Smrt, vztah a porno

27. února 2014 v 20:37 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
  • Jako kdybych se vysvlékl ze své vlastní kůže. Je ve mě patologické nasrání na F. a Dýna, které nemá žádný význam a já se je snažím zase symbolicky odříznout, ale proč? Svým způsobem života se přece dávno odřízli.
  • Mamka neustále brečí a já ji nejsem schopen pomoci, jakobych se bál, že se o ní popálím, doslova.
  • Kamarádi jsou odsunuti na druhou kolej, bez výčitků a vlastně přirozeně.
  • Jsem opět zacyklený, ale nikoli v nerozhodnosti cílů, ale v koloběhu přednášek a psaní článků do porna. Ano, mám novou práci, kterou bych se zrovna moc nechlubil, ale je to tak. Víc než jako o ,,práci pro porno časopis" se zde o tom zmiňovat nebudu. Důležité je, že teď vysedávám každý den tři hodiny v jedné z těch pražských kaváren a sleduju, zda mi někdo nečumí na ty sprosťárny do pc.
Velkou radost mi dělá můj jídelníček a postava. Konečně se mi daří jíst zdravé věci ve správnou dobu. Posiluju a příští týden jdem s K. cvičit.

Vztah s Vilem neskončil, překvapivě. Sešli sme se asi na 40 minut. Za tu krátkou dobu jsem byl zase obklopen tou atmosférou luxusu, která je k němu snad přirostlá. Skvělý podnik, kde Vás číšnici považují za krále. Víno, voňavka, hodinky, auťák a on. Přišel jsem naštvanej a v ráži. Nedal jsem mu pusu a konverzaci začal slovy: ,,Tak šup, mluv. Co se stalo?". Vil je opravdu velký oříšek na poli vztahů a nejen kvůli jeho věku. Rozhodl jsem se, že k němu budu naprosto upřímný, ikdyby měl utéct. Řekl jsem mu, že se mi to nelíbí jak se chová a že se bude muset naučit se mnou jednat upřímně. Všechno co mezi náma je jsem označil za povrchní a vysvětlil mu, že jsem tu pro něj a že já jsem ten o koho se opřít a né utíkat za hranice. Chtěl se sejít. Dělal sem drahoty, ale on, konečně, trval na svém a uvidíme se v sobotu. Očividně jsem odhalil jeho slabinu a jsem teď v roli pečovatele, která mi zatraceně sedí. Teď si tedy píšeme a uvidíme se v sobotu, kdy je na programu to, co mám nejradši. Jen on, já a jeho byt na Staromáku, spoustu polštářů a vína.

Umřela v nepravou chvíli. Na jednu stranu si říkám, že jsem tot ušil a že se má asi lépe. Ve vzduchu se vznáší magické prázdno a přesto, že jsem jí viděl, jak leží v té rakvi, nějak si to neuvědomuju. Na pohřbu jsem brečel, ale nepochopitelně mi dělá problém zavzpomínat. V hlavě mám několik důležitých věcí, ale poslední roky své historky pořád jen opakovala a já se naučil je ignorovat. Zestárla příliš pozdě na to, aby mi něco předala, přesto je to pro mě životní vzor. Myslím si, že jsem po ní podědil spoustu dobrého. Ona byla rozhodná, vůdčí osobnost, která držela rodinu pohromadě a nikdy si nestěžovala. Jako jediná to někam dotáhla a přes workoholismus uměla být zábavná, lidi jí měli rádi. V tom je můj vzor.

Je to tu zase. Dvě práce a škola. Drží mě myšlenka, že nedělám nic, co mě nebaví a tím si ten život přeci užívám. Cítím jak mě škola posouvá a tlačí vpřed, byl bych debil, kdybych se bránil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Endokra | Web | 28. února 2014 v 20:07 | Reagovat

Jen se chlub. Psaní do porno čaopisu musí být skvělá práce a navíc se ti to hodí na téma týdne - fantazie! :D
Užijte si zítřek. Ach jo...nechám si o takovém Vilémovi (nebo spíš Vilémce) zdát...:D

2 G-Boy | Web | 1. března 2014 v 9:02 | Reagovat

Já jsem debil. Potřebuji nebo bych chtěl od školy cítím něco podobného, ale zatím se to nedostavilo. Ale vždyť já se tomu bráním a jsem převelice líný v posledních dnech, týdnech.
Je to zvláštní. Ona je taky mým vzorem a já už její stále opakující historky ignoruji. Není to vůbec lehké. Vím to. Zrovna chodí na chemo a já.. vím, že je to konečná.

PS. Nejsem panic, jak to z některých článků může vyplynout. Jen to mám tak, že když si s někým poprvé setkám hned si určím svoje hranice. Je to zvláštní, ale zatím se nestalo, aby to podle mého rozhodnutí nebylo. A potom co se stalo s Lukem, nemám nějak chuť.

3 Jujkyna | Web | 8. března 2014 v 13:47 | Reagovat

Vždycky se umírá v nepravou chvíli, ale horší je, když víš kolik času ti s oním člověkem zbývá. Je to k zbláznění.

Btw - Obdivuju tě, jak zvládáš práce i školu už od střední. Přečtení tvýho blogu mě svým způsobem posunulo dál. Připadám si neschopná a to je přesně to, co potřebuju. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama