Červen 2014

Jít do hloubky, aneb kvůli naivitě nedospěju

25. června 2014 v 19:13 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Málem jsem si tím mobilem vyrazil oko. Šel jsem v tom novém kabátě po Vodičkově ulici, když v tom mě najednou pozdravil Čmelda ze staré práce! Stál tam v nějaké nové kavárně, široce se usmál a moc hezky mě pozdravil. Já jsem ale jen kývl hlavou a byl jsem doslova zděšen. Taková ironie, on a přímo tady!

Praha je vážně malá, ale taky dost nebezpečná. Dnes se mě snažily dvě dámy na pokladně okrást, několik lidí mi šláplo na nohu a o strkání v tramvaji ani nemluvim. Ale co to melu za sračku. Jde o to, že si říkám, že když budu žít tak, abych nemusel nic skrývat - jak moc potom budu šťastný? Práce v Designbloku mi začíná dělat vrásky, automaticky se bráním dlouhodobým plánováním a řízenou komunikací, ale problém to neřeší. Je důležité mít neustále na paměti vizi, hlavní cíl a důvod toho, proč to dělám. A já vážně chci spojovat komerci s uměním a rozvíjet talenty. To mě naplňuje, posouvá, o to tady jde. Je jedno, co mám na sobě, jakým autem jedu a s kým se bavím. Otázkou je, proč a co dělám.

Starání se o kamarády a pomáhání jim mě sice naplňuje láskou, ale do jisté míry je každá i tato pomoc sobecká. Najednou si vzpomínám na Žida ze školy a říkám si, jak vedle něj vždycky vypadám strašně hloupě, povrchně a komerčně. Je to strašně chytrej a je pro mě vzorem i tím, že si žije po svém a je šťastný. Nebo si vzpomínám na pana M., který je takový ten typický chlapák v tom, jak mluví málo, ale přitom je to velká osobnost. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si řekl o zpětnou vazbu a zjistil, že sem naivní a měl naprostou pravdu.

I dnes zjišťuju, že ta povrchnost je ve mně strašně zakořeněná. Já se máločím zaobírám opravdu do hloubky. Asi snad nebudu přemýšlet, proč, ale celkově mi jde jen o tučný životopis a jistou budoucnost. Na stranu druhou se snažím dělat věci, které mě baví. A tak najednou je tu cizí myšlenka, prdět na to, jenže jí neznám, neumím jí. Musím prostě brzdit ještě víc. Dokud nebudu stoicky pevný v názorech, v hovorech a myšlenkách.

Záblesky z bujarého června a Designblok

25. června 2014 v 13:30 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
studený červen, dlouhé spánky, ranní župany, kyselé kafe, přežitá přátelství, unavenost z úvazků, oddalování poviností

Nemohl jsem uvěřit tomu, že ten audit v luxusní restauraci máme za sebou. Pochválila mě hlavní ředitelka, zatímco mě to bylo naprosto u prdele. Těšil jsem se až odtamtud konečně vypadnu. Po tom, co Bejvalce zemřela matka, mě babička a Tymisovi zavřeli otce, jsem zvyknul na to, že ve svém životě musím neustále čelit těmto životním katastrofám. A s novým kamarádským kolektivem je to stejné. Jako kdybych si ve své hlavě vyhodnocoval, kdo si mou péči zaslouží a kdo ne. Ve chvíli, kdy jsem měl radost z Dýna, který konečně bydlí normálně se objevila Ála, která mi brečí do telefonu kvůli pohlavní nemoci a ruší skupinovou dovolenou. Dcera zpěvačky se vyvrbila jako pohodlná fiflenka a jsem rád, že mě to nějak neranilo. Blíží se Eurovíkend a ten je už teď nevydařený. Má být ošklivo a Ká. bude v jiném hotelu. Práce v Designbloku je stále lákavá, vytrvávám, ale jsem neustále unaven.

Včerejší školní rozlučka byla ještě trapnější než jsem si myslel. Šerpu za trapnou kampaň jsem přiložil k dalším zbytečným cenám a sledoval rozladěného ředitele s jeho nuceným úsměvem. Třeťáci byli až moc otevření a jejich drbání mě celkem zklamalo. Nakonec jsme ale zůstali čtyři a skončili u Viki na bytě. Bylo to super, protože se pilo a pouštěla se dobrá muzika. Nemohl jsem uvěřit tomu, pan Čert, který se mnou také natáčel po mě házel oči. Ála spala a Viki byla otočená, lávová lampa, muzika a jeho doteky. What?! Ani jsem si nestihl ulevit od skončené práce, pořádně zrelaxovat a všechno tak nějak nechat usadit a už se zase válim v dalším bytě s dalším klukem! Vždycky jsem si to o něm myslel, ale nenapadlo mě, že budu mít svou ruku na jeho pulzujícím penisu a čekat na jeho reakce. Hodinový petang skončil a já si ráno užíval toho dělání "jakoby nic". Minulý březen - Kudlanka a pan F. - bylo to naprosto to samé. Opět slavné periodické opakování se.

Celé hodiny a hodiny za barem jsem přemýšlel o tom až vyrazím na pochůzky a budu žít, jako naši zákazníci. Za chvíli mě čeká sezení ohledně Grand Czech Design a mě to vůbec nevzrušuje. Stejně jako telefonování s Dobym, placení pokut za Álu a psaní si s Francouzem.

Skončil jsem psát, natáčet a skončil i letní semestr. Já jsem ale stále ve víru svých přání a nestíhám. Můj život je opět hektický a alergie na křečovitost se zanedlouho dostaví. Nepotřebuju peníze, kontakty, velká jména a velké značky, potřebuju klid.

Rozpustilost, teplá pomsta a zoufalky

21. června 2014 v 12:33 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Začínám mít pocit, že můj život je vždycky jakýmsi zrcadlem seriálu, který právě sleduju. Když jsem letos sledoval The secret diary of a call girl, cítil jsem se jako opravdová děvka. Bylo to lehce po aférce s bohatým Vilem a Tymis byl ještě v pohodě na to, aby se mnou obrážel kluby. Stejně jako ona tají, že je coura, skrýval jsem i já předevšemi svou práci pro eskortní magazín, kam jsem psal články o módě. S příchodem června jsem začal opět sledovat Zoufalé manželky a oblíbenou Bree, která v dobách založení tohoto blogu pro mě byla silně inspirující. Ano, sledování seriálů je pro mě velmi inspiritavní, hledám v nich sám sebe a opět jsem se našel.

V uklizeném pokoji se válí pár věcí. Spím nahatý, zavřené okno, špatný vzduch. Probouzím se se skvělým pocitem a vzpomínkami na předešlou noc. Beru si na sebe župan a jdu do kuchyně. Jako Bree, která jde ráno v županu pro noviny. I já jsem rozcuchaný, mám zmačkaný obličej a pohybuju se dost pomalu. Nikdo není doma, dělám si snídani a přemýšlím o tomto článku.

Měl jsem pět dní v kuse za sebouv luxusní kavárně, mezitím jsem jen tak-tak stíhal práci do designbloku a ve volných dnech jsem byl pít. Nejdříve jsem byl s dcerou Zpěvačky u Ály doma na filmech a pak se loučil s Venkovankou a Gábou. Proto jsem spal ze čtvrtka na pátek dvanáct hodin v kuse. Jsem rád, že jsem se celý den učil, ale nakonec jsem se musel vidět s Tymisem. Musel, prožívá totiž nejhorší období a já si na něj nikdy neudělal čas. V devět odjíždím do centra. Pijeme, moc mu nerozumím, je vidět jak jsme rozdílní, nedaří se mi mu pomoct. Přemlouvá mě, abychom šli do klubu. Mezitím si esemeskuju s Dýnem. Nakonec čekáme před klubem na Dýna a jeho cizince, seznamujeme se s jakousi Martinou, je zábavná, bavím se. Nakonec přicházejí a jdeme se všichni bavit. Netrvá dlouho a Tymis odbíhá za nějakým klukem, zůstávám sám. Nakonec nacházím Tymise, jak brečí tomu klukovi na rameno, jsem rád že je utěšen, ale měl bych to asi dělat já. Tančíme, Dýn a ten jeho dělají grimasy, je to strašně vtipný, jsem mírně opilý. Přichází transka a všichni si z ní dělají srandu, baví mě ten malý kluk ze Zary, směju se jak blázen. Tymis odchází a za vše mi děkuji, jsem potěšen. Na parketě tancují samí skvělí mládenci, pokukují po mě dva. Nevím koho si vybrat a najednou se osahávám s tím malým. Nechci ho, Dýn kroutí hlavou, že tohle fakt ne. Jdu za tím vyšším, trapas - je cizinec. Uklidňuju se na záchodě, sbírám kuráž a jdu flirtovat s tím blonďatým, co na mě celou dobu čumí. Získat ho je ještě snažší, nudí mě a trapně se mě snaží na něco pozvat. Nelíbí se mí, vymlouvám se na záchod a jako největší bitch odcházím z klubu. Pocit viny? Ani náhodou, teplá pomsta nebo tak něco. Dostávám esemesku od tymise "Jsi úžasný", v tu chvíli můžu usnout. Ráno se vzbudím, káva, zoufalky, článek.

Spontánní akce jsou asi fakt nejlepší. Nemůžu uvěřit tomu, že tři dny ze sedmi prokálím. Když jsem šel v pět ráno domů, užíval jsem atmosféru mrtvého pražského předměstí, které čeká na další den. Šel jsem neobvykle pomalu. Je přece léto, má to takhle být. Těmi třemi flirty jsem si trochu načechral ego, přičemž sem si řekl, že na to mám rozhodně právo. Bree v osmé sérii randí s chlapama jako blázen, ale nic necítí a to samé jsem měl včera. Blíží se cestování, plánování, prázdniny.


Červnová zatíženost

18. června 2014 v 16:37 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Červnové pracovní rodeo mě donutilo mít pocit, že mám málo času. Sotva stíhám kamarády a práci v Designbloku. Nedaří se mi spát dlouho a tak to doháním předvečerním dvacítkami. Nemám chuť k jídlu, žádné svičení, žádná bulirexie, stav rovnosti. Neustále mám v hlavě nadcházející semestr, mé vzdělání a vysněný životopis. Vrátil sem se k heteráckému snění o vztahu s holkou a tak si naivně nalhávám, že mi to s dcerou zpěvačky vyjde. Nevyjde, včera to byla nuda. Je na mě moc rozespalá, málo snaživá, agilní. Vrátil jsem se i k myšlence na reinovaci pokoje, insparce designblokem. V designbloku se mi začíná dařit, má práce se projevuje na webu a v komunikaci, jsem nadšený.

Na Tymise nemám čas a tak ho pořád odkládám. Včerejší tour de famille s Ká. mě moc nebavila, a při poslouchání jejich problémů jsem skoro usínal. Zjistil jsem, že moc nejím. Moc práce, moc vedra, skinny léto přichází samo od sebe či co. Jsem otrávený. Zubní operace se nepovedla a tak musím dojíždět do ordinace za Prahou několikrát týdně, jaká to otrava. S Bejvalkou, K. a Jiřinou se nebavím. Není na ně čas. Zařizování dovolené s lidma ze školy je skoro hotové, ale začínají se cukat. Najednou, když už mají říct ano, se objevuje jejich strach z toho, že se vážně nějak rozhodli. Jestli to zruší, nikdy s nimi nepromluvím.

Ve stínu nezodpovědnosti nových přátel se Tymis a Dýn blýskají jako diamanty. Vzpomínám na minulé léto a říkám, že mi zas chybí spřízněná duše. Tymis tu je, ale s problémy a bez peněz. Začínám být opět hezký a mám chuť vyrazit do klubů. Přitom, když jsem nedávno byl s Cizincem, chtělo se mi z buzen zvracet. Neustále se inspiruju našimi bohatými zákazníky a chováním lidí z Designbloku.

Jsem ve stavu uvolnění. Školní maraton vystřídalo zařizování dovolených a kamarádská nerozhodnost. Pořád mám málo času sám na sebe a chybí pobyt na zahradě.

Prázdniny v červnu za 50 kč

12. června 2014 v 13:09 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je to zvláštní, že přesto, že se sám sebe nazývám filozofem, jehož předmětem zkoumání je on sám, tak ve svých článcích poslední měsíce moc nefilozofuju. Už od začátku si Nedostižně píšu, abych lépe znal sám sebe. Jenže poslední dobou se v článcích ubírám jen k suchému komentování reality, všímám si jak se mění mé názory, jak se mění kolonky v životopise, okruh přátel a můj volný čas, ale nikdy jsem se moc neznažil jít hloubš a zjistit, co na pozadí dnů skutečně ovlivňuje má rozhodnutí.

Na pozadí rozpálených dnů se promítá její smrt, ráno se probouzím mokrý, opět mě přepadává bulirex a operace zubů nese nepříjemné následky ...

S příchodem června skončilo zkouškové, do Designbloku jsem začal pravidelně docházet a v luxusní restauraci dělám pět dní v kuse. Chodím z práce do práce a kdykoli mám volnou chvilku, jsem v jednom z těch velkých parků v Praze, kde piju ty sladký piva, dvě za 50 kč. Hodně se teď vidám s dcerou Zpěvačky, která se mi fakt líbí. S tou novou partou plánujeme dovolenou a je to zajímavé, jak je to všechno najednou jiné. Další parta na škole, už třetí okruh lidí. Je mi s nima dobře, jsou sice trochu nedostižní, všechno je tak free, že spolehlivost moc neznají, ale cítím se s nimi dobře a o to mi teď jde. Už se nezmáhám na hodnocení jejich povah, ani na řešení toho, kolik mi toho oni dávají a kolik já jim. Mám je rád, oni mě a budu s nimi trávit léto.

Když se mě přátelé ptají na to, co je u mě nového, jak se mám, tak automaticky zmíním rakovinu mamky. Není to snad zhoubné, nemluvíme o tom, nechceme. Kluci mě přestali naprosto přitahovat a začínám se poohlížet po holkách. Možná to všechno bylo jen dospělácké nerozhodnutí, možná jsem heterosexuál, který si to potřeboval ujasnit. Spíš jsem vážně bisexuál, ale vzhledem k tomu, že jsou chlapci kreténi a já bych s klukem chodit nedokázal, bude ze mě heterák. Tak to teď vidím, já - ten, co si v lednu myslel, že se s Vilem odstěhuje do USA! Všechno v mém životě jsou obrovské paradoxy, komické vyhrocené situace, které jdou vždy proti sobě. Pohrávám si se svou orientací, ale není čas na to nabírat heterácké kámoše a chodit balit holky do retra, posilovat a dívat se na fotbal, takový snad nikdy nebudu.

Končí období, kdy jsem říkal, že čím jsem starší, tím méně plánuju, co se mnou bude po téhle škole. Jenže promoce jsou za dveřmi a já musím hodně moc plánovat. Nechci mít zas tři úvazky a stíhat je jen-tak-tak. Jenže ke škole budu mít ještě Designblok, chci chodit na Aj a na luxusní restauraci prostě nezbývá místo. Vážně uvažuju o tom, že tam od října do ledna nebudu chodit, jenže přesně v tu dobu tam máme ty největší tržby. Samozřejmě tu jde hlavně o otázku peněz. Od patnácti jsem nepřetržitě zaměstnaný a nedokážu si představit, že si stejným způsobem budu kupovat "co chci" i v době, kdy finance na mém účtu půjdou jen a jen dolů. Navíc tou budou Vánoce, naštěstí jsem si letos koupil novou zimní bundu, zimní boty a společenské boty, neměl bych tak krom auta mít žádné větší výdaje.

Pořád mám chuť srovnávat minulé léto, které jsem podle sebe samého prokalil s Dýnem, kdy jsme si pořád kupovali červené víno a pouštěli si písničky z mobilu. Nicméně jaká byla realita? Byl jsem hlavně u něj, do klubů jsme ani pořádně nechodili a také jsem spoustu času trávil v reklamce. S odstupem času si říkám, že si tu minulost trochu idealizuju a navíc, po tom všem jsem ve stádiu, kdy takové kalení, paření a studentského užívání si života asi ani moc nepotřebuju.

Sice jsem si konečně začal uvědomovat, že jsem jen pitomej student. Nemusím vydělávat a dělat neměnná rozhodnutí. Můžu si dělat, co chci, mám pořád ještě čas na to "poznávat". Na jednu stranu si říkám, jak jsem na tom oproti ostatním dobře. Stabilní vztah rodičů, bydlení v Praze, opravdoví přátelé, studium školy, která mě baví, nejsem vážně nemocný a ke každému si najdu cestu. Na stranu druhu budou vždycky existovat ti úspěšnější, ke kterým budu vzhlížet, se kterými se budu srovnávat. Jenže i ta touha po úspěchu je mnohem menší a já si tak tiše dláždím cestu k propagaci designu.

Skončilo zkouškové, ale já stejně jako kdybych neměl čas. Příjmeně unavený, opět bez kocoviny a kvůli karmě s rodinnými trablemi se s Vámi loučím. Po staru a přitom v novém.


Fuck Friends

8. června 2014 v 17:19 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Nemůžu spáchat žádný zločin. Kdyby si policie prolézala můj mobil, konverzace a uložené fotografie, pozvraceli by se.

Vzpomínám si, jak jsem si udržoval sebevědomí někdy začátkem jara, protože jsem do filmu musel radikálně zhubnout a nepřipadal jsem si přitažlivý. Navíc jsem měl operaci zubů a nemohl nikam chodit a tak jsem si tu sociální přízěň udržoval na dálku se svými pohraničními známostmi. Plánoval jsem útěk do Londýna, ale nakonec se stalo to, že pan Cizinec přijel za mnou, včera ....

Sex s ním dlouho patřil k těm nejlepším. To až s jarními choutkami na holky si říkám, že to nejlepší bylo s Lexie. Nicméně jsem věděl, co přijde. Je strašně nadržený a dost dobře vybavený. Prosincová noc s ním byla strašně intenzivní a to jsem nebyl ani moc opilej. I tentokrát jsem si vychutnával pražský hotel v centru, profesionály a soukromí. Překvapil mě tím, že chtěl nejdříve sex a až poté jsme šli ven. V hlavě se mi pořád přehrával seriál The secret diary of a call girl a pořád jsem si říkal, že se to skutečně děje. Přišla tradiční sprcha a jeho dick. O pár minut později střídá nadrženost natrženost. Byl jsem velice opilý a nikam se mi nechtělo. Přesto, že se mi sex líbil, chtěl jsem aby to skončilo, myslel sem na dceru Zpěvačku a byl zmaten. V klubu jsem se cítil strašně. Jednak tím, že mi to moc neslušelo a jednak tím, že jsem tam byl s ním. Celkem mě přemlouval, ale nakonec jsme šli domů a konečně usli. I tentokrát jsem se probudil v jeho objetí, propletená těla. Mou opožděnou angličtinu a natěšenost na snídani vystřídal vášnivý ranní sex. Druhé kolo, ještě intenzivnější. Byl jsem samozřejmě dřív než on. Najednou odhodil, pro mě děsivě červený (jahodový) kondom a dělal se rukou. What on earth? Říkal jsem si v hlavě. Vtipná scéna, kdy si říkáte ať se už kurva-doprdele udělá. Najednou jsem v těch několika sekundách představil svírající se oblačna, ve kterých se zmítají blesky. Přesně v tu chvíli jsem se stal obětí vanilkového deště! Floridské Showers - by řekla naše zákaznice z luxusní restaurace! Další důkladná sprcha. Už-už jsem se viděl doma, jenže mě začal líbat se žvýkačkou v ústech, nezažil jsem anything more disgusting! Díky neuvěřitelnému vedru jsem si strašně přál, abychom se už rozloučili. Navštívili jsme také Tymise v nové práci, bylo to fajn.

Pro mě osobně to bylo homofobní vyhození si z kopýtka. S ním se na víc jak na sex nezmůžu a do klubů rovněž dlouho zavítám - neláká mě to. Čeká mě spousta směn v luxusní restauraci, ve které mě to opět baví (naštěstí), módní přehlídka a školní (obrovská) párty, can't wait!

4 červnové prázdninové dny aneb výměna přátel

5. června 2014 v 18:43 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
přátelství jako investice, kamarádská upřímnost, manažer vztahů, vyprázdněné dialog


Měsíc prázdninové zábavy doslova převálcoval rok stylových večírků a já jsem rád, že jsem tu větu, že jsem měl pravdu, slyšel, od loňského listopadu, ještě jednou. Byl jsem ale překvapen, protože tohle měla být ta špatná kamarádská investice. Je to celkem dávno, co se mi v hlavě usadila myšlenka o tom, že přátelé jsou ty nejlepší investice. A i přes to, že v několika případech jsem skvělý investor se mi to občas nepovede, jako například s Elle, která nejen, že se nenaučila mé "kamarádské upřímnosti", ale nakonec začala fetovat. Nebo Dýn, který začal bydlet s panem F. a přesto, že je pořád svůj, se vídáme celkem málo. A právě proto jsem byl tak v šoku, když jsem se vedle něj v neděli probudil!

Organizace private party je mnohem těžší než organizace reklamního eventu, tiskové konference nebo designérské soutěže. Nikdy se mi nestalo, že když akci plánuju už měsíc dopředu, tak ji pak sám dva dny před tím zruším. Je to celkem zamotané, ale nakonec jsem druhý den po Grand Czech Design odjížděl s Bejvalkou z Prahy, měli jsme si to užít, koukat na filmy a pít víno. Jenže mě to nedalo a musel jsem si hrát na manažera vztahů a zavolat Jiřině a K., jestli nechtějí přijet. Neměl jsem na ně náladu, naštvali se a mě je celkem jedno, že mě teď nevytahují ven, mám jiné přátele, ale tyhle stejně nikdo nenahradí - sám nevím, zda je to dobře. Odříznout kámoše jen proto, že mají jiné zájmy, cíle a názory a zahodit 20 let přátelství. Nicméně jsem v tu chvíli přišel o obě kamarádky a netušil, že v tom budu pokračovat!

Najednou mi přišla sms od Dýna, přemluvil jsem ho, aby přijel. Bejvalka se tvářila, že to bude fajn. Jenže mi se s Dýnem opili a bavili se jako za starých časů, bez sexu, ale bavili se. Zatímco ona měla na paměti své hodnoty a nechápala naší srandu. Nakonec jsem jí nedopatřením urazil a ona stejně jako mi to vyprávěl Tymis, strhla pozornost celého večera na sebe a fňukala jak malá. Najednou sedíme s Dýnem vepředu a pijem sami. Nakonec jdu dozadu, opilecky se hádám a ona mi oznamuje, že ve tři hodiny sobotního ráno přijede ten její, kterého nemiluje! S Dýnem jen koulíme oči. Už s ní nikdy nebudu pařit, bylo to strašný, jak se zachovala. Přišel jsem o další kamarádku? Najednou ale ležíme s Dýnem v posteli a projíždíme starý fotky. Nostalgie, příjemný pocit. Objal mě, ale je super to, že jsem nic nechtěl, nic necítil. Byl tam zase jako moje spřízněná duše, byl jsem šťastný. To ráno druhý den bylo dokonalé. Já strašně miluju ten okamžik, kdy jsou ostatní s kocovinou v posteli, zatímco já jsem plný energie, nasnídaný, umytý a s úsměvem uklízím po párty. Bylo krásný počasí, zpěv kosů byl slyšet tak, jako kdyby mi seděli na rameni, pil jsem kávu a věděl, že on spí. Dokonalost.

Byl to první víkend v roce 2014, kdy jsem nešel do práce a žil jsem si tak, jako ti naši zákazníci z luxusní restaurace. Páteční galavečer, nákupy ve velkém supermarketu a pak noc v letním sídle. Abych si to užil se vším všudy, jeli jsme s Dýnem na oběd. Jenže jsme se museli stavit za Bejvalkou, která při nočním útěku z mého letního sídla zapomněla podprdu. Nejen, že ona jela s tím svým přítelem taky na oběd, ale nakonec jsme jeli všichni společně. Nejdříve jsem se musel potichu smát já kvůli absurdnosti dané situace, pak se smál Dýn, když slyšel vadu řeči, kterou má kluk Bejvalku. O několik minut později sedíme na obědě, dáváme si vyprázdněné dialogy. Procházíme se s Dýnem po Centru Černý Most a mluvíme. Vyhazuju ho u jeho bývalého domu, nostalgie, loučení. Já osobně čekám až přestane být s panem F. a bude moci nahradit to kamarádské místo, které opustilo tolik holek (Bejvalka, Elle, Jiřina, K.). Zbořili se mi real friends a já nic necítím.

Pondělní oběd s Ká. je úžasný. Opět mluví o životě s partnerem bez brigády, kdy sama chodí málo ven, ale přesto si toho života užívá. v tomto ohledu je pro mě důležitý vzor. Já totiž celkem počítám peníze, mám jich sice dost, vydělal jsem si na celé školné, dovolené, ale přesto mám chuť dát výpověď v restauraci a přemýšlím o tom, jaký je ten život, který ona žije. Více školy a méně zábavy, vztahy si odbije partnerem a občasným chatováním s lidmi jako jsem já. Závidím jí a všichni se na ní ptají, protože je hezká.

Když jsem přijel do Prahy, pokračoval jsem v prázdninovém duchu a kadžý den byl venku s lidmi ze školy. Nejdříve s miloušema (Venkovankou a Festivalovou) a pak s dcerou Zpěvačky, Adinou a Dobřichem. Plánujeme společnou dovolenou a bude ryze studentská - nebezpečná, levná a zábavná. Přesto, že jsem se s nimi dlouze chlámal v parcích v centru, můj mobil přijímal sms od Tymise, kterému se zhroutil svět. Byla chvíle, kdy nejen, že neměl práci, ale neměl také kde bydlet. Rodiče mě celkem naštvali, když se nejprve dlouze vyptávali a až pak ho u nás nechali přespat. Nicméně pro mě byly jeho opravdové životní problémy jakýmsi proplesknutím, vedle kterého jsou mé malichernosti dosti trapné.

Čeká mě pár školních konzultací, jen abych si byl jistý. Celkově jsem teď dost unavený. Podařilo se mi vytrhnout z toho zaběhnutého stereotypu a má nálada odráží zakaboněné počasí. Mou hlavní naplní teď bude brigáda v restauraci, stáž u Designbloku a zařizování léta. Annoyed ...