Moje období Baroka, období temna

24. listopadu 2015 v 17:50 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Tohle je takové mé vlastní období Baroka, období temna. Zvykl jsem si na to, že nepřichází velké zvraty, vášnivá vzplanutí a legendární večery, po kterých se probudím v neznámé lokalitě Prahy, zvykl jsem si. Naopak nově vzpomínám a říkám si, jak skvělý/vzrušující a proměnlivý život jsme vedl. Vše ale v obrovském spěchu, který paradoxně přetrvává i přes to, že vedu relativně dospělácký život.

A skutečně. Od pondělního rána do páteční večera jsem v práci. Pořád si uchovávám studentskou nezávislost a to, kdy přijdu do práce, je naštěstí jen a jen na mě. Jsem tedy stále flexibilní a připravený na to, že když to večer přeženu, mohu si ráno v klidu udělat omeletu a s dívat s kávou na zprávy, ale večer, který jsem přehnal, už pár měsíců nepřišel a mě to baví - ta obrovská změna.

Už teď si v hlavě rovnám to, jak si tento rok shrnu, jak si ho uložím do paměti. Nechci zase psát "jak mě to strašně změnilo" a "jak se toho stalo strašně moc", jenže ono to tak fakt bylo. Od rozchodu s Danileme jsem zažil pár divokých večerů, poté si užil tři ohromné akce, které se na vždy zapsaly do mého CV a na které dodnes vzpomínám. Jenže pak to šlo s kopce. V tu nejhorší dobu, před státnicemi se nemoc dost rozšířila, v práci byl ohromný stres a ještě do toho ta krádež. Sotva jsem se vzpamatoval, přišla nemoc v plné šíři, ale oslavit diplom jsem stihl. Nakonec se ocitám v temné době s vyškrtaným diářem, krátkých kamarádských piv a sexu s Blížencem.

Když jsem byl naposledy na kontrole, doktor si mě tam nechal na zákrok. Je to trochu lepší, ale 3x denně beru prášky a suché oči vystřídala neustálá bolest zad. Už nemám sílu hodnotit, zda se to lepší nebo ne. Nezbývá mi nic jiného než doufat, že to zmizí a soustředit aspoň na práci a vydělávání peněz.


Přesto, že po povýšení a vůbec práci v Desingbloku, jsem snil vždy, tak čím více se to blíží, tím spíš chci povýšení odmítnout. Je skvělé vědět, že mě potřebují, je skvělé slyšet, že něco umím opravdu dobře, ale je strašné slyšet, že dělám ty samé chyby stále dokola. A teď je jedno, zda se bavíme o práci v DBL nebo v malé firmě, v obou pracích na sobě musím zapracovat. Pravdou je, že vím, čím to je. Má nepozornost je vzhledem k tomu, co nosím v hlavě pochopitelná, ale ne omluvitelná. Sebereflexe a sebekritika byly vždy věci, za které mě lidi chválili. Proč se to neobjevuje i v práci?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 creencia | Web | 28. listopadu 2015 v 23:56 | Reagovat

Já místo období temna prožívám období duhy. A s tím se pojí i fakt, že po půl roce v AK  a předtím 5 měsíců na Klinice začínám přemýšlet, že s prací si dám pauzu a zaměřím se na svůj osobní život. Práce mě už uspokojila, dokázala jsem si, že na to mám. Trpím citovým deficitem nebo co.

DOufám, že budeš co nejdřív pořádku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama