Září 2014

Vynucený restart: Všechno nebo nic

29. září 2014 v 11:44 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Rychlá doba si žádá rychlá rozhodnutí. To, co říkala má babička: "všechno nebo nic" se začíná osvědčovat v praxi. Jsme to ale pragmatická rodina! Ale přesto, že všem svým přátelům drsňácky radím, aby se uměla rychle rozhodovat, sám se často zbytečně dlouho plácám v něčem, co pro mě vůbec nemá cenu. Všichni chtějí při studiu pracovat v oboru, jen já debil z něho mohl odejít (...).

Taky se Vám občas stává, že vám nějaká písnička připomíná určité období, specifickou atmosféru, některé lidi a dokonce ve vás vyvolá pocity, které jste už jednou cítili? Já to tak mám pořád a můj playlist je jakýmsi osobním diářem, který je sice slyšet, ale číst v něm umím jen já. S příchodem roku 2014 tu ještě sem tam dozníval ten milý indie-pop z minulého léta, ale jedna písnička pro mě byla natolik sentimentální, že jsem si jí musel smazat. Ale protože mam samozřejmě vkus, tu písničku v těch rádiích hrajou dál a já najednou zjišťuju, že až po roce a půl to se mnou nic nedělá. Končí léto ve znamení jemných popových songů a přesto, že se snažím definovat jaké to léto bylo, rekapituluju všechno, co jsem zažil a snažím se zas vyvozovat závěry, nemá to nejspíš cenu. Měsíc trvající babí léto s břichem plných motýlků dalo jasně najevo, že mé únorové nasrání na celý svět zjevně nestačilo. Asi jsem měl těmi dveřmi prásknout ještě jednou. Mé povrchní já se pařížské ulice, miss a limuzíny asi dostatečně nepřejedlo. Kamarádský audit nedopadl nejlépe a já si zakázal všechno tolik řešit. Výsledkem je ale neuchopitelná hmota složená z doznívajících vztahů, polovztahů a každé další zklamaní bojuje s mou naivitou a vírou v naprostou otevřenost ve vztazích. Už to dávno není o dospělosti, poměřování sil a názorech. Najednou jde jen a jen o hodnotu, kterou jsme ve snaze o svobodu všichni nemilosrdně odmítli.

Vůbec se nepoznávám, přátelé koulí očima a rodina nahlas mlčí. Těch věcí, které jsem vždycky chtěl mít, mám najednou až příliš. Přežité sny, zaplněný diář a dlouhý životopis. Sedím v roztrhaném šedém svetru na baru a piju to nejlacinější pivo. Všichni jsou tak strašně krásní, chytří, bohatí a důležití, div že neusnu. Co je u tebe nového? Všechno a vlastně nic. Všechno nebo nic.


Plné zuby polovztahů

27. září 2014 v 9:16 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ani nevím jak, jsem ze skříně vytáhl podzimní kabát, ráno zase nosím župan a brzy zapnu topení. Ani nevím jak, si najednou dopisuju se čtyřma klukama. Po Čertovi a Štírovi přišel pan Dýdžej a Daniel. Ani nevím jak, mi příští týden začíná další semestr a já bych si měl do diáře poznamenat, co všechno mě čeká. Ani nevím jak, jsem se na blogu dlouho neozval ....

Za poslední týden se toho stalo tolik, že ani nevím, kde začít. Začátek září byl ve znamení poznávání pana Štíra, ukončení freinds with benefits s Čertem a stíhání brigády, bakalářky a práce v Designbloku najednou. Jenže najednou to všechno ustalo. Do luxusní restaurace chodím jen o víkendu a tím, že ještě není škola, mam všední dny vlastně volné. Přesto, že je Designblok za dveřmi, tak všechny přípravy víceméně ustaly a dolaďují se jen detaily. Naopak vztah se Štírem doznal velkých změn. On se prostě vybarvil jako sobecký puberťák, všechno je sranda a nic nemyslí vážně. To pouto tam možná je, ale inteligence trochu chybí. Najednou si říkám, kde je má nedostižnost? Sám každému radím, ať dělá velká gesta a rozhodnutí, zatímco já sám se plácám ve vztahu s někým, koho vůbec nechci! Včerejší den toho byl důkazem a já jsem rozhodnutý, že už se s ním nechci vídat.

Přátelé mají dokonalý čuch na volná místa v mém diáři a tak jsem byl každý den s někým venku. V úterý jsem se viděl s Venkovankou a Bisexuálkou. Bylo to moc fajn, a zatímco nás obsluhovala Ála, jsem si dopisoval se Štírem a ty zprávy dával přečíst holkám. Bylo to vážně jako ze sexu ve městě. Poté jsem dobíhal noční autobus, když v tom přišel pan Dalibor. Roztomilé mladší štěně, které si se mnou tak hraje, ale když jsme byli se Štírem poprvé (a naposledy) pařit, byl tam a strašně mě chtěl, bez ohledu na to, že jsem evidentně s někým jiným. Povídali jsme si a v pondělí jdeme na rande. Jak to vidím? Nijak, nemůžu nic vidět. Se Štírem jsem se vyspal a bylo mi řečeno, že nic necítí a nebere to vážně. No pardon ty idiote! Takže ať mluvím o randeti s Daliborem nebo pak s Dýdžejem, budu to brát jako seznamovací schůzku a emoce a city necháme doma, hluboko na dně skříně emocí. Dýdžeje jsem poznal na jedné z předakcí Designbloku, kde si návrháři zkouší modelky a modely. Už jsem ho zaregistroval dříve, ale vlastně jsme se jen pozdravili. Najednou si ale píšeme víc než se Štírem a já jen zírám, jak se mi ty chlapy v tom WhatsUpu střídají.

Dýdžej je šestadvacetiletý workoholik, který se ve zprávách vyjadřuje velice rozumně a dospěle. Moc se mu líbím a cítím, že oproti jiným, ví co chce a nemá v hlavě nasráno. Je mi to příjemné, ale nezaslouží si, abych o ně příliš rozmýšlel.

Čtyřhodinový oběd s Álou, telefonát s Dýnem, dopisování si s Ká. a odpoledne s Tymisem, který mě opět vytočil. Mrzí mě, že svému nejlepšímu kamarádovi musím utíkat, protože mě jeho keci vážně nezajímají. Proč je pro mě jednodušší nevídat se s nejlepším kamarádem, než odkopnout polovztah se štírem? To jsem po všech těch zlomených srdcích a polovztazích pořád tak naivní?!

Zatímco se mé city nacházejí v chladné izolaci, má cílevědomost je štěstím bez sebe. Rozvrh mi vychází podle mých představ, v Designbloku si konečně získávám respekt a v knihovně jsem si půjčil další várku knížek o efektivní komunikaci a PR. Vůbec nemám chuť na nějakou párty, chození ven a vylejvání si srdíčka kamarádům. Nějak mě to všechno přešlo a krom oficiálních akcí mě nikdo nikde neuvidí.

Mám chuť se do sebe uzavřít, snad to nebude na milostných schůzkách vidět.

První podzimní ráno bez sexu

20. září 2014 v 8:56 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Stojím v přední místnosti. Mám na sobě pracovní vytahanou bundu od adidas, zahradní rukavice a snažím se zaplnit volné ráno prací na zahradě. Dveře jsou otevřené ven a já se pohledem upírám do zadního pokoje, kde leží. Přes celou postel, přes dva polštáře, přes dvě peřiny, přes dvě lůžka. Leží tam jako mrtvola s ústy dokořán. Ten, u kterého teď spávám, ten který mi píše celý den na WhatsUp, ten se kterým jsem dvakrát spal, ten, který měří 193 centimetrů, ten, co mi málo vyjadřuje náklonost, ten, co se nesměje mému humoru, ten, vedle kterého vypadám, jako dokonalý muž. Stojím v přední místnosti a zírám, jak tam vzadu na posteli leží, pan Štír.

Zatímco mi na stole chladne čaj z luxusní restaurace v ukradeném hrnečku, já sbírám listí na zahradě. Je půl osmé ráno, celá vesnice ještě spí, ale mé myšlenky v hlavě jsou velice aktivní. Mám mu říct, že mi nerozumí a že od něho čekám něco jiného? Mám to skončit? Je to vážně jen další buzerant, se kterým ztrácím čas? Proč nechtěl sex? Zavolám panu Nápadníkovi, Čertovi, Cizincovi a oslavím "rozhodnutí" dalším sexem! Já vím, že ten seriál není až tak vtipný a že ten humor je celkem trapný, ale na co si to kurva hraje? proč o něm takhle přemýšlím, když jsme spolu tři týdny?! Ano, naslouchá, ví, že jsem upřímný, ale stejně mluví o svých věcech. Přechází mě a nereaguje na mě. Pořád mluví o bohatých a úspěšných a sám nic nedokázal. Jenom se válí v posteli a zkoumá mé chyby. Pořád sbírám listí na zahradě.

V autě:
  • pan Nedostižný: "Je zvláštní, že si na tvůj humor nemůžu nějak zvyknout. Sám jsem byl celou střední ironický. Ve vztahu na to asi nejsem zvyklý ....."
  • pan Štír: "Nechápu, že Praha je nejbohatší region a přitom to tak nevypadá. Podívej na ty silnice! Řekl bys, že jsme v nejbohatším regionu?"
  • pan Nedostižný: " ... nevím, mluvil jsem o tvém humoru ...."

Pořád nedostávám odpověď, kterou potřebuju a jdu ještě dál. Říkám, že si nerozumíme, on nechápe. Je poledne, slunce svítí a navzdory přicházejícímu podzimu je teplo. Mám dobrou náladu, sedím doma, dodělávám bakalářku a věci do Designbloku. Pana Štíranechávám stranou.

Ano, tak takhle já teď žiju. Vztahy pracovní a milostné byly ještě jednou umocněny. Všechno střídá čím dál tím víc a mít dvě práce, dva vztahy, přítele a školu, je pro mě už standard. Neustálé vyjednávání a řízení vztahů jak v Designbloku, tak v luxusní restauraci mě naučilo obratně zamlčovat některé informace a dokonale vycítit, co kdo chce. Písničky připomínající minulý rok, friends with benefits a Dýna mě už vůbec neberou, jako by sentimentální vzpomínání už nebylo pro mé já dosti cool. Lidé z vejšky se jeví jako další zvládnutý kolektiv a já už vím, co všechno se děje v zákulisí toho jejich mediálního divadla. Velká jména velké značky, velké platy a ani ty velké domy mě už prostě neohromí.

Opravdoví přátelé vysí někde ve vzduchu a sociální sítě pořád čekají, až si napíšeme, jenže já už měsíc neviděl Dýna, Tymise, Bejvalku a jiné. Ká. se teď jeví jako ta, která do mého vztahu se Štírem vidí nejvíc, najednou mi radí ona, nikoli Tymis - ten se odstěhoval za Prahu a žije zdravě.

Blíží se další rok, další milník, další přijímačky a já si tak říkám, jak moc je ten dospělácký svět křehký. Pořád se nemůžu zastavit v rozhazování peněz a přitom bych si strašně rád našetřil na velký útěk do zahraničí. Štír se bohužel vybarvil jako obrovský lenoch, co o sobě moc nemluví a nedokáže projevit emoc.

To mam zase učit dalšího, jak se chovat? Jeho mínus, že mě nedokáže ocenit. Nevěřím a co dělám? Silácky dotahuju všechno ostatní, říkám egu, že tu trofej má, ať je v klidu.

Mám na víc. Jako jsem měl, když jsem opouštěl Dýna, Lvíče, Vila atd. ....


Orgasmus uprostřed diáře

16. září 2014 v 9:55 | pan Nedostižný |  zběhle iritující
Ano, po tom orgasmu jsem cítil pocit vítězství. Byl jsem v té pěkné koupelně a utíral si jeho a moje sperma, které přistálo na mém břichu. Díval jsem se do zrcadla a sám sobě se líbili, konečně. Mám na víc? Euforie doznívala a mě v tu hlavě koloval celý den. Jak jsem ráno konzultoval bakalářku s nadřízenou a klidně se s ní hádal o tom, jak má vypadat má obhajoba. Mám jí rád, ale taky má svý mouchy. Jak jsem pak dostal drsnou zpětnou vazbu od ředitelky Designbloku, pak si s ní pochutnal na skvělém obědě. Nakonec jsme to zaskončili v nejluxusnější restauraci v Praze na meetingu s luxusní restaurací. Moc věcí na jeden den? Já nekončím! V deset se odtrhávám a jedu za panem Vysokým (Štírem). Zamilovanost by se dala krájet. Neutišitelné pochyby o tom, že je to lenoch, kterému se hlavně líbím se nedají umlčet, stejně tak, jako myšlenky na to, že to není úplně pan vysněný, že stejně někdy odejde a i tenhle románek zas skončí něčím, co mi bude v mptrojce hrát ještě dlouho.

Poslední slunečný den aneb průdérní září a polovztahy

11. září 2014 v 15:28 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Přicházející podzim, jeho střízlivá rána, melancholické večery, ospalá příroda, to všechno nenápadně naznačuje, že je s létem konec. To září, na kterém jsem se připravoval celé prázdniny, se vůbec nekoná. Měl jsem být pořád v Designbloku, psát si bakalářku a stíhat luxusní restauraci a opravdové přátele. Všechno je jinak, of course ...

V Designbloku nikdy nic nehoří a umělecké povahy mírní jakýkoli stres a i když by člověk řekl, že pár týdnů před vypuknutím nejdůležitější designérské události v zemi by mělo být vše hotové a dohodnuté, opak je pravdou, ale já už jsem si zvykl. Psaní mé bakalářky se taky pořád nerozjíždí, na jednu stranu jsem moc napřed, na stranu druhou moc pozadu a tak si na ty konzultace do školy, chodím dvakrát týdně, možná zbytečně.

Skupina opravdových přátel už není tak snadno definovatelná a hmatatelná. Už od doby, kdy se Elle vydala na cestu drog, Dýn se spolu s panem F. uzavřeli hluboko do světa gay komunity a Tymis byl strhnut rodinnými problémy, jsem si uvědomoval tu relativnost těchto důležitých vztahů. Jenže jsem ve svých vztazích začal být trpělivý a dočkal jsem se spousty krásných věcí. Dýn se nakonec rozkoukal a je z něj kamarád na propařené vyvenčení jednou za měsíc. Pokaždé mě s někým seznámí a mé ego je rádo, že zase loví. Tymis mi stále přináší nový pohled na svět a neustále mě konfrontuje s mou povrchností a nutí mě si vážit věcí, které považuju za samozřejmost. Jiřina a K. začali více respektovat mé milostné vztahy a začali se zajímat o mou sexualitu. Sice mi to nic nepřináší, ale je to ohromná zábava. Ká. se stává ještě úspěšnější a ve chvíli, kdy se jí hroutí vztah, mě potřebuje ještě víc. Diesel sice odjel do ciziny, ale jsem to já, který mu má poslat tajný balíček. Cítím se důležitý.

Dva vztahy a dvě práci aneb závan dokonalosti

4. září 2014 v 9:22 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Pravdou sice je, že si pořád nejsem jistý, zda je randění s panem Štírem jen další trofej pro mé ego nebo v tom jsou skutečné city, skutečná náklonost a sympatie. Občas si všímám, jak se dostáv přiblblá zamilovanost nebo toho, jak se křením, když mi napíše. Je to milé, jen doufám nebudu zase zklamaný. Pořád se trochu bojím toho, že si píše ještě s jinými, ale mám já na něco takového právo? To Štěne ze sobotní party pořád čeká na facebooku, pan Cizinec klidně nasedne na vlak, přejede hranice a do dvou hodin tu může být na skvělý sex. Kluk z natáčení se pravidelně ozývá a pořád mu dedochází, že nic nebude. O Čertovi, kterého vídám ve škole a bydlí dvacet minut ode mě, smutní mi do WhatsUpu a čeká, kdy se uvidíme, abych u něj strávil další noc, o tom snad mluvit nemusím. Do toho ještě dopisování si s Álou, která je už skoro sama.

A tak v té aule seděla napravo Ála, která se mi už dlouho líbí a chci jí. Nalevo seděl Čert, můj friends fith benefits, který čekal na další noc benefitů. Přede mnou byl mobil, ve kterém skákaly zprávy od pana Štíra. V tu chvíli jsem si říkal, že jsem vážně Nedostižná děvka!

Září ale začalo skvěle, motivační pohovory v luxusní restauraci, možné povýšení a skvělá atmosféra jsou dokonalou oporou v měnícím se životě nedostižného vysokoškoláka. Ve škole jsem s bakalářkou celkem napřed a náklonosti profesorů si vyloženě užívám. S pracovními podmínkami a bohémskou povahou umělců v Designbloku jsem se smířil a jsem velice zvědavý, jak to 7. října odstartuje. Nejsem doma, spíš zrovna někde obědvám s opravdovým kamarádem, kterého jsem díky některému ze vztahů zanedbával. Pořád nemám čas si pořádně uklidit pokoj a číst knížky, ale žiju, žiju skvěle, žiju dokonale.

Žijte taky, buďte empatičtí, netlačte na pilu, bavte se a nikoho netrpte!