Letní rezistence a vyčkávání na dokonalost

9. srpna 2015 v 12:15 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Už dávno jsem získal pocit, že jsem se stal přesně takovým typem člověka, které jsem v pubertě nenáviděl. Karta se obrací, říkávám. Letos je to ještě příznačnější.

Na sociálních sítích se ze mě stal ten proklínaný pozorovatel, který vše sleduje, kroutí hlavou a je mu z toho všeho vlastně špatně. Přesně tak, jak to tenkrát cítil Daniel, mou aktivitu kritizoval. Teď je to ale obráceně, já se dívám na jeho trapné příspěvky a říkám si "Proboha". Je to ale prkotina. To, co si zaslouží pozornost je to, jak se chová Lvíče.
Lvíče je kamarád pana F. a Dýna ze zimy 2013. Tehdy jsem zase začal pařit a s tímto modelem, nejhezčím klukem, kterého jsem kdy měl, jsem si asi 14 dní intenzivně psal. Bylo to skvělé, ale od té doby jsme se neviděli. Tehdy jsem tlačil na vztah a on se lekl. Jeho Instagram mi nyní nahání husí kůži. Kromě toho, že se naprosto změnil, začal chodit do posilovny a neuvěřitelnou rychostí vplul do komunity pražských gayů se začal nalepovat na mé známé. Nejdříve to byl Danielův kamarád z Národního, poté šel ven se samotným Dýnem! a teď dokonce výletuje s mým spolužákem ze základky! A to nemluvím o tom, že pracuje s panem Stylovým. Je to zvláštní a nepříjemné. Nechci být tématem teplých řečí.


Zatímco sleduju, jak si všichni užívají parné léto, které dost silně připomíná klima států v jižní Evropě, jsem já se svými lidmi z práce nebo s opravdovými kamarády. Boj proti pleti se táhne a já se bojím, že se konce nedočkám. Není mi moc dobře, nemám na nic chuť a jsem taky dost unavený. Nesnesitelné vedro je důvodem, proč nemůžu spát, usnout a celkově fungovat. Kromě "společenské rezistence" je tedy i můj zdravotní stav dosti zvláštní. O tom, že nestíhám práci do Designbloku, číst knížky a můj oblíbený časopis ani nemluvně. Můj Diář je plný a jsem rád, že po dlouhé době opravdu vydělávám. Na stranu druhou si to léto nemůžu užít naplno, jsem paralyzován.

Ano, faktem je, že krom zraněného sebevědomí mi nechybí naprosto nic. Sport v tomhle vedru nepřichází v úvahu a škola je pořád věc budoucnosti. Zatímco se uzdravuju, plánuju si jaké to bude až budu spokojený. Těším se na ten pocit, kdy jdu klubem, a nevadí mi, že se dívají, když si v metru dovolím se usmát, kdy se konečně nebudu stydět. Celé mi to ale připomíná můj puberťácký boj za dokonalost, který jsem díky výpiskům do tohoto bloku, zcela odsoudil. Nejspíš mám to "Všechno nebo nic" už tak zakořeněné, že čekám, až mi ušijí hedvábný oblek na míru, jinak se ve společnosti neukážu. Na sociálních sítích jsem ticho a vyčkávám. Snad se dočkám …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama