Červenec 2015

Prochlastat se do červencové mlhy

29. července 2015 v 21:07 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Přicházím do pokoje a vidím tašku z modelingu od Daniela, na stole mi leží "Marketingová strategie pro Designblok 2016" a hned vedle toho první ucelená publikace o českém designu, na jejiž poslední stránce jsem uveden jako člen executive teamu. Hoří má oblíbená vanilková voňavka, večeřel jsem salát, volal si s kamarádem a po chatu se smál s kamarádkama. Dnes jsem měl v práci s schůzku s jednou PR guru a vystavené poháry mi připomínají má dětská vítězství. Zatažený konec června, nasraní na gay svět a prázdninová lenost.

Se Zrzkem, který mě dokonale okouzlil, zvedl sebevědomí a vytvořil zapomenutý pocit motýlků v břiše mě potkal v pátek v tramvaji zrovna ve chvíli, kdy jsme s Tymisem razili opět zničit Prahu. Přijel za mnou v noci, pozval mě na drink a doprovodil mě na zastávku. Moc si toho nepamatuju, ale chtěl jsem ho ještě víc. I přes to, že jsem se druhý den natolik ožral, že jsem po pracovní Náplavce, zvrhlém statusu na Facebooku a propařeném Chapeau zavolal taxíka a nechal sebe i našeho roztomilého hetero grafiku převést do gay pekla, kde jsem se okamžitě začal líbat se Slovákem! Grafik se tam sice líbal s holkou, ano v gay klubu, ale ztratil telefon a já se s ním, ani se Slovákem nerozloučil. Probouzím se pozdě po obědě, nestíhám spásu na sociálních sítích, poškrábané brýle, zničené hodinky, podezřelou modřinu a oplzlý Instagram.

Milá nedělní procházka Grébovkou s Mončou byla ještě trochu pod vlivem nočních vzrušení a neuvěřitelnosti víkenodvých zážitků. Její kámoš, Čert, byl pro mě v jejím vyprávění pouze snadný sexuální objekt, ale říkám si, že sex není to, co zrovna potřebuju. V pondělí jsem se viděls Venkovankou, která se díky své píly a pracovitosti stala jednou z nejdůležitějších novinářek ve městě. Přišel jsem za ní, byla dokonale oblečená, pila cappuccino a četla noviny, jak jinak. Bylo to s ní super, ví všechno co se děje, rozumí mi a sami se naučila mi vše říkat. Bylo to skvělé. Hned po ní jsem jel za Dieselem, který šel z práce a měl s sebou kameru. Vyprávěl o své nové práci, debatovali jsme o aktuálních kampaních a o holkách. Psal jsem si ale se Zrzkem a vytáhl ho na noční procházku. Poprvé jsme se viděli střízlivý a nezaujal. Byl plachý, lenivý, na všechno si stěžoval a při otázce, zda to bere jen jako úlet, žertoval. Úlety jsou jednorázové a netáhnou se takhle, ale od toho večera jsem mu nenapsal a nejspíš to nezměním.

Potřebuju někoho, kdo na mě bude myslet, posílat mi pusu na dobrou noc a bude to jiskřit. Krásných kluků, bohatých kluků nebo chytrých kluků je mraky, málo kdo má v sobě to NĚCO. A abych nezapomněl být Nedostižný, touha sbalit Álu tu pořád je.

Loučí unavený, přejedný Nedostižný.

Letní nepatrná a mírná zamilovanost

24. července 2015 v 12:29 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nejteplejší červenec za posledních několik let. V uších temná design hudba plná elektrosongů. Plánování výletu, festivalu a další private party. Adorace práce a milého kolektivu. Trvající nadrženost na zrzka a jeho opilým esemeskováním. Trochu víc š´tastnější a se vzhledem konečně trochu spokojenější.

Sedím v kanceláři a sním o úžasných kampaních. Prosazuju si své strategie, pomalu, jistě a bez stresu - konečně. Včerejší pivo s lidmi z práce bylo moc fajn. Pan Ostravák se ukázal jako nejvíc funny klluk, který, jak se zdá, mi bude v prosazování dost pomáhat. Slečna Architekta je neuvěřitelná. Zkušená, profesionální a přitom zábavná. Je to mé lepší já a chci s ní být co nejvíc než odjede. Můj mozek se to snaží definovat, mé přirozené já ví, že je to k ničemu. Je skvělá, beru jí jako vzor a chci od ní něco pochopit a ano, líbí se mi, ale kdo v tuhle nadrženou dobu ne?

Žiju jen prací v malé firmě a Designbloku, mám jenom volné víkendy a ty jsem doteď strávil na zahradě, buď s opilými kamarády nebo s knížkou a časopisem. Už teď se mi hlavě rýsuje fakt hustý podzim, ale snažím se žít přítomností. Pořád mě trochu brzdí relativnost krásy a relativní spokojenost mě samotného se svým vzhledem. Ale když jsem zbalil i Zrzka, krásného zadaného doktora, který kvůli mě riskuje vztah, tak si říkám, že to asi tak špatný nebude. Jsem vážně ve fázi, kdy vím, kdo jsem, ty hodnoty sice nejsou definované, přicházejí pomalu a já vím, že sám sobě musím dát klid. Ne, ne jako v pubertě, jede dva dny. Já se ze své přehnané ambicioznosti léčím už dva měsíce a cítím se zdravěji.

VŽDYCKY JSEM BYL ZAMILOVANÝ
No jasně. Poslední dobou jsem měl pocit, že mi něco schází, že to, co mě tehdy u projektů, konferencí a porad hnalo dál a zároveň nabíjelo energií byl vždy nějaký románek. S příchodem Zrzka jsem si to uvědomil. Opět cítím motýlky v břiše a i přes umoudřele zabitou nivitu si to strašně užívám. Jsem veselý a nadšený. Konečně! Jakobych stál za oponou a vyčkával až řeknou mé jméno. Ještě nejsem úplně na řadě, ale už, už to bude. Vysněná škola, titul, práce, praxe, známí, vztahové zkušenosti, to všechno tvoří skvělý backroung, který tak nějak tvoří mé ego, jistí mě a dává mi prostor jít na to pomylsné podium a rozdat kus sebe.

Buďte sami se sebou spokojení, přijměte se a rozdávejte dobro, jako zoot :D


Firemní večírek, véča se slavnými a románek ve stylu 50 shades of grey

18. července 2015 v 20:55 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Poslední týdny se nesly v jasně definovaném duchu. Vynucené a přitom chtěné změny, luskání prsty a direktivní řízení vlastní firmy s názvem "Můj život" přineslo novou školu, novou práci a od půlky června dost volna. Chtěl jsem se vidět se všemi kamarády, pít, jezdit na výlety, koupat se a seznámit se třeba s někým novým. Diář říká, že se to povedlo, já to tak necítím. Žraločí půlrok v reklamce plný konferencí, slavnostních vyhlášení a jiných akcí mě natolik vyčerpal, že ani po měsíci flákání se, opalování se a touhy po prázdninovém módu si stále nepřipadám odpočatý a vyrovnaný. Spíš uzemněný, smutný, přešlý a nemotivovaný.

Občas to ale přijde. Za ta léta jsem si všiml, že opravdu existuje něco jako "šťastná náhoda", pak ještě film Yesman. Neplánované akce bývají ty nejpovedenější a proto, když mě někdo někam neplánově pozve, snažím říct "Yes!". A včera jsem to slovo řekl několikrát ….

Vstal jsem jako vždy v 6:30, s mamkou bojoval o koupelnu, cvičil, snídal a poslouchal hudbu. V práci to bylo zajímavé, dokončil jsem návrh na jednu strategii, stihnul opravit poznámky a absolvovat hodinovou schůzi. Můj šéf mi dal moc příjemnou, ač celkem rozsáhlou zpětnou vazbu. Opět jsem si uvědomil, jak je těžké se u nadřízených prosadit. Připomnělo mi to nedávné nesouhlasy v Designbloku. Bylo neuvěřitelné vedro. Přeháňky rychle ustaly a já už si plánoval večer. Nakonec jsem povečeřel s dcerou zpěvačky a její kamarádkou v centru na zahrádce, bylo to moc fajn. Smáli jsme se, jídlo bylo dobré, nakonec si vedle ještě sedla dcera jistého zpěváka, kterou má kamarádka znala. Konec těch celebrit!

Následoval firemní večírek jedné nadnárodní společnosti, kde pracuje Ka. Měla s sebou i přítele a bylo to fajn, ale moc jsem se nebavil. Hetero večíky, kde si daj holky dva koktejly, tvářej se opile a pomlouvaj chlapy, který si své ego dokazují patnáctým pivem a rozbíjením skleniček. Ano, i na tomto večírku, kde měla polovina lidí poprvé něco jiného než oblek, se dámy chovaly jak děvky a pánové jak zvířata. Ňuňákovská hudba plná nostalgie a snahy uniknout ze všedního světa mi protáčela panenky. Já jsem tam byl ale s kamarádkou a užili jsme si to. Rázným krokem za zvuku nových songů jsem odešel bez placení, ale to jsem se dozvěděl až dnes.

Pokračoval jsem za Dýnem na kampu, kde měl s kamarádkou vínový piknik. Moravské vtípky, opilá nálada, zvrhlé řeči a vylité víno. Šli jsme si koupit flašku, byl jsem unavený a bál se, že mi chlast zase nebude chovat, což se mi poslední měsíc stává často. Nakonec jsme se odebrali na jedno malé náměstí u Betlémské, kde jsme si přisedli k hloučku tří kluků a dvou holek, nejspíš heteráci. Postupně jsme se opili, oni občas něco kvákli, já se pak rozpovídal o mé teorii homosexuality, podle které nikdo není gay. Začalo se svítat, z cizího hloučky zbyl milý pár a Zrzek. Nakonec odešel i pár a po chvilce i Dýn s kámoškou. Zrzek byl totiž gay a zjistil jsem, že chodí s přítelem Štíra! Taková náhoda! Bylo to moc příjemný, on byl příjemný, šťastná náhoda. Seděli jsme tam spolu a jeho oči mě probodávaly. Hrozně jsem ho chtěl a vůbec mi nedošlo, že můžu někomu zničit vztah. Šli jsme na tramvaj, ale mě se nechtělo. Navrhnul jsem ranní procházku po Petříně. On souhlasil.

Najednou jdeme probouzející se Prahou a z Petřínského kopce vidíme naprosto úžasnou scénu. "Je to tak krásný," říká. Mluvíme, já hodně mluvím a snažím se, aby mě co nejvíce poznal. Rozebíráme jeho vztah a při pohledu na Prahu ho začínám líbat. Chce to! Jsem nadšený a unesený jeho vášní. Funguje to, líbá dokonale, jsem nadržený, je to skvělé. Trvá to dlouho a já nechci nikdy přestat. Několikrát to zopakujeme a přichází jeho morální kocovina. Omlouvá se mi, nechce, abych si ublížil a nadává sobě, že už ublížil svému příteli. Mluví o tom, že si můžu najít kohokoli chci. Strašně mě to těší, dává mi neuvěřitelně najevo, jak mě chce a jak ho mrzí překážka v podobě vztahu. Náklonost mu oplácím a on se začíná chovat jinak. Už ví, že ho chci. Pravou rukou mi rozepíná košili a levou mi drží obě ruce za zády. Brání mi ho políbit a dělá si se mnou, co chce. Jako kdyby mě mučil, chci mu dát pusu, ale nemůžu. Připadám si přesně jako v 50 shades of grey. Jsem neuvěřitelně rozpálený. Dává mi malou facku a mě to neskutečně vzrušuje, chci pusu - nesmím. Rozdováděné srdce a veliké vedro mi nahání infarkt. Jsem z toho úplně hotový. Konverzace byla prokládána dlouhými pohledy a já věděl, jak na něj ten můj funguje. Vzpomněl jsem si na Berana, který říkal, jak ho můj pohled dokonale rozpálí. Zrzkovi to dělalo to samé. Je osm hodin rádno a my sedíme u fontány v zahradě Kinských. Je nádherné počasí a já všude vidím jen růžové motýlky.

Nakonec mě zklamal tím, že narážel na to, že bych k němu mohl jít. Opět navrhují scénář, ale odmlčí se a hledá mi spoj. Přijíždí tramvaj a já ho vidim ve skle. Je to jako z filmu. Nastupuju a hrdě piju čistou vodu. Dělám jasné gesto, rázně na něj mávnu a otočím se. Dívám se ven a celá tramvaj vidí, jak pomalu kroutím hlavou.

Je mi jasné, že z toho nic nebude, sám to říkal, ale mě to strašně zvýšilo sebevědomí a takovédle vzrušení jsem dlouho nezažil. Najednou se uprostřed té prázdninové nudy objevil večer, který má tolik metaforických tváří, symbolů a já se ho snažím co nejvíce rozluštit a ponaučit se z něj. Svět celebrit, americké sny zaměstnanců velké korporace, moravská nižší střední třída pracující v Praze a on. Uvědomil jsem si, že nehledám vztah, partnera na sex nebo nějakou oporu, já hledám vzrušení. Což je krásně v protikladu s myšlenkami na rande s Álou, se kterou bych chtěl mít rodinu …


Opálený, spokojený, ale stále opatrný

9. července 2015 v 19:47 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Žiju své léto a zapomínám si zaznamenávat své mládí. Přicházející spokojenost přináší i odezvu v podobě lichotek, pohledů a mě to tvoří úsměv na tváři. Švitořící sýkorky, atmosféra letního zacházejícího slunce a šustění listů mi tolik připomíná mé dětství na chatě. Práce je najednou strašně moc, ale díky vysněným úvazkům se na nic nespěchá. Chodím si Prahou ve svém černém triku a poslouchám Spotify.

Čtvrteční tour napříč pražskými hipster podniky s Dylanem mi udělala radost. Seděl jsem s ním na vyvalené zahrádce, jedl to nejzvláštnější jídlo a mluvili jsme o strategii Designbloku, marketingových aktivitách jeho pivovaru a bavili se o médiích. Pak mě vzal do nové kavárny a prošli jsme si Náplavku jenom proto, abychom se utvrdili v tom, že na ní být nechceme. Další den měl stejný scénář, celý den v práci a poté večeře s dcerou celebrity. Potom celý den na koupáku s Ká., se kterou jsme probírali vztahy, manželství a naše směřování. Následovali dva dny mimo Prahu s Čertem, ano i s ním si připomněl friends with benefits.


Po dvou úletech s Dýnem mi to přijde už trochu moc a když přidám fakt, že často myslím na Daniela, ke kterému bych byl asi schopný se vrátit, říkám si, zda přijde ještě někdo další. Jakoby mi ti bejvalí stačili. S Dýnem jsme to hodili za hlavu, ale psal málo a jeho oznámení, že je zase single mě trochu donutilo váhat, nakolik v tom mám prsty. Dnešní víno mě ale uklidnilo a utvrdilo v tom, že jsme zase kamarádi, bez benefitů. Sex s čertem byl fajn, ale byl rychlý a já ho zase měsíc nepotřebuju vidět. Mám pocit, že jsem ho využil a mám taky pocit, že je strašně skvělej, ale bohužel mi tam spousta věcí chybí.



Blíží se další private party a já se strašně moc těším. Snažím se nemyslet na ten pracovní maraton, co po tom přijde, ale je to práce, která mě baví a tak to s úsměvem dám. Už by to chtělo poznat někoho nového, ale na stranu druhou jsem se stále neuklidnil z víru konferencí, festivalů a světa reklamy.


Mam takovej pocit, že mě nic nepřekvapí. Stále jsem nedostal sílu a možná chuť zabývat se určitými věcmi do hloubky, pamatovat si jména herců, podniků a známých. Pořád jsem nenavtšívil spousty známých památek a neshlédl důležité filmy. Neumím pokr, lyžovat a bůh ví co ještě, ale nejhorší na tom je, že se dostávám k bodu, kdy mi je to totálně uprdele. Hédnosmus sílí a v mém žebříčku hodnot se dostává nahoru, upozaďuje spoustu věcí. Myslím si, že časem odpadne i snaha neustále vylepšovat vlastní životopis, protože je už teď příliš dlouhý. Hledám opravdové hodnoty, ale narážím na svou nespoutanou chuť flirtovat, tančit a pít. Dlouho jsem se staral o to, abych byl hrdý, sebvědomý a měl jistotu v sobě a svém okolí, je třeba opustit hnízdo vlastních cílů a jít znovu s kůží na trh.


Přirozeně dospělý v novém, dalším životě

1. července 2015 v 20:08 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
minimalismus umocněn v oblečení, nejen kafe ale kofein obecně už nepiju, mám chut cvičit, nově přichází apetit, při pohledu na nové studium a práci mě chytá křeč

Ano, cítím to, ten pomyslný milník. Už to není jako dřív, kdy jsem lusknutím prstu všechno změnil a svému egu dokázal, že mám všechno pevně pod kontrolou. Jsem starší a každé mé rozhodnutí má neuvěřitelné následky a je potřeba si hodně rozmyslet, jaký krok udělám, protože vždy o něco přijdu, o čas, vztahy, energii, peníze. Čím jsem starší, tím je těžší měnit práci, okruh nejbližších a školu. Po únoru přichází zlomový červen, který mění naprosto vše.

Už ani nedokážu odhadnout, zda je to osud, náhoda nebo jsem si svá takzvaná období natolik vsugeroval, že s každým koncem semestru končím i vztahy pracovní a milostné. Tenhle červen ale ukončil nejlepší práci na světě, která mi ale brala víc, než dávala. Donutil mě se rozhodnout, na jakou další školu půjdu a jedním hlasitým "jo" v mém pokoji, jsem rozhodl o dalších třech letech svého života. Ano, když pomyslím na to, jaké předměty tam jsou, jak moc nechutné rovnice budu muset znát a přičtu k tomu svou novou práci v milé firmě, trochu se děsím. Ale nebudu se tím zatěžovat, nemůžu. Nemůžu si dovolit další úzkost, křeč nebo strach z nejistou budoucnost. Když se dívám kolem sebe, lidé na sebe nejsou tak přísní. Jistě, dopřávám si, ale své úspěchy měřím špatným metrem. Ti úspěšní měli jeden jasný cíl, já jich mám hned několik a proto se s nimi nemůžu srovnávat. Navíc jsem se další školou a další prací vrátil o tři roky zpět, už jeden titul mám a můj životopis je vážně sexy, nemám co ztratit a to je jediná uklidňující myšlenka, která mě poslední dobou nenápadně křísí. Přestal jsem řešit školu, na to je čas. Přestal jsem šetřit, je čas si užívat. Teď už se jen opít, tvářit se sexy a užívat si, ale chtělo by to více svalů a méně pupínků.

Nacházím se v postmoderní části své postmoderního života. Dotáhl jsem spoustu věcí do konce, dostal jsem se do světa designu a s překvapivou trpělivostí jsem se dočkal pěkného místa v Designbloku. K externí povaze práce jsem si stihl vydobýt slušnou pozici ve světe reklamním, což mohu potvrdit i papíry. Mám auto a řidičák a v rámci eurovíkendů jsem poznal hlavní metropole. Dlouhý vztah s holkou a i s klukem. Done, done, done. Najednou jsem ale prozřel, protože jsem za tu složitou cestu ztratil spoustu věcí, které pro mě znamenaly neuvěřitelně mnoho. Její smrt, pak jeho, a pak další pohřeb, situace v rodině se změnila, máme strach a držíme více při sobě. Potom jsem byl obětí zločinu, což mě na měsíc paralyzovalo. Do toho pár rozchodů, kamarádských zklamání a sentimentálních vzpomínek mě donutili být dospělejší.

Od té zkoušky jsem přestal jíst bílé pečivo, pít kávu a zelený čaj. Nenuceně, přirozeně. Pleť a nálada se zlepšila, tělo se rýsuje, usmívám se víc a přesto vůbec. Stále toužím být na chvilku 100% hipsterem, abych je pak mohl pomlouvat. Jsem klidnější, ale za poslední půlrok jsem trochu ztratil schopnost se bavit a být přirozeně vtipný.