Červenec 2014

První chytrý kluk aneb díky friends with benefits měřím svoji dospělost

30. července 2014 v 11:52 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Není nic jednoduššího než recyklace minulosti, kterou nevědomky stále přepisuju. Můj sentiment se nenápadně vrací, srovnává a znovu vyvozuje názory, abych si pak nakonec sám našel ten úhel pohledu, který se mi zrovna hodí. A tak si svůj život srovnávám s tím, který jsem žil dřív a přitom vůbec nevidím, jak vlastně všechno mám. Vzpomínám si na friends with benefits, opálené tělo a dokonalý pocit, že tam někdo je, někdo, kdo vám napíše, kdo se na vás těší a kdo s váma plánuje. Vidim, že tohle teď nemám a okamžitě se ptám, kde to je a jak to získat. Jenže takhle to nejde, ptám se špatně. Jsem daleko od loňského friends with benefits strašně daleko. Opustil jsem homo svět, pracoval jsem pro Mirandu, natočil film a vydělal balík. Poznal jsem další lidi ze školy, platonicky se zamiloval do Ály a můj vztah k opravdovým kamarádům se také změnil. Pracuju v Designbloku a celkově jsem dospělejší. A konečně cítím zlepšení ve vztahu k rodičům.

Na začátku července jsem si uvědomil, že přes můj pocit znuděného upracovaného června, jsem pařil mnohem víc než minulej rok a co se týče prázdnin, takhle moc jsem si je užíval možná tak v roce 2012. Mám v ruce diář a říkám si, že bakalářka je za dveřma a tak dlouze vysedávám u PC a píšu jako o život. Přestal jsem se starat a plánovat a kamarádi přišli sami od sebe. Grilovačka s lidma ze školy byla moc fajn, hodně dospělácká. Hodně jsme debatovali, vypil jsem jen jedno víno. Pak pozvánka na otevření další pobočky, oslava pana Sportovce a neustále zvonící mobil. Ála, K. a taky Tymis! Volal s tím, že žije a že se omlouvá že nenapsal. Byl jsem moc rád, cítil jsem klid.

Mám spoustu práce s Designblokem a bakalářkou, za chvílí odjedu na jih a nezbyde po mě vůbec nic. Mám rád tichá vypaření se, ale zároveň si uvědomuju, jak se s nikým nestihnu rozloučit. V hlavě mám miliony nápadů, ale čas jde proti mně.

Nové friends with benefits

Nemůžu uvěřit, jakou váhu tomu dávám. Friends with benefits je přece strašně důležitá záležitost. Nejen, že je to nový a často kritizovaný vztah dvou lidí, který krom toho, že se vůbec nehodí pro mou sentimentální povahu, mám za sebou. Jak to, že o tom píšu až na konci článku? Že o tom do noci nepřemýšlím a nejsem z toho udělanej? Zkušenosti. Krátkodobé vztahy a zlomené srdce mě až příliš obrnili na to, abych se Čerta ptal "co s námi bude" nebo mu diktoval "aby to nikomu neříkal". Je mi to jedno a nechápu to. Pravdou sice je, že oproti ostatním je to první chytrý kluk, pořád nevím, zda se mi líbí a dokonce vůbec nepřemýšlím, jak to dopadne. Navíc bych teď radši randil s Álou než s ním. Ten opar vzpomínek tu je, protože poslouchá stejné písně jako Dýn a má rád stejné filmy, ale já najednou zjišťuju, jak to pro mě není důležitý. Mám ze sebe radost, ukazuje to, že jsem vážně zkušenější a dospělejší, konečně umím říkat ne, soustředit se a nic necítit, když zrovna nechci, ale na druhou stranu mi to ani nepřínáší nějaké zvláštní vzrušení. Jak moc se má tedy člověk proti nástrahám vztahů bránit, aby nakonec nepřišel o schopnost něco cítit? Kde je ta míra? A tak spravuju facebook designbloku, chodím do knihovnu kvůli bakalářce a neřídím si budíka. Připravuju se na dovču a ignoruju vztah, který mi přece nic nepřinese. Stejně jako Ká. i já mám takové puritánské období a každé sexy tělo mi přijde k smíchu. O to víc chci mít na svém Instagramu selfie se svým sixpeckem, jo, tak to je přesně to dospěláctví.

Nashledanou!

Konec opravdových přátelství

26. července 2014 v 10:03 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Formální prázdniny anebo taky příjemné letní peciválství. Po prokaleném červnu, kdy jsem pařil každý třetí den a ve volných chvílích měl směny v luxusní restauraci, se červenec jeví jako klidný měsíc. Většinu času jsem doma a dělám věci na Bakalářku a do Designbloku, ale je to jen pocit, jaká je tedy realita?

Má přemýšlivost dosáhla svého vrcholu včera večer, když jsem byl venku s Čertem. Podobně tomu bylo druhý den na private party, kdy jsem na té zahradě za Prahou zůstal s Tymisem sám a opět sme se rozebírali navzájem. Tehdy jsem zjistil, že se ve mně vlastně moc nevyzná, a přesto, že mě chápe, tak nedokáže ocenit mé názory a pohled na svět. Zatímco já jsem vedle něj vypadal jako komerční dítě a oběť doby, on působil jako zhulený společenský vyvrhel uzavřený sám do sebe. Ještě v tu chvíli, kdy seděl naproti mně a nechápavě kroutil hlavou, jsem věděl, že mu dlouho nenapíšu. Je to skoro týden a nenapsal ani on :/ . Vadí mi to? Možná, a to mluvím o nejlepším kamarádovi ...

Byl jsem na zahradě celkem čtyři dny. Věděl jsem, že se tam už po zbytek prázdnin nedostanu a tak jsem si užíval čerstvý vzduch, odtržení od města a vzpomínky na ní. Pak jeden den v Designbloku, jeden den v restauraci. Další dny jsem se pokaždé viděl s nějakým kamarádem. Po roce a půl jsem se viděl se slečnou Uměleckou, které by víc sedělo ta Opravdová. Povídali jsme si asi čtyři hodiny a bylo to super. Druhý den jsem zavítal do krémového světa Ká., která mě uvítala s natáčkami ve vytahaném bílém triku. Její příběh je pro mě taky velice inspirativní, má všechno, ale stojí na místě. Včera jsem večer vyrazil ven s Čertem. Pátek, čekal jsem, že si koupíme flašku, opijem se a skončíme u někoho v posteli. Procházeli jsme se noční Prahou a já opět vzpomínal na Dýna a minulé léto. Chybí mi to? Nejsou ti dva náhodou na mě vážně moc malí? Nejsem na takové vyvádění vážně už dost starý? Najednou jsem vyprávěl Čertovi naprosto celý příběh mých kamarádství a přesto, že spousta věcí zůstala nevyřčena, uvědomil jsem si, zda je potřeba je říkat nahlas? Byl jsem venku s milým, chytrým klukem a čekal na zvrhlé, puberťácké reakce, na které jsem si díky roku v homosvětě zvyknul. Stejně jako Opravdová prohlásila "taková zvrhlost!" nebo když Ála řekla, že jsou na mě Dýn s Tymisem moc mladí. Najednou se objevují kamarádství ze střední, zatímco pánové z roku 2013 jsou pryč.

Je vážně na čase odhodit práci v časopise, polovztahy s cizinci, úlet s Vilem a historii friends with benefits a nabalovací večery s Tymisem do háje? Pravdou je, že s koncem letního semestru jsem opustil homo svět stejně rychle, jako mě opustili choutky na něj. Vrátilo se plánování rodiny a naivní zamilování se do Áli. Strašná chuť studovat a starat se o sebe nahradila úplně všechno. Je čas na kamarádský audit.


Private Party a kamarádský audit

21. července 2014 v 9:45 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Sedím na verandě, na zahradě, za Prahou. Jsem tu už čtvrtý den a mám pocit, že je nejdéle strávený čas tady pro letošní rok. Páteční private party měla být jednodenní, ale přemluvil jsem Tymise, aby se mnou zůstal do neděle a pak jsem se i já rozhodl tu být až do dneška. Každé léto jsem tu s ní byl aspoň ten týden, tak se snažím si aspoň letos užít ten prodlouženej víkend. Její smrt mi dochází až teď, po půl roce.

Private party s Dýnem a Tymisem byla akcí, na kterou jsem se dlouhou dobu těšil. Na všech směnách v luxusní restauraci a koneckonců i při práci do Designbloku jsem se v duchu těšil až s mými kamarády vyhodíme z kopýtka na mé zahradě. Nakonec to bylo nad očekávání skvělé. Dýn byl vážně úžasnej. Uvědomil jsem si, jak se mi vyplatilo si na něj počkat. Od té doby, co nebydlí s panem F. se vídáme víc a cítím, jak se to přátelství vrací. Byla s ním sranda, strašně jsem se bavil, ale za to Tymis vedle něj vypadal jako arogantní morous. Těsně před tím, než jsme šli spát, začla hrát ta smutná písnička. Sedl jsem si nakonec zahrady do té nejtemnější tmy a neuvěřitelně se rozbrečel. Půl roku po její smrti se mi v opilosti dostanou emoce. Byl jsem překvapený, ale nejspíš jsem to potřeboval.

Následovalo to dokonalé postparty morning. Tentokrát neměl ani jeden z nich kocovinu, za to mě dost bolela hlava. Belhal jsem se ve žlutém triku do obchodu, abych koupil něco ke snídani. Uvítal jsem kluky hotovou kávou a francouzskou snídaní. Než jsme se vyprdelili na koupák byla jedna hodina. Na koupáku se kluci netajili svou orientací a tak většinu času hodnotili kolemplující hochy. Zvedal jsem oči v sloup a plaval dál, ale nevadilo mi to. V tu chvíli jsem si říkal, jak moc jsem od nich heterosexuální.

Nakonec jsme hodili Dýna domů a jeli zpátky. Tymis se neusmíval, nenaslouchal mi a jen tvrdil, jak jsme jiní. Nechtěl se mnou mluvit a o svých myšlenkách, protože se bál, že je nepochopím. Choval se neuvěřitelně a já začínal mít pocit, že ten kterému tak honosně přezdívám nejlepší přítel je vlastně člověk, kterej mě absolutně nezajímá. Druhý den to bylo ještě horší. Nemám vůbec chuť mu psát nebo ho vídat. Dělal jsem maximum, když byl ve sračkách, ale nenapadlo mě, že se z něj stane kluk, který všechno odmítá.

Sedím na zahradě, poslouchám zpívající ptáky a mám pocit, že to nepřichází. Něco tu chybí. Stromy jsou přerostlé, spousta z nich už chybí, jsou pokácené. Zahrada se mění. Když jsem si s Tymisem povídal o tom, jak jsem si vydobyl vše, co jsem jako malý chtěl a o čem jsem tajně snil (vztahy, práce, CV, peníze, auto, cestování, aj.), tak jsem prohlásil, že teď přichází další období. Období od minulého do tohoto léta se nesla ve znamení opravdových přátel, kteří se mnou ale nedrží krok a na cestě životem odbočují. Jsou tu mraky nových lidí, hlavně ze školy, ale ti mě znají rok, dva. Elle mě znala od sedmnácti, Bejvalka od 18ti a Tymis od 19ti. Diesel odjíždí na půl roku na erasmus, takže tu pro mě taky nebude. Nějakým způsobem dochází ke kamarádské obměně a já pořád nevím, jaký na to mám názor. Jednou zapálený oheň se sice snadno rozhoří, ale nesmí tu být příliš žáru. Těším se, až se mi vrátí Venkovanka s G., jsem zvědavej, jak se vyvine vztah s Čertem a těším se, až zase uvidím Ká. Moc se mi líbí Ála a včera sama napsala. Nechci z ní další kamarádku, ale nechci nic rozsekávat.

Loučí se Nedostižný v unaveném oparu spokojenosti ...

Slavnostní rekviem za minulé prázdniny

18. července 2014 v 8:42 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Můj pokoj vypadá, jako narozeninová párty. Summer celebration. Všude na poličkách mám vystavené dárky, značková vína a dokonce designérskou tašku. Začátek léta se zdá tak slavnostně. Počasí je letos neuvěřitelně proměnlivé a tak úmorná vedra střídá chladný déšť.

Na začátku střední jsem si uvědomoval svou náladovost, se kterou sem neustále bojoval. Nakonec jsem svou rozkolísanost upevnil v cíli, kterým se stala vysoká. Jenže po maturitě mě ta stálost opustila a já se najednou ocitl naprosto jinde, na druhé straně. To kolísání tu je pořád, akorát se ty výkyvy se navzájem od sebe čím dál tím víc vzdalují.

Je půlka července, a zatímco jsem byl minulé léto v sexuálním rozpoložení, pendloval jsem mezi Dýnem a panem F., z Tymise se stával nejlepší kamarád a Ká. i Elle se mnou pracovali, jsem teď naprosto jinde. Pan F. a Elle zmizeli, díky bohu, z mého života. Tymis je vážně nejlepší přítel a Ká. dělá v nadnárodní společnosti. Nebyl bych to já, abych neměl dva úvazky a tak krom brigády v luxusní restauraci, docházím do Designbloku, kde si dělám bakalářku. Kde je to děvkoidní zimní randění? Proč jsem najednou tak homofobní? Kde je má nadrženost a chuť pařit za každou cenu?

Mám pocit, že po divokém letním semestru, kdy jsem točil film a psal do eskortu jsem najednou čistá studijní duše. To možná jo, ale například sem zapomněl, že i když jsem s Vilem pomyslně opustil celý ten teplý svět, tak se mi na pozadí dnů odehrává neustále nějaký flirt. Jak jsem mohl zapomenout na Poláka? A co víkendový se s Cizincem? A potom ten Rusák? A to nemluvím o hezounkovi s Paříže a Čertovi! A stejně, kdyby to nebyly jen flirty mé kamarádské portfolio je složené taky z homosexuálů, co třeba pan Prvák! Chci jen říct, že mé neustále vzpomínání historii jenom přepisuje. Mám pocit, že tohle jaro bylo ve znamení pracovních úvazků, ve skutečnosti jsem sei ale stíhal užívat a můj inbox plnily zprávy od neznámých.

Myslím si, že nejdůležitější věc, kterou jsem se za poslední rok a půl naučil je sebedůvěra nebo spíš jistota v životní tempo. Nevěřím na osud, ale ta myšlenka toho, že jsou naše životy řízeny něčím neovlivnitelným je neuvěřitelně lákavá, protože nás zbavuje jakési zodpovědnosti za chod událostí. "kašli na ní, Praha je plná holek" - ano to samé platí pro život. Není třeba spěchat, ty věci samy přijdou. Tahle věc mě neuvěřitelně uklidňuje a přesto, že jí nevěřím na 100%, tak věřim sám v sebe. Moc dobře vím, že se nikdy nebudu nudit, vždycky budu mít komu zavolat a přesně jak ukazuje toto léto, budu mít vždycky zadní vrátka, která si odjakživa přirozeně tvořím.

Po meetingu v luxusní restauraci a směně na jiné pobočce, jsem nějaký nebezpečně spokojený. Zase mě přešla touha odejít a choutky na redesign pokoje, ale jak se tak pozoruju, tak jsem čím dál tím víc váhavější. Ten oheň ve mně už tak nehoří, mnohem víc si vážím vlastní energie a tak dost váhám, zda toho půjdu, zda se o někoho budu zajímat, zda budu opět obětovat svůj čas.

Mějte se krásně a zvažte to, s kým se zapletete a do čeho jdete, nejspíš máte na víc!


Pracovní červenec, pod mrakem a v kancl

11. července 2014 v 13:37 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je vlhké zatažené léto, velká zátěž a dusno, chodím spát o půlnoci, stávám vždycky v osm, každé ráno sice cvičím nově i ruce, ale mam vždycky takové divné dunění v hlavě, jako kdybych pil, rodiče jsou doma, chodím jen na brigádu nebo dělám na bakalářce do Designblogu, nemám chuť k jídlu, strašně piju, sem na sebe naštvanej, protože jsem nerudnej, na pozadí vzpomínám na minulé léto a všímám si, jak moc zábavy jsem si během tohoto června dopřál.

Já nežiju realitou a nikdy jsem nežil. Má citlivá povaha mě nutí utápět se vzpomínkách, vytvářet si nové pohledy na zažité, přepisovat historii a brát si z ní jen to, potřebuju. A když si zrovna nehodnotím zkušenosti, tak nadějněplně plánuju, snažím se sám sebe nadchnout, povolávám naivitu a dávám si cíle. Přítomnost je ale vždycky v pozadí a tak se už od tý doby, co končil letní semestr snažím co nejvíce si užívat studentského života. Celý červen jsem se poflakoval venku, hlavně s lidma ze školy, vídal se s real friends a chodil na akce. Vím, jak moc jsem pracoval a učil se, zatímco hlavou bežely myšlenky na vytoužené volno. Pak, když přišel červen, jsem dělal všechno proto, abych se "vytrhl" z reality. Vyvrcholilo to Francií, festivalem a narozeninami.

Jenže teď je tu zatažený červenec. Mám spoustu kancl práce do designbloku, zatímco si odbíhám na směny do luxusní restaurace a s kamarády si spíš píšu a telefonuju, než abych s nimi byl. Na práci v luxusní restauraci je dobré to, že se díky ní dostanu do kontaktu se zajímavými ldimi. Zákazníci jsou většinou bohatí, takže mají čas na své koníčky, sport a své tělo. Celé směny si říkám, jak si to já budu užívat se svými přáteli. Jenže jako kdyby mě ten městský život plný právě těchto luxusních restaurací, schůzek a pracovních pohovorů už nebavil. Jsem na pomezí designu a reklamy a nevím, jak se mám oblékat. Jsem na pomezí orientací a nevím kým se zabývat. Nevím jestli jsem prací v časopise a polovztahem s bohatým Vilem nasytil toho umělého snobství, nebo jak to pojmenovat, ale spíš mam chuť odjet na dva měsíce do Asie a stavit tam školku, třeba. Všechny ty mé potřeby, snahy a názory jdou proti sobě a já, jako kdybych kličkoval, prokluzoval a tančil všemi těmi zájmy.

Vin Diesel je úžasný. Stíhá pařit, zatímco si koupil byt, který sám renovuje a v srpnu odjíždí na erasmus do Finska. Jsem vážně rád, že jsem ho poznal. Dýn drží slovo a od prohlášení na oslavě, že se chce víc vídat, mi už třikrát volal. Jenže můj nabitý diář je i v létě nedostižný a tak jsem musel říkat ne. Jiřinu a K. odbiju private party, ale jinak na ně taky nemam čas. Tymise sem taky dlouho neviděl a s Ká. jsme řešili jen její práci, kam jsem i já poslal životopis.

Včera jsem se viděl s Čertem, abych mu nabídl, aby se mnou jel na dovolenou. Po tom, co se lidi ze školy vybarvili jako nezodpovědný lenivky a real friends have no money, se mi tenhle člověk, co se mnou natáčel, byl na eurovíkendu a zná mě ze školy jevil jako ideální partner na dovču. Ano, další člověk, další kamarád, kterého "nepotřebuju", ale to, co potřebuju je dovolená, ať už na ní pojedu s kýmkoli. Než jsem se ale sešel s Čertem, psal jsem si s panem Dospělým a pojistil jsem si tak spolucestovale na dovču. Překvapilo mě, že by jel, teď mu jen napsat, že už ho nepotřebuju.


GOLDEN ANNIVERSAIRE aneb symbolický mezník mého lepšího já

3. července 2014 v 12:11 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
tři černé kočky v jeden den, počasí, které mluví, Ála jako stará láska, zpátky k Dýnovi, Tymisovi, střední ještě neumřela, sexuální nerozhodnost, křečovité plánování vztahů pracovních, poslouchám hudbu od lidí z Designbloku

Dvacáté první narozeniny se jeví jako ideální mezník v roce pro nový začátek. Už dlouho se zbavuju své křečovitost, všehořešení a snažím se být ten pozitivní, mladý, cílevědomý kluk, který dělá věci pořádně a do konce. Velká oslava mých narozenin, na kterou dorazili všichni mí důležití přátelé působila jako malý letní silvestr a já si chci dát předsevzetí, vlastně musím.

Nejdříve to mělo být jen káva s Bílým drdolem, který se vrátil z Izraele. Já jsem měl vyprávět zážitky z Francii a po dlouhé době vidět kamarádku ze školy, která má tak velké charizma, tolik kontaktů a vždycky mě pobaví. Nakonec jsme si řekli, že pozveme víc lidí a na pozvánce bylo najednou 120 přátel. Bylo krásný počasí, byli jsme venku a pili Habánské víno. Začali chodit opradoví přátelé a já jsem čím dál tím víc cítil tu euforii. Přišla slečna Umělecká s přítelem, Dýn, Tymis, Diesel, K., Jiřina, Ká. s přítelem, Ála, Dobřich, dcera Zpěvačky, Beka a lidé z luxusní restaurace. Byl jsem opilejší než ostatní a snažil se je bavit, zatímco ve vzduchu visela Tymisova a Dýnova orientace jako nepřehlédnutelný otazník. Cítil jsem, jak se nemůžu naplno otevřít, ale bylo to třeba? Měl jsem si přeci jen užít jejich přítomnosti a slavit. Velmi mě překvapili, že všichni přišli a ty originální dárky, srandičky a překvápky mě skoro až dojali. Nakonec jsem vedl opilého Dýna a šíleného Tymise domů k Dýnovi, kde jsme všichni spali. Nálsedoval dokonalý oběd s Dýnem a výlet na zahradu s Álou. Uvědomil jsem si, že těch přátel mám až moc. Přestože jsem se zbavil všechno z bývalé práce, od luxusní restaurace si udržuju odstup a potom co mě Elle a Bejvalka naštvali, tak tu ještě je místo pro další, ale nebude na ně čas. Zajímavý postřeh měla Ála, která říkala, že jsou na mě ty kluci moc mladí. Nikdy mě to nenapadlo, protože to, co jsem s nima zažil je neuvěřitelné. Dýnův život jsem naprosto změnil a pro Tymise jsem životní přítel, ale co oni znamenají pro mě? Mé studijní a cestovatelské plány jsou tak velké, že už teď je jasné že v tom se mnou nebudou držet krok. Ale není to jedno? Mám je rád, dělám pro ně private party.

První půl rok 2014 byl hodně křečovitý a mě tenhle mezník nutí k rekapitulaci. Po tom, co jsem měl spoustu úvazků a vydělal balík, jsem si uvědomil, že vůbec nemám čas na školu a začal jsem dokonce uvažovat i o tom, že skončím v luxusní restauraci. Dost radikální rozhodnutí, že budu dělat zbytečně vedlo k opuštění redakce a urychlení dotáček filmu. Najednou tu byl červen a já jsem zjistil, že i bez dvou úvazků jsem pořád zaneprázdněn. Kdykoli mám volno, tak hned něco podnikám, beru mobil do ruku a plánuju. Na jednu stranu si říkám, že jsem mladý, měl bych si užívat. Na stranu druhou si chci budovat kariéru. Neustále hledám rovnováhu mezi studiem a prací, mezi penězi a zábavou. Snažím se vzpomenout na ní, co by mi tak řekla, kdyby ještě žila. V hlavě se mi vynořují její názory a myšlenky. Co by udělal na mém místě?

Jedno vím jistě, v Designbloku musím do své práci vložit sebe, dělat to srdcem, tvářit se jako specialista a vydobýt se respekt. Je mi jedno, jestli mě v budoucnu zaměstnají na plno, prostě do my best. Přestal jsem jíst večer a začal ráno posilovat mnohem více, než dřív. Zakazuju si spěchat, protože nedělám nic jiného, že po Praze zběsile pobíhám od tramvaje k tramvaji. Chci kamarádům více naslouchat a víc jim pomoci. Musím si dávat pozor na teplá gesta, chápat ironii a užívat si všechno, co dělám. Nechci trpět pracovní dny, abych se pak o víkendu opil a přejedl. Mám v ruce tlustý životopis, armádu přátel a zkušenosti s nejrůznějšími lidmi. Vyznám se v lidech, vím co chtějí. Jak já můžu být nešťastný?


Posiluju, miluju přátele, vzdělávám se a bavím se