Říjen 2013

Sedimentace narcismu

31. října 2013 v 22:51 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
  • Když se dívám na názvy posledních pěti článků, říkám si, že studium mě možná ovlivňuje až příliš.
  • Usazování sebezájmu, sedimentace narcismu, je dost výstižný a dokonale charakterizuje tohle mé podzimní období.
  • Myšlenky na Lexie, starou práci a Dýna se periodicky opakují, a s každou myšlenkovou menstruací je rozrušení a sentiment menší.
  • vydobytá pevná přátelství mě otravují, Tymise a Diesela trápím v oparu uražení, Elle nechávám vyválet se ve vlastní špíně a K. i Ká. se musí strašně učit. Omezil jsem sociální sítě a alkohol, věnuji se hlavně studiu a sním/plánuju o nedostižné čtrnátce. Klidné podzimní období.

Myslím, že zrovna minulý podzim byl to období, kdy jsem začal na vše kašlat. V té době jsem se přestal hlídat jak v jídle, tak v chování. Je to víceméně úspěch, protože jsem byl moc zaměřený na to, jak mě hodnotí ostatní, přitom je nejdůležitější to, jak se cítím. Trochu jsem si tu myšlenku upravil, nejdůležitější je, abychom si uměli obhájit všechny činnosti, které děláme. Večer si nečistím zuby a ikdyž jsem od července přibral 4 kila, nepřipadám si nějak extra hrozně. Pleť se mi taky zhoršila a mě to nevadí. Až mě to trochu děsí. Jeden z mých podzimních článků minulého roku nesl název: ,,Zabedněný podzim peciválství", to se ve své podstatě opakuje i letos. Teplý čaj a křeslo se sice nekoná, je to spíš čokočíno a židle z ikei. Brouzdám po netu a sleduju nabídky práce v zahraničí, narazil jsem na další skvělou práci v reklamce za více peněz a přesto, že to se mnou zamávalo jsem si řekl, že si počkám a budu se raději věnovat studiu.

Pracovní schůze v luxusní restauraci byla velice zajímavá. Ká. jsme si prohlíželi na projektoru. Abyste to pochopili, nebyla přítomna! Taková drzost a ponížení, pomlouvání v přímém přenosu. Absolutně mě ignorovali, to že jsem její nejlepší kamarád, jim asi nedošlo. Nechutné. To samé s Elle, která má problémy s teplými dýlery a nemohla přijít. Opět byla rozebírána do nechutných detailů, drbárna na entou. Pan Slovák se tolikrát ztrapnil, že se několik lidí smálo. Jeho prezentace, u které nevěděl, kdo je Václava Klaus nebo základní info nás pobavilo, pohrdavě jsem se smál, stejně jako mikádo z DAMU, které sledovalo reakce ostatních a náležitě lezla majitelům do zadku. Přes tohle divadlo to je skvělá práce a oni jsou skvělí lidé - v této firmě jsme všichni ,,Američani".

Kluci zde spolu chodí do posilky (krom mě), holky jsou všechny moc pěkné, ale žádné fifleny - makají, jinak by tu nepracovali. Všichni jsou dospělí, sebevědomí a přátelští a víte co? Já se s nimi ohromně nudím. Kluci byli značně napití, jsou skvělí, mohli by to bejt namyšlení egoisti, ale nejsou. Jsou to prostě obyčejní mládenci - a právě proto jsem je v té hospodě nechal. Včetně té krásné holky, která na mě mrkala a já si říkal: ,,z tebe se fakt neudělám". A když přišel ten umělý gay z jiné pobočky, protočil jsem panenky a opouštěl podnik s naprosto novým pocitem.

To je opravdový pocit nedostižnosti - říct ne. V nejlepším přestat. Já to nikdy nedělal, nevykašlal jsem se na pan F., i když jsem cítil, že není pan dokonalý, nepřestal jsem chodit na kávu s Elle, když několikrát nepřišla.
Já se většinou příležitostí chytám, teď je ale kopu do zadku a užívám si to.
Nechávám Vina Diesela psát omluvné smsky a Elle nezvedám telefony. Možná se teď nechovám kamarádsky, ale nejspíš si potřebuju nějak vynutit pozornost či co ...

Podzimně hezky depkařsky

27. října 2013 v 11:28 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Příjený podzim. Zaměření na studium. Nepravidelná strava a sebenespokojenost. Nemám chuť na sex a na paření. Mezi opravdovými přáteli hledám vzrušení a zábavu, jsou ale příliš dobří, morální a soudní na to, aby mi vynahrazovali bláznivé léto, které se nekoná. Je podzim, musim se učit. Utíkám do práce, chci se válet v posteli a být konečně v pohodě ...

Pročítám si články z minulého roku a koukám, že i minulý podzim byl zajímavý. Ve staré práci jsem dostal dost vysokou a zodpovědnou pozici, se kterou jsem trochu bojoval. Objevil se pan Šlechtic, který se mi líbil, ale bylo to spíš zpříjemnění. Dostal jsem nabídku na další práci, kterou jsem stejně odmítl, ale rozhodně bylo co řešit. V hlavě jsem měl ještě trochu bejvalky a byl nadšený z nové školy. Letos je to naprosto jiné ..

Prokalené léto plné sexu z friends with benefits a následné odnětí dvou kamarádů jsem musel nějak řešit, přišel tedy mini coming out když jsem to řekl Elle, Bejvalce a K. Ve škole o tom taky spousta lidí ví, ale to, co se o mě říká je už naprosto nekontrolovatelné a mě to vůbec nezajímá. Najednou se hrozně zkoumám, spánek, jídlo, pobyt u rodičů, škola, práce. Od opravdových přátel bych si chtěl dát pauzu, hlavně od Diesela po tom smskovém nepochopení. Když jsem spal u Elle, která nestuduje, nevydělává, nemá pc ani televizi, nemá ledničku, všeho se vzdala a jen přežívá - říkám si, že žiju opravud v luxusu, jenže víte co? Mě ani spaní na zemi u kamarádky, která má sotva na chleba nestačí k tomu, abych si vážil toho, co mám. Nebo já si toho vážím, ale š%tastný stejně nejsem. Začíná mě to nudit, blog mám už od patnácti, roky a roky si sem píšu o tom, co a jak mě ovlivnilo a má to nějaký výsledek? Určitě bych bez blogu nevěděl kdo jsem, co je psáno to je dáno a já si tady rovnám ,,hlavu", ale stejně bych čekal něco víc. Potřeboal bych si pořádně odpočinout a někoho si najít, asi ..

Mít v ruce šampaňské, říkat že jsem z firmy XY a dívat se na Ká., která se prochází po mole a mrká na mě je dokonalý pocit, ale když otevřete diář a do očí vás bijou vaše vlastní ambice, pocit dokonalosti je střídán frustrací ..

Nejspíš jde o ten přehnaný pocit odpovědnosti/důležitosti. Starat se o rodinný pozemek, dvě práce a škola, kterou jsem si sám zaplatil mi někdě v zádu možná hřeje ego, jenže když se probudím, letím k ledničce a dělám si kafe. Chci tím říct, že sebevědomí postavené tímto způsobem mi už asi nestačí a kdybych se přestal snažit, skončil bych - doslova. Jenže nvm, kde mám brát furt sílu dostávat své povesti toho snaživého a Nedostižného ...

AIDS

23. října 2013 v 9:38 | pan Nedostižný |  vyvozené závěry
Když mi v létě řekli, že mám boreliózu, cejtil jsem se zranitelný. Zhubnul jsem a neustále spal. Něco se mi na tom líbilo, jako bych se trestal, ten pocit, když anorektičky nejdeí tu byl a mě se líbil, ale bál jsem se, že nemoc pokročí. Přežil jsem to, jako vždycky. Musím říct, že jsem od malička jednou za rok postižen chřipkou a všechny nemoce jsem ustál. Málokdy mi je blbě z jídla. Míval jsem alergii. Ale myslím, že mám tuhý kořínek ...

Dýn odešel, pomlouval jsem pana F. a ve chvíli, když sem řekl, že je to kurva, uvědomil jsem si, že i s ním jsem spal. Přidejme Itala z prváku, kterému byo třicet. S kým vlastně měla sex Lexie? Dýn byl nejspíš čistý, ale podvedl mě s tamtím. A přilejme do ohně, sám pan F. si to se mnou rozdal až po tom, co ojel toho kuchaře! Nepočítejte, zjednoduším to - pravděpodobnost, že mám ten vir je velká a já mám strach. Tymisovi přijdou poslední radovánky úsměvné, ale pan Ital je podle něj riziko. Používejte kondom - jo i mě to řikali ve škole a já ho používal, ale s ním myslim ne. Jsem domluvený s panem Dospělým, že tam se mnou zajde. Nejhorší ale je, že se nic nezmění. Ta nemoc si propukne až ona bude chtít. Má tři fáze. Nejdříve se člověk nakazí. Pak, po několika letech se rozšíří a čeká. Potom zničí imunitní systém. Poslední část je nejvíc romantická - smrt!

Ať test dopadne jakkoli, budu to muset napsat Dýnovi a panu F. Jenže co když jsem vážně nakažen? Jak pak budu moct chodit do školy a snažit se o titul, když stejně bude konec? Zveřejnil bych tento blog, zapojil bych se do nějaké organizace, udělal bych výstavu a nechal o sobě psát články v novinách. Asi bych si i oholil hlavu a odstěhoval se za Prahu ...

Co byste udělali vy při zjištění, že v sobě máte něco, co vás jednoho dne zabije?

Proces zklidnění

20. října 2013 v 11:02 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Krásný podzim, barevné listí procházky venku, útěk od Prahy, kamarádství s Vinem Dieselm, kamárádské ohrožení minulostí, pomalé nadšení do školy, bláznovství v práce, postmoderno in my heard aneb city hýbou světem ...

Po uvolněném létě přišly dva měsíce tvrdé dřiny. Práce v reklamce mi dala zkušenosti, ale nedokázal jsem se tam soustředit natolik, abych úplně zapomněl na pana F. Na Dýna kašlu, ale F. zná půlku lidí ze školy a já to ve čtvrtek pocítil, když jsem nešel na jednu akci, kam byl pozvaný. Navíc lidé, ktřeí se baví jak s ním, tak se mnou možná ani nestojí za to. Ve středu jsem s nimi byl v té stylové kavárně a byl jsem dost nervózní. Přece jenom když vedle sebe nemám Vina Diesela, nemůžu hned po všech ,,střílet". Nevím zda mi to vadí, ale jeho bejvalá mi mou pověst mezi jiným ročníkem moc nevylepšuje. Ať si každý myslí co chce, ale chci mít i ve škole kamarádskou podporu a tu už od miloušů nedostávám. Chytli se fotek s Blonckou a Bílým Drdolem na Fb, přijde jim, že jsou na druhé koleji a berou mě s rezervou.

Škola mě baví, je to tam těžké a musím být stále ve střehu. baví mě to a jsem šokován tím, jak to některé lidi nebaví, jiní tam nechodí a ostatní se na to nehodí. Třeba se konečně naučím studovat, ale zatím mám pocit, že jen tak proplouvám.

Potřebuju sportovat a taky mi chybí sex. Připral jsem a přesto, že mí rodiče mě vidí jako anorektika, já sám moc dobře vím, kolik vážím a kolik sem vážil třeba v červnu. Mě o kila nejde, ale necejtim se. Přeci jen mi chybí ten pocit, když si přejedu přes tvrdé břicho a nechávám ostatní, ať mi do něj boxují. Nepravidelná strava, jídlo pozdě večer a málo pohybu - to je páni životospráva.

I po tom všem jsem zůstal stále přemýšlivý. Co budu dělat po škole, proč Ká. stačí mít jen školu a přítele a přitom vypadat šťastně. Jak to dělá K., že se jenom učí. A co vlastně slečna Umělecká? Všichni kolem mají opravdu mnohem méně kamarádů, soustředí se na školu a myslí spíše na přítomnost.

Pořád ještě nejsem ledově klidný, vyrovnaný a sebejistý - potřebuju to k tomu, abych sám sebou - kreativní, nápaditý, empatický. Taky přemýšlím o Adel, která se mi líbí a já jí. Jenže se tak kamarádí s Blonckou, že nevím, zda by mě dokázala ocenit. Ale co to melu, vztah bych teď nezváld. Ani náhodou ...

Ukájení luxusem

13. října 2013 v 12:56 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
- důležitý článek -
Večírek v Pařížské s Táňou Kuchařovou, svět celebrit s Ká., opravdová vysokoškolská párty se slečnou Exotickou a nakonec probuzení se vedle Vina Diesela v jeho luxusním bytě
- já už opravdu nemám o čem snít, já ty své sny žiju (už dlouho).

Ten den začal strašně. Porouchalo se mi auto, v luxusní restauraci mě celkem naštvali, byl jsem unavený a přestože vím, kolik toho musim udělat do školy, jsem pořád jenom s přáteli. Večer jsme šli s Ká. na drink a pak na ten večírek. Svět módy se představil přesně takový, jaký jsem si myslel, že je - drsný, drahý, nedostižný a má svá tajná pravidla. Ká. mě provázela světem celebrit, říkala kdo s kým spí a kdo co znamená. Bylo to moc fajn, pro mě to byla třešnička na dortu mého kulturního venčení, pro ní to bylo připomenutí, že není jenom obyčejná studentka.
Překvapivě jsem nebyl unavený a přijal nabídku slečny Exostické na privátní párty. Čekal jsem pseduointelektuály, kteří mě budou odsuzovat, vzrušovat nebo opíjet. Najednu jsem se ocitl mezi o několik let staršími vysokoškoláky, kteří většinou studovali umění a nebyli z Prahy. Bylo tam asi dvacet lidí, na to nejsem vůbec zvyklý. Nechyběla ani skupinka kluků v maskáčích, namakaných vojínů, kteří se tam vůbec nehodili, ale o to víc to bylo zajímavý. Lidi tam byli opilí a příjemný a spíš se mě tak báli. Přeci jenom se vrátil z luxusního večírko a nestihl jsem se převléct do ,,pohodového studenta". Byl tam opět pan T., vysoké štěně nebo třeba pan Aristokrat, kterého sem viděl jen jednou v životě, ale mám dojem, že ho budu vídat častěji.

No, nicméně je důležité, že mi napsal Diesel, kde jsem a nakonec přijel. Je strašné, že tak krásný, úspěšný muž má vlastně jenom mě na zábavu, ale zase co by chtěl že ( :D ). Bylo to super, byl sem strašně rád, že ho viděla slečna Upřímná. Měla mě spojeného jen s Dýnem a panem F., ale teď se ukázalo, že mám i dokonalé hetero kamarády, vylepšilo mi to image. Nezapomenu na to, jak tam vešel a skoro mě ani nepozdravil a šel omrknout všechny místnosti. Drze a sebevědomě, jako vždy. Pak se vrátil a prohodil zas nějakou z jeho hlášek. Bylo to super, kecání se sklenkou v ruce, filozofování s panem Warholem a jinými pseduointelektuály. A do toho všichni zase slintali z něj a já se bavil. A jak jsem psal v miulém článku, že sem váhal, zda u Diesela spát, teď jsem měl šanci! Prostě sem mu to řekl, nikoho doma neměl, takže to bylo jasný. Byt Diesela, je dokonalý. I přes tu opilost sem vnímal poslední designérské výstřelky, nejnovější spotřebiče a vůni z IKEI. Tolik místností a oken, ten velký prostor! On byl ale opilej, nic nechtěl dělat. Najednou zmizel, našel sem ho v županu (jen v trenkách) na posteli. No, jako v tu chvíli sem zaváhal, ale celej večer byl rize kamarádský a mě ani nenapadlo přemejšlet o tom, že můj kamarád je hezký a já dlouho neměl sex (protože se benefiťákovi nepostavil kriste :D ). Já byl opilej a hosně moc blbnul, on řekl jen to, že v jeho posteli nebudu v kalohotech. Jak o tom teď píšu, měl štěstí, že sem nebyl moc nadrženej - vemte si to, on na posteli a řekne jen tohle. No já tedy se zaraženým údivem slíkal ze sebe ty věci, zhasl jsem a spal. Neuvěřitelné sny, ve kterých sem na něj šahal. Jak sem to napsal, tak to zní děsně uhozeně, ale co, fakt se mi tohle zdálo - doufám. Ráno bylo fajn, šel jsem do koupelny v levém křídle, zatímco on si v hale dělal něco na pc (opět v županu).

  • Odjížděl jsem s pocitem, že mi patří svět a že už vlastně neni co bych mohl někomu závidět.
  • On mi vždycky dodá takovou dospěláckou skepsi, která mě strašně odlehčuje a díky kterým ty věci už tolik neřešim.
  • Stejně, jako za mnou přijel Tymis ve čtvrtek, přijel za mnou včera Diesel, koukněme se, kde jsou nejlepší kamrádky? Nikde - najdnou se vídám jenom s těmito pány, pro které bych udělal všechno.
  • Ikdyby si Lexie vzala zhulence a pan F. žil s Dýnem na věky, život který žiju je pro ně prostě Nedostižný.

Příjemně unaven

11. října 2013 v 18:47 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Říjen se rozjel na plný pecky. Škola mě moc baví, všechny ty projekty, zajímavé knihy, zkušení profesoři a hlavně seberealizace. Musím říct, že na řešení starých záležitostí už není ani čas a nostalgie přichází jen při bloudění noční Prahou, kdy se mi vybavují staré časy. Ale pořád jsem to já, ten přemýšlivý, váhavý a nejistý, nedostižně ...

Včerejšek byl opravdu vysněný den. Ráno to bylo ve škole moc zajímavé, potom jsem byl s Bejvalkou v úžasné kavárně, na výstavě. Poté následovala módní přehlídka s Blonckou a opíjení s tom luxusnějším baru. Nakonec přijel i Tymis, který při pohledu na Bloncku moc nechápal, ale i tak byla sranda. Ještě, že je Bloncka tak drzá, tahle její vlastnost nám přivedla pana D., který se právě přistěhoval do Prahy. Byl trochu ulhaný a namyšlený, ale slušelo mu to a dělal nám vtipnou společnost. Nakonec jsme se s Tymisem trhli a povídali si tři hodiny. No spíš on povídal a já se díval do hnědých očí. Na konec jsme ještě zašli do staré práce, kde chtěl najednou líbat bývalou kolegyni. Byla to sranda, byl jsem rád, že u mě spal. Opět si připadám jako kurva, když minulý pátek u mě spala Ann. Ano, jsem ve druháku na vějšce, ale přitom to vypadá, jako bych byl na základce a nechával u sebe přespávat kámoše ...

Nicméně po tom co, mi v novinách vyšel článek, Tymisovi jsem sehnal práci a našel dávnou skvělou kamarádku ze střední se cítím dost na to, abych se šel podívat na profil pana F. - a nic necítím, už je opravdu passé.

Najednou sem si říkal, kolik mám asi peněz na kontě? Noční bláznění s kamarády není nejlevnější a já bych se měl krotit. Alkohol mi nepochopitelně zlepšuje plěť, já ale opět přibral. Co se týče oblečení, je těžké se v něčem cítit dobře. Mladší generace vyholených stran, vansek a hubených nohou je děsně sexy, ale nadčasové rádoby aristokratické oblékání designérů je taky skvělé, v tomto ohledu se stále hledám. Celý říjen mě láká nedostižný svět módy, což mi jen přidělává práci - musím opět zvažovat, kterým směrem se mám v budoucnosti vydat. Jenže na to myslet nechci.

Připadám si starý na originální dárky k vánocům, plánování silvestra a snahy zabavit rodinu. Slečna Chytrá mi strašně dodala sílu se učit. Je zajímavé pozorovat to, na co se mě ptá ona a no co se mě ptá Tymis. Jí zajímají data, jednání a procesy. Tymise zajímá názor a zkušenosti. Je tak technická a přitom tak milí a elegantní, ale ne jako A.

Jsem moc rád za to, že v životech mnoha lidí jsem se stal ambiciźním kamarádem z reklamky, který jim pomůže. Doufám, že oni tu budou pro mě, až se zas budu patlat v nějakém friends with benefits ...

20 přátel a citová naivita

6. října 2013 v 10:41 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Většinou píšu, když mám chuť a čas. Dnes píšu spíš kvůli tomu, že už nestíhám své povaze. Bylo jasné, že když odešel Dýn, se kterým jsem spal dvakrát týdně, bude v mém životě prostor na jiné kamarády, ale přátelství je pro mě jako sport, nebo spíš jako práce na plný úvazek. Proč si to myslím?

Ve čtvrtek jsem byl na Jídle s K., hned potom jsme se viděli s Elle, v pátek ráno jsem končil v Reklamce, loučení se šéfem, nadřízenou, ale taky s Dylanem, který chtěl najednou někam jít a začal mi psát. Do toho mi začal psát jeden z pohraničních benefitů pan W. Měl jsem hlavu jak balón, když jsem chtěl jít na výstavu s hubenou Brunetkou a Štěpánou. Bloncka mi měla pomáhat s jedním projektem, se kterým mi na konec pomohla slečna Designérka. Další kamarádka z architektury mi psala o tom, jaké to bylo ve středu. V pátek večer sme šli Já, Saša, Krtek, velká Z. a Ann, která u mě btw spala, do hospody. Abych náhodou nezůstal dlouho střízlivý, tak jsme se včera s Dieselem dost vylili. Byli jsme v jedné dost vyhlášené kavárně a na dalších třech místech. No a vlastně jsem si 14 minut telefonoval s Vaškem. Za poslední čtyři dny jsem byl v kontaktu s 18 kamarády !!! A to nepočítám K. a Jiřinu. Jo a vlastně mi ještě včera v noci volala bejvalka, kde jsem. Byla dost opilá. Nicméně mé číslo je 19. Vlastně 20, protože jsem byl na kafi panem Asistentem (LuxRes).

Včerejší noc byla opravdu třešničkou na dortu. Nikdy jsem nebyl jen s Dieselem venku. Měl jsem být nabitý energií, odhodlaný opít se do němoty, někoho sbalit a mít sex. Místo toho jsem byl dost znavený, moc mi to neslušelo, ale kašlal jsem na to. Diesel byl opět jako kasanova, rozrážel davy a dělal mi kontrast. S přicházející opilostí prostě prišlo zírání na jeho rty a dlouhé pohledy do jeho hnědých očí. Ano, je to můj kamarád, ale když se napiju jsem nadržený a on je přece Diesel! No jako nvm co to bylo, protože bavili sme se o holkách. V pohodě, jenže pak začal něco, že tu pravou nepotká, na mé romantické vize o velké rodině házel sarkastické pohledy a vtípkoval o homosexualitě. Nakonec mi řekl, že spí doma sám, že je to na mě, zda pojedu domů. Kdybych u něj spal, tak bych nestihl věci, který si teď musim udělat. A je dobře, že sem k němu nešel, jak se znám asi bych se neudržel a dělal nějaké voloviny. Vždyť to vidíte, ani sem tam nebyl a mám to v hlavě ... Natož, kdybych tam spal, opil ho a ...

Jenže to je přesně to, co potebuju - pobavení. Na jednu stranu je to taková má citová naivita, ale je v tom takový to napětí, coby - kdyby. Přesto tu mám tu jsitotu, že Diesel je prostě Diesel. Vždyť bych přišel o opravdového kámoše.

Uvědoměle šťastný

3. října 2013 v 22:05 | pan Nedostižný |  mé myšlenkové pohnutky
Dnešek byl jedním z nejzajímavějších dnů. Nedávno mi psal Diesel, že chce někam vyrazit. Nikdy jsem s ním nebyl na nějaké party, dávno jsem si ho zařadil do škatulky přátel, které mě vedou, pomáhají mi a jsou pro mě inspirací. Jenže čas plyne a přesto, že on je pro mě Nedostižný heteros dokonalos, já jsem pro něj najednou opravdový kamarád, kterých moc nemá. Moc mě to potěšilo a hřeje mě to celkem dlouho. Opět to potvrzuje to, jak moc jsem založený na lidech ...

Škola se rozjela a se sotva držím vlaku, na který jsem v pondělí naskočil. Je toho hrozně moc, mám několik projektů, desítky testů a nespočet knížek k přečtení, ale když jste v místnosti s lidmi, kteří opravdu něco znamenají a jsou odhodlaní vám předat všechno, co umí, je to super pocit. Jsem rád že studuju školu, kterou studuju (reklama). Co se týče mého divadelního představení alá ,,dávám výpověď v reklamce", je to úspěšně za mnou. Bylo fajn vyzkoušet si práci, pro kterou by tolik lidí vraždilo. Dneska jsem s K. v té luxusní restauraci, kde s Elle občas pracujeme. Měl jsem pocit, jako v když jsem dával výpověď v únoru, tehdy jsem měl pocit, že mí zaměstnanci jsou strašně hloupí. Ale s úsměvem říkám, že oproti K. mě tohle fakt nebere. Je to jen fajn práce, za fajn prachy. I am focused on my way. A tou cestou je škola a vše, co mě baví.

Zní to jako banalita, ale pro člověka, který celou puberty závodil s inteligencí svých rodičů je obrovský krok. Nikdy jsem si nic nedopřál, uměl jsem jen psopíchat, stresovat a přepínat se. Přicházel rok 2013 a já se skoro bál, co má nezverná povaha udělá. S milého kluka se stipendiem se stal někdo, kdo v práci lže, protože má práci ještě jednu, spí s Dýnem a hraje si s panem F. Nakonec jsem vrátil k sobě samému, chci jen jíst zdravě, dobře vypadat, dělat co mě baví a studovat.


Nechtějte bydlet sami, vydělávat miliony a chodit v Chanelu za ruku zbohatlíka co krade. Ikdyž se probudíte s hlavou na vypracovaném břichu, to nejdůležitější je, zda to všechno dává smysl.