Plné zuby polovztahů

27. září 2014 v 9:16 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ani nevím jak, jsem ze skříně vytáhl podzimní kabát, ráno zase nosím župan a brzy zapnu topení. Ani nevím jak, si najednou dopisuju se čtyřma klukama. Po Čertovi a Štírovi přišel pan Dýdžej a Daniel. Ani nevím jak, mi příští týden začíná další semestr a já bych si měl do diáře poznamenat, co všechno mě čeká. Ani nevím jak, jsem se na blogu dlouho neozval ....

Za poslední týden se toho stalo tolik, že ani nevím, kde začít. Začátek září byl ve znamení poznávání pana Štíra, ukončení freinds with benefits s Čertem a stíhání brigády, bakalářky a práce v Designbloku najednou. Jenže najednou to všechno ustalo. Do luxusní restaurace chodím jen o víkendu a tím, že ještě není škola, mam všední dny vlastně volné. Přesto, že je Designblok za dveřmi, tak všechny přípravy víceméně ustaly a dolaďují se jen detaily. Naopak vztah se Štírem doznal velkých změn. On se prostě vybarvil jako sobecký puberťák, všechno je sranda a nic nemyslí vážně. To pouto tam možná je, ale inteligence trochu chybí. Najednou si říkám, kde je má nedostižnost? Sám každému radím, ať dělá velká gesta a rozhodnutí, zatímco já sám se plácám ve vztahu s někým, koho vůbec nechci! Včerejší den toho byl důkazem a já jsem rozhodnutý, že už se s ním nechci vídat.

Přátelé mají dokonalý čuch na volná místa v mém diáři a tak jsem byl každý den s někým venku. V úterý jsem se viděl s Venkovankou a Bisexuálkou. Bylo to moc fajn, a zatímco nás obsluhovala Ála, jsem si dopisoval se Štírem a ty zprávy dával přečíst holkám. Bylo to vážně jako ze sexu ve městě. Poté jsem dobíhal noční autobus, když v tom přišel pan Dalibor. Roztomilé mladší štěně, které si se mnou tak hraje, ale když jsme byli se Štírem poprvé (a naposledy) pařit, byl tam a strašně mě chtěl, bez ohledu na to, že jsem evidentně s někým jiným. Povídali jsme si a v pondělí jdeme na rande. Jak to vidím? Nijak, nemůžu nic vidět. Se Štírem jsem se vyspal a bylo mi řečeno, že nic necítí a nebere to vážně. No pardon ty idiote! Takže ať mluvím o randeti s Daliborem nebo pak s Dýdžejem, budu to brát jako seznamovací schůzku a emoce a city necháme doma, hluboko na dně skříně emocí. Dýdžeje jsem poznal na jedné z předakcí Designbloku, kde si návrháři zkouší modelky a modely. Už jsem ho zaregistroval dříve, ale vlastně jsme se jen pozdravili. Najednou si ale píšeme víc než se Štírem a já jen zírám, jak se mi ty chlapy v tom WhatsUpu střídají.

Dýdžej je šestadvacetiletý workoholik, který se ve zprávách vyjadřuje velice rozumně a dospěle. Moc se mu líbím a cítím, že oproti jiným, ví co chce a nemá v hlavě nasráno. Je mi to příjemné, ale nezaslouží si, abych o ně příliš rozmýšlel.

Čtyřhodinový oběd s Álou, telefonát s Dýnem, dopisování si s Ká. a odpoledne s Tymisem, který mě opět vytočil. Mrzí mě, že svému nejlepšímu kamarádovi musím utíkat, protože mě jeho keci vážně nezajímají. Proč je pro mě jednodušší nevídat se s nejlepším kamarádem, než odkopnout polovztah se štírem? To jsem po všech těch zlomených srdcích a polovztazích pořád tak naivní?!

Zatímco se mé city nacházejí v chladné izolaci, má cílevědomost je štěstím bez sebe. Rozvrh mi vychází podle mých představ, v Designbloku si konečně získávám respekt a v knihovně jsem si půjčil další várku knížek o efektivní komunikaci a PR. Vůbec nemám chuť na nějakou párty, chození ven a vylejvání si srdíčka kamarádům. Nějak mě to všechno přešlo a krom oficiálních akcí mě nikdo nikde neuvidí.

Mám chuť se do sebe uzavřít, snad to nebude na milostných schůzkách vidět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leopardí Mládě | E-mail | Web | 28. září 2014 v 12:13 | Reagovat

Designblok si letos rozhodně ujít nenechám, v diáři už mám pro něj měsíc vyhrazené místo. Jsem zvědavá, jak moc bude Nedostižný... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama