Únor 2014

Smrt, vztah a porno

27. února 2014 v 20:37 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
  • Jako kdybych se vysvlékl ze své vlastní kůže. Je ve mě patologické nasrání na F. a Dýna, které nemá žádný význam a já se je snažím zase symbolicky odříznout, ale proč? Svým způsobem života se přece dávno odřízli.
  • Mamka neustále brečí a já ji nejsem schopen pomoci, jakobych se bál, že se o ní popálím, doslova.
  • Kamarádi jsou odsunuti na druhou kolej, bez výčitků a vlastně přirozeně.
  • Jsem opět zacyklený, ale nikoli v nerozhodnosti cílů, ale v koloběhu přednášek a psaní článků do porna. Ano, mám novou práci, kterou bych se zrovna moc nechlubil, ale je to tak. Víc než jako o ,,práci pro porno časopis" se zde o tom zmiňovat nebudu. Důležité je, že teď vysedávám každý den tři hodiny v jedné z těch pražských kaváren a sleduju, zda mi někdo nečumí na ty sprosťárny do pc.
Velkou radost mi dělá můj jídelníček a postava. Konečně se mi daří jíst zdravé věci ve správnou dobu. Posiluju a příští týden jdem s K. cvičit.

Vztah s Vilem neskončil, překvapivě. Sešli sme se asi na 40 minut. Za tu krátkou dobu jsem byl zase obklopen tou atmosférou luxusu, která je k němu snad přirostlá. Skvělý podnik, kde Vás číšnici považují za krále. Víno, voňavka, hodinky, auťák a on. Přišel jsem naštvanej a v ráži. Nedal jsem mu pusu a konverzaci začal slovy: ,,Tak šup, mluv. Co se stalo?". Vil je opravdu velký oříšek na poli vztahů a nejen kvůli jeho věku. Rozhodl jsem se, že k němu budu naprosto upřímný, ikdyby měl utéct. Řekl jsem mu, že se mi to nelíbí jak se chová a že se bude muset naučit se mnou jednat upřímně. Všechno co mezi náma je jsem označil za povrchní a vysvětlil mu, že jsem tu pro něj a že já jsem ten o koho se opřít a né utíkat za hranice. Chtěl se sejít. Dělal sem drahoty, ale on, konečně, trval na svém a uvidíme se v sobotu. Očividně jsem odhalil jeho slabinu a jsem teď v roli pečovatele, která mi zatraceně sedí. Teď si tedy píšeme a uvidíme se v sobotu, kdy je na programu to, co mám nejradši. Jen on, já a jeho byt na Staromáku, spoustu polštářů a vína.

Umřela v nepravou chvíli. Na jednu stranu si říkám, že jsem tot ušil a že se má asi lépe. Ve vzduchu se vznáší magické prázdno a přesto, že jsem jí viděl, jak leží v té rakvi, nějak si to neuvědomuju. Na pohřbu jsem brečel, ale nepochopitelně mi dělá problém zavzpomínat. V hlavě mám několik důležitých věcí, ale poslední roky své historky pořád jen opakovala a já se naučil je ignorovat. Zestárla příliš pozdě na to, aby mi něco předala, přesto je to pro mě životní vzor. Myslím si, že jsem po ní podědil spoustu dobrého. Ona byla rozhodná, vůdčí osobnost, která držela rodinu pohromadě a nikdy si nestěžovala. Jako jediná to někam dotáhla a přes workoholismus uměla být zábavná, lidi jí měli rádi. V tom je můj vzor.

Je to tu zase. Dvě práce a škola. Drží mě myšlenka, že nedělám nic, co mě nebaví a tím si ten život přeci užívám. Cítím jak mě škola posouvá a tlačí vpřed, byl bych debil, kdybych se bránil.

MANIFEST 14: Smrt tě posune

21. února 2014 v 23:59 | pan Nedostižný |  zběhle iritující mé myšlenkové pohnutky
Je mi doprdele jedno, jestli dva čuráčci maj i adresu tohohle blogu. Je mi jedno, proč jsme u ní v bytě nenašli dárky z Vánoc a proč můj jediný rodinný idol zemřel. Je mi jedno, že nedokážu pomoct mámě, že se mi Vil dva týdny neozval, že nevim, co budu dělat o prázdninách a jak to dopadne s mým postem redaktora, o kterém nemsím nic říct.

Svět buzerantů mě začíná neskutečně štvát. Vidím tři velké skupiny. Mladí nevyhonění hezounci, co neví jak se chovat, jsou povrchní a nikdo o jejich orientaci neví. Pak tu jsou starší neúspěšní gayové, kteří se z nějakého důvodu nenaučili být úspěšní a zapíjet fakt, že nikdy nebudou mít rodinu, jsou většinou tlustí a mají špatnou práci. Pak tu jsou ti jako je Vil. Jsou krásní, bohatí, mají tituly, kontakty, auta a přemíru zážitků, které heterosexuálové s holkou po boku nikdy mít nebudou, z principu. Kde jsou ti Nedostižní? Začínám chuť na holky, taky ,,z principu".

A nejvíc ze všeho seru sám sebe. Přestává mě bavit sledovat to, jak pořád neví co chce. Pořád si nastavuje plány, ale s každým cílem začne váhat. A když už přejde nejistotu, je tu ten jeho profil. Dřív to bylo snadnější. Byl jsem vážně sračka, byl jsem ošklivej, stydlivej, nezkušenej, měl jsem z jiných respekt, nic jsem ještě nezažil a spoustu věcí neznal. Hlavně jsem neměl zkušensoti s lidmi a la pan F. nebo Ben, Dýn a třeba i ta práce v Reklamce mi dost dala. Jenže teď je po všem a já zjišťuju, že mě od toho vysněného profilu vlastně dělí pořád to samé. Akorát mi to už nepřijde dost sexy na to, abych se snažil ze sebou něco udělat. Všechno najednou potřebuje čas, když já jsem tak netrpělivej. Pořád nemám vysněnou práci, nejsem na vysněné škole, nemám vysněný vztah a nebydlím ve vysněném pokoji. Ano, chovám se tak a už i tak prý vypadám, super, ale co třeba tak cejtit?! Snažím se v sobě najít nějaká moudra, když já už všechny objevil. Že nejdůležitější je rodina, přátelé a zdraví. Že bych si měl všímat jemných nuancí na chování ostatních, protože ta mi řeknou mnohem víc. Že bych se měl na každé své rozhodnutí kriticky podívat a ne konta v úžasu atd. Já to všechno vím, ale stejně mi to přijde k ničemu.

Otázkou není co dělat, ale proč to dělat. ,,Užívání si života" dostalo strašně nudnou konotaci. A ve chvíli, kdy se začnu srovnávat zjišťuju, jak skvělý život žiju. Tolik peněz, co utratím za týden v restauracích a kavárných, nevydělá K. za půl roku. Tolik kamarádů, se kterými se za týden setkám, nepotká Diesel za rok. Kdyby třeba Kudlanka bydlela s rodiči v Praze jako já, ušetřila by tolik, že by si mohla koupit auto! To, co stihnu za den, by Ká. dělala týden. Nastavil jsem si naprosto odlišné životní tempo a není divu, že zde není nikdo, kdo by mi mohl pomoci. Je jasné, že jsem zmatený ze svých ,,rolí" v jednu chvíli jsem dokonalý číšník v luxusní restauraci, pak jsem sexy hot young boy, co svádí cizince, pak jsem ta naděje rodiny, která studuje vysokou a ve finále prezentuju řediteli svůj návrh na změnu školního řádu!

Vypinám sociílní sítě a krom opravdových přátel, kam F., Dýn a Elle nepatří, na všechny kašlu. Na románek s Vilem pro tuto chvíli nemyslím a ladně zapomínám. Ona umřela a tenhle přelom v mém životě bude znamenat strašně moc, akorát nevim co přesně se změní.

Chci jet do Walesu za Chrisem, do Paříže za Francouzem a Mnichova za Cizincem + další Private Party. Každý druhý týden kalba/sex = mám dva měsíce co dělat ;)

Budu nosit černou, brýle a učit se v kavárnách a knihovnách. Zhubnu, opálím se a vybělím si zuby. Jo a btw, budu šťastný, protože nademnou drží ochranou ruku (brečím).

Poslouchejte se a dělejte jen to, co chcete!

Osud střílí po intuici

18. února 2014 v 11:51 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Zvláštní teplé počasí, které většinou ráno hlásí příchod jara, ale po obědě se zatáhne. Jako kdyby ty mraky mluvily a chtěly mě varovat, pozdě. Zvláštní šum. Rytmus mého života mi přinesl jakýsi kouř, bílou, mazlavou hmotu, která se táhne vším a já si nevšímám detailů.

Zaseknutý v koloběhu potřeb. Potřeba být lepší přináší cíle, které vyvolávají obavu ze starostí. Starosti mě nutí přirozeně odpočívat a utíkat k lenosti, která zase deformuje dlouhodobé cíle a vede k naštvanosti pohánějící potřebu být lepší a zase dokola ...

Události posledních dní mi dokonale míchají životem. Prarodič je v komatu, Tymis má otřes mozku, Venkovanka se mnou chce jet do USA, Vil mi přestal psát, dostal jsem nabídku na práci v časopise, možná budu mít rovnátka a tento týden si sestavuju rozvrh na nadcházející letní semestr. Vítejte v světě Nedostižném ...

Tyhle rány osudu ale přicházely postupně. Když jsem ji našel na podlaze a volal záchranku, začal jsem litovat, že jsem k ní v neděli nejel. Cítil jsem, že se něco děje, neposlechl jsem intuici. To samé s Vilem. Ten vztah mi přišel povrchní kvůli nepochopeným hezkým gestům a neupřímnosti a voilá, pan Vil odjel ze země a v esemeskách mi jen odsekává. Ten Tymisův taky zlobí a tak si společně nadáváme na ty starší, pěkné a úspěšné homosexuály. Ale i ve vztahu s Vilem jsem neposlechl vlastní intuici. Něco tam bylo, co mi našeptávalo, že to není ono. Má intuice mi také během podzimu říkala, že je Venkovanka podezřele šťastná a ano, nakonec z ní vylezlo, že měla milence!

Má intuice ví všechno napřed, škoda, že v ruchu mého života jí není slyšet!

Mezi semestry se mi naskytlo volno a tak jsem si odbyl pracovní pohovory, návštěvy u lékáře, čtení knížek a náštěvy starých přátel. S Dieselem jsem byl na výstavě, pokecal jsem s F. a Dýnem, vařil večeři u Bejvalky, šel s Ká. na casting a poobědval s Venkovankou.

Psát články pro teplej magazín mě z nepochopitelných důvodů strašně motivuje. Není to práce snů a ani na tom nezbohatnu, ale vnímám to jako vyýzvu. Do CV si to asi nenapíšu, ale doufám, že mi to dá nějaké zkušensoti.

Opravdová přátelství, o tom to je!

Umocněná přátelství, na čtrnáctou

11. února 2014 v 15:06 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Víkend s Vilem ve mě zanechal zvláštní pocit namíchaný z jistoty vztahu a nuestáleho podezírání z nedostatku lásky. Podezírám sám sebe z toho, že na to uvnitř sebe tlačím a nejsem zralý a klidný na normální vzikající vztah. Jak řekl pan F. - takhle to totiž má být, to jen my to neumíme.

Neuvěřitelná rýma, bolest hlavy a nechuť k jídlu.

V hlavě mi stále zůstává ten požadavek na zdravý životní styl, pravidelnou stravu a sport. Vidina volného týdne mě až zneklidnila, ale kamarádi se naštětsí postarli o to, abych se nenudil. A tak se v diáři na tento týden, objevila jména jako Dýn, pan F., Diesel, K., slečna Designérka a Venkovanka. Dnešní pracovní pohovor ve mě zase vyvolal myšlenky na změnu práce a ovlivní tak průběh letního semestru. Jsem zvědav ...

Bylo mi ctí nechat se obsluhovat gay-porno hvězdou. Tymisovi bývalí jsou skutečné celebrity a když jsem seděl v kavárně a obsuhoval mě onen pornoherec, bylo těžké se chovat normálně. Nicnetušící Diesel asi nevěděl co způsobil, když to platil i za mě, protože jsem neměl pěnežnku. Přesto mě velmi potěšil jeho příspěvek na Fb, kam vůbec nechodí. On k sobě málokoho pustí a kdyby měl svatbu, přijde tam jen jeho bratr, kluci s kapely a já. Je mi ctí :)

Následovalo posezení s panem F. a Dýnem. Oba jsem viděl po dlouhé době a byl jsem hned překvapen z několika důvodů. Nejdřív mě překvapila tolerance promiskuity uvnitř toho vztahového několikaúhelníku, ze kterého jsem snad nadobro vyloučen. Nicméně Ben už se nekamarádí s Dýnem, ale s panem F., který nemá ani práci ani bydlení. Dýn se bohužel změnil a přesto, že jsem si to nechtěl přiznat - pan F. ho prostě zkazil. Dýn už není ten milý a upřímný, jak sem si ho vychovával během friends with benefits a bohužel pan F. není stále moc upřímný. Vila jim jen tak nepředstavím a až se pánové jednoho dne potkají, bude to velká zkouška pro můj vztah s Vilem.

Rok 2014 umocnil má opravdová přátesltví a upozadil ty, které nejsou tak důležité. Přestal jsem se vídat s Elle, Blonckou a Bílým Drdolem. Naopak jsem přijal Venkovanku a nedaří se mi vídat A. Lituju své arogance vúči rodičům a cítím jak mamce dochází, že mě ,,velké stříbrné auto" začíná vyzvédávat čím dál tím častěji.

Rodina je to nejdůležitější, babička mi nezvedá mobil!

Motýlci v břiše chcípli na nedostatek pilu lásku

9. února 2014 v 16:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Absence slunce, ucpaný nos, sychravé počasí, málo lásky od Vila, nepravidelná strava, nejisté cíle, nerozhodnost, bez vůle ...

Jeli jsme v dešti tím velkým krásným autem zpátky domů. Vil poslouchal novinky z olympiády, zatímco jsem si listoval Forbesem, abych získal nějakou ispiraci a energii. Mám dál hledat jinou práci nebo to nějak přežít v luxusní restauraci? Mám odjet do Francie, když teď nemám školu? Kde mam vzít energii na to, abych na sobě skutečně zapracoval? Kde mám vzít nervy na práci s illustratorem? Jak se mám odnaučit půlnoční svačinky a jakto, že má pleť dnes vypadá strašně, když jsem včera neměl ani pupínek?

Všechny tyhle malichernosti se vznáší v mé hlavě velmi nekoordinovaně. Je to už dost dlouho, co se tak v tom všem dost plácám. Mít cíl a za ním si jít - řekla Meryl Streep v jedné z jejích skvělých rolí. Jenže jaký je můj cíl? Pořád se dívám zpátky a listuju v řádcích tohoto blogu, abych ještě víc pochopil sám sebe. Nacházím obodobí nejistoty a beznaděje, ale vždycky přišly plané emoce v podobě flirtu, nového zaměstnání, cestování nebo přišel školní projekt, který mě zaměstnal natolik, že jsem se nestíhal mračit. Po práci v reklamce, světě celebrit, dokonaých přátelství, chození s modelem, friends with benefits, divokých nocí s cizinci, po stipendiích, proslovech a veřejných prezentacích mě už prostě máloco nadchne a já teď nevím, na co vsadit.

Můj příběh popelky, kdy jsem dvacet let bojoval proti tomu, abych dopadl jako ostatní z naší rodiny je u konce. Nenechal jsem jediný chromozon nezměněný, změnil jsem naprosto všechno. Ale někdo ve mě mi pořád připomíná, že tohle stále neni svět ala Ďábel nosí pradu. Já bych ale radši pracoval v nějakém studiu a stýkal se s umělci.Velmi mě překvapilo, když mi ještě před pozdravem ,,vysoký F. ze střední" řekl, že vypadám jako designér. Byl jsem jen jako Rochová, all in black. Nicméně to alespoň vypadá, že do toho světa patřím, jak povrchní. Když se na sebe podívám z povzdálí, říkám si co bych chtěl? Studovat reklamu a pracovat v luxusní restauraci je přece super. Já to tak ale necítím ...

Když už jsme u citů. Víkend s Vilem byl moc fajn. Jsem rád, že se ožral jako dobytek a já ho mohl zachraňovat ze stavů, kdy se válel v noci v bahně a blil v hotelu. Jak sem psal minule, nepíšeme si tak intenzivně, jako jsem si psával s jinými. Celkově na to jde pomaleji, ale já začínám zjišťovat, že už nejspíš nezrychlí, nejspíš to neumí. A jéje - je to tu zase, další testosteron, co nechce nic řešit. Náš vztah mi připadá dost povrchní a já si chci přitom všechno říkat, bejt oporou, věřit si a mít opravdového partnera. On si ale ze všeho dělá srandu, je sice super, že je pozitivní, ale všechno má své hranici a já své potřeby! Mám ho strašně rád, ale motýlci v břiše chcípli na nedostatek pilu lásku.
Je těžké poznat jeho pravé já, není vidět za jeho bandou úspěšných krásných přátel, za bytem na Staromáku, za velkým autem, za skvělou prací a za jídzou v limuzíně. Musí vědět, že mě tyhle povrchnosti nezajímají, zajímá mě on, jenže strašně táhne a jak sem už napsal, ti motýlci jsou prostě mrtví.

Buďte lepší!

Limuzína a návrat Bree

4. února 2014 v 19:52 | pan Nedostižný
Nová předsevzetí, zdravý vztah s Vilem, jízda limuzínou, opravdové přátelství s Tymisem a studium ..

Carrie ze Sexu ve městě by řekla, že jsem našel pana božského, Vila. Po jeho velkolepé párty, která se nesla v duchu galavečera pro celebrity, jsem si říkal, že si snad časem zvyknu na svět úspěšných třicátníků. Nicméně když pro mě dneska přijel limuzínou před školu, byl jsem opět překvapený. Neviděli sme se čtyři dny a moc mi nepsal. Jsem zvyklý na mnohem intenzivnější vztahy a ještěže mám Tymise, který mě klidní a tvrdí, že je prostě starší a nemá potřebu mi stále psát.

Byli jsme v opravdu pěkné restauraci, užíval sem si to, že jsme byli ti, co tu parkují s tou limuzínou. Přes to si na všechno pořád zvykám. Ten vztah je tak pomalý, opatrně našlapujeme a s vídáním se to nepřeháníme. Ono je to všechno jiné. Najednou je on ten vytížený, zatímco já jsem poslední dny spíš doma. Ano, chodím na praxi a do práce, ale jeho povinnosti a zařizování jsou vážně Nedostižné. Přiznávám, že mi chybí ta stoprocentní otevřenost. Tymis říká, že by mě nikam nevozil, nepsal by mi, kdyby o mě neměl zájem. Ale já nějak asi potřebuju to mladistvé zbláznění, nekonečné sexování a nadrženost v smskách. Já vím že s Vilem chci být, a ne kvůli světu celebrit a limuzíně, ale kvůli jeho lásce, kterou bohužel cítím málo. Za to mě pořád mate skvělé kamarádství s Tymisem, kterého vážně miluju, kamarádsky, ale obětoval bych se pro něj, naprosto ...

Včera jsem si sepsal věci, které se mi na sobě nelíbí a které chci změnit. Celý den se tím řídím a mám ze sebe radost, konečně. Bree je zpátky. Uklizený dům, vyžehleno, vypráno, dokonalý účes. S úsměvem můžu zazvonit na sousedy a pozvat je na muffiny ..

Mírný dokonalý úsměv ...



V.I.P štěně ve světě luxusu

2. února 2014 v 0:30 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Je těžké definovat můj vývoj vztahu s Vilem. Krom velice zvláštního období, zimní atmosféry a oparu nejistoty si neustále zvykávám na své role. Včerejší narozeninový večírek toho byl důkazem. Bylo pro mě opravdu těžké ustát pohledy všech lidí, kterým mě Vil představoval: ,,Pane Nedostižný to je Andrea - Miss ČR, Andreo to je pan Nedostižný, můj přítel."

Ten podnik je tak luxusní, že jsem o něm nikdy neslyšel. Celý večer měl skvělý program, hrála fajn hudba, podávalo se skvělé pití od polonahých číšníků. Zdálo se, že to bude perfektní večer, jenže já to viděl naprosto jinak. Známe se krátce a přesto, že je to obrovské gesto - představit mě všem svým blízkým, já tam nikoho neznal. Měl jsem s sebou Tymise, který mě celý večer bavil, zatímco Vil obskakoval všechny své kamarády missky, modelky, manažerky, businessmany, modely a herce. Na jednu stranu je úžasné, že jsem se dostal do této společnosti, na stranu druhou jsem se celý večer hlídal, zda nedělám něco špatně nebo neříkám blbosti, všichni mě totiž sledovali a byli moc zvědaví na to, koho že jim to Vil představil. Bylo to pro mě nové a přesto, že jsem si hezky zatancoval jak s Tymisem, tak s Vilem a pořídil hezké fotky, ukázalo mi to, jak moc jsem ještě mladý, nevyzrálý a nezkušený. Po promiskuitní třinátce se sice cítím, že mi nikdo už nezlomí srdce a nic mě jen tak nepřekvapí, ale svět úspěšných třicátníků je prostě něco jiného. Fungují zde mě neznámá pravidla a navíc opilý Tymis, který se mě občas celkem nevhodně dotkl a tahal mě furt na parket, mi situaci ani moc neulehčoval. Mohl jsem se tam bavit s jeho rodinou, víc se zajímat o ostatní a společensky se angažovat. Já tam ale trpěl výstřednosti nejlepšího kamaráda a cítil ve Vilovi obrovskou nejistotu, snad zbytečně.

Noc ale končila podle mě. Tymis chtěl jít do klubu za jeho novým objevem, skoro jsme se hádali a zatímco on mi argumentoval/ospravedlňoval se/obhajoval proč se zakoukal do někoho, kdo má strašně špatnou pověst, já cítil jeho pyžmo a chtěl se vedle něj probudit. Šach-mat. O pár hodin později, jsme s Tymisem sami doma. Spal jsem asi čtyři hodiny, ale cítím se skvělě, venku je nádherně a byt je skvěle uklizený. Vařím obrovskou snídani a usmívám se. Jdu ho probudit. Nakonec jíme a díváme se na několik dílů mého oblíbeného seriálu. Jsem šťastný (bez luxusu, bez Vila, bez Miss ČR, bez V.I.P klubu, bez šampaňského).

Celý den se mi oslava znovu přehrávala v hlavě a já si uvědomoval víc a víc spojitostí. Na pozadí toho všeho je stále fakt, že se mi Dýn ani pan F. sakra dlouho neozvali. Můj postoj k práci v luxusní restauraci je teď plný vděčnosti, protože potřebuju peníze a nemám sílu a chuť vidět chyby a kritizovat. A k tomu pořád nevím, co s budoucností, s prázdninami a žádný plán mi nepřipadá dost dobrý.

Příliš mnoho dokonalosti ...