Peníze budou, my nebudeme aneb policie, úzkost a velká jména

31. května 2015 v 18:24 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dneska trochu jinak. Žádné myšlenkové pochody o tom, že nevím, co s budoucností, že se v agentuře pořád učím, že se zapomínám nadchnout, že už neumím vypnout a že se strašně učím na státnice. Nic takového, když z kopce spadnete na dno, když vypadnete z rojetého vlaku uprostřed divočiny, tak vás vážně nesere, že máte na instáči málo lajků. Pane Nedostižný? Plesk!

Když jsem letos po jednom z těch večírků s Dýnem ztratil klíče, byl doma táta a otevřel mi. Vzal jsem si náhradní a vesele pokračoval dál. Co kdybych bydlel sám a neměl žádnou náhradu? Co kdybych přišel o střechu nad hlavou? Když umřela, tak jsem si říkal, že byla stará a nemocná, že jsem ji věnoval, jak jsem mohl. Vážně? Když mamka oznámila rakovinu, vzpomněl jsem si na seriály na komerčních televizí a říkal, že to drama postihlo i nás. Jak já debil to můžu vnímat jako drama, když mohla umřít, taky?! Přemýšlivost není nic, za bychom se my blogeři měli stydět, ale občas je fajn si říct, že řešíme stračky a na světě jsou mnohem, sakra mnohem horší a důležitější věci, než naše vztahy, kariéra a dospívání.

Ale jo, určitě jsem potřeboval na prdel, ale abych se stal obětí zločinu, díky kterému mám zmrazené konto a nemůžu si koupit ani rohlík, to je možná trochu dost. Od střední si šetřím a snažím se mít nějakou pojistku, polštář, na který spadnou nečekané výdaje. Polštář je pryč a jediné co mám, jsou ty ztracené klíče od domova. Volání do banky a výslechy na polici udeřili do mého studijně pracovního týdne. Úzkost, strach, nedůvěra, výčitky, přecitlivělost, útlum. Je neuvěřitelné, jak se během několika sekund naprosto změní priority, hodnoty a postoje. Okamžitě jsem měl v hlavě seznam nutných výdajů a krizový plán. Ikdyby mi peníze policie nevrátila, budu cca dva týdny úplne bez ničeho. Je hustý mít poslední stovku v peněžence.

Stejně se musím učit a v práci je toho tolik, že na utrácení stejně není čas. Děsí mě, že mi posílají e-maily i o víkendu. Náš grafik je syn náměstka a šéfka chrápe s ministrem, já to ale nevnímám. Děláme další akci a já s neumím nadchnout. V pátek jsme měli velkou akci s Designblokem, kam přijeli i zahraniční designéři. Znám se s jednou, která byla nadšená z mých projektů. Stejně jako spousta dalších, dokonce i šéfredaktorka odborného portálu, který zná každý student médií mi říkala, jak je to super. Pro mě je to ale asi jen další brigáda a neustále sleduju své přecitlivělé reakce na sny mé šéfky. Snažím se si připomínat, že to jsem vždycky chtěl a hledám vzory, které si tuto pozici opravdu užívají, je potřeba zabrat, jenže nemám sílu, po tom všem fakt ne.

Opravdovým kamarádům jsem to neřekl, jen to napsal Tymisovi a protože nám v Designbloku Diesel zajišťuje techniku, stihl jsem mu to říct u piva po vernisáži. Do toho mi odjeli rodiče a celý bejvák byl jen můj. Party? Ani náhodou. V těhle dobách si uvědomuju, jak moc skvělé rodiče mám a zrovna, když je potřebuju, tak odjedou. Jedu devítkou o páteční noci domů a jím alkoholem plněnou čokoládu od švýcarského designéra, který mi ji jen tak dal, ale jsem utlumen. I dnes, kdy jsem vypadnul z Prahy na zahradu nemyslím na nic jiného, než na to, jak a co se budu učit, jak a kdy udělám práci do agentury, zda jsem na polici řekl všechno a hlavně na to, kdy přijdou peníze. Říkala, že peníze budou, my nebudem. Je to 15 měsíců od její smrti a mě teprve teď dochází, že možná myslela to, že se nemám honit za prací a mám být s ní. Neříkám si "kdybych to tak mohl vrátit zpět" - v tu dobu jsem to vnímal jinak, měl jsem pocit, že dělám vše, co je možné. Hodnoty se v čase mění.

Mám nejhorší období za hodně dlouhou dobu. Ano, z různých úhlů pohledů to možná není tak strašné, ale mě strašně je a ta nová křeč a úzkost trvají dost dlouho, se do mě nevtisknou ..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Creencia | Web | 6. června 2015 v 11:21 | Reagovat

Máš teď hodně těžký a dramatický období- chápu tvoji úzkost a strach... bude to teď v červenci rok, co mamka bojuje s tou hnusnou nemocí, nikdy jsem to na blog nepsala, ví to v mém okolí jenom 2 lidi... jo, člověk pak přehodnotí svůj život a priority, zpětně se stydím, jak jsem se někdy k mamce chovala a přidělávala jí starosti a stresy... najednou škola, peníze, práce- prostě všechno jde stranou....
Přeju ti, aby přišlo brzy lepší a hezčí období! :)

2 G-Boy | Web | 16. června 2015 v 10:00 | Reagovat

Jsem rád, že na ni pořád myslíš. To já taky. Když dosáhnu na svůj další cíl, vždy přemýšlím, co by mi řekla, jak by byla hrdá a pyšná.
Občas potřebujeme od života dostat nakládačku, abychom se vzchopili. Pak to brát z té pozitivní stránky a začít dělat věci jinak. Jinak a líp.
Hodně štěstí ve všem!:)

3 Tomáš | 22. ledna 2017 v 22:14 | Reagovat

Nene, je tomu přesně naopak- My budem, peníze nebudou

4 Nadine | Web | 19. července 2017 v 17:16 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone6S. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Podrobností WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama