Vynucený restart: Všechno nebo nic

29. září 2014 v 11:44 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Rychlá doba si žádá rychlá rozhodnutí. To, co říkala má babička: "všechno nebo nic" se začíná osvědčovat v praxi. Jsme to ale pragmatická rodina! Ale přesto, že všem svým přátelům drsňácky radím, aby se uměla rychle rozhodovat, sám se často zbytečně dlouho plácám v něčem, co pro mě vůbec nemá cenu. Všichni chtějí při studiu pracovat v oboru, jen já debil z něho mohl odejít (...).

Taky se Vám občas stává, že vám nějaká písnička připomíná určité období, specifickou atmosféru, některé lidi a dokonce ve vás vyvolá pocity, které jste už jednou cítili? Já to tak mám pořád a můj playlist je jakýmsi osobním diářem, který je sice slyšet, ale číst v něm umím jen já. S příchodem roku 2014 tu ještě sem tam dozníval ten milý indie-pop z minulého léta, ale jedna písnička pro mě byla natolik sentimentální, že jsem si jí musel smazat. Ale protože mam samozřejmě vkus, tu písničku v těch rádiích hrajou dál a já najednou zjišťuju, že až po roce a půl to se mnou nic nedělá. Končí léto ve znamení jemných popových songů a přesto, že se snažím definovat jaké to léto bylo, rekapituluju všechno, co jsem zažil a snažím se zas vyvozovat závěry, nemá to nejspíš cenu. Měsíc trvající babí léto s břichem plných motýlků dalo jasně najevo, že mé únorové nasrání na celý svět zjevně nestačilo. Asi jsem měl těmi dveřmi prásknout ještě jednou. Mé povrchní já se pařížské ulice, miss a limuzíny asi dostatečně nepřejedlo. Kamarádský audit nedopadl nejlépe a já si zakázal všechno tolik řešit. Výsledkem je ale neuchopitelná hmota složená z doznívajících vztahů, polovztahů a každé další zklamaní bojuje s mou naivitou a vírou v naprostou otevřenost ve vztazích. Už to dávno není o dospělosti, poměřování sil a názorech. Najednou jde jen a jen o hodnotu, kterou jsme ve snaze o svobodu všichni nemilosrdně odmítli.

Vůbec se nepoznávám, přátelé koulí očima a rodina nahlas mlčí. Těch věcí, které jsem vždycky chtěl mít, mám najednou až příliš. Přežité sny, zaplněný diář a dlouhý životopis. Sedím v roztrhaném šedém svetru na baru a piju to nejlacinější pivo. Všichni jsou tak strašně krásní, chytří, bohatí a důležití, div že neusnu. Co je u tebe nového? Všechno a vlastně nic. Všechno nebo nic.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rose Tascher | Web | 29. září 2014 v 18:54 | Reagovat

S těma písničkama to mám přesně tak.. skoro každou mám spojenou s nějakým příběhem, zážitkem, pocitem.. a i když ty pocity časem blednou, nikdy neodejdou uplně a jednou za čas se s písničkou vynoří..
Tak přeji co nejvíce písniček spojených s krásnými pocity ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama