Přehnaný podzim plný designweeků

11. října 2014 v 20:55 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Poslední týden byl velmi hektický. Připomínalo mi to přehnané jaro, kdy jsem měl práci, brigádu, stáž a ještě k tomu chodil do školy. Začínající podzim se táhně v těžké fialové hmotě, která je výsledkem boje myšlenkových proudů v mé hlavě. Na jedné straně tu je umělé nadšení ze světa designbloku, ale bohužel už vím, že stýkání se z hvězdami českého designu, tykání si s Velčovským a vstupy zdarma do galerií, mě prostě už jen tak nevytrhnou. Další, kdo se v hlavě dost zásadně usazuje je Daniel a jeho, vlastně mé city. Jsem poprvé krásně a opravdově zamilovaný a je to absolutně oboustrané. Začal nový semestr a kromě nových školních projektů, které mi stále říkají, že je všechno o lidech se začínám kamarádit s novými studenty, jakoby ti staří byli už odžití, všechno o nich vím a už pro mě nejsou zajímaví. Poslední dobou mě štvě brigáda v luxusní restauraci, protože povýšení mě nudí, pořád mam v hlavě fakt, že ty prachy nepotřebuju a že bych na to studium potřeboval ještě víc času. Mám hroznou chuť odejít, ale pragmatismus nesouhlasí.

Stýkání a potýkání se s uměleckým světem mě neustále nutí zamýšlet se nad různými věcmi, dává mi to nový pohled na svět, který je v ostrém kontrastu s luxusní restaurací. Měli jsme poradu o tom, že je potřeba zvýšit tržby a já tak byl vystaven obrovskému tlaku. Sice to znám z dřívejší práce a tehdy jsem se s tím naučil dokonale pracovat, ale teď mi to bylo velmi nepříjemné. A čím víc se snaží majitel vydělat tím silněji chci vypadnout z koloběhu života, z peněz, utéct z Prahy, nosit ošklivé kvalitní oblečení a jíst nezajímavou zdravou stravu. O čem je život? Na co potřebuju ty peníze? V té práci nemám kamarády, nikam mě to už neposouvá, jen narážím na zkažené osudy a zraněné povahy, zatímco ztrácím ohromné množství času a energie. V tu chvíli mi ale jako signál bliká vzpomínka na minulý podzim. Tehdy jsem dna brigádu docházel pouze dva dny v týdnu a dařilo se mi slušně se učit a navíc jsem poznal Vila, Lvíče a Štěně. Zvládal jsem školu, vydělával a užíval si. Proč je to teď jinak?

Mám sice divný pocit z práce a umělecky založená spolupráce na designbloku mě nutí kritizovat společnost, vymezovat se vůči ní a stát opodál všem komerčním trhákům, ale brigáda v restauraci mě teď nezahlcuje. Je to tím neustálým přespáváním u Daniela, který navíc nebydlí zrovna blízko a naše šestihodinové milování končí lehce nad pátou ráno. Buďte pak čilí!

Ale přesto není vhodná doba na velká rozhodnutí. Kdy mi přijde mobil z reklamace? Jak dopadne povýšení? A kdy zhasne láska s Danielem?

Ano, nejradši bych investoval 10 000 kč do pokoje, dalších 5 000 do oblečení a jen se učil, jenže já ty prachy potřebuju. Napíšu do eskortního magazínu, zda bych k nim mohl ještě psát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leopardí Mládě | E-mail | Web | 15. října 2014 v 10:15 | Reagovat

Povídej mi něco o čilosti, Designblok jsem viděla přes přivřená víčka. Nespala jsem celý víkend, zkus spát, když leží vedle... Každopádně se to z mého pohledu povedlo, příští rok si na to vyhradím víc času :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama