V.I.P štěně ve světě luxusu

2. února 2014 v 0:30 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je těžké definovat můj vývoj vztahu s Vilem. Krom velice zvláštního období, zimní atmosféry a oparu nejistoty si neustále zvykávám na své role. Včerejší narozeninový večírek toho byl důkazem. Bylo pro mě opravdu těžké ustát pohledy všech lidí, kterým mě Vil představoval: ,,Pane Nedostižný to je Andrea - Miss ČR, Andreo to je pan Nedostižný, můj přítel."

Ten podnik je tak luxusní, že jsem o něm nikdy neslyšel. Celý večer měl skvělý program, hrála fajn hudba, podávalo se skvělé pití od polonahých číšníků. Zdálo se, že to bude perfektní večer, jenže já to viděl naprosto jinak. Známe se krátce a přesto, že je to obrovské gesto - představit mě všem svým blízkým, já tam nikoho neznal. Měl jsem s sebou Tymise, který mě celý večer bavil, zatímco Vil obskakoval všechny své kamarády missky, modelky, manažerky, businessmany, modely a herce. Na jednu stranu je úžasné, že jsem se dostal do této společnosti, na stranu druhou jsem se celý večer hlídal, zda nedělám něco špatně nebo neříkám blbosti, všichni mě totiž sledovali a byli moc zvědaví na to, koho že jim to Vil představil. Bylo to pro mě nové a přesto, že jsem si hezky zatancoval jak s Tymisem, tak s Vilem a pořídil hezké fotky, ukázalo mi to, jak moc jsem ještě mladý, nevyzrálý a nezkušený. Po promiskuitní třinátce se sice cítím, že mi nikdo už nezlomí srdce a nic mě jen tak nepřekvapí, ale svět úspěšných třicátníků je prostě něco jiného. Fungují zde mě neznámá pravidla a navíc opilý Tymis, který se mě občas celkem nevhodně dotkl a tahal mě furt na parket, mi situaci ani moc neulehčoval. Mohl jsem se tam bavit s jeho rodinou, víc se zajímat o ostatní a společensky se angažovat. Já tam ale trpěl výstřednosti nejlepšího kamaráda a cítil ve Vilovi obrovskou nejistotu, snad zbytečně.

Noc ale končila podle mě. Tymis chtěl jít do klubu za jeho novým objevem, skoro jsme se hádali a zatímco on mi argumentoval/ospravedlňoval se/obhajoval proč se zakoukal do někoho, kdo má strašně špatnou pověst, já cítil jeho pyžmo a chtěl se vedle něj probudit. Šach-mat. O pár hodin později, jsme s Tymisem sami doma. Spal jsem asi čtyři hodiny, ale cítím se skvělě, venku je nádherně a byt je skvěle uklizený. Vařím obrovskou snídani a usmívám se. Jdu ho probudit. Nakonec jíme a díváme se na několik dílů mého oblíbeného seriálu. Jsem šťastný (bez luxusu, bez Vila, bez Miss ČR, bez V.I.P klubu, bez šampaňského).

Celý den se mi oslava znovu přehrávala v hlavě a já si uvědomoval víc a víc spojitostí. Na pozadí toho všeho je stále fakt, že se mi Dýn ani pan F. sakra dlouho neozvali. Můj postoj k práci v luxusní restauraci je teď plný vděčnosti, protože potřebuju peníze a nemám sílu a chuť vidět chyby a kritizovat. A k tomu pořád nevím, co s budoucností, s prázdninami a žádný plán mi nepřipadá dost dobrý.

Příliš mnoho dokonalosti ...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Creencia | Web | 2. února 2014 v 22:02 | Reagovat

Nejistota není na místě, musíš jenom vyčkat, jak se to všechno vyvine... zdá se, že v tvém osobním životě jeden zvrat střídá druhý! :)
Máš tak strašně zajímavý život, pane Nedostižný a zažil jsi toho tolik na to, že jsi ještě "mladý, nezkušený a nevyzrálý" :)

2 Andy | Web | 2. února 2014 v 22:41 | Reagovat

Dokonalost, která dohnala i pana dokonalého?(: Šampáňo, drahý podnik, falešná high society a úvahy o tom, že tam vlastně vůbec nepatříš. Heh.
A jak pak člověku přijde ten naprosto obyčejný život skvělý.

3 hnuse! | 4. února 2014 v 19:37 | Reagovat

Fuj,teplouši !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama