Srpen 2014

Vodní vzplanutí a konec prázdnin i real friends

31. srpna 2014 v 14:31 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Poslední dvě noci jsem nespal doma, odpracoval jsem 17 hodin a poznal 7 nových lidí. Vodní proto, že je Štír, je vlhko a pořád prší. Prázdniny končí a slova Ály, která se na pozadí ozývá v esemeskách, se naplňují - opravdoví přátelé, hlavně Tymis a Dýn, jsou na mě moc mladí, nevyblbnutí, moc teplí. Stáž u Desingbloku nabírá na obrátkách a práce v luxusní restauraci mě nepřestala bavit, naopak váhám, že si právě tady udělám další přátele.

Zatímco kávu s A. neustále odkládám a říkám si, že už jsme si vše řekli na třídním srazu, Diesel je v zahraničí a Ká. pořád trajdá s přítelem, sem se nakonec viděl s Bejvalkou. Mezi těmi pochmurnými dny, kdy pořád prší, se našel jeden, kdy svítilo sluníčko, a my si vyprávěli, co všechno jsme zažili. Opět jsme zašli na velkou večeři, jako jsme to dělávali kdysi a já měl zase ten dobrý pocit bezpečí.

Na facebooku jsem si začal dopisovat se Štírem. Je to stejně starý student ekonomky, prodává luxusní oblečení, není z Prahy a má asi dva metry a hnědé oči. Protože si po zkušenostech s panem F. s lidmi nerad chatuju, preferuju osobní kontakt a tak jsem s ním hned domluvil rande po mé ranní v luxusní restauraci. Bylo to strašně zvláštní. Jeho povaha je celkem komplikovaná, je velice opatrný, zdrženlivý a mluví pomalu. Působí moudře a je těžké odhadnout, co si zrovna myslí. Mluvili jsme spolu snad čtyři hodiny. Okamžitě jsem zjistil, koho mám naproti sobě a taky na to reagoval. Hned jsem si vzpoměl na minulý srpen, kdy jsem poznal Dylena. Byl taky štír a vím, že jsem tehdy udělal obrovskou chybu, když jsem se mu až moc otevřel a ujistil ho v tom, jak moc jsem z něho paf. Na Štíra jsem byl opatrný a nechtěl sem, aby to vypadalo, že ho chci. Chtěl jsem, aby se snažil a zkoumal mě. On ale spíš celou tu dobu jen reagoval a své reakce promýšlel. Začal jsem mu vyprávět své pracovní zkušenosti, byl pozorný, poslouchal a pak se sám rozpovídal o sobě. Jako kdybychom se střídali. Najednou jsem získal dojem, že se mi daří prodat své já i tomuto komplikovanému štírovi. Chci ho nebo je to jen další trofej mého nenažraného ega? Na tuto otázku nedokážu pořád odpovědět, ani po včerejší noci .....

S Dýnem jsme se viděli jen na Private Party a v centru jsme spolu už dlouho nebyli. Byl jsem s ním domluvený, že zajdem ven. Když jsem se objevil u jeho bytu kousek od Národního muzea, uvítal mě jeho kamarád. Nejen, že to vypadalo, že s tím milým klukem Dýn podvádí toho svého, ale navíc mi to přišlo nadmíru nevhodný. Chtěl jsem si s ním udělat fajn večer a pokácet, nakonec jsme skončili venku s dalšími pěti buznami. Kolem jedenácté se přidal Štír a mezi ostatní zapad až moc. Najednou mi přišel jako další ušukaná buznička. Jenže zatím co jsem já žárlil, žárlil i on a moc dobře si všímal toho, jak se chovám k ostatním. Najednou mě začal držet za ruku a večer nabíral na obrátkách. Zábavní Slováci drželi laťku pořád dost vysoko, ale stejně jsme nakonec zůstali čtyři. Štír, já, zábavná Slovenka a Štěně, které balilo jak jeho tak mě! Odolat štěněti bylo vážně těžké. Velká zkouška pro mé já! Štír není vůbec tak zábavný a pozitivní jako Štěně, není dokonce ani tak pěknej. Jenže jsem najednou viděl, jak se z nás stává dvojice, zatímco štěně začalo být dost zoufalé. Jsem zvyklý na intenzivejší průběh večera, ale Štírovi jsem jeho zdrženlivost toleroval i to, že mě políbil až po dvou hodinách velmi intimního tance. Najednou jsme sami, jsou čtyři ráno. Tak co? Ptá se a já se nechávám hypotonizovat jeho hnědýma očima. Nakonec jdeme k němu a já mu po cestě vyjadřuju své pocity. Je rád a otevírá se i mě.

Fasáda jeho domu byla tak strašná a omlácená, že i pře mírnou opilost a hlubokou noc jsem viděl, jak se kousky omítky odlupují! Uvnitř to bylo ale krásný. Dal mi vodu a odešel do "ložnice". Nevěděl jsem, co šel dělat a nechtěl jsem o tom přemýšlet, ještě bych se zbytečně zklamal. Minuty ubíhaly a já pořád nevěděl, kde Štír je. Otevírám dveře a vidím dvě jednolůžkové postele, z nichž je jedna obsazená cizím klukem! Jsem šokován a Štíra nacházím až v dalších dveřích. Otevírám koupelnu a vidím polonahého Štíra, jak si čistí zuby, jeho pohled je zničující! Nedýchá, nemrká, jen se dlouze dívá. Děsí mě to, říkám promiň a utíkám. No tohle, to snad není možný! Kde je spolubydlící, která má oddělený pokoj! Co to je sakra za kluka? A proč mi probůh neřekl, že si jde čistit zuby?! Uleháme společně na jedno lužko, tlačíme se, rychle usínám. Ráno se budím asi tři hodiny a zírám na kluka ve vedlejší posteli, je moc pěkný. Všude kolem jsou plakáty, gramofonové desky a knihy. Byt je nový, krásný, čistý a prostorný. Štír se semnou hezky mazlí a mě je to příjemné. Moc nemluvíme a je to lepší. Musel bych se ptát na soužítí s klukem, na nájem, na nás. Oblečeme se a jedem tramvají. Dává mi pusu v dešti, říkám, ať napíše.

Zase mi hrajou děvkařský songy a já jedu domů zataženou Prahou. Nemůžu uveřit tomu, že se zase probouzím jinde. V pátek mám rande se Štírem, pak si jdu na noc odskočit na friends with benefits k Čertovi, práce, pařba a pak spím u někoho jiného. Ještě, že nebyl sex, nedal bych to.

Opravdová přátelství se rozpadají. Klukům neodpovídám na esemesky a jsem hrdě uražen. Přesto, že šukám s Čertem a začínám se Štírem si myslím, že jsou kluci blbečci. Čím víc lidí z luxusní restaurace si myslí, že jsem na kluky, tím víc si myslím na to, že jednoho dne sbalim Álu.

Jdu obědvat, na sobě pracovat a číst knížku.

Zatažená rozvláčněnost a příprava na další semestr

27. srpna 2014 v 11:32 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Zatažený srpen jako by mě dusil v létě bez slunce. Neustále prší a teplota málokdy přesáhne 20 stupňů. Po příjezdu z dovči jsem se chtěl pořádně věnovat bakalářce, jenže umělecká povaha lidí v Designbloku mě neuvěřitelně zpomaluje. Od prokaleného června, který byl jakýmsi vynuceným létem a funusem za loňské friends with benefits, které s odstupem času vypadají ještě víc sexy, než skutečně byly. A přesto, že se můj diář plnil zajímavými výlety, posezením s lidmi ze školy a zahraničními výjezdy, neustále jsem srovnával tohle léto s tím minulým. Nevím proč jsem se toho tolik bál, ale tohle léto je mnohem lepší než to minulé.

Končí srpen, září klepe na dveře a já musím rekapitulovat, redefinovat a uklidit si v hlavě.

V červnu mi v hlavě ještě doznívalo odsouzení teplého světa, který mě díky všem těm polovztahům, neupřímnosti, nadrženosti a lžím velice urazil. Ukončil jsem dva pracovní poměry a vítal prázdninové uvolnění. Celou tu dobu jsem si myslel na studium a pracování na sobě, což jsem zužitkoval při psaní bakalářky a praxi v Designbloku. Vedle toho můj diář a instagram říkali, že pařím jako blázen a užívám si prázdnin. Podivně se táhnoucí přátelství s Álou a vznikající freinds with benefits zastavovali mé puritánské choutky. Nový vztah jen na sex s Čertem je velice zvláštní. Tím, že jsem si tento vztah už prožil, tak se mi daří nic necítit. Čert se mi tolik nelíbí a když jsem s ním ve společnosti, tak se moc necítím. Je to strašná škoda, protože má dokonalou povahu. Líbí se mu mé manýry, dokonale se doplňujeme, umí skvěle naslouchat a přitom mi dokáže říct, ať přestanu snít atd. Jsem strašně rád za to, jak se za náš vztah změnil. Má mnohem víc energie, víc se usmívá ... no prostě jak kdyby byl zabouchlej. Je to ale jen polovztah a tak, když sem si včera začal psát s panem z Topshopu, neměl jsem žádné zábrany.

Zítra se po dlouhé době uvidím s Bejvalkou. Půlhodinové telefonáty s Tymisem mi najednou až příliš začli připomínat Sex ve městě a za jeho chování na poslední private party jsem stejně pořád trochu naštvanej. Dýna vidím jen private party, sám nenapíše a mě se stýská. Centrum Prahy mi strašně připomíná minulé prázdniny, přesto, že mě ten office life a paření už vůbec neláká, byl jsem na to zvyklý.

Měl jsem sedět s knihami v houpací síti, šetřit peníze a psát bakalářku. Místo toho mám na každý den naplánované rande s kamarádem, vyspávám do desíti a utrácím za drahé večeře. O rozpadlém sixpacku ani nemluvím :D

Ztráta lacinosti

21. srpna 2014 v 16:22 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Nečekaně chladný srpen, friends with benefits, spokojená práce, černé brýle, kyselá káva, zatažená obloha, zapomenuté štěstí, sentiment za pokažené vztahy, vlastní cena, pohrdání penězi, relativnost, chuť studovat a chladno ...

S příchodem Čerta a našeho přátelství na sex jsem trochu uvolněnější. Přesto, že to už tolik nevnímám, tak se moc dobře znám a vím, že právě další friends with benefits můžou stát za mou pozitivní náladou. Puritánství je pryč a za srpen ze mě vyteklo tolik spermií, že bych naplnil akvárko. Práce v luxusní restauraci mě baví natolik, že jsem začal přemýšlet o postupu výš. Ano, ta práce, kterou jsem neustále odsouval a dával jí až na druhé, někdy třetí místo, kterou jsem trapně srovnával s prací v reklamce a Designbloku, teď stavím skoro na vrchol. Dlouho vím, že to je práce, pro kterou by spousta lidí vraždilo, ale dochází mi to až teď. Zatímco práce v Designbloku už dávno není o reklamě, ale spíš o vyjednávání a mě ten bohémský a volnomyšlenkářský svět umělců přestává bavit. Vezmu si od toho, co potřebuji a půjdu dál svou cestou.

Měl jsem pocit, že vztah s rodiči se zlepšil, ale po absolvování černé hodinky s mamkou, která mi řekla, že z mé strany necítí lásku, jsem se vrátil na zem. To, co se děje v mé hlavě a jaká je povaha mých pocitů je daleko od toho, co je vidět a jak mé vystupování vypadá a rodiče jsou toho důkazem. Jenže ať se snažím sebevíc, tak mě vždycky dokáží skvěle vytočit, ale cítím, že se to lepší. Jsem k ním obezřetnější.

Prázdniny se chýlí ke konci a já si tak s úsměvem uvědomuju, jak skvělé byly/jsou. Přesto, že srpnové počasí připomíná spíš začátek října a já jsem lehce nachlazen, daří se mi zvládat Designblok, luxusní restauraci, polovztah s Čertem a pořádání private party. Už od třídního srazu ve mně přetrvává milý pocit zadostiučinění. A taky se mě drží myšlenka, že si žiju vysněný život, o kterém jsem přemítal někdy v patnácti. Vztah, auto, skvělá práce, kontakty, ale taky sebevědomí a všeprostupující relativita, která mi pomáhá se na svět dívat tak, jak potřebuju.

Začal jsem si vážit sám sebe a zase trochu dospěl. Dokonalá analýza mých přátelství mi sice dává pocit bezpečí a jistoty, ale přemýšlím o tom až moc. Měl bych to využít, použít a jít zas dál. Je zbytečné zabývat se lidmi kolem mě tak do hloubky, aniž by to pro mě bylo nějak zásadní. Na sociálních sítích účinně mlčím, stále nenosím barvy a ty opravdové kamarády trpím s tím, že přece nic není problém.

Už žádné drahé pařby s Tymisem, flirtování po chatu a zbytečné vydělávání peněz. Teď je to o dobré společnosti, názorech, cílech, pochopení, studiu, veřejných přednáškách a odborných knihách.

Můj vlastní individualismus udělal další krok v před. Můj kariérismus mě tolik vyčerpal, že jedinou hodnotu vidím v autentičnosti a přirozenosti. Proti tomu jde má stále se zvětšující lhostejnost vůči veřejnosti jako takové. S přibývajícím věkem a zkušenostmi se v současném světě vyznám čím dál tím víc, o to míň mě láká v něj uspět. Zbloudilý hédonismus nepřináší čísla a tak si z něho beru jen hravost, jako příkaz k uvolnění a nástroj proti konkurentům - zkostnatělým studentům teoretických oborů.


Babí léto a sex, už zase

12. srpna 2014 v 17:38 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Druhá polovina prázdnin je plném proudu a práce na mé bakalářce začíná finišovat. Nepřečtené knihy a laxní přístup v Designbloku mě celkem děsí, ale po všech zkušenostech si svých nervů vážím dostatečně na to, abych se kvůli tomu ještě stresoval. Babí léto přináší neuvěřitelnou atmosféru. Přepálené scenérie zapadajícího slunce. Prázdné školy, které jsou čerstvě natřené a čekají na školáky. Prázdná Praha a unavené stromy.

Friends with benefits s Čertem vzniklo až podezřele přirozeně a rozhodujícím způsobem mi ztížilo hledání mé opravdové orientace. Na jednu stranu si píšu flirtující esemesky s Álou, po které toužím už roky a na stranu druhou jsem neuvěřitelně mokrej z každého slova, kterou mi Čert napíše. No samozřejmě, že ho srovnávám s Dýnem, jenže je to dost těžký. Čert je chytrej, studuje se mnou, má jiný tělo, jiný názory a ve spoustě věcech je mnohem lepší než Dýn. Ano, není tak stylovej a kdysi jsem se mu ve škole vyhýbal, ale za tu dobu, co mě zná si nemůžu nevšimnout, jak mu ten náš polovztah prospívá. Jako kdybych otevřel konzervu se zatraceně dobrým kompotem, jako kdybych tu jeho image nastartoval. Má rád stejné filmy jako Dýn, posloucháme všichni to samé a přes absenci dýnovských kamarádů, peněz a možností má Čert vlastní osobité kouzlo. Je chytrý, mluví málo a já cítím, jak ho neuvěřitelně bavím. Celé to vedu a je to tak strašně pohodlný. Možná mi trochu vadí, jak se vůbec nemusím snažit, možná. Zítra jedu k němu domů, vážně si mé já myslí, že červen 2013 a já jedu do centra za Dýnem - s vínem.

Včerejší porada v luxusní restauraci byla jako ukázka změny osobní image. Už dlouho bojuju proti tamní homofobii a za své včerejší vystupování jsem moc rád. Byl jsem vtipný, bavil jsem s "pohodáři", odsuzoval pana M., který měl včera dost teplé výjevy, mrkal na vedoucí a vtípkoval s nováčkama. Naučil jsem se ignorovat silácké manýry slečny Špertky a získal si podporu syna Celebrity. Večer jsem zakončil v autě u M., který mi řekl, že jsem "krásný, sympatický hoch" a že kdyby nikoho neměl, pozval by mě na rande. No neříkej! S pravým koutkem nahoře jsem se díval, jak jedeme po nábřeží a osvícení pražských památek se mihotá ve zpětném zrcátku.

Sice moc nestíhám, ale jsem se sebou spokojený. Užívejte prázdnin!

Vrchol zlatých prádznin

10. srpna 2014 v 10:12 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Právě jsem přijel z dovolené na jihu a mám pocit, že nedělní ráno v Praze je mnohem klidnější, prázdnější a mrtvější, než tamní siesta. Prázdný byt, tichý zpěv ptáků a světlé ulice. Zvláštní pocit. Od dovolené s Ká., kdy jsme spolu vyrazili do Ábů-Dábí po vzoru Sexu ve městě 2, mi opravdová dovolená vážně chyběla. Potřeboval jsem vypnout, válet se na sluníčku a nemít žádné starosti.

Přesto, že jsme si to s Čertem, Viki a panem Žurnalistou opravdu užili, jeli jsme na výlety, půjčili si loďku, byli na atrakcích a užívali si vyhlášené gastronomie, tak se mi v mobilu objevovali smsky, emaily a jiná upozornění, která se mě snažila vrátit zpátky do městského života. Dvanáct emailů, čtyři smsmky a zblázněný infobox na facebooku. Ale dokázal jsem relaxovat. Ani jednoho z těch tří jsem moc neznal a za celou tu dovču jsem si s nimi vytvořil celkem blízký vztah. Viki mě zklamala, protože se strašně chová jako Bejvalka, ale i tak s ní byla sranda. Pan Žurnalista je až moc racionální, sobecký a bez emocí, ale je neuvěřitelně chytrej a zábavnej. Friends with benefits s Čertem se rozjeli kupodivu až v polovině dovolené, ale i tak jsem si znovu zopakoval, co to znamená volný vztah plný sexu a společných zájmů. Přesto s ním nechci vážný vztah ani trávit volný čas.

Díky nim jsem zavzpomínal na dětská léta a občas se vynořili věci, události a lidé, na které jsem už dávno zapomněl. I během válení se na sluníčku, kdy se vám hlavou prohání myšlenky, jak chtějí, jsem najednou pocítil stesk po opravdových kamarádech a po rodičích. Celkem se těšim do luxusní restaurace, přesto, že se tam obměnila půlka kolektivu a já tam nemám kámoše. Vedle nich byly některé mé vlastnosti mnohem víc vidět a na vztahu s čertem se také ukázalo, jaký jsem, kam jsem se posunul. Celkově jsem si díky dovče potvrdil následující:

  • jakmile jsem s někým víc jak tři dny 24h v kuse, leze mi na nervy, ať je to kdokoli
  • potřebuju být sám
  • jsem pracovitý, dochvilný a cílevědomý
  • mám dobrou práci, hezký tělo a ostatní po mě pokukujou
  • dokážu být pohodář, kterému nic nevadí a vše je v pohodě, ale když je na pozadí špatná nálada, začínám být úzkostlivý, zšenštělý a dětinský
  • nemusím být za každou cenu vtipný, často přecházím do pubertálních vtípků, které mi nesluší
  • dokonale se vyznám v lidech a vždy poznám, co chtějí a o co usilují
  • svou empatii ale nedokážu vždycky naplno využít
  • až zbytečně se zabývám ostatními a ve snaze jim pomoc je většinou jen kritizuju
  • mám smysl pro detail, vkus a jsem dobrý společník
  • bohužel mám ještě pořád chuť se vychloubat a demonstrovat své studijní a pracovní úspěchy
  • zbytečně moc rozebírám jednotlivé vlastnosti lidí a zařazuju je do charakterových šablon, což je dost povrchní a navíc i trapné

Cítím se nabitý energií, ale můj Pražský život mi ji rychle bere. Psala mi mamka Tymise, jestli u mě není, nevrátil se domů. Mamka jde na další operaci. Kvůli malé nehodě budu muset malovat v pokoji. Umělecká lenivost se táhne napříč celým Desingblokem a já tak budu muset víc lobovat za své reklamní zájmy, což mě bude stát spoustu načtených knížek, času stráveného nad PC a studováním české designérské scény.

Přesto, že jsem se vrátil už dnes a chybí mi Dýn a rád bych se viděl i s holkama, mám strašnou chuť být potichu a nikomu nic neříkat, nechodit na sociální sítě a být dál "mrtvý". Mám před sebou hromadu práce, ale s úsměvem na tváři si říkám, že nevím, kde začít. V hlavě jsem si uklidil, teď ještě v pokoji.

Mějte se nedostižně!