Ztráta lacinosti

21. srpna 2014 v 16:22 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Nečekaně chladný srpen, friends with benefits, spokojená práce, černé brýle, kyselá káva, zatažená obloha, zapomenuté štěstí, sentiment za pokažené vztahy, vlastní cena, pohrdání penězi, relativnost, chuť studovat a chladno ...

S příchodem Čerta a našeho přátelství na sex jsem trochu uvolněnější. Přesto, že to už tolik nevnímám, tak se moc dobře znám a vím, že právě další friends with benefits můžou stát za mou pozitivní náladou. Puritánství je pryč a za srpen ze mě vyteklo tolik spermií, že bych naplnil akvárko. Práce v luxusní restauraci mě baví natolik, že jsem začal přemýšlet o postupu výš. Ano, ta práce, kterou jsem neustále odsouval a dával jí až na druhé, někdy třetí místo, kterou jsem trapně srovnával s prací v reklamce a Designbloku, teď stavím skoro na vrchol. Dlouho vím, že to je práce, pro kterou by spousta lidí vraždilo, ale dochází mi to až teď. Zatímco práce v Designbloku už dávno není o reklamě, ale spíš o vyjednávání a mě ten bohémský a volnomyšlenkářský svět umělců přestává bavit. Vezmu si od toho, co potřebuji a půjdu dál svou cestou.

Měl jsem pocit, že vztah s rodiči se zlepšil, ale po absolvování černé hodinky s mamkou, která mi řekla, že z mé strany necítí lásku, jsem se vrátil na zem. To, co se děje v mé hlavě a jaká je povaha mých pocitů je daleko od toho, co je vidět a jak mé vystupování vypadá a rodiče jsou toho důkazem. Jenže ať se snažím sebevíc, tak mě vždycky dokáží skvěle vytočit, ale cítím, že se to lepší. Jsem k ním obezřetnější.

Prázdniny se chýlí ke konci a já si tak s úsměvem uvědomuju, jak skvělé byly/jsou. Přesto, že srpnové počasí připomíná spíš začátek října a já jsem lehce nachlazen, daří se mi zvládat Designblok, luxusní restauraci, polovztah s Čertem a pořádání private party. Už od třídního srazu ve mně přetrvává milý pocit zadostiučinění. A taky se mě drží myšlenka, že si žiju vysněný život, o kterém jsem přemítal někdy v patnácti. Vztah, auto, skvělá práce, kontakty, ale taky sebevědomí a všeprostupující relativita, která mi pomáhá se na svět dívat tak, jak potřebuju.

Začal jsem si vážit sám sebe a zase trochu dospěl. Dokonalá analýza mých přátelství mi sice dává pocit bezpečí a jistoty, ale přemýšlím o tom až moc. Měl bych to využít, použít a jít zas dál. Je zbytečné zabývat se lidmi kolem mě tak do hloubky, aniž by to pro mě bylo nějak zásadní. Na sociálních sítích účinně mlčím, stále nenosím barvy a ty opravdové kamarády trpím s tím, že přece nic není problém.

Už žádné drahé pařby s Tymisem, flirtování po chatu a zbytečné vydělávání peněz. Teď je to o dobré společnosti, názorech, cílech, pochopení, studiu, veřejných přednáškách a odborných knihách.

Můj vlastní individualismus udělal další krok v před. Můj kariérismus mě tolik vyčerpal, že jedinou hodnotu vidím v autentičnosti a přirozenosti. Proti tomu jde má stále se zvětšující lhostejnost vůči veřejnosti jako takové. S přibývajícím věkem a zkušenostmi se v současném světě vyznám čím dál tím víc, o to míň mě láká v něj uspět. Zbloudilý hédonismus nepřináší čísla a tak si z něho beru jen hravost, jako příkaz k uvolnění a nástroj proti konkurentům - zkostnatělým studentům teoretických oborů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Es. | Web | 23. srpna 2014 v 22:43 | Reagovat

přirovnání k naplněnému akvárku mě vážně pobavilo :D

"Teď je to o dobré společnosti, názorech, cílech, pochopení, studiu, veřejných přednáškách a odborných knihách."  takhle věta se mi vážně líbí! doufám, že se jí bude dlouho držet :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama