Slavnostní rekviem za minulé prázdniny

18. července 2014 v 8:42 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Můj pokoj vypadá, jako narozeninová párty. Summer celebration. Všude na poličkách mám vystavené dárky, značková vína a dokonce designérskou tašku. Začátek léta se zdá tak slavnostně. Počasí je letos neuvěřitelně proměnlivé a tak úmorná vedra střídá chladný déšť.

Na začátku střední jsem si uvědomoval svou náladovost, se kterou sem neustále bojoval. Nakonec jsem svou rozkolísanost upevnil v cíli, kterým se stala vysoká. Jenže po maturitě mě ta stálost opustila a já se najednou ocitl naprosto jinde, na druhé straně. To kolísání tu je pořád, akorát se ty výkyvy se navzájem od sebe čím dál tím víc vzdalují.

Je půlka července, a zatímco jsem byl minulé léto v sexuálním rozpoložení, pendloval jsem mezi Dýnem a panem F., z Tymise se stával nejlepší kamarád a Ká. i Elle se mnou pracovali, jsem teď naprosto jinde. Pan F. a Elle zmizeli, díky bohu, z mého života. Tymis je vážně nejlepší přítel a Ká. dělá v nadnárodní společnosti. Nebyl bych to já, abych neměl dva úvazky a tak krom brigády v luxusní restauraci, docházím do Designbloku, kde si dělám bakalářku. Kde je to děvkoidní zimní randění? Proč jsem najednou tak homofobní? Kde je má nadrženost a chuť pařit za každou cenu?

Mám pocit, že po divokém letním semestru, kdy jsem točil film a psal do eskortu jsem najednou čistá studijní duše. To možná jo, ale například sem zapomněl, že i když jsem s Vilem pomyslně opustil celý ten teplý svět, tak se mi na pozadí dnů odehrává neustále nějaký flirt. Jak jsem mohl zapomenout na Poláka? A co víkendový se s Cizincem? A potom ten Rusák? A to nemluvím o hezounkovi s Paříže a Čertovi! A stejně, kdyby to nebyly jen flirty mé kamarádské portfolio je složené taky z homosexuálů, co třeba pan Prvák! Chci jen říct, že mé neustále vzpomínání historii jenom přepisuje. Mám pocit, že tohle jaro bylo ve znamení pracovních úvazků, ve skutečnosti jsem sei ale stíhal užívat a můj inbox plnily zprávy od neznámých.

Myslím si, že nejdůležitější věc, kterou jsem se za poslední rok a půl naučil je sebedůvěra nebo spíš jistota v životní tempo. Nevěřím na osud, ale ta myšlenka toho, že jsou naše životy řízeny něčím neovlivnitelným je neuvěřitelně lákavá, protože nás zbavuje jakési zodpovědnosti za chod událostí. "kašli na ní, Praha je plná holek" - ano to samé platí pro život. Není třeba spěchat, ty věci samy přijdou. Tahle věc mě neuvěřitelně uklidňuje a přesto, že jí nevěřím na 100%, tak věřim sám v sebe. Moc dobře vím, že se nikdy nebudu nudit, vždycky budu mít komu zavolat a přesně jak ukazuje toto léto, budu mít vždycky zadní vrátka, která si odjakživa přirozeně tvořím.

Po meetingu v luxusní restauraci a směně na jiné pobočce, jsem nějaký nebezpečně spokojený. Zase mě přešla touha odejít a choutky na redesign pokoje, ale jak se tak pozoruju, tak jsem čím dál tím víc váhavější. Ten oheň ve mně už tak nehoří, mnohem víc si vážím vlastní energie a tak dost váhám, zda toho půjdu, zda se o někoho budu zajímat, zda budu opět obětovat svůj čas.

Mějte se krásně a zvažte to, s kým se zapletete a do čeho jdete, nejspíš máte na víc!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leopardí Mládě | E-mail | Web | 18. července 2014 v 11:50 | Reagovat

Když jde o vysokou, neustále vtipkuju, že nebudu mít žádné přátele, a tak se ze mě stane na stará kolena šprt a sportovec... Třeba tomu bude jinak. Uvidím.

Když mluvíš o tom, že máme na víc, ukončila jsem to natvrdo s panem Svalnatým a Zimovi řekla, že mě nudí. Byl to neuvěřitelně osvobozující pocit, věděla jsem, že jsem najednou výš než oni a mám tu moc... Ale dlouho mě ten pocit nehřál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama