Hádavý, ušmudlaný s nadějí

25. října 2015 v 20:33 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Designblok je v plném proudu a má VIP vysačka přitahuje pozornost, lajky a gaye. Sedím se v ERSTE lounge, píšu články a nechávám si od kámošky posílat fotky ELLE, protože mi tam vyšel odstavec. Na nespokojený, nemocný vzhled jsem rezignoval a ejhle - ono se to začlo samo lepšit. Na školu nemám energii, ale za to mám plán, jak studovat do 26, mít Mgr. z Karlovky a VŠE v CV a přitom být PR specialista. Okolí to ale bere jako prohru, drží mi palce a říkají: "Nevzdávej to!", což mě nějak nasírá.

Podzim 2015 se už bude na věky nést v duchu jakéhosi odloučení, utlumení, skrytí a nespokojenosti. Je to prostě to horší období, ale i tak se občas usměju, protože jsem si užil skvělá léta a doufám, já věřím, že opět přijdou. Jen si teď musím vydělat, musím se dát dohromady a musím nějak dát první semestr. Opravdu jsem začal žít asketický život v mnoha ohledech, jde to a je to celkem dobrý plán, ale stal jsem se trochu neurotickým, nasraným a nově i hádavým.

Pamatuju si, jak jsem si v červnu říkal, jaké to bude až bude všechno ok. Snil jsem o tom, jak budu svůj, jak budu do všeho dávat srdce, rozdávat radost a každý den usínat s pocitem, že jsem prožil skvělý den a mám ze sebe radost. To ale teď nejde a já jako bych s tím autem zajel do garáže a šetřil na benzín. Jenže na auto se práší a zatímco já čekám, až v lednu vylezu z ulity, měním s podrážděného kluka, co nic nedělá pořádně.

Na pozadí dnů je pořád její smrt. Zdá se mi strašně moc snů. Přibral jsem. Cvičím jen málo. Mál strašně dlouhé vlasy a bordel v pokoji.

Na porádách jsem si na poradách tak moc prosazoval své názory, že už ostatní radši mlčeli. Můj nadřízený mi dává dokonalou a přitom stále asertivní zpětnou vazbu a já zjišťuju, že mé názory nejsou vždy tak dobře podložené, že často něco plácnu na základě dojmu nebo pocitu atd. Mám obrovské štěstí, že jsem zrovna v téhle firmě, sám sebe bych si nejspíš pozval na kobereček za neefektivní drzost. Uvědomil jsem si to i když jsem rozčílil na Blížence. Plácl něco o tom, že každá firma chce rozšiřovat svou cílovku a když k tomu přiložil nápad, jak bude odmítat velké klienty a psát do Adiddasu, že by si měli vzít příklad z Nike mě tak dopálilo, že jsem fakt neovládl. V tu chvíli jsem si řikal, že nejsem ta klidná vyrovnaná postava z líbivých seriálů, ale cholerická, lehce afektovaná postava z béčkových italských filmů ( :D ).

pomíjivost, svrchovanost, karma a sinusoida potřeb
strach z toho, že nebudu sám sebou mi ukládá povinnost nést si s sebou tu minulost
můj život je jako série příběhů, kde s každým zažitým obdobím se ten náklad, který za sebou tahám zvětší

Vztah s Blížencem nabyl dvou měsíců a co se intenzity a sexu týče, mám pocit, že dorovnal první friends with benefits s Dýnem. Ty víkendy se začínají opakovat. Vždy ve jménu domácího peciválství, vyspání do desíti, učení se v posteli a koupání se před obědem. Vše proložené živočišnou nocí o pár bloků dále v krásném velkém bytě pana Blížence. Včerejší sex byl jeden z nejlepších. Spali jsme spolu po delší době a musím říct, že je to čím dál tím lepší. Mám ho rád, ví to. Ale jsem už dospělejší než v roce 2013, kdy jsem s Dýnem poprvé ochutnal J.P. Chenet. Jeho nedokonalosti mi přijdou zábavné, daří se mi ho rozesmát a motivovat, užívám si to s ním na 100%.

Peníze budou, my nebudem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet | E-mail | Web | 31. října 2015 v 15:53 | Reagovat

Okolí to asi nějak špatně chápe, hh. Máš můj obdiv, ty VIPko, chichi :)
Máš sebereflexi, to je asi fajn. Zní to ...nevím, asi nadějně.
A pěknej konec. Hlavně, že bude víno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama