou tvář a nazasuje úsměvné argumenty jen aby mi ta píča dala, co chci. Test z prává dávám o prsa korejské běžkyně. Přicházím znaven a při pomylšlení na to, že budu muset ještě dvě hoďky pracovat u PC, nasazuju smutné výrazy.

Středa. další byznys day v rodinné firmě, kde při schůzce se starou grafičkou koulím očima. Do morku kostí cítím, jak ztrácím čas. Navíc můj tvrdě prosazovaný názor je podle zprávy od mého nařízené příliš drsná na uměleké povahy zdějších kreativců. na konci schůzer o slavnostním eventu mi dramaturg řekne, že doufá, že už se příště nepohádáme. Večer končí umělecko-designovo-hipsterskou večeří v galerii, neformálním meetingem v hotelu s výhledem na Zemana a pivem s dětmi slavných herců v klubu ve staré tiskárně.

Čtrvtek. Ráno se modlím, abych nastartoval. Nakonec si užívám příjemnou jízdu za doktorkou. Jsem strašně unavený a tak ještě spím 9-11. Rychle obědvám a běžím do práce. Vše stíhám jen tak tak, nakonec se vše daří, lidé přišli a projekce byla dokonalá. Nakonec přicházím na after až poslední, ale odcházíme s Grafikem. Nic neplánuju a užívám si chvil s ním. Jedem taxikem a ukecaný taxikář mi pak napálí 750 Kč. Ale mě to bylo jedno, vím že letos takhle utrácím naposledy ...

Pátek. Probouzím se ve stavu, který jsem dlouho nepocítil. Má mírná verze kocoviny je zpět. Jako machr přicházím pozdě na test, a jako ještě větší machr z něj odcházím dříve něž ostatní s 46 %, které nejsou finální. V práci panuje skvělá atmosféra po včerejším přiožrání, ale já nedokážu myslet. Celou cestu metrem mi trvá než si správně spočítám procenta. V práci nejsem schopný myslet a být pozorný, naštěstí mám rozhovor s milým pánem.

Je nejvyšší čas na prázdniny. Evaluace předvánočních kampaní a nastavování těch dalších mi bere moc energie. Potřebuju se odreagovat.

Myslím jen na babičku. Chybí mi. Moc.


Unavený, vyšťavený prosinec

12. prosince 2015 v 20:21 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nikdy by mě nenapadlo, že nebudu psát, protože na to prostě nemám sílu. Dlouhou dobu jsem psal články o sobotních ránách, kdy jsem byl unešen tichem v našem bytě a atmosférou venku. Podzimní soboty 2015 jsou jakýmsi vzkříšením a dáváním se dohromady.

I dnes jsem spal dlouho, uklidil si, vykoupal se, trochu se hejbal a zase spal. Ty poslední týdny jsou šílené. Začne to pondělím a skončí to v pátek večer během okamžiku. Ve firmě jsem už 10 hodin denně, zatímco do Designbloku pracuji po večerech a ráno. A taky z mobilu, když nedávám pozor na přednáškách. Jsem naštvaný, že se léčba nelepší. Utěšuju se radami a chytrými knížkami. V hlavě si říkám, že to nějak musí dopadnout, musí. Doktorův plán B mě trochu utěšuje, ale jistotu nemám a když nemám jistotu jsem v křeči.

Jistotu nemám ani ve vztahu s Blížencem, který dost zvolnil. Minulou sobotu jsem u něj poprvé nespal. Nic se nestalo, jen to "nešlo". Dnes mi napsal, že by si dal od sexu 14 dní pauzu a že se stydí, že byl sám včera v gay klubu. Jak na to asi mám reagovat? Bezohledenej, pokryteckej sobec. Aspoň, že tý upřímnosti sem ho trochu naučil ...

Jo a minulou něděli mi psalo asi 20 gayů, že jim někdo na iboys poslal mé nahé fotky z patnácti. Jak na to asi mám reagovat?

V Designbloku jsem dostal prémie a to dokonce dvě od obou nadřízených. Celkem se to hodí, ale jsem trochu nervózní mít u sebe tak velký cash. Už týden se chystám na poštu, ale nestíhám tam zajít. Za to ve firmě mi stará grafička eze krkem. Mám k ní úctu, ale nesnaším zbytečně dlouhé porady, které nikdo nevde a mluví se jen o dojmech a pocitech. To, že nezná základy typografie fakt nechci řešit. Chci tu firmu posunout, vylepšit a dostat do černých čísel, ten potenciál tam je. Ne z toho dělat trapnou frašku ... Zkouškové vyšlo tak, že tu nejtěžší zkoušku mám v úterý. Je sobota večer a já si to pročetl jen jednou, jen pročetl.

Jsem strašně unavený. Mám spoustu obav, spoustu prací a málo času. Tymise jsem neviděl tak měsíc.

Vzpomínám na ní a přemýšlím, jestli nade mnou drží ochrannou ruku. Kdo ovládá náhodu a osud mého života. Mám vnímat nemoc jako nějakou lekci?