Listopad 2013

Sex s bývalými

30. listopadu 2013 v 13:33 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Ve škole je to úžasné. Mámě tam opravdu profesionály a nedávné zasedání v rámci světa reklamy se mi strašně líbilo. Mám, ale strašně práce a sotva stíhám. S pocitem, že mám Bena mi odchází chuť na mléko. Krátký spánek, staré Dýnovi songy, spousta jídla a šála. Na kámoše (spíš kámošky) kašlu, úplně ..

Ve středu jsme s Benem, konečně trochu víc něco ,,řešili" a já měl nakonec pocit, že znám zas o kus víc. On se ale pak moc neozýval a já pořád držel mobil v ruce a čekal až napíše - zvykl jsem si a asi to beru vážněji. Po dlouhé době jsem byl s Dýnem na obědě. byl to super pokec, uvědomil jsem si, že ho mám fakt rád, něco podobného cítím k Tymisovi. Večer jsme u něj udělali prvivát. Když jsem se sešel s Benem, byl jsem takovej rozjetej, drzej a dělal sem si z něj srandu. byla to taková obrana před tím, že si chtěl jen ,,normálně" povídat a já chtěl asi slyšet, že mi to sluší a že mě chce vojet. Pil jsem víno a viděl ty rozdíly mezi Benem a Dýnem. Hlavně když přišel pan F. začal zas dělat ,,zábavu" ze které se Ben málem ,,zbláznil". Nás Dýnem to už ale nevytrhne a tak jsme na sebe házeli ty smířlivé pohledy - a to je to co od kámoše potřebuju, to neverbální pochlebování a jistotu, souznění. Strašně jsem žárlil na pana F. Slušelo mu to, byl fakt moc milej, byla s ním sranda a dokázal mou nasranost ignorovat. Ben, ale ne a bral si to osobně. Byl jsem strašně bloklej, protože ikdyž je navenek všechno ok, pan F. je pořád ten, kterej mi ukradl Dýna a já měl pocit, že krade i Bena. Benovi jsem v opilosti řekl, že žárlim, že je to můj problém, beru to vážně a začínám něco cítit. On řekl, že nechce vztah, nějak padlo, že píše ještě s jinýma a chce být asi volný. V tu ránu jsem cejtil, jak mi někdo už po čtvrté láme srdce. Ale jsem Nedostižný a nenechal jsem si svými emocemi zkazit večer. Doprovodil jsem ho a poddal se touhám. Rozdal jsem si to s panem F. i Dýnem. Ano měl jsem klučičí trojku. V líbání spíš pan F., na sex spíš Dýn, ale co chtěli sme to všichni a nikdo opravdu nic necítil.
Nejlepší bylo, když uprostřed sexování přišla Kudlanka s nějakým hezounem ( :D ). Byla tma a nevěděli že jsme nazí a v ,,pozoru". Dýn se styděl, panu F. se líbil ten kluk, kterej celkem nalitej si ke mě sednul ( :D ) a já z toho měl obrovskou prdel. Hlavně to bylo kvůli tomu, že ke Kudlance jsem cejtil velkej ostych, přecijen se mnou chodí do školy a kdyby luskla mé ,,společesnké stipendium" je v háji, ale když nás tam viděla, připadal jsem si jak král (král promiskuity sice) ale král ( :D ).

Naštěstí psal v noci Tymis a tak jsme si ty naše problémy blili do esemesek. Článek s názvem PŘÍBĚH KONČÍ: Nepřátele mám ještě blíž mi přijde trochu passé, včera sem ho trochu překonal, ale mrzí mě ten Ben - je to milej model, kterého jsem zaujal a nechci o něj přijít. Jdu dělat něco do školy, přes haldu knih nevidim pokoje ...

Bez nich o něm

27. listopadu 2013 v 11:25 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky

Kult kamarádství se nekoná a já jim nevolám, nepíšu. Jediný, kdo si mě vyžaduje je Bejvalka, ale vzhledem k tomu, že když jsme byli naposledy spolu jenom se vypovídával ze zmařených friends with benefits a ona jen koulela očima a byla smutná, i z hrozby aids. Neví o žádných novinkách a já mám chuť ji odříznout a nic jí neříct, stejně jako Elle, která na tož, že se známe 4 roky se nenaučila být opravdovou kamarádkou a říkat mi vše. Ani jí už nikdy nic neřeknu. Vin Diesel se chce vídat, ale nebudu mu dělat společníka jen proto, že on má zrovna volno. Tymis si posral vztah i práci a přesto, že je jediný, kdo by mi mohl poradit s Benem, já už mu psát nebudu.
Jako opravdového kamaráda teď vnímám Ká. se kterou dnes jdu na přehlídku. Představím jí tam Bena, bude to první opravdová kámoška, kterou on pozná, a já jsem na něj zvědavý. Pořád si píšem, je to fajn, ale včerejšek byl takovej divnej. Když se scházíme jsme najednou jen kamarádi, já se s nim nechci mazlit na veřejnosti, ale je divný si ,,jen" povídat a pak, když jsme spolu děláme všechno. Když jsme sami, je to super, jsem s ním sám za sebe, ale když jsme mezi lidma, jsem najednou jen ,,kámoš" a jako kámoš mám dost velkou konkurenci. Je to tedy klasickej homoproblém comingoutu, a přesto, že vím, že mě chce, jako kámoš cítím, že za moc nestojím.
Najednou se mi stýská po Dýnovi. Obět bojuju s časem, protože toho je ve škole tolik, že tam každý den zůstávám o několik hodin déle. Jak kdybych studoval design - když už jsme u toho, sebevědomí mi pořád říká, že ke Lvíčeti jsem toho stejně cítil víc po jednom dni, než k Benovi po deseti dnech. No, byl jsem opilý a má to své mouchy, ale stejně ...
Mám zas chuť všechno psát na fb, dlouze filozofovat a bojovat za upřímnost ve vztazích. Dlouho spím, dost jím a pořád myslím na peníze. Práci v luxusní restauraci beru jako obtíž a říkám si, že krom mého pokoje se nemáme s Benem, kde scházet. Když včera navrhl společný výlet za hranice, cítil jsem jak se mě zas dotýká jeho lví srdce.

Přiznaná láska

23. listopadu 2013 v 12:32 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Jak jsem psal v minulém článku, po minulém pátku, kdy jsem ten ,,PŘÍBĚH KONČÍ: Nepřátele mám ještě blíž
" o zkažených freinds with benefits, který jsem ukončil a řádně oslavil, tak to pak vypadalo, že mě jen tak něco nepřekvapí, nevyvede z míry. Zatímco Elle jede na drogách a s bydlením na tom byla tak špatně, že bydlela u kluka, se kterým mě podvedla Lexie, Tymis dostal výpověď, ve škole máme milion projektů a K. se jenom učí, jsem já dennodenně červený jako zamilovaný. A to jen díky Benovi ...

Známe se jen týden, ale za tu dobu už jsme se viděli třikrát. Byl u mě v práci, doma a viděl rodiče. Neustále si píšem, ale já jsem mnohem obezřetnější. Celý týden mi v hlavě visela jen jedna otázka - co na mě ten kluk vidí? Je jiný než já, je to 187 centimetrý vysoký model, do kterého by jste neřekli, že je na kluky. Je to společenský, zábavný noční živočich, který se ke mě tímhle opravdu hodí, ale máme jinou práci, školu, zájmy a tak. Jeho lichotky jsou příjemné, ale přeci jenom je to nejlepší kámoš Dýna a je v kontaktu s panem F. Bojím se toho, ale říkám si, že mám výhodu toho, že ten kluk by měl vědět do čeho jde, když mu Dýn všechno řekl. Ten kluk je moc milej, ale já jsem si to celej týden nepřipouštěl. Jenže včera byl u mě a já zjistil, že je strašně stydlivej a ve vztazích nezkušenej. Asi si nebudem říkat všechno jako s Dýnem, ale ani nebudem muset. Začínám mu věřit, kašle na všechny rozdílnost a paradoxně i na ty ,,povrchní" věci a vážně mě má rád. Vždycky mi zvedne náladu a chce abych se usmíval.
Včera večer se mezi ostatníma choval skvěle a dokonce žárlil na Dýna! Zažil jsem nejdelší líbání v životě a mám pocit, že jeho rty tam pořád mám. Spal nakonec u mě, ale byl jen peting, teda jen .... Mě to stačilo, protože to bylo tak úžasný, že ,,styk" už nebyl nutný. Je tak strašně vášnivý a v posteli si budeme rozumět. Jestli se mi líbilo bytí s Dýnem, tak tohohle se nenabažim. Na jeho ceně zvedlo i to, že Dýn mi řekl, že je to moc hodný kluk, že mu mám dát šanci (jak mam najednou já to rozhodovací právo). No, rozhodl jsem se, že o něm nikomu nebudu řikat. Po škole a práci bude vždy vztah na třetím místě, ale jak je vidět, pod kůži mi dávno zalezl.
Začíná polotajný vztah pana Nedostižného a modela Bena, vedle kterého se cítím silný, stylový a žádaný. Nebude mi počítat daně, pomáhat s autem nebo radit, co dělat v práci, má jediný cíl - milovat mě.

PŘÍBĚH KONČÍ: Nepřátele mám ještě blíž

16. listopadu 2013 v 23:11 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Včerejší noc byla opět jedna z těch, které mě někam posunuly a podstatným způsobem změnily mé myšlení. To, že ten pátek bude legendární jsem si do velké míry naplánoval, ale že bude až takhle super, to jsem netušil.

Po zkažených friends with benefits, díky kterým jsem přišel o dva kamarády (pana F. a Dýna) jsem měl pořád v hlavě to, jak mě pan F. odsoudil a nepochopil. Štvalo mě to, protože se ve škole občas vídám s jeho kamarádkami a taky se spolubydlící Dýna. Ani jednoho jsem nemohl jen tak vypustit a celé mi to i přes tři měsíce dokonalé izolace přišlo nevyřešené. Podvědomě jsem cítil, že se s nimi chci sejít a protože má vůle splní každé přání mých snů, včera jsem oba viděl. Opět ta divoká noc, vodka, jejich písničky, jejich místa v Praze a hlavně ta Dýnova voňavka! Včera byl pro mě červenec!

Po celkem dlouhé šichtě v luxusní restauraci jsem šel na večírek reklamky. Svět mocných bohatých lidí, známá jména a úspěch byli střídány neupřímnými úsměvy, suchým humorem a obrovskými intrikami. Bylo to super vidět známé lidi, získat kontakty a inspirovat se. Nicméně jsem si psal s Dýnem, který mi řekl, že jde s panem F. a dvěma kamarády. Za ty tři měsíce jsem si v hlavě srovnal to, kdo jsem a přestože pan F. měl nabité své zbraně - zná Dýna skrz na skrz, má novou práci a školu, slušelo mu to a cítil se stylově, já jsem byl nad to vše povýšen, což jsem dříve nedokázal. Přišel jsem, pozdravil jsem a hned si ho odtáhl a řekl mu, že to hodíme za hlavu a on souhlasil. Musím říct, že jsem byl lehce napitý, což k tomu strašně přispělo. Dýn se vůbec nezměnil, něco mi říká, že se ani nikdy nezmění a on ani nechce. Zase byl roztomilý, tulivý a hrozně moc opilý. Jejich dva kamarádi byli překvapivě celkem hezcí, oba vyšší a bylo vidět, že pana F. s Dýnem berou vyloženě jako kámoše na paření. Velký zlom večera přišel s tím, když mi pan F. řekl, že mi dává za pravdu, když jsem říkal, že s Dýnem nebude dlouho a že to nebude o citech. Pro mě to nic neznamená, ale pro něj to muselo být těžký, dát mi za pravdu, takže jsem to strašně ocenil a měl pocit, že hýbu světem. Do této euforie se v klubu objevil Tymis, s kterým jsem se celkem hlučně vítal (ach ten alkohol). Okamžitě jsem byl středem světa, když jsem zval nové kamarády na drink, mrkal na Tymise a odháněl po mě se plazícího Dýna, přičemž jsem mu s neskutečně ledovým klidem šeptal do ucha, že to máme za sebou. Objevil se tam taky jeden kluk ze základky, kterej na mě mával, ale já obklopen ,,svými" jsem ho dokonale ignoroval, ikdyž jsem měl zase chuť k němu jít a ukázat, že mi je jedno, že mě s nimi vidí. Cítil jsem se skvěle, ale to pořád nebylo to nejlepší! Během večera mě, říkejme mu Ben, několikrát osahával. Před rokem bych chystal svatbu, teď mé poučené já tohle ignorovalo. Několikrát se na mě podíval a já - naprosto přirozeně - jsem mu to jen tak levně neoplácel. Ten večer se mé ego vznášelo tak vysoko, že ikdyž se do mě zakoukával jeden z nejhezčích kluků, které jsem kdy potkal, jsem ten večer hrál šachy se svými vztahy, na tož abych zase padal do vztahu, ale vnímal jsem to! Nakonec, což bylo tak nějak jasný, jsme skončili jen my dva a dlouze se líbali na náměstí a pak vlastně ještě několikrát. Strašně jsem se rozpovídal o tématech tohoto blogu, stejně jako o vztazích. Zbytečně moc jsem se otevřel, ale v tu chvíli jsem to tak chtěl. Byl celkem nadržený, je vyšší a působí tak trochu nasraně - jakoby všechno bylo fejk a nestálo za nic - a tahle nasraná póza mě strašně rajcuje. O to víc, že to nesedí k tomu, jak vypadá - je blonďák! Dneska jsme si psali a já se rozhodl, že ho nebudu uhánět, jako jsem to trošku dělal po sexu s Lvíčetem.
Ten sebemilující pocit z toho večera tu bude dlouho a dává mi to sílu na to, abych počkal dostatečně dlouho, než mě pozná v plné své kráse. Jsem starší než on, a moc dobře vím, že je mu sympatické, celá ta moje ambicióznost, cíle, rádoby filozofické myšlení, cit pro umění, empatie a hlavně - samostatnost. Vzhledem k tomu, že už asi nechci potkávat nikoho dalšího, už takhle mě žere svědomí kvůli Lvíčeti, tak doufám, že aspoň budem kámoši nebo zpřízněné duše. Nechci žádný vztah na sex, gaylife ani žádná radikální rozhodnutí. Chci se mít jenom dobře a nemuset u toho měnit práci, jídelníček a hodnoty, jako s Dýnem.

Když jsem se ráno probudil, byl jsem v šoku. Na tolik alkoholu nejsem zvyklý a bylo mi celkem špatně. Jen tak tak jsem se stihl umejt a najíst. V práci jsem nebyl použitelnej a několikrát jsem cítil náběh na zvracení. Přesto jsem měl úžasnou náladu, byl jsem ještě přiopilej a byla hrozná sranda. Celý den se cítím hrozně hubeně a mám červené oči (to tu ještě chybělo :p) Občas mi proběhl záblesk z toho večera, který mě vážně rozesmál. Třeba jak jsem pozval ty nové kamarády na panáka, ale na pana F. a Dýna jsem solidně sral! Proč né, ale pak mi došlo, že minutu před tím, mě zval Dýn a já mu to nevrátil. Pan F. byl ke mně hodný, ale když po mě chtěl víno, já se na něj vysral. Pak mi nějak došlo, že mě Tymis seznámil se svým důležitým kámošem - já na něj celej večer kašlal. A vůbec celej Tymis, přemejšlel jsem, jak sme se rozloučili a pak mi došlo, že jsem ho nechal samotnýho na zastávce! Pak jsem si vzpomněl na toho patnáctiletého kluka, který po mě celej večer jel a já ho jen tak přecházel. Ani jsem za tu slávu tolik neutratil (aspoň tak).

Včera jsem opravdu zářil a doufám, že přes ten úžasný pocit, už nikdy takový večer mít nebudu. Mám nějak pocit, že tohle se má udát jen jednou (což jsem si nikdy nemyslel). Taky mi došlo, jak moc celou dobu záleželo na mě. Mohl jsem odejít s Tymisem, vykašlat se na Bena, zvát pana F., mít sex s Dýnem a já nevím co všechno. Přitom všem jsem ale myslel na to, jak jsem pár měsíců zpět pracoval v reklamce, měl asistentku a rozhodoval o propagaci. Připadám si až moc všestranný, jak jedovatá nestvůra, která ale umí jenom jedno - milovat.

Najednou jsme s panem F. zase přátelé, jako bychom byli spolu proti všem, kteří ho u mě pomlouvali. Ve škole mi už nikdo vadit nebude - nepřátele mám totiž ještě blíž. Nebudu se muset hlídat a budu moci konečně dýchat. Naprosto mi to vyčistilo hlavu a já zas můžu jít dál. Jediné, co se může posrat je vztah Ben=pan F., o kterém nic nevím. Pan F. ví, že na něj nemá a Ben ho bere za hroznou buznu, ale kámoši jsou a to mě může zničit, ale jak říkám - nepřátele mám ještě blíž.

vzhled o.28

16. listopadu 2013 v 22:22 | pan Nedostižný |  vzhledy consummate

  • Do the best you can
  • Barvy: zelená, krémová, bílá
  • Styl: podzimní, nature
  • Význam: Pozitivně laděný design přichází do doby podzimní únavy, aby podpořil boj s náladovostí. Stejně, jako si mé myšlenky usedají, vyjadřuje tento design skryté symboly v úsměvavém lesku, který by měl působit pozitivně.

Usedání myšlenek

12. listopadu 2013 v 17:53 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Musim se vypsat, protože si opět řežu do rány. Udělal sem z polovičních bisexuálů homosexuály, ktřeí jsou teď spolu a myslí si, že je oba nenávidím, trhám si vlasy závistí a neskutečně žárlím. K Dýnovi nic necítím, věděli jsme, že to bude jen o šuku a ve chvíli, kdy jsem ho poznal jsem si ho přestal vážit pro jeho lenost a nesamostatnost. Pan F. je tak hloupý a zahleděný do sebe, že se mi nepodařilo mu vysvětlit to, jak se věci mají, odsoudil mě, naštval se a já mám od té doby chronickou hrůzu z toho, že mě na každém rohu pomlouvá. Jeho kamrádky vídám ve škole a přesto, že jsou možná skvělé, mám na ně averzi, ikdyž sami za nic nemůžou. Přestal jsem chodit na fb, ale zdi těch kamrádek mluví jasnou řečí. Mám v sobě strašnou potřebu si s panem F. sednout, pobavit se a říct, že co bylo to bylo, jenže mi přijde na nejvýš hloupé se k tomu snížit - bylo by jasný, že sem to ještě neskousl a to nechci.

Od té doby jsem na sobě dost zapracoval co se týče práce nebo studia, mám toho opravdu moc a to, že píšu tenhle článek je skoro až biologická potřeba. Nemám na nic čas, ale o víkendech se mi daří vidět přátele, jejichž portfolio se značně proměnilo. Elle jsem naprosto odřízl, Ká. je zaneprázdněná a K. vlastně taky, vazby na starou práci jsou už tak tenké, že mi ta akce jednou za půl roku asi stačí, to samé se střední. Jediný s kým se vídám je Vin Diesel, což mě vážně překvapuje - když čtu rok staré články, píšu v nich, jak je to přátesltví málo hluboké, povrchní a tak, rozhodně by mě nenapadlo, že to bude on, kdo mě bude brát do nejnovějších artových podniků. Druhý, kdo si mě žádá je Tymis. Snad se neprozradím, ale to že jedna má kamarádka bude v Miss je ok, ale že Tymis chodí s nejhezčím klukem v ČR tak to je už moc. Jasně, nic to neznamená, ale je to sakra příjemný. Včera mi v noci napsal, že jsem pro něj strašně důležitej - no to se to usínalo :)

Na pozadí je páteční noc s vysokým designérem, panem Lvíčetem. Nechápu, jak se mu povedlo ve mě zanechat tak velký dojem. Nejspíš tím, že je jediný svého druhu. Je v něm něco pozitivního, je přirozený, hloubavý a takový vychovaný/skromný, což pražáci nejsou. S klukem bych chodit nedokázal, jenže pan Lvíče mi udělal v hlavě dost velkej zmatek, ale takovej ten příjemnej.

Dnes je školní akce a já nvm, zda tam půjdu. Kdybych tam šel, budu se bát, nic si neužiju a jen bych si něco dokazoval - že i v kolektivu nakaženým od pana F. se umím bavit.

pan Lvíče

9. listopadu 2013 v 11:10 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Prvoplánovost včerejška už asi nikdy nezměním, nicméně z jednoho komentáře se zrodil fajn večer s fajn člověkem. Neformální paní s panem Lvíčetem jsem bral jako zpestření na pozadí těch pracovně-studijních dní. Vůbec sem nevěděl co mám čekat, představoval jsem si asi bohatého krasavce, co mě přijede vyzvednout v limuzíně, pak pojedem do posh clubu a skončíme u něj doma v paláci. Věděl jsem, že to nepřijde, hrál jsem si sám se sebou a nechtěl být zklamán.

Pak tě najednou vidím. Vypadal si jako rozběhnuté homolvíče, co uteklo z klece do volné přírody. Jenže ty jsi pak mluvil, byl chytrej, zajímavej a mě ten první dojem přestával vadit. Vína a tmy bylo čím dál tím víc a já začínal bejt hrozně nadrženej. Udělal si ale jednu chybu, nechal si to všechno na mě a o ničem si nerozhodoval. Měl jsem pocit, že tě mám v hrsti, ikdyž si chtěl být ,,morální". Strašně mi připomínáš pana F. Bylo to tam celý večer, ale v tom pozitivním slova smyslu. Máte stejný gesta, jste zábavní a přirození. Nicméně nejsi tak povrchní a hloupý jako on. Najednou jsem byl zase s flaškou venku a skončilo to v mé posteli. Léto i teď v listopadu! Seš strašně milej a já myslím, že je to díky tomu, že nejsi z Prahy. Nicméně ráno je všechno vidět a já si teď nedokážu představit, že bych tě někomu představoval.

Skvělá noc s vysokým designérem, těším se na další.

Spokojeně odmítat

4. listopadu 2013 v 18:54 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dnešní den byl moc fajn. Ráno jsem byl v luxusní restauraci, kde jsem měl na starosti občerstvení pro buisness meeting. Putování jedním z největších kancelářských bloků Prahy bylo zajímavé. Ukrajinské recepční byly nepříjemné a nic nevěděli. Strohé, umělé prostředí, kde i zdi mluvili o špinavých intrikách mě nijak nerozhodily. Dnes jsem mimořádně pracoval i s panem P., je jasné, že je gay, ale nevadí mi to. První dojem děs, ale nechal jsem předsudky za dveřmi a dnešní ráno jsem se celou dobu bavil, stejně jako on.

Královská cesta do školy, v uších nejlepší songy a telefonát s mou realitní makléřkou mi zas dodali pocit, že městský život je vlastně super. Filozofická přednáška mě nebrala a tak jsem rodičům udělal na fotolab.cz fotokalendář - jako dárek ideální. Když na mě Týnn volala, že mi to ve školním časopise sluší, mlčel jsem a vykuleně krotil úsměv. Až mi to všechno přišlo moc dobré. Přišel jeden z nejtěžších předmětů - reklama. Půlka specialistů nás propaguje v Brně a tak jsem dneska nic nedělal. Yes. Mám trochu výčitky z toho, jak jednoduché věci mi udělaly na tváři úsměv, pravdou je, že se mám fajn hlavně díky ,,vztahům" ...

Včera si k nám do restaurace přišel posedět Dylan! Celý týden mám v hlavě, že mu musim napsat, ale nechtěl jsem dolejzat (kdyby byl holka, klidně napíšu ...). A přišel za mnou, že si chce pokecat. Má nedostižná práce mi samozřejmně dovolila se na pár minut uvolnit a tak jsem s ním pokecal. I on odešel z reklamky a tím, že mě kontaktoval se z něj stane další Vin Diesel. Jsou tak stejní, dospělí a jsou oba starší. Když jsme u toho, i Diesel napsal, sms, která nic neříkala, její funkcí bylo zjistit, zda jsem se fakt nasral. Ne jsem měkkej, nevdržel jsem to a napsal mu. Za to s Elle jsem se pohádal. Má v práci podmínečné vyloučení, nemá kde bydlet a svět se jí bortí. Stačilo by párkrát lusknout a byla v pohodě, ale není ke mě upřímná, hraje divadlo, takže na ní kašlu.
Bude těžký se nezmínit o panu HotGovi, se kterým si píšu a nejspíš se s ním v pátek uvidím. Člověk by nevěřil, že to začlo jedním komentářem. Jsem fakt zvědavej, jak to dopadne. Zda mi to změní žvito jako Dýn, nebo to bude jen další zklamaní a nebo hůř - nemastné, neslané ...

Co říct, jsem spokojenej a proč? Jím zdravě, stíhám školu a práci a kamarádům na mě záželí (aspoň většině) a v dohledné době je něco nového, zajímavého plné naděje - což mé naivní já dost hecuje ..