Přirozeně dospělý v novém, dalším životě

1. července 2015 v 20:08 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
minimalismus umocněn v oblečení, nejen kafe ale kofein obecně už nepiju, mám chut cvičit, nově přichází apetit, při pohledu na nové studium a práci mě chytá křeč

Ano, cítím to, ten pomyslný milník. Už to není jako dřív, kdy jsem lusknutím prstu všechno změnil a svému egu dokázal, že mám všechno pevně pod kontrolou. Jsem starší a každé mé rozhodnutí má neuvěřitelné následky a je potřeba si hodně rozmyslet, jaký krok udělám, protože vždy o něco přijdu, o čas, vztahy, energii, peníze. Čím jsem starší, tím je těžší měnit práci, okruh nejbližších a školu. Po únoru přichází zlomový červen, který mění naprosto vše.

Už ani nedokážu odhadnout, zda je to osud, náhoda nebo jsem si svá takzvaná období natolik vsugeroval, že s každým koncem semestru končím i vztahy pracovní a milostné. Tenhle červen ale ukončil nejlepší práci na světě, která mi ale brala víc, než dávala. Donutil mě se rozhodnout, na jakou další školu půjdu a jedním hlasitým "jo" v mém pokoji, jsem rozhodl o dalších třech letech svého života. Ano, když pomyslím na to, jaké předměty tam jsou, jak moc nechutné rovnice budu muset znát a přičtu k tomu svou novou práci v milé firmě, trochu se děsím. Ale nebudu se tím zatěžovat, nemůžu. Nemůžu si dovolit další úzkost, křeč nebo strach z nejistou budoucnost. Když se dívám kolem sebe, lidé na sebe nejsou tak přísní. Jistě, dopřávám si, ale své úspěchy měřím špatným metrem. Ti úspěšní měli jeden jasný cíl, já jich mám hned několik a proto se s nimi nemůžu srovnávat. Navíc jsem se další školou a další prací vrátil o tři roky zpět, už jeden titul mám a můj životopis je vážně sexy, nemám co ztratit a to je jediná uklidňující myšlenka, která mě poslední dobou nenápadně křísí. Přestal jsem řešit školu, na to je čas. Přestal jsem šetřit, je čas si užívat. Teď už se jen opít, tvářit se sexy a užívat si, ale chtělo by to více svalů a méně pupínků.

Nacházím se v postmoderní části své postmoderního života. Dotáhl jsem spoustu věcí do konce, dostal jsem se do světa designu a s překvapivou trpělivostí jsem se dočkal pěkného místa v Designbloku. K externí povaze práce jsem si stihl vydobýt slušnou pozici ve světe reklamním, což mohu potvrdit i papíry. Mám auto a řidičák a v rámci eurovíkendů jsem poznal hlavní metropole. Dlouhý vztah s holkou a i s klukem. Done, done, done. Najednou jsem ale prozřel, protože jsem za tu složitou cestu ztratil spoustu věcí, které pro mě znamenaly neuvěřitelně mnoho. Její smrt, pak jeho, a pak další pohřeb, situace v rodině se změnila, máme strach a držíme více při sobě. Potom jsem byl obětí zločinu, což mě na měsíc paralyzovalo. Do toho pár rozchodů, kamarádských zklamání a sentimentálních vzpomínek mě donutili být dospělejší.

Od té zkoušky jsem přestal jíst bílé pečivo, pít kávu a zelený čaj. Nenuceně, přirozeně. Pleť a nálada se zlepšila, tělo se rýsuje, usmívám se víc a přesto vůbec. Stále toužím být na chvilku 100% hipsterem, abych je pak mohl pomlouvat. Jsem klidnější, ale za poslední půlrok jsem trochu ztratil schopnost se bavit a být přirozeně vtipný.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 userka | E-mail | Web | 12. července 2015 v 10:53 | Reagovat

Docela rozporuplný pocity, ale však ono to přejde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama