Září 2015

Ne, ne, ne aneb ironie osudu a obrat 360° stupňů

22. září 2015 v 21:56 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je to neuvěřitelné. Ve chvíli, kdy si dávám off, vypínám sociální sítě, nosím volné a pohodlné oblečení, vydělávám a studuju se objevují nové tváře, nová přátelství a i to nové, již třetí, friends with benefits by mohlo být mnohem víc. Jenže já se rozhodl ...

Semestr začal a já jsem dnes asi šest hodin počítal několikařádkové příklady z matiky. Ano, já ten, co se celý gympl vyhýbal matice jako čert kříži, vystudoval média a mohl pracovat na plný úvazek v jedné z nejagresivnějších agentur jsem nastoupi na IT. Strašně mě to baví a pomalu přicházím proč. Vždy mě bavilo mít vše pevně v rukou a teď mě baví si opět dávat pravidla a mít vše pevně v rukou. V diáři mám vše přesně naplánované, během dvou dnů jsem si vyřídil ISIC, knihovnu, rozvrh i učebnice. Ostatní se opíjejí na koleji a já jim vůbec nezávidím, naopak jim to jako starší kolega přeju. Ano, připadám si mezi připitými studenty jako dinosaurus, ale v Rosche Runech a teplákách dokonale splývám.

Pleť se mi opět trochu zhoršil a víte co? No jistě, začal mi psát pan Bohatý, který si myslí, že mě nabalí na fotky z lázní a byt v Pařížské, jenže já si tohle už odžil, viď Vile :) Pak je tu pan model, který chodil s bejvalým Danilea, ale i románek, sex a chození s modýlkem jsem si také odžil :) Takže pánové, Váš zájem mě velice těší, ale za A nabíječe už mám a ikdyby ne, s plnou ústou k Vám, není vhodná doba na to, špinit si Instagram fotkama s nabubřelýma buznama, který uměj jen vypadat.

Stává se ze mě hroznej "noman". Vojtovi, martinovi, Honzovi a Erikovi jsem řekl NE na jejich pozvání na pivo. Na první univerzitě mě nikdo tak nezval a teď, když an to nemam ani čas, ani náladu, mě zve každý. Ironie osudu.


Bojuju s akné a začíná mi nejtěžší semestr v životě

19. září 2015 v 21:18 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Napsat, že na mě působí magický podzim, by možná znělo jako klišé, ale je tomu tak. Když přišlo léto, vzpomínal jsem na Itálii, Paříž a friends with benefits s Čertem. Když přicházel srpen, vzpomínal jsem na porozchodový srpen z roku 2013. A teď když je září v plném proudu, vzpomínám na měsíc se Štírem, na to jak jsem s ním a později i s Danielem jel přespat na chatu. Vzpomínám si na podzim plný čistého světla, svěžího vzduchu a padajících listů. Vzpomínám si na zamilovaný podzim 2014.


Letos je to ale jiné. Kvůli seznamovákům jsem sotva stíhal věci do prací, a když jsem měl volnou chvilku, byl jsem s Ká. nebo s Bejvalkou na večeři. Páteční večery se nesly ve jménu sexu s Blížencem. Letos to mám nabité, není čas chodit na procházky a užívat poslední doušky babího léta. Jen dnes, poslední volný, pěkný den před začátkem semestru jsem utekl z Prahy, abych si pořádně vyčistil hlavu.

Pořád mám v hlavě její smrt, požadavek na to, jít v jejích šlépějích a hrdě nést její odkaz. Vypnul jsem sociální sítě a nikam nechci chodit. Zamítl jsem Dýna, Blížence i lidi ze školy. Nejsem se sebou "spokojený" a nechci se zbytečně ukazovat. Navíc v následujícím semestru na to nebude ani čas, ani peníze.


Ještě to ani nezačalo a já už mám plný diář. Nákup učebnic, vyřizování ISICU, mám takové deja vu. Nemusím, mohl jsem být Project manager a řídit konferenci Forum media a podobné akce, ale já si řekl ne. Nechci se hnát, chci dál studovat, být chytřejší, rozvíjet se.


Je těžké definovat toto období a snažit se najít jeho hlavní charakteristiky. Devět dní v lihu s lidma ze školy není jen tak a přesto, že jsem přijel do Prahy, převlékl se, umyl se a tvářil se jakoby nic, zvláštní pocit táhnoucí se několikadenní kocoviny tu byl. A když jsem konečně po čtyřech dnech splnil všechny úkoly, vyřídil všechny emaily a domluvil další schůzky, přišel další víkend plný poznávání nových studentů. Nestíhám a to ten semestr ještě ani nezačal. Nicméně jsem neuvěřitelně unavený, Blíženec by psal do půlnoci o tom, jak se mu to se mnou líbí v posteli, ale já se sotva držím do desíti. V práci troufale slibuju, že přijdu na osmou, ale dopadá to tak, že v 9:10 vrazím do kanclu, vydávám cosi jako "Ahoj" a letím ke kávovaru. Prokalené dny mimo Prahu v kempech bez teplé vody se odrazily na mé pleti, která i přesto, že byla skoro v pořádku se opět zhoršila.


Vztah na sex s Blížencem se mění. Je to už třetí týden, který jak znám ze svých zkušeností bývá přelomový. Ano, sice je fakt, že jeho tělo znám víc než jeho povahu, ale i tak se to dostává do další fáze. Včera mě strašně mile překvapil. Skoro všechno nakoupil, měl to promyšlené a slušelo mu to. Jenže mé, z práce unavené, já chtělo jenom sex, zatímco on upřímně řekl, že chce jít do buzince a chlubit se se mnou. Má štěstí, že potkal mě. Chápu to, znám ten pocit, a protože chci rozdávat radost, šel bych s ním. Ale byl jsem unavený, nespokojený a on tak dlouho dorážel, až mě trochu otrávil. Opakuje se, zapomíná a byl strašně zvědav na mé bejvalé, které asi půl hodiny lustroval na Facebooku, než mu došlo jak je to nevhodné. Nesmím ale nezmínit to, jak jsem na sebe hrdý, že to beru s nadsázkou. Tulíme se a já občas řeknu silné "miláčku". V tu chvíli to tak cítím, ale kdybych ho už nikdy neviděl, svět se neblázní.



Je ironie, že ve chvíli, kdy se potřebuju společensky stáhnout a zaměřit se na studium a práci, začnou ty největší designové akce, přehlídky, vernisáže a výstavy. Plánuje se třídní sraz a pro spolužáky je několik akcí. O teambuildingu ve firmě ani nemluvím.


Ticho před bouří aneb konec prolitého léta, přichází top masakr

14. září 2015 v 17:45 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Pokrytectví v přímém přenosu, to jsem já na druhém seznamováku. Můj boj za upřímnot jsem už dávno prohrál sám se sebou. Odešlo to samo od sebe a když ke mně byl včera v noci ten tlustej ožrala upřímnej a řekl co si myslí, neuvěřitelně mě to nasralo. Jistěže, s titulem na PR jsem situaci diplomaticky vyřešil, dokonce jsem viděl jak moc se bojí abych se nenasral, ale stejně mě to dopálilo. Připadal jsem si jak na základce. Nejsem si jistej tvou orientací. Já zase tvou inteligencí. Příběhy se opakují, evidentně.

Nikdy by mě nenapadlo, že přijde tohle dlouhé období osobní rekonvalescence ze světa médií. Už od května prodělávám značnou změnu, přerod, prostě jsem jinej. Saka jsem vyměnil za trika, která mi koukají ze spodu mikin. Společenské kalhoty jsem vyměnil za tepláky a manažerskou tašku za plátěnku přes rameno. Zase si sladim kafe, ale jinak krom salátů a ovesné kaše nic nejím. Přes ego útlum způsobený bojem za lepší vzhled jsem si užil několik románků a mám friends with benefits. Zatažené šedé léto plné tatranského čaje bylo jedno z nejdražších a to jsem přitom jen na jeden den opustil území ČR. Už neumím být sám, doma v klidu a potichu. Touha pařit, sexovat a poznávat nové lidi byla tak moc velká, že nějaké plány na osobní rozvoj a vlastní studium byly zatlačeny do kouta a já stěží přečetl pár stránek. Nasadil jsem velké životní tempo, které začlo přinášet to samé. S opětovným nástupem na vysokou jsem se trochu vrátil v čase. Silnější, sebejistější, zkušenější, ale taky unavenější.

Nejspíš jsem si alkoholem vynahrazoval nablýskaný profil na Instagramu, spokojenost se svým vzhledem a možnost spokojeně rozdávat radost. Ať to bylo jakkoli, vrcholem těchto prázdnin bylo devět dní v lihu a má játra mají do konce roku co dělat s odbouráváním alkoholu. Je to super, dokázal jsem sám sobě, že i přes manažerské manýry v kravatě, honosný životopis a neuvěřitelné kontakty se pořád dokážu bavit jako 18tiletý student. Paráda. Jenže co teď? Slyším ticho před bouří, venku prší a příští týden začíná semestr. Zatímco designblok a marketing v IT dávám jen tak-tak, škola si bude žádat čtení učebnic, počítání příkladů a tvorbu prezentací. Kdy to budu dělat?
  • kamarádi jen Venkovanka, Diesel, Ká., K. a Jiřina a ideálně hned po práci
  • Dýna, Tymise, Bejvalku, ostatní zábavu a koníčky osekat na minimum
  • při komunikaci s univerzitní komunitou dbát na efektivitu, vytipovat chytré a zábavné
  • sport brát jako zaručený relax, jíst zdravě, pozor na kafe
  • žádný kalby přes půlnoc a chatování na grinderu - mám friends with benefits, čekajícího Zrzka, Dýna a Čerta a navíc už fakt nikoho nepotřebuju
  • absolutně vypnout Instagram, odborné příspěvky na LinkedIn, obsahově zajímavé sdílet na Fb
  • nic nekupovat - léky, hygienu a hadry mám, pouze dárky - ideálně s předstihem
  • večer po práci neutíkat domů, kde nic neudělám - akutní úkoly řešit online a na telefonu v kavárně
  • používat diář - každé ráno u snídaně se podívat na to, co mě čeká
  • zkusit meditovat
  • stále tu je požadavek na vstřícnější postoj k rodičům
Takový život mě baví, loučí se motivovaný Nedostižný.

Září, sex a Designblok

9. září 2015 v 9:02 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Už je to tady zase. Léto se stmívá. Přichází podzim, jeho neuvěřitelně magická a silná atmosféra. Mám chuť jít ven do lesa, běhat, bavit se a smát. Místo toho to ale vypadá, že se Nedostižný vrací. Pomalu, jistě, silnými pevnými kroky zpět do víra největší metropole v Česku. Jen to nikdo nevidí, je to trochu tajné, soukromé.

S příchodem září se mé životní tempo opět rozjelo na maximum. Každý den v práci a boj za spokojený vzhled si vyžádali spoustu času. I přes největší výplatu v životě mám na účtě nejméně peněz, ale už je mi to jedno, vím, že si vydělám. Dvě práce, škola a nově i opravdové friends with benefits. Pan Nedostižný tak, jak ho znáte.

Na pražské univerzity nastupuje desetitisíce studentů a většina z nich jede na nějaký seznamovák. I já jsem týden na Mácháči, ze kterého se stal boj o přežití. O tři roky mladší kluci, kteří se stydí oslovit holku, neumějí nakládat s penězi a kromě hoven a sraček se neradi baví o něčem, co je aspoň trochu pod povrchem. Chlastání a pařby sem si fakt užil a to i přes to, že jsem se s nikým nevykousl a s nikým nevyspal. Nějak nebylo s kým, nebyl tam nikdo, kdo by to za to stál. Připadal jsem si tam jako taťka, hlavně ve chvíli, kdy jsem milému, hubenému blonďákovi podával Jaggera, kondom a 500 Kč se slovy "Bav se!".

Příjezd do Prahy byl neskutečný. Osm hodin v kanclu a stejně jsem nevyřídil všechny emaily. Navíc hoří Designblok a já tak přicházím domů v pět a pak ještě tři hodiny pracuji na designu, tiskovkách a partnerech. To ale neznamená, že se nestíhám bavit …

Ano, další září a já opět spávám v něčí posteli. Tentokrát je to ale mnohem lepší, strašně cítím, že se v klucích vyznám. Vím co nemám říkat, co je děsí a co naopak ocení. Blíženec mě má moc rád. Rozebírá mě, zkoumá mě. "Nejsi namrdávač jako ostatní, jsi vášnivý milovník a máš skvělý tělo!". Vůbec mě nenapadlo, že bude takový. Myslel sem si že právě on bude klasický "namrdávač". Není. Bydlíme od sebe 10 minut a chodíme se večer procházet, bavit se a mazlit. Když mu odjedou rodiče, nebo jsou dlouho v práci, jsem u něj a zažívám ten nejlepší sex (ale to řikám skoro vždycky).