Nepříjmený nový rok

2. ledna 2015 v 0:22 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Čím více se blížil konec roku, tím více jsem vzpomínal na minulý rok, kdy jsem si silvestra opravdu užil. Viděl jsem se s Francouzem, Bejvalkou, Dýnem, Tymisem a zakončil to v homo klubu. Letošní Vánoce ale byly vůbec ty nejhroší, co jsem zažil. Můj pozdně příchozí coming-out na popud tříměsíčního vztahu s Danielem rozhodil domácí pohodu. Navíc jsme ve svém rozjetém vlaku a tak jsem celé svátky strávil u počítače a učil se. Chtěl sem si užívat a tak jsme s Dieselem zašli na oběd, s K. na večeři a s Jiřinou a Ká. Na tradiční vánoční pivko, ale ať jsem se snažil o zábavu sebevíc, mamka brečela, peníze na účtu mizeli, zkouškové se blížilo a Daniel mě začal štvát.

Druhá polovina prosince se podobala pocitu přejedení. V roce 2014 jsem se přejedl vztahů pracovních, milostných a taky zážitků a pracovních příležitostí. Všeho prostě bylo moc. Kamarádi mi píšou smsky a já jim odpovím pozdě a ještě ve formě milého odseknutí a nově už bez ohledu na to, kdo to píše. Jsem tolik zahlcen nakládáním s časem, vztahem s Danielem a řízením rodičovského chápání mých chutí na pánské pohlaví, že zapomínám na své nejbližší okolí. Vlastně se nedivím tomu, že když životopis mluvil o úspěchu a vztah s Danielem o lásce, tak přirozeně se něco musí posrat a tentokrát to byla rodina. Vztah s mamkou je velice pokroucený a funguje na dost křehkém základu, ale pořád funguje. Přichází zkouškové a já musím dát všechny síly do učení. Bohužel potřebuju trochu nakoupnout, připomenout si motivaci a nabrat sílu. Neustálé obhajování, vyjednávání a vysvětlování ať s mamkou nebo s Danielem mě vyčerpává, protože to v mých očích je otrava, nudná nezbytnost a pořád čekám až to skončí. Jako kdybych vůbec nevěděl, že právě rodiče a přítel je to nejdůležitější.

Naučil jsem se kašlat na svou reputaci a názory ostatních, ale na vztahu s Danielem mi najednou ta opravdovost nestačí. Je to nejlepší kluk, kterého jsem poznal, ale jeho věk je příčinou absence společenských hodnot, formalit a zvyklostí. Ikdyž mě miluje, říká mi vše a je strašně pozorný, pořád si bohužel myslím, že to není ten vysněný partner. Mám pocit, že mě trochu táhne dolů, ale ode mě se nahoru tahat nenechá. Přirozeně by se měl snažit vycházet s mými přáteli, Tymis čeká, ale Daniel nemá potřebu. Chce být dva dny uražený a típl mi mobil jak malý fakan. Přes tu upřímnost ve vztahu, kterou jsem přinesl má v sobě dva měsíce starou větu, která ho štve. Co s ní dělá? Jak ten problém řeší? Nijak a já chci někoho, s kým se budu bavit a ne pořád mluvit o věcech, kterým ani jeden nerozumíme. Daniel má spoustu věcí, které jiným klukům ani nedochází, na stranu druhou mu občas chybí něco tak základního, že žasnu. Například jeho kontakt se spoustou nevzdělaných nadržených gayů mě nepřestává udivovat. Komunikace z jeho strany je dosti rozpačitá, nepřesná a hold dětská. Bohužel se mi v hlavě rýsují rozchodové scénáře a při představě, že je volný a někoho si hledá, se mi chce zvracet. Čas je čím dál tím dražší a já nevím, zda ho trávit s ním. Možná jsem se tehdy unáhlil. Udělal toho pro mě sice strašně moc, a ano, získal si mě, jenže to občas nestačí. Navíc mě štve, jak moc přemýšlím o jeho chybách, o tom co mi chybí a tak, namísto toho, abych snil a kochal se …

Se vztahovou krizí mi pomáhají přátelé, jsou skvělí, ale pomáhám já jim?

Do nového roku jsem vstoupil rozhozen a naštván, bohužel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leopardí Mládě | E-mail | Web | 7. ledna 2015 v 10:59 | Reagovat

Nejsme na tom zrovna tak odlišně, jen moje máma si s vidinou představení nového partnera pravděpodobně oddechla, potom, co jsem napsala devítistrannou essay o homosexualitě, 3 dílčí práce a nikoho z těch, s kterými jsem kdy spala, nepřivedla domů...
Najednou snad mám to, na co jsem čekala celý život, jen si už nejsem vůbec jistá, jestli to ještě pořád chci.
Drž se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama