Leden 2014

Uspaná, unavená vůle

31. ledna 2014 v 8:53 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Mám chuť se zavrtat do postele a už z ní nikdy nevylézt. Když koncem minulého roku označil Dýn můj návrat do světa gayů pojmem ,,Spin-off", pomalu mi docházelo, jak moc je to trefné. Všechna ta probouzení se v hotelech, nebo vyhazování pohledných mládenců z mého bytu opravdu značila obrovskou změnu. Já si k tomu stíhal přivydělávat a budovat své stipendium.

Teď je ale všechno jinak. Tak moc jsem chtěl jít dát, že ve chvíli, kdy mě málem vzali v práci snů jsem se lekl a teďsi vážím toho, že dělám v luxusní restauraci. Uvědomuju si to tím víc, že Tymis, Bejvalka a Elle o práci přišli. Mám ale málo směn a na praxi si chodím jak chci, dny jsou tedy dlouhé a já je plním kamarády, a jídlem. Vil má celkem málo času a tak jsem dost s Bejvalkou a v úterý jsem dokonce spal u Tymise, konečně. Říkejte si co chcete vy malí Nedostižňátka v mé hlavě, ležel jsem vedle něj a byl jsem vzrušený. Já s ním nechci mít vztah, ani sex, ale miluju ho. Pořád si říkám, že je to jen přátelská láska, ale bůh ví. Strašně mi na něm záleží, každý jeho úspěch je i můj úspěch, nikomu nic nepřeju tak, jak jemu, je to zvláštní, ale baví mě to.

Včera jsem se strašně přejedl a celkově se mi nedaří ze sebou něco dělat. Luxusní restaurace, drahá vína a nepravidelný režim. Večerní vana mě přivedla na myšlenky, že od nového týdne, tedy si s přicházejícím únorem budu čistit zuby třikrát denně, cvičit břicho dvakrát denně, bojovat s pletí a hlavně - nejíst večer. Jenže tohle jsem chtěl už tolikrát a čím dál tím víc, to pro mě není důležité, bohužel.

Zkouškové je za mnou a mě strašně chybí studování. Pořád přemýšlím o studiu na novém oboru na VŠE, že bych tam mohl chodit už příští rok, ale zase bych si toho naložil až moc. Ale co s časem? V práci dostávám málo směn a už mě nebaví pořád chodit pařit. Objeví se myšlenky na Paříž, stěhování, dovolenou, ale všechno to jsou výhružky toho snílka uvnitř mě. Nedokážu zůstat u jedné knihy nebo činnosti.

Málem bych zapomněl na lásku svého života - Vila. Dneska má narozeniny a já nevím co na sebe. Pořád mu nějak tak nevěřím a nemám jasno v tom, co cítí. Je skvělěj, až dokonalej, ale pořád se známo hodně málo na to, abych byl odevzdaně zamilován. Nostalgicky vzpomínám na ,,James Dean times", kdy jsem byl hubený, opálený, měl spoustu sexu a úžasnou práci. Příští týden je taky ples bývalé školy a Ká. má narozky.


Přejedený, nespokojený, bez cíle a zmatený, odcházím.

Consummate o.29

31. ledna 2014 v 8:51 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate

  • Top of the world
  • Barvy: černá, modrá, bílá
  • Styl: pure, industry, iced
  • Význam: Čistý design, který se snaží poukázat hlavně na obsah blogu, který je důležitější než celkový vzhled. Tajemná dáma v černém pozadí napovídá témata blogu, která nejsou na první pohled zřejmá. Méně je někdy více a tak i malá číslav záhlaví symbolizují to nejdůležitější a sice to, že tento blog slaví páté narozeniny.

Ještě chvíli studentem

26. ledna 2014 v 14:26 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Zkouškové je definitivně za mnou a krom víkendů v luxusní restauraci mám najednou volné všední dny. Nebyl bych to ale pan Neodsitžný, kdybych si něco nevymyslel. Opět přišla má cílevědmost se snahou získat práci v reklamce nebo v televizi. Začal zběsilý hon na vysněnou práci a ve chvíli, kdy mi řekli, že mě asi vezmou, jsem dostal strach!

Měl bych zase vlastní kancl, spoustu peněz, obrovské zkušenosti a kontakty, tučnou kolonku v žitopise snad zdůrazňovat nemusím. Jenže přes to, že je to obrovská výzva mě ta obrosvká zodpovědnost vážně vyděsila. Musel bych dát okamžitě výpověď, zrušit všechny nasmlouvané mimoškloní aktivity, zůžit rozvrh letního semestru na minimum a osobní život by byl taky osekán. Neřekli definitivní ne, jenže já už snad tu práci ani nechci. Dokážu si dost dobře představit plán B - nabrats si více předmětů, studovat další jazyk a pak ho na tříměsíční dovče aktivně využít. Najednou mi je luxusní restaurace milá, najednou ... Budu ještě chvíli student, ještě chvíli.

Vzpomínky na minulé léto se periodicky vrací a já si často projíždím forky Dýna a říkám si, co asi tak dělá. Chybí mi, ale nechci mu psát, musel bych mu pak říct o Vilovi a to nechci. Pan F. se na sociálních sítí zase předvádí a jeho kamarádství s Benem mi neni zrovna příjemný. Nedávná domácí párty u K. s Jiřinou byla příjemná, ale dětská a nudná. Přesto je fajn, že jsem si přes tu eskápadu vztahů udržel i ty tradiční přátelství.

Atmosféra je taková zváštní. Tám, že teď tu dlouho nebude žádný režim, je všechno tak nějak ve vzduchu. Kde budu pracovat? Jak mi to vyjde s Vilem? Nechce se mi nic začínat. Nicméně on. Včerejšek byl zvláštní. Opět jsem si užíval vína, jeho auta a úžasného pocitu, že jste s někým, kdo za to stojí. Řekl sem Vilovi, že mu nevěřím ohledně jeho útěků do USA a on mi to všechno znova povyprávěl. Jeli jsme na letiště a mazlili se v autě. Nic moc, ale přes tu jeho unavenost to pro mě byl trochu krok dopředu. Oficiálně se přestávám bránit zamilování se do Vila, budu upřímný, nic jiného mi nezbývá.
Usmívejte se!

Na vrcholu dokonalosti

21. ledna 2014 v 23:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
... ale víte jak, z kopce se vždycky padá

Zkouškové je z 99% za mnou, do luxusní restaurace chodím jen na víkendy a jinak si užívám luxusních restaurací, bílého vína, lososa a skvělých kamrádů z vyšších vrstev, které má Vil. Po sobotě, při které jsem se učil to, že Vil zná celý svět homosexuálů, zná majitele skvělých kadeřnistcví, nočních klubů a Národního divadla, jsem zase o něco zkušenější. Čím víc vidím do světa úspěšných třicetiletých, krásných ,,pánů" tím větší pokoru nacházím ve svých opravdových kamarádech.

Tymis je pro mě strašně důležitý - nastává opravdové přátelství, kde řešíme své vztahy, dohazujem si práce a předáváme si sešity z předmětů, které jeden z nás už nestuduje. Je teď pro mě velmi důležitý a jsem za něj moc rád. Včerejšek jsem začal Venkovankou, které jsem řekl všechno - menší coming out. Ona se mi vybrečela z malinké nevěry a poblouznění. Je to velice úspěšná a krásná holka ze školy a strašně mě potěšilo, že jsem si i u ní vydobil dost dobré postavení mezi kamarády. Pokračoval jsem zkouškou z reklamy, na kterou jsem se neučil a dal jsem jí. Pak jsem bavil ostatní v hospodě, kde jsem už ve dvanáct obědval panáky vodky. Dokonalost pokračovala návštěvou Vina Diesela. Přesto, že jsem u něj byl asi dvakrát mě krása jeho bytu stále okouzluje, stejně jako on. Strašně mu to slušelo a jednou z něho bude velice úspěšný muž, o kterém se bude psát v časopisech, jako je Ekonom nebo Forbes. Vyprávěl mi o tom, jak mu jdou zakázky pro televizi a dokonce natáčí nějaké rozhovory se zahraničními interprety, přidal krátkodobé vztahy a ekonomické plány. Pak se mi o něm zdáli mokré sny ...

,,Seděl jsem na barové židličce z IKEI, zatímco on v košili a společenských kalhotách otevíral mé oblíbené víno. Pak přišli jeho mimopraští přátelé a já si připadal jako opitý štěstím, doslova."

Následovalo tříhodinové sezení s Tymisem, který se mi doslova vybrečel na rameno. Je evidentní, že mu teď víc dávám, ale to, že se vždy účastní mých akcí (private party a tak.) mi strašně pomáhá. Dokáže mě vyslechnout a já se snažím mu dát co nejvíc. Mozek říká - není to vyvážené, ale srdce miluje tohoto kamaráda. Mé ošetřování pokračovalo návštěvou babičky, které jsem uklidil byt a pomohl jí vykoupat se. Netrvalo dlouho a před jejím barákem stál Vilův sporťák, jsem ve snu - štípněte mě!

Když jsme šli do jeho oblíbené restaurace v samém centru Prahy, představoval jsem si tu předraženou trapárnu pro cizince. Když se ho ale všech šest krásných servírek zeptalo na to, jak že se měl v USA a oslovovaly ho přitom jménem, byl jsem v šoku. Tohle jsem vážně viděl jenom v Sexu ve městě. Nejdříve jsem si říkal, že se moc nemáme o čem bavit, pak jsem ale správně nechal své kritické já u ledu a vypustil své naladěné Nedostižné já. Bylo to moc fajn, ale pak to řekl. ,,No já do USA pojedu ještě na konci března, kvůli práci." Mé veltínské zelené mi nateklo do nosu a já vůbec nevěděl co říct. Nakonec jsem vykoktal ,,Jako proč?", jako Miranda ze Sexu ve městě. Aby toho nebylo málo večer pokračoval na půdě Národního divadla, kde proti mně seděla krásná přítelkyně bráchy od Vila, vedle ní seděl kluk, kterej vypadal jak Leoš Mareš. Zbytek dokonalého osazenstva nejmenuju, prostě skvělé prostředí vlivných lidí. Připadal jsem si jako ve filmu. Vil se celkem odvázal, mluvil trochu sprostě a bavil celý stůl. Přesto mě ale stále sledoval a kontroloval, zda se bavím, doprovod a kontrolní sms. Pak 15ti minutový rozhovor s Tymisem a můžu jít spát. Pak ještě psala Bejvalka o tom, jak si zařizuje nový život, plus celý den na drátě kvůli škole.

Takový život jsem vždycky chtěl. Vil a jeho okolí, život a to všechno mě nutí být lepší. Minulost se zdá být čím dál tím víc směšná a já si říkám, jak to, že to přišlo až tak pozdě. Všechno je vlastně dokonalé, ale k Vilovi cítím obrovskou nedůvěru. Úloha přátel je čím dál tím víc důležitější a já mám obrosvké nutkání odjet za hranice ...

Buďte šťastní, ale na pozoru!

Dokonalost, vztah, všechno

18. ledna 2014 v 11:19 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Když jsem si v roce 2009 založil tento blog, jmenoval jsem se původně ,,on Dokonalý". Blog měl být symbolickým začátkem nové éry v mém dospívání, v té době jsem sledoval zoufalé manželky a obdivoval dokonalost Bree Van De Kamp. Nevadilo mi, že její gesta v mém životě způsobují pomluvy, bylo mi jedno, že si myslí, že sem gay, můj život byl dokonalý ....

Po všech těch pracích, vztazích a školách, kterými jsem prošel jsem se s koncem minulého roku cítil opravdu dost zkušený a sebevědomý na to, abych dal prostor tomu - být šťatsný. Jinými slovy, jsem přestal řešit svůj vzhled, cíle, plány a přestal jsem rozebírat lidi kolem. Strašně mě to osvobodilo a teď mi vážně nic nechybí. Ještě když k tomu přijde zkouškové se samými Áčky a Vil.
Vil se konečně vrátil a včera jsme byli po dlouhé době spolu. Je vážně skvělej. Snažil se mi nějak naznačit svou minulost, já jsem na oplátku chtěl říct, že mi je to jedno a záleží mi jen na tom, jak se bude chovat ke mě. Hned začal všechno vyprávět, představoval mě nejlepšímu kamarádovi a taky trochu plánuje. V posteli je to super, je s ním sranda a neni hloupej. Bojím se, že nemá žádnou chybu. Přes tuhle dokonalost mu pořád něco ve mě nevěří, ale to je vlastně super. Jsem rád, že nejsem slepě zamilovaný, ale přijde mi, že jsou mé city, sice nenápadně, ale velkou měrou ovlivněny mozkem. Je to celkem špatný, když sem se mu chtěl vyznat ve chvíli, kdy jsem u něj byl podruhé v životě. Jak je vidno, mé city musejí být trochu korigovány ...

Leden se začíná zmítat v takovém oparu. Nejenže nedošel sníh, ale zkouškové už jen doznívá, chodím na pracovní pohovory jak splašená koza a vybíhám z velkých budov znechucen. Většinou nízkým platem nebo kvůli hrozbě z otrokářství. Nicméně se kamarádům uvolnil čas a tak jsem najednou seděl s Ká. čtyři hodiny na víně, kde jsem vyprávěl obsah článků za posledních 12 měsíců - menší coming out. Vzala to v pohodě, of course. Nicméně se ozval Diesel, Tymis a slečna Venkovanka a můj diář praská ve švech. Začínám se vyznávat v bílých vínech - to tu ještě chybělo :P

Mějte se krásně a skládejte básně

Šťastný modrožlutý leden

10. ledna 2014 v 15:40 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Prázdná obloha, počasí jak na jaře, snění o vztahu, zkouškové jen na pozadí, příjemné vstávání, dlouhé spánky, zelené čaje a hledání si práce ....

Odlet pana Francouze do Paříže ukončil tu Vánoční kapitolu, kdy jsem v tom klubu byl obden, s Tymisem se pořád vídal a psal si s Bejvalkou. Najednou přišlo zkouškové období a já se přitom ale cítím skvěle. Po krátkodobých vztazích si mé ego myslí, že sbalí kdekoho. Propařené léto a friends wit benefits, stejně jako intriky pana F. a Dýn jsou pryč, všechno je utlumeno vstáváním v luxusním hotelu u Cizince a myšlenkami na Vila. Mé ego si je jistější, ve škole jsem dal zatím všechny zkoušky, mám nejlepšího kamaráda i kamarádku a tak mi vážně nebrání nic v tom, abych byl šťastný.

K. přestala mít přehled v mých úletech a já se začal cítit jako nynfoman, děvkař a záletník. Nicméně jsem to potřeboval, byl jsem příliš zraněný z roku 2013 a tak jsem si prostě užíval. Ben přišel v pravou chvíli a díky němu jsem si uvědomil, že ani modelky nejsou nic pro mě a tak jsem s úsměvem a novým diářem vítal rok 2014. Jenže karma funguje, fakt...

Jsem vážně rád, že jsem se naučil vážit si sám sebe natolik, abych odmítal a neřešil ostatní. To, co mě drží nad vodou je fakt, že lidem je k prdu informace, že se mi něco libí, že pro mě něco někdo znamená - nikdo neví, jaké to má v mém životě souvislosti a tak jsem nadmíru povznesen, nad všechny drby, které vážně neposlouchám. Jsem tak zahleděný do sebe, že jsem ani nevšiml jednoho vztahu u nás ve škole. Dřív bych se cítil jako málo informovaný, teď jsem si řekl, že je dobře, že se o to upřímně nezajímám. Chodím si na víno s přáteli, dopisuju si s cizinci a hledám si práci. Má dosebezahleděnost ale rostla nějak rychle. Ell je opět nemocná a já se bojím drog. Miloušové ve škole nedávají zkoušky a doma se nám hroutí prarodič, o nastydlém psovi nemluvim. A tak jsem naplno převzal roli toho, kterému celá rodina ustupuje. S velkými taškami, společenskými boty v kabátě, tak vstupuju do bytu a říkám: ,,Neskákej na mě!". Nevzdělaní rodiče mě nechápají a nerozumí mi, milují mě, víc asi nechci.

Dnešní káva s Prvákem byla fajn. Zvláštní, jak sme se bavili a věděli, že sme na kluky, ale pořád se kolem toho jenom točili. Je to trochu nespravedlivé, že on to ví a někteří bližší ne, ale co už. Bylo fajn dozvědět se, kdo mě zase chce a moderátor rádia je dobrá partie, já mám oči ale jenom pro Vila, který se už příští týden vrací. Ten vztah, který mi týdny dělal oporu teď budu muset reálně žít, už to nebude snění o tom, jaké to bude až přijede, teď mu budu koukat přímo do očí.

Mějte se famfárově!

Nynfomania z Paříže

5. ledna 2014 v 14:45 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Obrovské ruce, dlouhé kalhoty, hnědé oči, tvrdé vlasy, obrovská piha, nemá rád psi, miluje kočky a před chvílí jsem se s ním rozloučil.
Pan Francouz odjíždí zítra ráno do Paříže a mě se povedlo si ho včera ještě jeden večer užít. Učil jsem se a on napsal, že tam bude. Lusknul jsem prstem a Bejvalka šla se mnou. Tymis jako nejlepší kámoš šel taky a já se cítil jako král, když všechno šlo podle plánu. Úplně jsem cítil, jak rozdávám dobrou náladu. Ale jak řekl Tymis, byl to večer jen o mě ...

Jakoby sex
Nemám potřebu psát o tom, jak večer probíhal, spíš mě zaráží, že to bylo tak, jak sem si vysnil. Bavil jsem se, ale bylo to až moc dokonalé a já čekal co se kdy posere. Francouz přišel v pravou chvíli, skvěle tancoval, zatímco kámoši dokonale rozpoznali, kdy mě s ním mají nechat. Pak jsem byl zaskočen, když chtěl jet se mnou domů. Měl jsem v hlavě to, že nechci s nikým spát do té doby, než se Vil vrátí, ale mít Francouze doma? To sem si nemohl nechat ujít. Mé nynfomanské já se postavilo jen když se mě dotknul a já chtěl mít všechno. Rodiče už vstávali do práce, zatímco on mi řekl, že se se mnou bez kondomu nevyspí. Díky bohu, že aspoň někdo je tu rozumnej, ale já bych to taky nedal (doufám). Francouzské mazlení pokračovalo a skončilo tím, že se udělal. V té tmě jsem myslel, že to schytala moje peřina, ale pochopil sem, že se udělal do trenek. Místo kapesníčků si radši vzal mé triko, paráda. Nechápu to, asi má invisible sperma, protože mé triko je jak nové, v celkem čistých trenkách odešel a má peřina je netknutá.

Nic k němu necítím
Je první, kdo si po sobě ustlal, na druhou stranu bylo zajímavé sledovat, jak se u mě choval jako doma. Akorát byl tak unavenej, že ráno vstával desekrát. Kdy se vrátí táta? Stihnu dneska ještě něco? Bylo nepříjemný ho vykopávat, ale musel sem. Když spal, sledoval jsem jeho vousy a krásné rysy. Hladil jsem ho a nic necítil, vážně. A taky mi nevoněl v tom smyslu, že dřív se mi stávalo, že když jsem si ke klukovy čuchnul, ta vůně mě vzrušila, u něj ne. Myslel jsem na Vila a říkal si, že sem si užil s Francouzem, jen proto, že miluju francouzštinu, Paříž a krásu. Je to problém, sám sobě připadám povrchní, na stranu druhou sem si chtěl užít života, mít francouzský kontakt a bavit se.

Mé tělo
Se chovalo jako vždy. Vždycky, když tancuju a piju do rána se mi strašně zlepší pleť. Ráno jsem se v zrcadle skoro nepoznal, černé tečky asi hrály na schovku. A stejně jako vždycky, když mám sex, tak i dnes, přesto, že na to díky absenci kondomu nedošlo, nejím. Je to zvláštní, já osobně si myslím, že to prostě nějak souvisí s análním sexem, ale prostě se mi trávicí soustava zastaví, jakmile jen někdo sáhne na zadek. Super, alespoň zhubnu. Jsem naprosto v prdeli, protože mám obrovskej cucflek. Je vážně tak velkej, doufám, že zmizí a Vil nic nepozná, ikdyž se mnou nechodí (ještě) a můžu si dělat co chci.

On y va!

Rok třináctý je pryč, Nedostižně

2. ledna 2014 v 11:20 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Proud myšlenek
Šedivé počasí, doznívající rýma. Otravná starostlivost mého otce. Opouštění gay komunity, kterou sem si sám vytvořil. Tvorba malé výstavky, kam přibyl i dokonalý Francouz. Strach ze vztahu s Vilem. Kamarádská inventura, aneb bude Diesel homofóbní, kdy bude K. těhotná a jak moc se Elle musí zfetovat, aby na pracovní párty vyzradila všechno co ví? Jaktože neměním pozadí, profilovky, nemažu blogy, články a neodcházím ze sociálních sítí? Kde je můj novoroční humbuk kolem příchodu nového roku? Definovaná předsevzetí, jasné cíle a harmonogram života? Zas je vidět, jak moc jsem jinde ...

Co bylo před rokem?
Vzpomínám si na minulý rok, kdy jsem od nového roku jedl zdravě, jinak se oblékal, byl jsem jiný a spokojený. Teď chci o sebe mnohem víc dbát. Už jen proto, jak teď žiju, samej klub, sex a já po ránu prostě musim vypadat skvěle. Jenže občas si prostě potřebuju rozhodit nožky na gauči a s nutelou v ruce čumět na soup opery. Navíc zas jím těsně před spaním. Rád bych vylepšil spoustu věcí, ale už nemám na to psát si to diáře, dělat speciální články a mít to na nástěnce.

Letošní silvestr - francouzsky a opravdově
Můj silvestr sem si užil. Byl jsem na obědě s Bejvalkou a Dýnem. Bylo vidět, jak je ona nezkušená a zakopmlexovaná, zatímco já působil do sebe-zahleděně a Dýn hrál na mobilu karty, přesně ve chvíli, kdy jsme mluvili o našich životech, je to vážně jen kluk na párty. Pak následovala skvělá káva s novým kamarádem s Paříže. Pan Francouz je krásný, vysoký, šarmantní a galantní, prostě opravdovej Francouz. Byli jsme v homo kavárně, kde jsem byl poprvé a té růžové bylo možná až moc, ale bylo to skvělý. Mezi ostatními kamarády je to taková horká novinka, on mi má co dát, je mi s ním dobře, ale o to víc si pak uvědomuju žárlivost Vila při chatu. Zbytek večera jsem po menších komplikacích a přejezdech trávil s Tymisem. Koupili jsme si becherovku a volali si s Bejvalkou bylo to super, protože jsem byl o půlnoci s nejlepším kamarádem. Byli sme opilí a říkali jak se máme rádi, dávali si pusu na tvář a nadávaly na homo vztahy a utvrzovali se v tom, že když má gay nejlepší kámoše má na celý život vystaráno. Pořád jsme si brali slova z úst a pak jsem řekl: ,,Mám tě moc rád na to abych tě vojel" málem sme se rozbrečeli. Je fakt skvělej a já mám štěstí, že ho mám.
Nebyl bych to ale pan Nedostižný, kdyby ten večer neměl třešničku na dortu. Dýn se na obědě prokecl, že se stalo to co jsem nechtěl - Ben chodí s modýlkem, s jehož bráchou Patrikem jsem před roky písával. Oba byli v tom klubu, kam jsme šli, ale já tam měl své ,,zbraně" pan F. mě bujare objímal, představil mi dalšího kámoše a s Tymisem a Dýnem jsme při tancování sledovali, jak ti dvy modýlci chytají motýlky v břiše. Bylo to roztomilé a já fakt nežárlil, opět jsem musel jít a jen kvůli sobě prohlásit: ,,Gratuluju k novému objevu". Jenže Ben je ještě hloupější, než sem myslel a řekl, že mi taky gratuluje ukazujíc na Tymise. Se smíchem říkám, že to můj nej. kámoš a se sklenkou ruce jsem odešel tancovat. Jen chci ještě napsat, že Tymis si svou pozici potvrdil, když v pět řekl: ,,Jdeme, musíš do práce". Mohl tam bejt, ale nemyslel jen sebe, je to fakt kámoš.

Co jsem si uvědomil
Říkám si, že mé pojetí kámošů jako těch, kteří mi mají pomáhat ve chíli, kdy se na mě někdo vykašle a brát je jako ,,zbraně", je vlastně strašně dětinský. Lidi takhle nefungujou a sou vlastně milý. Nebudu si tvoři okruh opravdových přátel, protože jich mam dost a taky nemusím všechny nutně rozdělovat na známé, kámoše a přátele. Mám vlastně skvělý život, přestávám myslet na budoucnost a cítím jak zraju. A za panem Cizincem nepojedu, proč si kvůli sexu natrhávat vznikající vztah s Vilem.

Nedostižná třináctka mě dostihla zkaženými friends with benefits, ustavení deseti opravdových přátel, získal jsem nejlepšího kámoše a konečně pracoval v reklamní agentuře. Taky jsem začal pracovat v té luxusní restauraci, o které jsem vždy snil. Jsem takový ten společesnký, milý, empatický muž, který rád prvokojue svými kontroverzními názory a naprosto odlišnými kamarády.

Nerozčilujte se, buďte klidní a nestyďte se za své názory, je to to jediné, co má dneska fakt hodnotu!