Červnová zatíženost

18. června 2014 v 16:37 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Červnové pracovní rodeo mě donutilo mít pocit, že mám málo času. Sotva stíhám kamarády a práci v Designbloku. Nedaří se mi spát dlouho a tak to doháním předvečerním dvacítkami. Nemám chuť k jídlu, žádné svičení, žádná bulirexie, stav rovnosti. Neustále mám v hlavě nadcházející semestr, mé vzdělání a vysněný životopis. Vrátil sem se k heteráckému snění o vztahu s holkou a tak si naivně nalhávám, že mi to s dcerou zpěvačky vyjde. Nevyjde, včera to byla nuda. Je na mě moc rozespalá, málo snaživá, agilní. Vrátil jsem se i k myšlence na reinovaci pokoje, insparce designblokem. V designbloku se mi začíná dařit, má práce se projevuje na webu a v komunikaci, jsem nadšený.

Na Tymise nemám čas a tak ho pořád odkládám. Včerejší tour de famille s Ká. mě moc nebavila, a při poslouchání jejich problémů jsem skoro usínal. Zjistil jsem, že moc nejím. Moc práce, moc vedra, skinny léto přichází samo od sebe či co. Jsem otrávený. Zubní operace se nepovedla a tak musím dojíždět do ordinace za Prahou několikrát týdně, jaká to otrava. S Bejvalkou, K. a Jiřinou se nebavím. Není na ně čas. Zařizování dovolené s lidma ze školy je skoro hotové, ale začínají se cukat. Najednou, když už mají říct ano, se objevuje jejich strach z toho, že se vážně nějak rozhodli. Jestli to zruší, nikdy s nimi nepromluvím.

Ve stínu nezodpovědnosti nových přátel se Tymis a Dýn blýskají jako diamanty. Vzpomínám na minulé léto a říkám, že mi zas chybí spřízněná duše. Tymis tu je, ale s problémy a bez peněz. Začínám být opět hezký a mám chuť vyrazit do klubů. Přitom, když jsem nedávno byl s Cizincem, chtělo se mi z buzen zvracet. Neustále se inspiruju našimi bohatými zákazníky a chováním lidí z Designbloku.

Jsem ve stavu uvolnění. Školní maraton vystřídalo zařizování dovolených a kamarádská nerozhodnost. Pořád mám málo času sám na sebe a chybí pobyt na zahradě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leopardí Mládě | E-mail | Web | 20. června 2014 v 9:44 | Reagovat

Postupem času se ze mě asi vážně stává vesničan a baví mě to... Pokud nepočítám to, co otrhám po cestě na zahradu, tak nejím vůbec nic. Není to ani tak horko, jako spíš komplexy.
Zařizování dovolené jde nějak do háje, začínám mít strach, že to neklapne a nakonec zůstanu doma s dalším nesplněným snem, přitom úplně zbytečně. Mezitím mi Kamarád vykládá, kam všude se se svou přítelkyní chystá a mě to akorát deptá, protože jí plní moje sny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama