Říjen 2015

Hádavý, ušmudlaný s nadějí

25. října 2015 v 20:33 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Designblok je v plném proudu a má VIP vysačka přitahuje pozornost, lajky a gaye. Sedím se v ERSTE lounge, píšu články a nechávám si od kámošky posílat fotky ELLE, protože mi tam vyšel odstavec. Na nespokojený, nemocný vzhled jsem rezignoval a ejhle - ono se to začlo samo lepšit. Na školu nemám energii, ale za to mám plán, jak studovat do 26, mít Mgr. z Karlovky a VŠE v CV a přitom být PR specialista. Okolí to ale bere jako prohru, drží mi palce a říkají: "Nevzdávej to!", což mě nějak nasírá.

Podzim 2015 se už bude na věky nést v duchu jakéhosi odloučení, utlumení, skrytí a nespokojenosti. Je to prostě to horší období, ale i tak se občas usměju, protože jsem si užil skvělá léta a doufám, já věřím, že opět přijdou. Jen si teď musím vydělat, musím se dát dohromady a musím nějak dát první semestr. Opravdu jsem začal žít asketický život v mnoha ohledech, jde to a je to celkem dobrý plán, ale stal jsem se trochu neurotickým, nasraným a nově i hádavým.

Pamatuju si, jak jsem si v červnu říkal, jaké to bude až bude všechno ok. Snil jsem o tom, jak budu svůj, jak budu do všeho dávat srdce, rozdávat radost a každý den usínat s pocitem, že jsem prožil skvělý den a mám ze sebe radost. To ale teď nejde a já jako bych s tím autem zajel do garáže a šetřil na benzín. Jenže na auto se práší a zatímco já čekám, až v lednu vylezu z ulity, měním s podrážděného kluka, co nic nedělá pořádně.

Na pozadí dnů je pořád její smrt. Zdá se mi strašně moc snů. Přibral jsem. Cvičím jen málo. Mál strašně dlouhé vlasy a bordel v pokoji.

Na porádách jsem si na poradách tak moc prosazoval své názory, že už ostatní radši mlčeli. Můj nadřízený mi dává dokonalou a přitom stále asertivní zpětnou vazbu a já zjišťuju, že mé názory nejsou vždy tak dobře podložené, že často něco plácnu na základě dojmu nebo pocitu atd. Mám obrovské štěstí, že jsem zrovna v téhle firmě, sám sebe bych si nejspíš pozval na kobereček za neefektivní drzost. Uvědomil jsem si to i když jsem rozčílil na Blížence. Plácl něco o tom, že každá firma chce rozšiřovat svou cílovku a když k tomu přiložil nápad, jak bude odmítat velké klienty a psát do Adiddasu, že by si měli vzít příklad z Nike mě tak dopálilo, že jsem fakt neovládl. V tu chvíli jsem si řikal, že nejsem ta klidná vyrovnaná postava z líbivých seriálů, ale cholerická, lehce afektovaná postava z béčkových italských filmů ( :D ).

pomíjivost, svrchovanost, karma a sinusoida potřeb
strach z toho, že nebudu sám sebou mi ukládá povinnost nést si s sebou tu minulost
můj život je jako série příběhů, kde s každým zažitým obdobím se ten náklad, který za sebou tahám zvětší

Vztah s Blížencem nabyl dvou měsíců a co se intenzity a sexu týče, mám pocit, že dorovnal první friends with benefits s Dýnem. Ty víkendy se začínají opakovat. Vždy ve jménu domácího peciválství, vyspání do desíti, učení se v posteli a koupání se před obědem. Vše proložené živočišnou nocí o pár bloků dále v krásném velkém bytě pana Blížence. Včerejší sex byl jeden z nejlepších. Spali jsme spolu po delší době a musím říct, že je to čím dál tím lepší. Mám ho rád, ví to. Ale jsem už dospělejší než v roce 2013, kdy jsem s Dýnem poprvé ochutnal J.P. Chenet. Jeho nedokonalosti mi přijdou zábavné, daří se mi ho rozesmát a motivovat, užívám si to s ním na 100%.

Peníze budou, my nebudem!

Nešťastný

14. října 2015 v 12:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dochází mi trpělivost. Má nespokojenost mě neštve, ale limituje, brzdí a skličuje. Přemýšlím o psychologovi, o ukončení studia, o výpovědi, o stěhování, o všem. Celé léto se těším až začne škola, až pojedu podle diáře a budu si dávat dvě výplaty a cestu za dalším titulem z nejlépe placeného oboru. Vydrželo mi to tři týdny ...

Ano, naložil jsem si moc, ale kdybych byl "spokojený" všechno by bylo jiné, šlo by to. Byl bych vyrovnaný, sebejistý, rozdával bych radost. Utrácel za kamarády a věnoval se rodičům. Ano, sral bych na školu, ale s úsměvem, protože bych byl šťastný. Utratil jsem 10 000 Kč a konzultoval s pěti doktori. Stále nejsem zdravý. Navíc prášky mě ničí. Mezi vedlejší účinky patří deprese a vzhledem k mému zaměstnání a diáři bych k tomu měl blízko i tak, hahahha ...

Připadám si jako v 15ti. Na jednu stranu mi to nevadí, na stranu druhou si říkám, že to působí trochu pokrytecky. Na LinkedIn jsem hvězda, ale na Fb a Instagramu jsem doslova zhasnul, klout.com to jen potvrzuje. Místo saka nosím volné nenápadné mikiny, místo drahých restauracích jsem byl včera na kafi za dvacku! Nosím účes, který jsem nosil před čtyřmi lety. Jsem prostě zpátky na začátku, akorát s hrdým egem.

Dlouhotrvající kampaň s názvem "Zalézt, pečovat a vydělávat" je už tak dlouhá, že mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo "Seš nějakej unavenej .." "Seš takovej smutnej ... " "jde z tebe uplný zlo". To ale nechci! Vzpomínám na babičku, na staré časy, na dětsví. Utápím se ve vzpomínkách a doufám, že v nich něco objevím. A přitom dělám stejné chyby ...

Jsem jako milionář co nemůže investovat, šťastná rodina, co nemůže mít děti. Nejdražší auto na světě, kterému chybí benzín. Velká firma bez zaměstnanců.

Jsem naštvaný, plný diář, nespokojenost a podzim - zákeřná trojkombinace.


Spokojenost v dobách šedivých

10. října 2015 v 19:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
"Tak pa," říkám při spokojeném loučení po skvělé noci, která neměla konec. Je 10:33 a já vyrážím z novostaby na kraji Prahy k sobě domů. Kašlu na autobus, chci si vychutnat padající listí, svěží vzduch a magickou atmosféru podzimu, která mi na pozadí pracovncíh dnů uniká. Spokojenost v dobách šedivých.

Po čtyřech dnech plných nejasného marketignu, nestíhání v Designbloku a počítání IP adres na univerzitě jsem se těšil na pátek ve firmě. Na další schůzi nechyběli ani grafikové, kteří krom toho, že tam nemají co dělat se ptají na věci z contentu a UX, o kterých nikdo nic neví. Když nejdůležitější člověk ve firmě nedokázal vyjmenovat naše hlavní benefity, měl jsem pocit, že můj marketing dělá něco špatně. Nicméně peněz na mé kampaně je mraky a já si tak v hlavě navrhuji konečně vlastní projekt. Doufám, že to vyjde.

Slunce zapadá, cestou domů se stavuju na poště a ukládám si další vejplatu. Doma ještě posílám druhé kolo návrhů na newslettery a letím do koupelny, protože mě čeká další noc s Blížencem. Jsem k němu více otevřený, dokonce jsem mu vyčetl lenost a poukázal na některé věci, které mě štvou. Ale nedal se. Je moc pozorný, uklidil, nakoupil alkohol, je mi s ním skvěle. Paradoxem je, že se svým benefitákem probíráme víceméně pracovní věci. Jeho startup se posouvá a konzultace Instagramové kampaně pro H&M byla pro něj samozřejmostí a zdarma ( :D ).

Ta noc byla skvělá. V posteli si strašně rozumíme a včerejšek byl opravdu jedním z nejlepších sexů. Strašně mě to nabylo, ale přiznám se, že ta halda učení, která na mě doma čekala, to zase trochu strhla dolů.

Nezbývá mi nic jiného, než dělat to, co mě baví. Snažím se, chci dělat vše efektivně a z života a lidí si beru to co potřebuju. Naoplátku mi největší radost dělá právě radost rozdávat, dávat, předávat.

Záblesk zlaté éry

7. října 2015 v 23:26 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Včerejší den jsem měl schůzi se zakladatelkou jedné neziskovky. Další ironie osudu. Zatímco v jedné neziskovce řídím propagaci soutěže, jednám spartnery a snažíme se z firem dostat co nejvíc peněz, v druhé práci na straně klienta hledám ty neziskovky, které by nám něco mohly dát. Bylo skvělé sedět na té straně stolu, kde jsou peníze. Bylo to moc příjemné a když vše půjde podle plánu, budu mít vlastní soutěž, konečně bude něco mé. Moje asistentka, můj grafik, moji mediální partněři a mé vyhlášení. Usmívám se a jsem nadšený.

Nadšení ale čerpá tolik drahou energii a na školu toho moc nezbývá. Přicházím za tmy, kolem večeře a vždy potřebuji na chvilku vypnout. Za zvuků Express radia si dělám večeři a sleduju seriál z 60. let. Poté už jsem v relaxačním modu a s přibývajícíma hodinama se mi už nic nechce. Chodím spát v deset, vstávám v sedm.

Večeře s Blížencem byla skvělá. Moc mě to s ním bavilo. Ten kontrast mezi náma byl skvělý. On rozjíždí projekt, myslí jako obchoďák a je oblečenej jak z klipu pro teenagery. Já se svým opovrhujícím vztahem k agenturám a české mediální scéně hájím selský rozum a přístup k přehnaně nabubřelým marketingovým technikám. Jeho mikina se šíleným názevm se neuvěřitelně bije s mou bílou košilí. Jeho kšilt dozadu je v ostrém protikladu s mou velkou kšticí. Má světle zelené oči, já modrošedé. Neuvěřitelně se bavím tím, jak si nás dává teplý číšník do rámečku, zatímco si užívám lososa a on bojuje s buregerem.

Jakobych byl zase zpátky. Ze schůzky s neziskovkou v ImpuctHubu letím na večeři s benefiťákem, který chce konzultovat svůj start-up. Po roce jsem vytáhl hnědý kabát, skinny jeans, neviditelné vansky a právnickou tašku. Jeden byl zase nedostižný.

Má "nespokojenost" je stranou, ona musí být. Stejně jako pochyby o studiu. Není čas na pochybnosti, život běží, věží strašně rychle.

Beďaratý

4. října 2015 v 21:17 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Dnešní posezení s Tymisem mi dost pomohlo. "Každej tě chtěl, měl si všechno, jsi v mnoha ohledech natolik napřed, že je jasný, že nemůže bejt vše dokonalý. Navíc jsis vždy na něco stěžoval. Měl jsi vztah s modelem, krásnou pleť, 7krát víc peněz na kontě a stipendium a i tehdy se ti pořád něco nelíbilo. Takže jsi teď nespokojený s velkým oparem, no bože ..."

Při pohledu zpátky jsi říkám, že jsem zažil krásný a zajímavý roky života. Nikdy by mě nenapadlo, že po prvním titulu přijde toto období. Období zatžené oblohy, vypnutých sociálních sítí a chození spát v deset. Ať bojuju, jak bojuju, léčba je dlouhodobá a musím čekat. Pořád se mi nikam nechce chodit, každá utracená koruna mi přijde promarněná. I přes tu povrchnost celé té věci se snažím dívat dál, za to, za oponu, za horizont.

Pikám za něco? Je to něco z karmou? Vzhledem ke kriminálnímu incidentu, jehož sem byl obětí jsem se po červnu těšil na léto plné klidu a pohody. A přesto, že jsem si léto užil, cítím se teď skoro stejně, jako když jsem to šel tenkrát nahlásit na policii.

Děláš to ty Babi? Zasíláš mi tyto překážky, abys testovala můj charakter? Žiju život, který bych neměl? Něco mi uniká a díky tomuhle si to mám uvědomit?

Vím, že tehdy jsem měl vzít situaci do svých rukou a nenechat tě odejít. Nikdy si neodspustím, že jsem za tebou nešel do nemocnice. Měla jsi ve všem pravdu a budu se starat o své rodiče, snažím se být na ně hodný, ale jde to pomalu, pravda. Celý svůj život jsi obětovala rodině, ale uměla ses bavit po svém. Měla si svůj styl a mám dojem, že tě spousta lidí nesnášela a tu druhá spousta tě milovala. Chci být jako ty, jen mi dej trochu času, abych byl svůj, silný, jistý v názorech, bez překlepů, zakoktání a v plné parádě, jako jsi ty vedla komerčku. Zbav mě prosím toho neduhu a budu rozdávat radost.

Tahle zkušenost ve mě zakořenila myšlenka dělat v neziskovce a pomáhat lidem. Nechci rozebírat problematiku neziskovek, dárcovství atd. ale mám potřebu o svou zkušenost podělit. Předávat moudro dál je na poli inteligentních živočichů ta nejpřirozenější věc.

Už netoužím po luxusu, asistentce, vlastním bydlení a hezkém Instagramu. Chci si zachovat vzpomínky a své já, to je totiž to nejcennější.