Den, kdy jsem se znovu probudil

15. listopadu 2014 v 18:33 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Už je to tady zase, druhý pohovor, připravená smlouva a hlava plná nadějí. Zase jsem málem uhnul ze svého naplánovaného života, který je i pře plán dost chaotický. Květnové uvědomění si, že musím zpomalit zřejmě nestačilo. Od srpna si jedu skóre, že co měsíc to nový kluk. Co měsíc, to lákavá nabídka na novou práci. S listopadem ale nikdo nepřišel a já jsem pořád s Danielem, přes lákavé nabídky a obrovské platy jsem zůstal v Designbloku a luxusní restauraci. Opravdová přátelství jsou odsunuta na druhou kolej a hodně se vídám s lidma s prácí, projektů a školy, a taky s Danielem.

Mé dny jsou přeplněné povinnostmi a čím víc se mi daří kočírovat tento pražský office live, tím více chci uniknout. Diář k tomu dává příležitosti v podobě kavárenského vyvalování se s kamarády a nekončícím mazlením se s Danielem, u kterýho přespávám minimálně jednou týdně a rodičům to začíná docházet, musí.

Dávno jsem překročil hranice vlastního já. Tak dlouho jsem ignoroval nepříjené poznámky , až jsem začal ignorovat i ty příjemné. Názor ostatních mě vždycky zajímá, ale jen cíleně, když si o něj řeknu. Mé rozpustilé chování se začíná vymykat kontrole, sice mám pracovní výsledky a ve všech kolektivech jsem si vydobyl punc spolehlivost, odolnosti a kuráže, jenže mě tako "jakoby" nezajímá. Pořád něco hledám a přitom to všechno mám. Uvědomil jsem si to ve čtvrtek.
Byl to den, kdy jsem se znovu probudil. Měl jsem ohromnou kocovinu, dvě důležité velké schůze a pracovní pohovor na luxusní pozici. Nebudu vyprávět koho, jak a kdy jsem potkal, ale ten den byl důkaz toho, že mám skvělé rodiče, kteří plně respektují můj životní styl a že by mohli hodně kritizovat. Možná k nim mám daleko, protože jim neříkám vše, ale pořád tu pro mě jsou a když se dívám kolem, vidím, že to není samozřejmost. Mám víc než generaci opravdových přátel, Čert tu pořád je a je ještě hezčí, je jakási jistota, která na mě čeká, kdyby to s Danielem náhodou nevyšlo. No není to skvělé? Další podpora je Venkovanka. Byl jsem v úplně první práci a slyšel, že šéf vypráví o mém aktuálním působení, věřte, že mé ego mělo orgasmus. Já jsem spolehlivý, dobrý a rozhodně žádné mosty pálit nemusím. Obrovská podpora na poradách byla dokonalá, stejně jako manažerské dovednosti, které potvrdila loajalita všech asistentů. Pracovní nabídka byla vážně dokonalá, ale přesně jak říkala "když chceš tenhle život, musíš umět rozhodovat" a já se nevrhnu hned na něco jen kvůli penězům a líbivosti. Musí tam být něco víc. Já jsem šťastný, veselý a rozdávám radost. Není důvod se někam hnát, a když mě sere, stačí podívat z jiného úhlu. Ve své hlavě si už tak rok pochybuju a argumentuju, tak zmáčkněme spoušť a zastřelme mé protivné já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melissa | Web | 15. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

Jsi úspěšný mladý muž,všichni tě mají rádi,všichni tě chválí,žiješ život,který se asi každému jen tak nenaskytne,obklopený luxusem a zajímavými lidmi...Tvůj život je ale taky spěch,stres,nezávislost a touha být nejlepší.Líbí se mi,že nevezmeš něco jen pro peníze,ale jsou pro tebe důležité i jiné věci.Mít rodiče,kteří ti rozumí a opravdové přátele je fajn:)

2 A . | Web | 17. listopadu 2014 v 21:56 | Reagovat

Je to tak dlouho co jsem si četla tvé články. Líbí se mi tvá mnohem větší otevřenost. :) A taky se mi líbí to, že si prostě jedeš a libuješ v tom svém stylu života, který mě osobně je trochu protivný. )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama