Žádná vysněná evoluce, tohle je těžká revluce

12. června 2015 v 20:56 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Vstávání z popela. Krizový režim. Práce pro kterou by tolik lidí vraždilo házím za hlavu. Můj život. Otřes v osobních hodnotách. Křehkost, úzkost. Zataženo, dusno, útlum.

Tohle mé životní tornádo rozhodně neskončilo, naopak. Za pár dní jsou státnice, které si vyžádaly několik litrů kávy, špatné stravy, pár špíčků a zničení osobního života. Občas zavolá nějaký policajt, občas napíše banka, ale útok na mé finance je překonán a já, jak se zdá, můžu znovu dýchat. I tak to ve mě zanechlo neuvěřitelný pocit nejistoty, která se díky stresové práci v agentuře zvětšila do té míry, že jsem se musel postavit a v jednom z nejnepříjěmněšjích období v životě rozhodovat o své budoucnosti a riskovat úplně všechno. Takhle to dopadlo:

Semestr skončil, první zkoušky jsem dal. Sotva jsem se začal připravovat na státnice, přišel ten "zločin" a totálně mě sesadil. V učícím se presu mě odrovnalo chování šéfky, která mi sice věří a maluje krásnou budoucnost, ale exekuce zakázak bez smlouvy udělám těžko a tak s pravomocemi marketingové ředetele naší největší automobilky nemám ponětí, jaký auta prodáváme. Jinými slovy se s dalším projektem ukázalo, že to prostě dělat nechci. Soustředit se na učení bylo nemožné, protože jsem pořád myslel na to, na jakou další vejšku půjdu. A tak jsem se rozhodl pro to prestižnější, jistější a náročnější. To ale znamenalo omezit agenturu, tak proč ji vzhledem k problémům rovnou neodstřihnout? Frank Underwood mi byl sympatický, teď ho nensáším. Stejně jako seriál, odsuzuju celé vedení, partnery a svět naleštěných, bohatých a zfetovaných markeťáků. Chci žít, nebudu se stresovat tím, že slečna CEO se urazí na základě milého pozdravu a podnikatelská hvězda mi pak bude řikat, že si mam zjistit drby, ona se totiž rozvádí. Děkuji, ale na diplomacii a vysoké PR mám ve svém věku dost času a nebu cpát do něčeho, na co nemám - zkušenosti, nervy a chuť.

Jinými slovy ... Odcházím, nechci to šéfce psát e-mailem, ale nechce se mi čekat. Rozhodl jsem se ve chvíli, kdy jsem 100 kč v peněžence a žádnou práci. Dnes je účet opět živý, tleskám bance a mám za sebou nejkrásnější pohovor v životě. Žádná vysněná evoluce, tohle je těžká revluce. A přes snahu se radovat tu jsou pořád ty státnice ...

Všechno mě dojímá, jsem křehký a bázlivý, ale když ten titul dám, budu rozdávat radost a kamarádská opora, jako jsem kdysi bývávál. A taky chci být hodný syn!

Mějte se a važte si každého nádechu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet | E-mail | Web | 21. června 2015 v 21:00 | Reagovat

tohle je krásný...od katastrofy k nádechu. Vážím si.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama